13. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.9 Metody farmaceutické technologie, se za kapitolu 2.9.24 doplňují kapitoly 2.9.25 a 2.9.26, které znějí:
„
2.9.25 Uvolňování léčiva z léčivé žvýkací gumy
Podstata zkoušky
Léčivo se uvolní z léčivé žvýkací gumy mechanickým hnětením kousku gumy v malé komůrce, obsahující známý objem tlumivého roztoku.
Přístroj
Součástí přístroje napodobujícího žvýkání, viz obrázek 2.9.25-1, je komůrka o objemu asi 40 ml. Žvýkání napodobují dva proti sobě umístěné vodorovné písty, které se pohybují současně konstantní rychlostí. Ke konci zkoušky se písty mohou otáčet v opačném směru kolem své vlastní osy. Umožní to dosažení maximálního žvýkacího efektu.
Třetí, svislý píst („jazýček“) pracuje střídavě s oběma vodorovnými písty a zajišťuje správné umístění vzorku během zkoušky. Písty, jejichž vzájemná souhra musí být seřízena, pohání stlačený vzduch. Všechny součásti přístroje jsou z nerezavějící oceli.
Postup zkoušky
Komůrka se vytemperuje na teplotu (37 ± 0,5) °C a nastaví se rychlost pístů na potřebnou hodnotu. Pak se do komůrky přidá 20 ml tlumivého roztoku, obvykle o pH blízkém 6. Přístroj se nejprve uvede do chodu pouze s tlumivým roztokem, bez žvýkací gumy. Po 2 minutách se přístroj zastaví a tlumivý roztok se pipetou z komůrky odstraní a použije se jako kontrola při analýze. Do komůrky se potom přidá dalších 20 ml tlumivého roztoku a kousek přesně odvážené žvýkací gumy a přístroj se znovu uvede do chodu. Ve stanovených časových intervalech se pak odebírají vzorky roztoku a stanovuje se v nich množství uvolněného léčiva. Frekvence hnětení je obvykle nastavena na 60 cyklů za min. Zbytek gumy může být uchován pro další hodnocení.

Obr. 2.9.25-1 Přístroj pro stanovení uvolňování léčiva z léčivé žvýkací gumy
2.9.26 Specifický povrch adsorpcí plynu
I Úvod
Specifický povrch prášku se určuje fyzikální adsorpcí plynu na povrchu pevné látky a měřením množství adsorbovaného plynu, které odpovídá monomolekulární vrstvě na povrchu látky. Fyzikální adsorpce závisí na relativně slabých silách (van der Waalsovy síly) mezi adsorbovanými molekulami plynu a adsorpčním povrchem zkoušeného prášku. Množství adsorbovaného plynu pak může být měřeno gravimetricky, volumetricky nebo metodou kontinuálního měření průtoku.
II Brunauerova, Emmettova a Tellerova teorie (BET) a stanovení specifického povrchu
II.1 Vícebodové měření
Údaje jsou zpracovávány podle rovnice adsorpční izotermy podle Brunauera, Emmetta a Tellera (BET):
$\frac{1}{V_a\frac{P_0}{P}-1}=\frac{C-1}{V_{m}C}.\frac{P}{P_0}+\frac{1}{V_{m}C},1$
v níž značí:
P - parciální tlak par adsorbovaného plynu měřený v rovnováze s povrchem při -196 °C, v pascalech,
P₀ - tlak nasycených par adsorbovaného plynu v pascalech,
V_a - objem plynu adsorbovaného při standardní teplotě a tlaku (STP) [tj. 273,15 K a atmosférický tlak 1,0133.10⁵ Pa] v mililitrech,
V_m - objem plynu adsorbovaného při standardních podmínkách potřebný pro vytvoření zdánlivé monomolekulární vrstvy na povrchu vzorku v mililitrech,
C - bezrozměrná konstanta vztahující se k adsorpční enthalpii plynu adsorbovaného na vzorku prášku.
