17. V příloze části 3 Obaly a obalový materiál, kapitola 3.1 Materiály pro výrobu obalů, kapitoly 3.1.3 až 3.1.9 znějí:
„
3.1.3 Polyolefiny
Získávají se polymerací ethylenu nebo propylenu nebo kopolymerací těchto látek nejvýše s 25 % vyšších homologů (C₄ až C₁₀) nebo karboxylových kyselin nebo esterů. Určité materiály mohou být směsí polyolefinů.
Výroba
Do polymerů se přidává určitý počet přísad, aby se optimalizovaly jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, aby se tyto polymery přizpůsobily pro určené použití. Všechny tyto přísady se vybírají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah.
Mohou obsahovat nejvýše tři antioxidanty, jedno nebo několik maziv nebo separačních činidel a také oxid titaničitý jako zneprůhledňující činidlo, pokud je třeba uchovávanou látku chránit před světlem. Seznam přísad a jejich nejvyšší povolený obsah:
- butylhydroxytoluen (přísada polymerů 07), nejvýše 0,125 %,
- pentaerytrityl-tetrakis[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 09), nejvýše 0,3 %,
- 1,3,5-tris(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl)-s-triazin-2,4,6-(1H,3H,5H)-trion (přísada polymerů 13), nejvýše 0,3 %,
- oktadecyl[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propinoat (přísada polymerů 11), nejvýše 0,3 %,
- ethylen-bis[3,3-bis(3-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)butanoat] (přísada polymerů 08), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyldisulfid (přísada polymerů 15), nejvýše 0,3 %,
- 2,2',2'',6,6',6''-hexa-terc.butyl-4,4',4''-[(2,4,6-trimethyl-1,3,5-benzentriyl)trismethylen]trifenol (přísada polymerů 10), nejvýše 0,3 %,
- 2,2'-bis(oktadecyloxy)-5,5'-spirobi-1,2,3-dioxafosfan (přísada polymerů 14), nejvýše 0,3 %,
- didodecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 16), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 17), nejvýše 0,3 %,
- tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit (přísada polymerů 12), nejvýše 0,3 %,
- P-EPQ (přísada polymerů 18), nejvýše 0,1 %,
- kopolymery dimethylsukcinatu a 4-hydroxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidin-1-ethanolu (přísada polymerů 22), nejvýše 0,3 %,
(celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %)
- hydrotalkit, nejvýše 0,5 %,
- alkanamidy, nejvýše 0,5 %,
- alkenamidy, nejvýše 0,5 %,
- křemičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %,
- oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %,
- benzoan sodný, nejvýše 0,5 %,
- estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %,
- fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %,
- parafínový olej, nejvýše 0,5 %,
- oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %,
- mastek, nejvýše 0,5 %,
- oxid hořečnatý, nejvýše 0,2 %,
- stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
- oxid titaničitý, nejvýše 4 %.
Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.
Vlastnosti
Prášek, kuličky, granule nebo, po zpracování, fólie různé tloušťky nebo obaly. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustné v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měknou při teplotách 65 °C až 165 °C. Hoří modrým plamenem.
Zkoušky totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek získaného roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušeného materiálu vykazuje maxima zvláště při 2920 cm^-1, 2850 cm^-1, 1475 cm^-1, 1465 cm^-1, 1380 cm^-1, 1170 cm^-1, 735 cm^-1 a 720 cm^-1; získané spektrum se shoduje se spektrem typového vzorku zvoleného podle zkoušeného materiálu. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólií, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti.
B. Vyhovuje doplňkovým zkouškám odpovídajícím přítomným přísadám.
C. Asi 20 mg se smíchá v platinovém kelímku s 1 g hydrogensíranu draselného R a zahřívá se, dokud úplně neroztaje. Po ochlazení se přidá 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje. Výsledný roztok se zfiltruje a k filtrátu se přidá 1 ml kyseliny fosforečné R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Jestliže je látka zneprůhledněna oxidem titaničitým, vzniká oranžovožluté zbarvení.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. Roztok S1 se použije do 4 h po přípravě. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se vychladnout a sleje se. Část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16).
Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se vypláchnou 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60), výplachy se přidají k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok.
Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se vychladnout a roztok se sleje.
Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku změny žlutého zbarvení na oranžové se spotřebuje nejvýše 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sirové zředěné RS a 20 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 3,0 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 10 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na asi 0 °C. (Doba filtrace nesmí překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem). 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni. Zbytek se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a nepřevyšuje 5 %.
Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 μg Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I) v argonovém plazmatu.
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se intenzita emise hliníku při 396,15 nm, spektrální pozadí se vezme jako 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný titan. Nejvýše 1 μg Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I) v argonovém plazmatu.
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku titanu (100 μg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se intenzita emise titanu při 336,12 nm, spektrální pozadí se vezme jako 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 μg Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se ze základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Ověří se nepřítomnost zinku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 50 ml roztoku S3 se na vodní lázni odpaří na objem asi 5 ml a zředí se vodou R na 20,0 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g. Tento limit neplatí pro materiál zneprůhledněný oxidem titaničitým.
Doplňkové zkoušky
Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením nebo použitím materiálu.
Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je jedna ze čtyř následujících směsí:
- mobilní fáze 1, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70); průtoková rychlost je 2 ml/min,
- mobilní fáze 2, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- mobilní fáze 3, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- mobilní fáze 4, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (20 + 80); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru; 280 nm pro mobilní fáze 1 až 3 a 270 nm pro mobilní fázi 4.
Chromatografický systém musí zajistit:
- rozlišení nejméně 8,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 07 a přísadě polymerů 08 s mobilní fází 1,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 09 a přísadě polymerů 10 s mobilní fází 2,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 11 a přísadě polymerů 12 s mobilní fází 3,
- rozlišení nejméně 6,0 mezi dvěma základními píky (přibližné retenční časy 3,5 a 5,8) na chromatogramu získaném s přísadou polymerů 18 s mobilní fází 4.
Zkoušený roztok S21. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Zkoušený roztok S22. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Zkoušený roztok S23. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku terc. butylhydroperoxidu R (10 g/l) v tetrahydrofuranu R. Baňka se uzavře a nechá stát 1 h. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluen CRL (přísada polymerů 07) a 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 60 mg přísady polymerů 11 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 25,0 mg přísady polymerů 07 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 60,0 mg přísady polymerů 13 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (i). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (j). 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (k). 20,0 mg přísady polymerů 18 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku terc.butylhydroperoxidu R (10 g/l) v tetrahydrofuranu R. Nechá se stát 1 h v uzavřené nádobě. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 07 a/nebo přísadu polymerů 08, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a buď po 20 μl porovnávacího roztoku (d) nebo (e), nebo po 20 μl porovnávacího roztoku (d) a (e).
Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů:
- přísada polymerů 09,
- přísada polymerů 10,
- přísada polymerů 11,
- přísada polymerů 12,
- přísada polymerů 13,
použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (b) a po 20 μl každého porovnávacího roztoku antioxidantů tohoto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 11 a/nebo přísadu polymerů 12, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S22, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (c), a buď po 20 μl porovnávacího roztoku (i) nebo (j), nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (i) a (j).
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 18, použije se mobilní fáze 4 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S23, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (k).
Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající zkoušeným roztokům S21, S22 a S23 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolních roztoků. Plochy píků zkoušených roztoků S21, S22 a S23 jsou menší než odpovídající plochy píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (k).
Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok S24. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R.
Porovnávací roztok (l). 60 mg přísady polymeru 14 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (m). 60 mg přísady polymerů 15 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (n). 60 mg přísady polymerů 16 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (o). 60 mg přísady polymerů 17 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (p). 60 mg přísady polymeru 16 CRL a 60 mg přísady polymerů 17 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku S24, 20 μl porovnávacího roztoku (p) a po 20 μl porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu.
Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Nechá se usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (p) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Přísada polymerů 22. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R a 10 ml roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R (10 g/l) ve směsi objemových dílů toluenu R a ethanolu R (35 + 65). Vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 30 mg přísady polymerů 22 CRL se rozpustí v 50 ml toluenu R. 1 ml tohoto roztoku se přidá k 25 ml kontrolního roztoku S2 a odpaří se ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 10 ml toluenu R a 10 ml roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R (10 g/l) ve směsi objemových dílů toluenu R a ethanolu R (35 + 65). Vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a v případě potřeby se zfiltruje.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a hexanu R (11 + 89); průtoková rychlost je 2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 227 nm.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu 10 min. Jestliže jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, rozlišení mezi píky odpovídajícími „diolu“ a rozpouštědlu porovnávacího roztoku je nejméně 7.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha odpovídající píku „diolové“ složky přísady polymerů 22 CRL menší než odpovídající pík na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Amidy a stearany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. Použije se zkoušený roztok S24 popsaný ve zkoušce Nefenolické antioxidanty.
