156. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Parnaparinum natricum doplňují články Passiflorae herba, Pefloxacini mesilas dihydricus a Penbutololi sulfas, které znějí:
„
Passiflorae herba
Mučenková nať
Synonymum. Herba passiflorae
Je to rozlámaná nebo řezaná usušená nadzemní část druhu Passiflora incarnata L., může také obsahovat květy a/nebo plody.
Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako vitexin (C21H20O10; Mr 432,4), vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
A. Zelený až zelenošedý nebo nahnědlý stonek je dřevnatý, dutý, podélně rýhovaný, lysý nebo roztroušeně chlupatý, obvykle o průměru méně než 8 mm. Listy zelené nebo zelenohnědé, střídavé, jemně zubaté a chlupaté, hluboce dělené do tří špičatých laloků, střední lalok je největší. Hlavní žilka na spodní straně listu silně vyniklá. Řapík chlupatý, v blízkosti čepele se dvěma tmavě zbarvenými nektarii. Četné úponky vyrůstají v paždí listů, jsou jemné, hladké, na průřezu okrouhlé, na konci spirálovitě stočené. Květy (jsou-li přítomné v droze) jsou paprsčité, se třemi malými listenci a pěti bílými, protáhlými lístky korunními a s několika řadami nitkovitých petaloidních přívěsků (korunka). Plody (jsou-li přítomné v droze) jsou nazelenalé až nahnědlé, zploštělé, oválné, uvnitř s několika zploštělými hnědožlutými, tečkovanými semeny.
B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky listu s buňkami se stěnami zprohýbanými a s anomocytickými průduchy (2.8.3); četné drúzy šťavelanu vápenatého jednotlivé nebo uspořádané podél žilnatiny; četná vlákna stonku jednotlivá nebo ve skupinách provázená tečkovanými cévami a cévicemi; jednobuněčné až tříbuněčné, jednořadé, tenkostěnné, přímé nebo lehce zakřivené chlupy, na konci zašpičatělé nebo někdy hákovitě zahnuté. Jsou-li v droze přítomné květy, je patrná papilózní pokožka koruny a korunky a pylová zrna se síťovitou exinou; jsou-li v droze přítomny zralé plody jsou patrné roztroušené hnědě zbarvené tříslovinné buňky a hnědožluté tečkované úlomky osemení.
C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce, Jiné druhy rodu Passiflora, viz Zkoušky na čistotu.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v poloze pod skvrnou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku intenzivně žlutě fluoreskující skvrna a nad ní skrvna fluoreskující zeleně (diglykosylflavon), pod skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutě fluoreskující skvrna (isoorientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (isovitexin). Nad skvrnou odpovídající hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku je hnědožlutě fluoreskující skvrna (orientin) a nad ní zeleně fluoreskující skvrna (vitexin). Dvě posledně jmenované skvrny mohou být nepřítomné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce cizí příměsi.
Jiné druhy rodu Passiflora. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem.
Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 2,0 mg rutinu R a 2,0 mg hyperosidu R se zahřátím rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (rutin), ve střední třetině žlutohnědě fluoreskující skvrna (hyperosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou intenzivní zelenožlutě nebo oranžovožlutě fluoreskující skvrny mezi skvrnami odpovídajícími diglykosylflavonům a isoorientinu (P. coerulea a P. edulis).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
Základní roztok. 0,200 g práškované drogy (250) se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a za častého protřepávání se zahřívá 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes chomáček vaty do 100ml baňky. Chomáček vaty se zbytkem drogy se převede zpět do baňky s kulatým dnem. Přidá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a opět se zahřívá 10 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se směs a první filtrát ze 100ml baňky zfiltrují papírovým filtrem do 100ml odměrné baňky. Varná baňka, 100ml baňka i filtr se promyjí lihem R 60% (V/V) a promývací tekutina se přidá do odměrné baňky, spojené roztoky se zředí lihem R 60% (V/V) na 100,0 ml.
Zkoušený roztok 5,0 ml základního roztoku se odpaří v baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100). Přidá se 10 ml směsi obsahující roztok kyseliny borité R (25,0 g/l) a roztok kyseliny šťavelové R (20,0 g/l) v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.
Kontrolní roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří ve druhé baňce za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100) a převede se do 25ml odměrné baňky. Přidá se 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.
Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 401 nm proti kontrolnímu roztoku.
Obsah celkových flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako vitexin (C21H20O10), se vypočítá podle vzorce:
v němž značí:
A - absorbanci zkoušeného roztoku při 401 nm,
m - hmotnost zkoušené drogy v gramech.
Specifická absorbance vitexinu má hodnotu 628.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Pefloxacini mesilas dihydricus
Dihydrát pefloxaciniummesilatu
| C18H24FN3O6S.2H2O | Mr 465,50 | CAS 70458-95-6 |
| Mr bezvodého 429,47 |
Je to dihydrát 4-(1-ethyl-6-fluor-3-karboxy-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-7-yl)-1-methylpiperaziniummethansulfonatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H24FN3O6S.
Vlastnosti
Jemný bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
A. Odděleně se rozpustí 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g dihydrátu pefloxaciniummesilatu CRL v 10 ml vody R. Přidá se 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, pH roztoku se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,4 ± 0,1 a protřepe se dvakrát 30 ml dichlormethanu R. Organické vrstvy se spojí, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R, a odpaří se do sucha. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem zbytku dihydrátu pefloxaciniummesilatu CRL. Měří se tablety připravené ze zbytků po odpaření za použití bromidu draselného R.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.