Měří se hodnota V_a pro každou z nejméně tří hodnot P/P₀ a vypočítá se hodnota BET podle vzorce:
$\frac{1}{V_a\frac{P_0}{P}-1}.$
Hodnoty BET se vynesou do grafu proti P/P₀ podle rovnice (1). Tato závislost by měla být lineární obvykle v rozmezí relativního tlaku 0,05 až 0,3. Údaje jsou považovány za přijatelné, pokud korelační koeficient lineární regrese ® není menší než 0,9975, to znamená, že r² není menší než 0,995. Z vyplývající lineární závislosti jsou pomocí lineární regresní analýzy určovány směrnice přímky, která je rovna (C - 1)/V_mC, a úsek na ose y, který se rovná 1/V_mC. Z těchto hodnot je V_m počítáno jako 1/(směrnice + úsek), zatímco C je počítáno jako (směrnice/úsek) + 1. Z takto stanovené hodnoty V_m je pak specifický povrch S, v m². g^-1, vypočítán podle vztahu:
$S=\frac{V_m.N.a}{m.22400},2$
v němž značí:
N - Avogadrova konstanta (6,023.10²³ mol^-1),
a - účinný průřez jedné adsorbované molekuly v metrech čtverečních (0,162 nm² pro dusík a 0,195 nm² pro krypton),
m - hmotnost zkoušeného prášku v gramech,
22400 - objem v mililitrech, který zaujímá adsorbovaný plyn při standardních podmínkách (STP) při připuštění menších odchylek od ideálního plynu.
II.2 Jednobodové měření
Normálně jsou požadována nejméně tři měření hodnoty V_a při různých hodnotách P/P₀ pro stanovení specifického povrchu pomocí techniky měření adsorpce dynamicky protékajícího plynu (Metoda I) nebo pomocí volumetrického měření adsorpce plynu (Metoda II). Avšak za jistých okolností popsaných níže, může být přijatelné stanovení specifického povrchu prášku z jediného měření hodnoty V_a při jediné hodnotě P/P₀ jako je 0,300 (odpovídá 0,300 molu dusíku nebo 0,001038 molárního zlomku kryptonu). Hodnota V_m se pak vypočítá podle vztahu:
$V_m=V_{a}1-\frac{P}{P_0}.3$
Specifický povrch se pak vypočítá z hodnoty V_m podle výše uvedeného vztahu (2).
Metoda jednobodového měření může být použita přímo pro řadu vzorků daného materiálu, pro který je materiálová konstanta C mnohem větší než jedna. Tyto okolnosti mohou být ověřeny porovnáním hodnot specifického povrchu u řady vzorků prášků, které byly stanoveny jednobodovou metodou s hodnotami, které byly stanoveny vícebodovou metodou. Pokud jsou hodnoty z jednobodového měření a vícebodového měření velmi podobné, naznačuje to, že hodnota 1/C se blíží k nule.
Metoda jednobodového měření může být nepřímo použita pro řadu velmi podobných vzorků daného materiálu, pro který materiálová konstanta C není nekonečně velká, ale může být považována za invariantní. Za těchto okolností může být chyba metody jednobodového měření omezena nebo vyloučena použitím metody vícebodového měření, kterým se z BET diagramu určí konstanta C pro jeden vzorek z této řady. Konstanta C je zde vypočítána jako (1 + směrnice/úsek). Pak se V_m vypočítá z jediné hodnoty V_a dané jedinou hodnotou P/P₀ podle rovnice:
$V_m=V_a\frac{P_0}{P}-1\frac{1}{C}+\frac{C-1}{C}.\frac{P}{P_0}.4$
Specifický povrch se pak vypočítá z hodnoty V_m podle výše uvedeného vztahu (2).
III Zkušební postupy
Tato část popisuje metody používané k přípravě vzorků, způsob měření adsorpce dynamicky protékajícího plynu (Metoda I) a způsob volumetrického měření adsorpce plynu (Metoda II).
