147. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Nitrogenum doplňují články Nizatidinum a Nonoxinolum 9, které znějí:
„
Nizatidinum
Nizatidin
| C12H21N5O2S2 | Mr 331,45 | CAS 76963-41-2 |
Je to (EZ)-N-{2-[[[2-[(dimethylarnino)methyl]thiazol-4-yl]methyl]thio]ethyl}-N'-methyl-2-nitroethen-1,1-diamin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H21N5O2S2.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo slabě nahnědlý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 134 °C.
B. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 242 nm a 325 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 325 nm k absorbanci v maximu při 242 nm je 2,2 až 2,5.
C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nizatidinu CRL.
D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg nizatidinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg nizatidinu CRL a 50 mg ranitidiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, amoniaku 32% R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (2 + 4 + 15 + 25) po dráze odpovídající 2/3 výšky desky. Vrstva se usuší na vzduchu a vystaví se parám jodu, dokud nejsou skvrny zřetelně viditelné. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu s tím rozdílem, že se nahradí směs mobilních fází gradientovým programem za použití následujících podmínek:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 3 | 76 | 24 | izokraticky |
| 3 - 20 | 76 → 50 | 24 → 50 | lineární gradient |
| 20 - 45 | 50 | 50 | izokraticky |
| 45 - 50 | 50 → 76 | 50 → 24 | lineární gradient |
| 50 - 60 | 76 | 24 | ustalování |
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas nizatidinu je 10 min až 20 min a faktor symetrie píku odpovídajícího nizatidinu je nejvýše 2,0.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nizatidinu (první pík) a nečistoty F (druhý pík) je nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a). Na chromatogramu není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,03násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (24 + 76) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 15,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (24 + 76) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (24 + 76) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 15,0 mg nizatidinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (24 + 76) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg nizatidinu CRL a 0,5 mg nizatidinu nečistoty F CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (24 + 76) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaný pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min, kterou je směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65):
- mobilní fáze A - 5,9 g octanu amonného R se rozpustí v 760 ml vody R. Přidá se 1 ml diethylaminu R, pH se upraví kyselinou octovou R na hodnotu 7,5,
- mobilní fáze B - methanol R,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas nizatidinu je 8 min až 10 min a faktor symetrie píku odpovídajícímu nizatidinu je nejvýše 2,0.
Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku nizatidinu je nejvýše 2,0 %.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Obsah nizatidinu v procentech se vypočítá z ploch píků a deklarovaného obsahu nizatidinu CRL.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty
A. (EZ)-N,N'-dimethyl-2-nitroethen-1,1-diamin,
B. (EZ)-N-methyl-1-methylthio-2-nitroethen-1-amin,
C. (EZ)-N-{2-[[[2-[(dimethylamino)methyl]thiazol-4-yl]methyl]sulfinyl]ethyl}-N'-methyl-2-nitroethen-1,1-diamin,
D. R-S-CH2-CH2-NH2: N,N-dimethyll{4-[[(2-aminoethyl)thio]methyl]thiazol-2-yl}methylamin,
E. N-{2-[[[2-[(dimethylamino)methyl]thiazol-4-yl]methyl]thio]ethyl}-2-nitroacetamid,
F. (EZ)-N1,N1'-[thiazol-2,4-diylbis(methylenthioethylen)]bis(N'-methyl-2-nitroethen-1,1-diamin),
G. (EZ)-N,N'-bis {2-[[[2-[(dimethylamino)methyl]thiazol-4-yl]methyl]thio]ethyl}-2-nitroethen-1,1-diamin,
H. 2-(dimethylamino)thioacetamid,
I. N-{2-[[[2-[(dimethylamino)methyl]thiazol-4-yl]methyl]thio]ethyl}-N'-methylmočovina,
J. R-OH: {2-[(dimethylamino)methyl]thiazol-4-yl}methanol,
K. 3-methylamino-5,6-dihydro-2H-1,4-thiazin-2-onoxim.
Nonoxinolum 9
Nonoxinol 9
CAS 26027-38-3
Je to tekutá směs obsahující hlavně monononylfenylethery makrogolů odpovídajících vzorci: C9H19C6H4-(OCH2- CH2)n-OH, kde průměrná hodnota n je asi 9, ale může být mezi 4 a 16. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % sloučeniny vyjádřené jako α-(4-nonylfenyl)-ω-hydroxynona(oxyethylen).
Vlastnosti
Čirá bezbarvá až světležlutá viskózní kapalina, mísitelná s vodou, lihem 96% a olejem olivovým.
