129. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Macrogoli stearas doplňují články Magnesii glycerophosphas a Magnesii hydrogenoaspartas dihydricus, které znějí:
„
Magnesii glycerophosphas
Glycerofosforečnan hořečnatý

C3H7MgO6P Mr 194,39 CAS 927-20-8

Je to směs různých dílů magnesium-2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethylfosfatu a magnesium-(RS)-2,3-dihydroxy-propylfosfatu, které mohou být hydratovány. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 11,0 % až 12,5 % Mg.
Vlastnosti
Bílý hygroskopický prášek, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Je rozpustný ve zředěných roztocích kyselin.
Zkoušky totožnosti
A. 1 g se ve zkumavce smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R, uzavře se zátkou opatřenou skleněnou trubicí a silně se zahřívá do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí na proužek filtračního papíru napuštěný čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l). Filtrační papír se barví při styku s piperidinem R modře.
B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Ke zbytku se přidá 5 ml kyseliny dusičné R a zahřívá se 1 min na vodní lázni, poté se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje silněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).
Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,0 g se 2 min protřepává s 25 ml lihu 96% R, zfiltruje se a zbytek na filtru se promyje 5 ml lihu 96% R. Spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 15 mg (1,5 %).
Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 3,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,15 %).
Fosforečnany (2.4.11). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (0,5 %).
Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).
Železo (2.4.9). 67 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (150 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). Ke 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 min se protřepává s 25 ml isobutylmethylketonu R. Nechá se stát, vodná vrstva se oddělí a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 2,5 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 1,000 g se zahřívá 4 h v sušárně při 150 °C.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí ve 40 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Magnesii hydrogenoaspartas dihydricus
Dihydrát magnesiumhydrogenaspartatu
Synonymum. Magnesii aspartas dihydricus

C8H12MgN2O8.2H2O Mr 324,53
Mr bezvodého 288,50

Je to magnesium-bis[(S)-2-aminohydrogenbutan-1,4-dioat]. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0% až 102,0 % sloučeniny C8H12MgN2O8.
Výroba
Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě.
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. Asi 15 mg se žíhá, až se získá bílý zbytek. Ten se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na papír lakmusový červený R a podle potřeby se zfiltruje; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0, měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +20,5° až +23,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 5 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrátu magnesiumhydrogenaspartatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg dihydrátu magnesiumhydrogenaspartatu CRL a 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 12 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Zkouška se hodnotí po 30 min.
Amonium (2.4.1). 50 mg vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml).
Železo (2.4.9). 0,33 g se v dělicí nálevce rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, třikrát se 3 min třepe 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se mírným zahřátím rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 14,0 %. 0,100 g chráněn před vlhkostí se rozpustí v 10 ml formamidu R1 při 50 °C, přidá se 10 ml methanolu bezvodého R a ochladí. Provede se slepá zkouška.
Stanovení obsahu
0,260 g se rozpustí v 10 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,85 mg C8H12MgN2O8.
Uchovávání
A. V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty
B. kyselina (S)-2-aminobutan-1,4-diová (kyselina asparagová).
“