Porovnávací roztok (q). 20 mg kyseliny stearové (přísada polymerů 19 CRL) se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (r). 40 mg oleamidu (přísada polymerů 20 CRL) se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (s). 40 mg erukamidu (přísada polymerů 21 CRL) se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.
Na dvě vrstvy se nanese po 10 μl zkoušeného roztoku S24. Na první vrstvu se nanese 10 μl porovnávacího roztoku (q) a na druhou vrstvu se nanese po 10 μl porovnávacích roztoků (r) a (s).
První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se několik minut v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrna odpovídající přísadě polymerů 19 na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 odpovídá polohou (R_F asi 0,5) skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (q), ale není intenzivnější než tato skvrna.
Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se neobjeví skvrny. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S24 odpovídající přísadě polymerů 20 nebo přísadě polymerů 21 mají shodnou polohu (R_F asi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (r) a (s), ale nejsou intenzivnější než tyto skvrny.
3.1.4 Polyethylen bez přísad pro obaly parenterálních a očních přípravků
Polyethylen bez přísad se získává polymerací ethylenu za vysokého tlaku a za přítomnosti kyslíku nebo iniciátorů vzniku volných radikálů jako katalyzátoru.
Vlastnosti
Kuličky, granule, prášek nebo, po zpracování, průsvitné fólie různé tloušťky nebo obaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustný v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měkne při teplotách nad 65 °C.
Relativní hustota (2.2.5) materiálu je 0,910 až 0,937.
Zkoušky totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum látky vykazuje absorpční maxima zejména při 2920 cm^-1 až 2850 cm^-1, 1465 cm^-1, 730 cm^-1, 720 cm^-1; získané spektrum se shoduje se spektrem typového vzorku zvoleného podle zkoušeného materiálu. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku vhodné velikosti.
B. Zkouška Přísady, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, sleje se a část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku. Zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok S1 se použije nejdéle do 4 h od přípravy.
Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi 40 ml toluenu R a 60 ml methanolu R, promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok.
Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Roztok se nechá ochladit a sleje se.
Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení změny žlutého zbarvení indikátoru na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se 3 min pod zpětným chladičem a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 0,5 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 10 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C (doba filtrace nesmí překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem). 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a nepřevyšuje 5 %.
Přísady. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Porovnávací roztok. 20 mg přísady polymerů 15 CRL a 20 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí dichlormethanu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se nechá usušit a vzduchu a vyvíjí se podruhé směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Usuší se na vzduchu a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě skvrny, která může být na čele rozpouštědla z prvního vyvíjení a která odpovídá oligomerům. Nepřihlíží se ke skvrnám odpovídajícím skvrnám na chromatogramu kontrolního roztoku. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 50 ml roztoku S3 se odpaří na vodní lázni na objem asi 5 ml a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.
3.1.5 Polyethylen s přísadami pro obaly parenterálních a očních přípravků
Získává se polymerací ethylenu za tlaku v přítomnosti katalyzátoru nebo kopolymerací ethylenu s nejvýše 25 % vyšších alkenových homologů (C₃ až C₁₀).
Výroba
Do polymerů se přidává určitý počet přísad, aby se optimalizovaly jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, aby se tyto polymery přizpůsobily pro určené použití. Všechny tyto přísady se vybírají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah.