Zkoušky totožnosti
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nonoxinolu CRL. Látky se zkouší jako tenké filmy mezi destičkami chloridu sodného R.
B. Hodnotí se chromatogramy získané ze Stanovení obsahu. Retenční časy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně retenčním časům píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2; stanoví se s 10,0g zkoušené látky rozpuštěné v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.
Makrogol. Nejvýše 1,6 %. Asi 10,000 g se převede do 250ml kádinky, přidá se 100 ml ethylacetatu R a magnetickou míchačkou se plynule míchá do rozpuštění. Pomocí 100 ml roztoku chloridu sodného R (292 g/l) se převede do 500ml dělicí nálevky opatřené skleněnou zátkou. Nálevka se uzavře a 1 min se protřepává, pak se opatrně otevře, do směsi se ponoří teploměr a dělicí nálevka se postaví tak, aby byla částečně umístěna ve vodní lázni při 50 °C. Dělicí nálevkou se jemně pohybuje tak, aby vnitřní teplota dosáhla 40 °C až 45 °C, pak se ihned vyjme z lázně, vnější povrch se osuší a spodní vrstva se vypustí do jiné 500ml dělicí nálevky. Stejným způsobem se vrchní vrstva extrahuje ethylacetatem R a podruhé se extrahuje 100 ml čerstvě připraveného roztoku chloridu sodného R (292 g/l). Obě spodní vrstvy se spojí, promyjí se 100 ml ethylacetatu R a spodní vrstva se vypustí do čisté 500ml dělicí nálevky, ethylacetatová vrstva se odstraní. Spodní vrstva se protřepe dvakrát se 100 ml dichlormethanu R. Spodní vrstvy se vypustí přes složený filtrační papír, spojí se v 250ml kádince a odpaří se na vodní lázni do sucha. Pokračuje se v zahřívání až do vymizení pachu dichlormethanu. Kádinka se ochladí, přidá se 25 ml acetonu R a zbytek se rozpustí za použití magnetické míchačky. Zfiltruje se přes složený filtrační papír do zvážené 250ml kádinky, filtr se dvakrát promyje 25 ml acetonu R. Odpaří se na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 60 °C ve vakuu. Po ochlazení se kádinka zváží.
Teplota zakalení. 52 °C až 56 °C. 1,0 g se převede do 250ml kádinky, přidá se 99 g vody R a míchá se do rozpuštění. Asi 30 ml tohoto roztoku se převede do 70ml zkumavky. Zkumavka se zahřívá na vodní lázni za plynulého míchání teploměrem do zakalení roztoku. Zkumavka se ihned vyjme z vodní lázně tak, aby se teplota nezvýšila o více než 2 °C a pokračuje se v míchání.
Teplota zakalení je teplota, při které se roztok dostatečně vyčeří tak, aby byla plně vidět celá rtuťová nádobka teploměru.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g ethylenoxidu a nejvýše 50 μg/g dioxanu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (20 + 80) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml a promíchá se.
Porovnávací roztok. 50,0 mg nonoxinolu 9 CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethy-acetatu R a hexanu R (20 + 80) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii, diolem R (10 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- mobilní fáze A - směs objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (20 + 80),
- mobilní fáze B - směs objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (2,5 + 97,5),
- gradientového programu za použití následujících podmínek:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 2 | 100 | 0 | ustalování |
| 2 - 10 | 100 → 84 | 0 → 16 | lineární gradient |
| 10 - 20 | 84 → 70 | 16 → 30 | lineární gradient |
| 20 - 30 | 70 → 62 | 30 → 38 | lineární gradient |
| 30 - 40 | 62 → 57 | 38 → 43 | lineární gradient |
| 40 - 50 | 57 → 54 | 43 → 46 | lineární gradient |
| 50 - 70 | 54 → 50 | 46 → 50 | lineární gradient |
| 70 - 75 | 50 | 50 | izokraticky |
| 75 - 76 | 50 → 100 | 50 → 0 | ustalování |
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku.
Oligomery nonoxinolu eluují jako dobře rozlišené ostré píky. Pro stanovení oligomerů se použijí retenční časy.
Měří se odezva každého píku.
Součet ploch píků odpovídajících nonoxinolům s délkou řetězce n < 4 nebo n > 16 není větší než 1,0 % součtu ploch píků odpovídajících nonoxinolům s délkou řetězce n = 4 až n= 16.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
“