III.1 Příprava vzorků
III.1.1 Odstranění plynu
Plyny a páry, které se mohou fyzikálně adsorbovat na povrchu vzorku po jeho výrobě a během jeho úpravy, manipulace a uchovávání, musí být před stanovením specifického povrchu vzorku odstraněny. Pokud se adsorbované plyny ze vzorku neodstraní, může být výsledný specifický povrch nižší nebo proměnný, protože přechodný povrch je pokryt molekulami předem adsorbovaných plynů nebo par. Protože povrch farmaceutických látek je velmi náchylný k adsorpci plynů, je k dosažení požadované přesnosti a správnosti měření jejich specifického povrchu odstranění předem adsorbovaných plynů a par kritickým parametrem.
Podmínky. Musí být zajištěny podmínky odplynění, aby byly získány reprodukovatelné BET diagramy, konstantní hmotností zkoušeného prášku a aby nenastaly žádné fyzikální a chemické změny zkoušeného prášku.
Podmínky odplynění, které jsou definovány teplotou, tlakem a časem, by měly být zvoleny tak, aby zajistily, co možná nejvíce reprodukovatelný skutečný povrch zkoušené pevné látky. Odplynění mnoha látek je často dosahováno použitím vakua nebo pročištěním vzorku proudem suchého nereaktivního plynu. V opačném případě se někdy používá zvýšené teploty ke zvýšení rychlosti, kterou nečistoty opouštějí povrch. Ale pozor, odplynění zahříváním vzorku může změnit povahu jeho povrchu a nemělo by se používat, pokud není specificky určeno jinak.
Pokud je použito zahřátí, doporučená teplota a doba odplyňování by měly být co nejnižší, aby se dosáhlo vysoce reprodukovatelných hodnot v přijatelném časovém intervalu. Pro odplyňování citlivých vzorků mohou být použity jiné odplyňovací metody, jako je cyklická metoda desorpce-adsorpce.
III.1.2 Plyny používané k adsorpci
Standardní postup je adsorpce dusíku při teplotě kapalného dusíku.
Pro prášky s nízkou hodnotou specifického povrchu (<1 m².g^-1), kde je adsorbovaný podíl nízký, je lepší použít krypton při teplotě kapalného dusíku, protože tento plyn vykazuje nízký tlak nasycených par a tím velmi snižuje chybu měření.
Všechny použité plyny musí být prosty vlhkosti.
III.1.3 Množství vzorku
Správná navážka vzorku je, když je povrch vzorku nejméně 1 m² při použití dusíku k adsorpci a 0,5 m² při použití kryptonu.
III.2 Měření
Protože množství plynu adsorbovaného za daného tlaku má sklon se zvětšovat při poklesu teploty, adsorpční měření se obvykle provádějí za nízké teploty. Měření se provádí při teplotě -196 °C, což je bod varu kapalného dusíku.
III.2.1 Metoda I: metoda dynamického průtoku
III.2.1.1 Princip metody
Plyny, které se doporučují použít k adsorpci při užití metody dynamického průtoku, jsou vysušený dusík nebo krypton. Jako nosný plyn, který se neadsorbuje za doporučených podmínek, se používá helium.
Pro rozmezí P/P₀ 0,05 až 0,30 se vyžadují minimálně tři směsi plynu vhodného k adsorpci s heliem.
Detekční plynoměr má poskytnout signál, který je přibližně úměrný objemu plynu, který jím prochází při definované teplotě a tlaku. Jedním z mnoha různých vhodných typů pro tento účel je detektor tepelné vodivosti s integrátorem. Musí být stanoveny minimálně tři hodnoty v doporučeném rozmezí P/P₀ od 0,05 do 0,30.
III.2.1.2 Pracovní postup
Známá směs plynů, obvykle dusík a helium, se nechá procházet snímačem tepelné vodivosti, vzorkem, opět snímačem tepelné vodivosti a pak se vede k registračnímu potenciometru.
