142. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Natrii cyclamas zní:
„
Natrii cyclamas
Natriumcyklamat
Synonymum. Cyklamát sodný
| C6H12NNaO3S | Mr 201,22 | CAS 139-05-9 |
Je to natrium-N-cyklohexylsulfamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H12NNaO3S.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a E.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natriumcyklamatu CRL.
B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina amidosírová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 2 ml dusičnanu stříbrného RS1 a protřepe se; vznikne bílá krystalická sraženina.
D. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 ml chloridu barnatého RS1 a promíchá se; roztok je čirý. Přidají se 2 ml dusitanu sodného RS; vznikne objemná bílá sraženina a uniká plyn.
E. Směs 1 ml roztoku S a 1 ml vody R vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 270 nm není větší než 0,10.
Kyselina amidosírová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G R.
Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g natriumcyklamatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny amidosírové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10+10 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, zahřívá se 5 min při 105 °C a ještě horká se postříká chlornanem sodným RS zředěným na koncentraci aktivního chloru (5 g/l). Suší se v proudu studeného vzduchu, až se vrstva pod nanesenými body barví nejvýše slabě modře kapkou škrobu s jodidem draselným RS; dbá se, aby nedošlo k prodlouženému působení studeného vzduchu. Potom se postříká škrobem s jodidem draselným RS a do 5 min se hodnotí chromatogramy. Žádná skvrna odpovídající kyselině amidosírové na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).
Anilin, cyklohexylamin a dicyklohexylamin. Nejvýše 1 μg/g anilinu, 10 μg/g cyklohexylaminu a 1 μg/g dicyklohexylaminu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití tetradekanu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 2 μl tetradekanu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 2,00 g se rozpustí ve 20 ml vody R a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a protřepe se s 30 ml toluenu R. 20,0 ml vrchní vrstvy se protřepe se 4 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R. Spodní vrstva se oddělí a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,5 ml roztoku vnitřního standardu. Protřepe se a spodní vrstva se ihned po oddělení použije pro chromatografii.
Porovnávací roztok. 10,0 mg (asi 12 μl) cyklohexylaminu R, 1,0 mg (asi 1,1 μl) dicyklohexylaminu R a 1,0 mg (asi 1 μl) anilinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok (a)). K 20,0 ml roztoku (a) se přidá 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a protřepe se s 30 ml toluenu R. 20,0 ml vrchní vrstvy se protřepe se 4 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R. Spodní vrstva se oddělí a přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,5 ml roztoku vnitřního standardu. Protřepe se a spodní vrstva se ihned po oddělení použije pro chromatografii.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kapilární křemenné kolony 25 m dlouhé a o vnitřním průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou (0,51 μm) poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,8 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s průtokovou rychlostí děličem 20 ml/min,
s následujícím teplotním programem:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 1 | 85 | izotermicky | |
| 1 - 9 | 85 → 150 | 8 | lineární gradient | |
| 9 - 13 | 150 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 250 | |||
| detektor | 270 |
Nastříkne se po 1,5 μl každého roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy vztažené k cyklohexylaminu (asi 2,3 min) následující: tetradekan asi 1,4, dicyklohexylamin asi 4,3 a anilin asi 4,5.
Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí bez zahřívání v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C6H12NNaO3S.
Nečistoty
A. kyselina amidosírová (kyselina sulfamová),
B. anilin (fenylamin),
C. cyklohexylamin,
D. dicyklohexylamin.
“