Mohou obsahovat nejvýše tři antioxidanty, jedno nebo několik maziv nebo separačních činidel a také oxid titaničitý jako zneprůhledňující činidlo, pokud je třeba uchovávanou látku chránit před světlem. Seznam přísad a jejich nejvyšší povolený obsah:
- butylhydroxytoluen (přísada polymerů 07), nejvýše 0,125 %,
- (pentaerytrityl)-tetrakis[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 09), nejvýše 0,3 %,
- 1,3,5-tris[3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl]-s-triazin-2,4,6-(1H,3H,5H)-trion (přísada polymerů 13), nejvýše 0,3 %,
- oktadecyl-[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propanoat] (přísada polymerů 11), nejvýše 0,3 %,
- ethylen-bis[3,3-bis(3-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)butanoat] (přísada polymerů 08), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyldisulfid, (přísada polymerů 15), nejvýše 0,3 %,
- 2,2',2'',6,6',6''-hexa-terc.butyl-4,4',4''-[(2,4,6-trimethyl-1,3,5-benzentriyl)trismethylen]trifenol (přísada polymerů 10), nejvýše 0,3 %,
- 2,2'-bis(oktadecyloxy)-5,5'-spirobi(1,3,2)-dioxafosfinan (přísada polymerů 14), nejvýše 0,3 %,
- didodecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 16), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 17), nejvýše 0,3 %,
- tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit (přísada polymerů 12), nejvýše 0,3 %,
(celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %)
- hydrotalcit, nejvýše 0,5 %,
- alkanamidy, nejvýše 0,5 %,
- alkenamidy, nejvýše 0,5 %,
- křemičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %,
- oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %,
- benzoan sodný, nejvýše 0,5 %,
- estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %,
- fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %,
- parafinový olej, nejvýše 0,5 %,
- oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %,
- oxid hořečnatý, nejvýše 0,2 %,
- stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
- oxid titaničitý, nejvýše 4 %, pouze materiály pro obaly očních přípravků.
Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.
Vlastnosti
Prášek, kuličky, granule nebo, po zpracování, průsvitné fólie různé tloušťky nebo obaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustný v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měkne při teplotách mezi 70 °C až 140 °C.
Relativní hustota (2.2.5) materiálu je 0,890 až 0,965.
Zkoušky totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek získaného roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušeného materiálu vykazuje maxima zvláště při 2920 cm^-1 až 2850 cm^-1, 1465 cm^-1, 1375 cm^-1, 1170 cm^-1, 730 cm^-1 a 720 cm^-1; získané spektrum se shoduje se spektrem typového vzorku zvoleného podle zkoušeného materiálu. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku vhodné velikosti.
B. Doplňkové zkoušky odpovídající přítomným přísadám, viz Zkoušky na čistotu, jsou zároveň zkouškami totožnosti.
C. Asi 20 mg se smíchá v platinovém kelímku s 1 g hydrogensíranu draselného R a zahřívá se, dokud úplně neroztaje. Nechá se ochladit a přidá se 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje. Výsledný roztok se zfiltruje a k filtrátu se přidá 1 ml kyseliny fosforečné R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Jestliže je látka zneprůhledněna oxidem titaničitým, vzniká oranžovožluté zbarvení.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a sleje se. Část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok S1 se použije do 4 h od přípravy.
Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60), promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250,0 ml. Připraví se kontrolní roztok.
Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit a roztok se sleje.
Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku změny žlutého zbarvení indikátoru na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 0,5 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 10 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nesmí překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem.) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší v sušárně 1 h při 100 °C až 105 °C. Hmotnost získaného zbytku se neliší o více než 10 % od zbytku získaného z typového vzorku a nepřevyšuje 5 %.
Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 μg Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 396,15 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný chrom. Nejvýše 0,05 μg Cr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chromu (100 μg Cr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 205,55 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 205,50 nm. Ověří se nepřítomnost chromu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný titan. Nejvýše 1 μg Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku titanu (100 μg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 336,12 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný vanad. Nejvýše 0,1 μg V/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vanadu (1 mg V/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 292,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 292,35 nm. Ověří se nepřítomnost vanadu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 μg Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch--acetylen.
Extrahovatelné zirkonium. Nejvýše 0,1 μg Zr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zirkonia (1 mg Zr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 343,82 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 343,92 nm. Ověří se nepřítomnost zirkonia v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 50 ml roztoku S3 se odpaří na vodní lázni na objem asi 5 ml a zředí se vodou R na 20,0 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Tento limit se nevztahuje na materiál, u něhož byl použit oxid titaničitý k zneprůhlednění materiálu.
Doplňkové zkoušky
Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením materiálu.
Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je jedna ze tří následujících směsí:
- mobilní fáze 1, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70); průtoková rychlost je 2 ml/min,
- mobilní fáze 2, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- mobilní fáze 3, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Chromatografický systém musí zajistit:
- rozlišení nejméně 8,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 07 a přísadě polymerů 08 s mobilní fází 1,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 09 a přísadě polymerů 10 s mobilní fází 2,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 11 a přísadě polymerů 12 s mobilní fází 3.