Porovnávací roztok. 60 mg kyseliny methansulfonové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, amoniaku 17,5% RS, 1-butanolu R a acetonu R (5 + 10 + 20 + 65) po dráze 15 cm.
Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem červeně bromkresolové R (0,4 g/l) v lihu R (50% V/V), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 10.
Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.
Vzhled roztoku (2.2.1). Roztok S hodinu po přípravě neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 3 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg pefloxacinu nečistoty B CRL a 25,0 mg pefloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg norfloxacinu nečistoty A CRL (odpovídá pefloxacinu nečistotě F) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 6 mm naplněné vinyl-polymerem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, roztoku cetrimoniumbromidu R (2,70 g/l) a kyseliny borité R (6,18 g/l), jehož pH bylo přesně upraveno hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 8,30 a thiodiethylenglykolu R (30 + 70 + 0,2); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 258 nm a 273 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram při vlnové délce 273 nm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistot B a C je nejméně 1,5.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy zkoušeného roztoku se zaznamenávají při 258 nm a při 273 nm po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času pefloxacinu (asi 60 min). Zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b) při 258 nm. Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek, lze určit relativní retenční časy podle následující tabulky:
Tab. 1.
| Přibližný relativní retenční čas | Korekční faktor | |
|---|---|---|
| Nečistota E | 0,2 | - |
| Nečistota D | 0,3 | - |
| Nečistota A | 0,5 | - |
| Nečistota G | 0,8 | 1,4 |
| Pefloxacin | 1 | - |
| Nečistota C | 1,7 | 2,4 |
| Nečistota B | 1,8 | - |
| Nečistota H | 2,4 | 1,8 |
| Nečistota F | 3,5 | 1,0 |
Z chromatogramu zkoušeného roztoku získaného při 258 nm se vypočítá obsah nečistot C, F, G a H v procentech za použití plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (metoda vnějšího standardu) získaného při 258 nm a příslušných korekčních faktorů uvedených v tabulce.
Z chromatogramu zkoušeného roztoku získaného při 273 nm se vypočítá obsah nečistot A, B, D a E a neznámých nečistot v procentech za použití ploch píků obvyklým postupem (metodou normalizace). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,0005násobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.
Obsah žádné z nečistot není vyšší než 0,5 % a nejvýše tři nečistoty mohou být zastoupeny v množství mezi 0,2 % a 0,5 %. Celkový obsah nečistot není vyšší než 1,0 %.
Těžké kovy (2.4.8). 0,250 g vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,0 % až 8,5 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 50) jako rozpouštědla.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 15,0 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 75,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,48 mg C18H24FN3O6S.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
A. kyselina 1-ethyl-6-fluor-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (demethylovaný pefloxacin neboli norfloxacin),
B. kyselina 1-ethyl-6-chlor-7-(4-methylpiperazin-1-yl)-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (chlorovaný analog pefloxacinu),
C. kyselina 1-ethyl-6-fluor-5-(4-methylpiperazin-1-yl)-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (isopefloxacin),
D. 4-(1-ethyl-6-fluor-3-karboxy-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-7-yl)-1-methylpiperazin-1-oxid (N-oxid pefloxacinu),
E. 1-ethyl-6-fluor-7-(4-methylpiperazin-1-yl)-1,4-dihydrochinolin-4-on (dekarboxylovaný pefloxacin),
F. kyselina 7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (N-ethylkyselina) (norfloxacin nečistota A),
G. ethyl-7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylat (N-ethylester),
H. kyselina 5-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová (iso-N-ethylkyselina).
† Penbutololi sulfas
Penbutololiumsulfat
| C36H60N2O8S | Mr 680,95 | CAS 38363-32-5 |
Je to bis {[(2S)-3-(2-cyklopentylfenoxy)-2-hydroxypropyl]terc.butylamonium}sulfat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C36H60N2O8S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecně zásady (1.2).
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem penbutololiumsulfatu CRL.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 40 mg penbutololiumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, 1-butanolu R a ethylacetatu R (10 + 20 + 35 + 35) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. 50 mg se rozpustí ve směsi 5 ml vody R a 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).
D. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,00 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 4 ml roztoku S se přidají 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -23° až -25°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 4,0 mg zkoušené látky a 1,0 mg penbutololu nečistoty A CRL se rozpustí v 5,0 ml směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60).
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 5,0 mg penbutololu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchají se objemové díly acetonitrilu pro chromatografii R a methanolu R (39 + 61),
- mobilní fáze B - 11 g heptansulfonanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R, přidá se 5,0 ml triethylaminu R a pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7,
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 15 | 60 | 40 | izokraticky |
| 15 - 35 | 60 → 80 | 40 → 20 | lineární gradient |
| 35 - 36 | 80 → 60 | 20 → 40 | lineární gradient |
- spektrofotometrického detektoru, 270 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška druhého píku (penbutolol) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0.
Nastříkne se po 10 μl všech dalších roztoků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,500 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 68,10 mg C36H60N2O8S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
A. (2S)-1-[2-(1-cyklopenten-1-yl)fenoxy]-3-terc.butylamino-2-propanol.
“