Při ponoření kyvety se vzorkem do kapalného dusíku vzorek adsorbuje dusík z mobilní fáze. To vyvede z rovnováhy snímač tepelné vodivosti a vygeneruje se impulz, který se zaznamená zapisovačem do grafu.

Obr. 2.9.26-1 Schéma zařízení pro metodu dynamického průtoku
Při vyjmutí z chladicího média vznikne desorpční pík, který má stejnou plochu jako v opačném směru adsorpční pík. Desorpční pík je lépe definovatelný a je proto používán ke stanovení.
K provedení kalibrace se do systému vstříkne vhodný vzduch, který poskytne pík o obdobné velikosti jako je desorpční pík a získá se tak podíl adsorbovaného plynu na jednotku plochy píku (místo dusíku může být použit vzduch, protože má stejnou tepelnou vodivost).
Pro jednobodové stanovení se použije směs dusík/helium. Několik takových směsí nebo směsi dvou proudů plynů pak se použije pro vícebodové stanovení.
Výpočet je v podstatě stejný jako pro volumetrickou metodu.
III.2.2 Metoda II: volumetrická metoda
III.2.2.1 Princip metody
Při užití volumetrické metody, viz obrázek 2.9.26-2, je plynem doporučeným k adsorpci dusík. Ten je vháněn do evakuovaného prostoru nad vzorkem, který byl předem zbaven veškerého plynu, a dosáhne se tak definovaného rovnovážného tlaku plynu P. Proto použití helia jako nosného plynu není nezbytné. Helium se ale může použít pro jiné účely, jako je měření objemu, který nebyl obsazen.
Protože se zde používá k adsorpci místo směsi plynů pouze čistý plyn, jsou u této metody odstraněny rušivé vlivy tepelné difuze.
III.2.2.2 Pracovní postup
K zabránění znečištění čistého povrchu se vpustí malé množství vysušeného dusíku do zkumavky se vzorkem, zkumavka se vyjme, uzavře se zátkou a zváží se. Vypočítá se hmotnost vzorku. Zkumavka se vloží do přístroje pro volumetrické stanovení. Opatrně se sníží tlak ve zkumavce na 2,66 Pa nebo nižší.
Pokud princip činnosti zařízení vyžaduje stanovit zbytkový objem ve zkumavce, např. vpuštěním neadsorbovaného plynu, jako je helium, provede se tento postup v tomto bodě, který následuje po snížení tlaku ve zkumavce na 2,66 Pa nebo níže. Adsorpce plynného dusíku je pak měřena způsobem popsaným níže.
Zdvihne se Dewarova nádoba s kapalným dusíkem při teplotě -196 °C do definovaného bodu na kyvetě se vzorkem. Vpustí se objem dusíku dostatečný k dosažení relativního tlaku P/P₀ rovno 0,10 ± 0,02. Změří se objem V_a, který se adsorboval. Opakuje se měření V_a při hodnotách P/P₀ 0,20 ± 0,02 a 0,30 ± 0,02.
Vyžadují se minimálně údaje ze tří měření. Další měření se mohou provést, a to zvláště ve výjimečných případech, kdy není při hodnotách P/P₀ blízkých 0,3 dosaženo lineárního průběhu. Protože nelineární průběh se často získá při těchto hodnotách P/P₀ nebo při hodnotách pod 0,05, nedoporučuje se měření v této oblasti. Zkouška linearity, zpracování údajů a výpočet specifického povrchu vzorku jsou popsány výše.
IV Referenční materiály
Funkčnost zařízení se pravidelně ověřuje za použití vhodných referenčních materiálů o známé ploše povrchu. Referenční materiály by měly mít podobnou plochu povrchu, jako má zkoušený vzorek.

Obr. 2.9.26-2 Schéma přístroje pro volumetrickou metodu
“