151. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Olivae oleum doplňuje článek Olsalazinum dinatricum, který zní:
„
† Olsalazinum dinatricum
Disodná sůl olsalazinu
Synonymum. Olsalazinum natricum

C14H8N2Na2O6

Mr 346,20

CAS 6054-98-4

Je to dinatrium-4,4'-dihydroxyazobenzen-3,3'-dikarboxylat. Počítáno na vysušenou a octanů prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₄H₈N₂Na₂O₆.
Vlastnosti
Žlutý jemný krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dimethylsulfoxidu a velmi těžce rozpustná v methanolu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. 40,0 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se roztokem dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,2, na 100,0 ml (tlumivý roztok). 2,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 400 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 255 nm a 362 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 255 nm k absorbanci naměřené v maximu při 362 nm je 0,53 až 0,56.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem disodné soli olsalazinu CRL. Jestli-že se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg disodné soli olsalazinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg sulfasalazinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a dichlormethanu R (5 + 50 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
D. K 0,5 g se přidají 2 ml kyseliny sírové R a postupně se zahřívá do spálení a pokračuje se v zahřívání do vzniku téměř bílého nebo našedlého zbytku. V žíhání se pokračuje při teplotě nepřevyšující 800 °C. Potom se zbytek rozpustí v 10 ml vroucí vody R a zfiltruje se. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Octany. Nejvýše 1,0 %. Stanoví se iontovou chromatografií.
Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve 25,0 ml vody R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a odstředí se. Potom se roztok zfiltruje filtrem 0,45 μm a také dalším vhodným filtrem.
Porovnávací roztok (a). 0,140 g octanu sodného R, 0,150 g mravenčanu sodného R a 0,180 g síranu draselného R se rozpustí ve 100 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). Za použití vhodného množství octanu sodného R se připraví nejméně 5 porovnávacích roztoků o výsledné koncentraci octanu 10 μg/ml až 50 μg/ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- iontového chromatografu,
- separační kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 6 mm,
- potlačovací kolony,
- mobilní fáze, kterou je kyselina chlorovodíková 0,0001 mol/l RS; průtoková rychlost je 0,9 ml/min,
- vodivostního detektoru nastaveného na 10 μS.cm^-1.
Nastříkne se 0,1 ml porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu jsou tři oddělené píky. Nastříkne se 0,1 ml zkoušeného roztoku a 0,1 ml porovnávacího roztoku (b). Z průměrných hodnot získaných s porovnávacími roztoky se sestrojí kalibrační křivka a koncentrace octanu ve zkoušeném roztoku se odečte z kalibrační křivky. Měří se plocha píku octanu. Vypočítá se obsah octanů v procentech podle vzorce:
$\frac{c.\mathrm{26,0}.{10}^{-3}.100}{m},$
v němž značí:
c - koncentraci octanů ve zkoušeném roztoku (μg/ml) stanovenou lineární interpolací z kalibrační křivky sestrojené z hodnot pro porovnávací roztok (b),
m - navážku vzorku (mg).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg disodné soli olsalazinu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a s následujícím gradientovým programem:
- mobilní fáze A - 2,38 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R a 3,6 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,6 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 700 ml tohoto roztoku se smíchá s 300 ml methanolu R,
- mobilní fáze B - 4,75 g tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R a 3,6 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,6 a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 350 ml tohoto roztoku se smíchá se 650 ml methanolu R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	55	45	izokraticky
15 - 45	55 → 0	45 → 100	lineární gradient
45 - 50	0 → 55	100 → 45	přepnutí na původní podmínky
50 - 65	55	45	ustalování

- spektrofotometrického detektoru, 360 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a), citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže získaný chromatogram odpovídá chromatogramu disodné soli olsalazinu pro test způsobilosti CRL. Je-li třeba, upraví se podíl mobilní fáze A (s vyšším podílem mobilní fáze A se zvyšuje retenční čas).
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %), a plocha pouze jednoho z těchto píků je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 150 °C.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v 15 ml ethylenglykolu R. Přidá se 40 ml dioxanu R, 0,2 ml roztoku chloridu draselného R (224 g/l) a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška. Nalezená spotřeba se upraví podle obsahu octanů. Molekulová hmotnost octanu je 59,0.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l zodpovídá 17,31 mg C₁₄H₈N₂Na₂O₆.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty


A. kyselina 4-hydroxy-4'-methoxyazobenzen-3,3'-dikarboxylová,

B. kyselina 2',4-dihydroxyazobenzen-3,3'-dikarboxylová,

C. kyselina 4,4'-dihydroxyazobenzen-3-karboxylová,

D. kyselina 4'-chlor-4-hydroxyazobenzen-3,3'-dikarboxylová,

E. kyselina 4,4'-dihydroxy-3'-(2-sulfoacetyl)azobenzen-3-karboxylová,

F. kyselina 4,4'-dihydroxy-2'-(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azobenzen-3,5'-dikarboxylová,

G. kyselina 4,4'-dihydroxy-3'-(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azobenzen-3,5'-dikarboxylová,

H. kyselina 4,4'-dihydroxy-3'-[(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azo]azobenzen-3,5'-dikarboxylová,

I. kyselina 4,4'-dihydroxy-3'-[(4-hydroxy-3-karboxyfenyl)azo]azobenzen-3-karboxylová.
“