Zkoušený roztok S21. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Zkoušený roztok S22. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu CRL (přísady polymerů 07) a 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 25,0 mg butylhydroxytoluenu CRL (přísady polymerů 07) se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 60,0 mg přísady polymerů 13 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (i). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (j). 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 07 a/nebo přísadu polymerů 08, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a buď 20 μl porovnávacího roztoku (d) nebo (e), nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (d) a (e).
Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů:
- přísada polymerů 09,
- přísada polymerů 10,
- přísada polymerů 11,
- přísada polymerů 12,
- přísada polymerů 13,
použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (b) a po 20 μl každého porovnávacího roztoku antioxidantů z tohoto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 11 a/nebo přísadu polymerů 12, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S22, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (c) a buď 20 μl porovnávacího roztoku (i) nebo (j) nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (i) a (j).
Ve všech případech se chromatogramy zaznamenávají po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající zkoušeným roztokům S21 a S22 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolních roztoků. Plochy píků zkoušených roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (j).
Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok S23. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R.
Porovnávací roztok (k). 60 mg přísady polymerů 14 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (l). 60 mg přísady polymerů 15 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (m). 60 mg přísady polymerů 16 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (n). 60 mg přísady polymerů 17 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí na dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (o). 60 mg přísady polymerů 16 CRL a 60 mg přísady polymerů 17 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku S23, 20 μl porovnávacího roztoku (o) a po 20 μl porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu. Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Vrstva se nechá usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny v odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Amidy a stearany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. Použije se roztok S23 popsaný v části týkající se nefenolických antioxidantů.
Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové CRL (přísada polymerů 19) se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Porovnávací roztok (q). 40 mg přísady polymerů 20 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Porovnávací roztok (r). 40 mg přísady polymerů 21 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Na dvě vrstvy se nanese po 10 μl zkoušeného roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 μl porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 μl porovnávacích roztoků (q) a (r). První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, aby se skvrny staly intenzivnějšími. Skvrna odpovídající přísadě polymerů 19 na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 má shodnou polohu (R_F asi 0,5) s odpovídající skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p), ale není intenzivnější než tato skvrna.
Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny neobjeví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23, odpovídající přísadě polymerů 20 nebo přísadě polymerů 21, mají shodnou polohu (R_F asi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější než tyto skvrny.
3.1.6 Polypropylen pro obaly a uzávěry parenterálních a očních přípravků
Je to homopolymer propylenu nebo kopolymer propylenu s nejvýše 25 % ethylenu nebo směs polypropylenu s nejvýše 25 % polyethylenu. Může obsahovat přísady.
Výroba
Do polymerů se přidává určitý počet přísad, aby se optimalizovaly jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, aby se tyto polymery přizpůsobily pro určené použití. Všechny tyto přísady se vybírají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah.
Mohou obsahovat nejvýše tři antioxidanty, jedno nebo několik maziv nebo separačních činidel a také oxid titaničitý jako zneprůhledňující činidlo, pokud je třeba uchovávanou látku chránit před světlem. Seznam přísad a jejich nejvyšší povolený obsah:
- butylhydroxytoluen (přísada polymerů 07), nejvýše 0,125 %,
- (pentaerytrityl)-tetrakis[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 09), nejvýše 0,3 %,
- 1,3,5-tris[3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl]-s-triazin-2,4,6,-(1H,3H,5H)- trion (přísada polymerů 13), nejvýše 0,3 %,
- oktadecyl-[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat (přísada polymerů 11), nejvýše 0,3 %,
- ethylen-bis[3,3-bis(3-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)butanoat] (přísada polymerů 08), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyldisulfid (přísada polymerů 15), nejvýše 0,3 %,
- 2,2',2' ',6,6',6' '-hexa-terc.butyl-4,4',4' '-[(2,4,6-trimethyl-1,3,5-benzen-triyl)trismethylen]trifenol (přísada polymerů 10), nejvýše 0,3 %,
- 2,2'-bis(oktadecyloxy)-5,5'-spirobi(1,3,2-dioxafosfinan) (přísada polymerů 14), nejvýše 0,3 %,
- didodecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 16), nejvýše 0,3 %,
- dioktadecyl-3,3'-thiodipropionat (přísada polymerů 17), nejvýše 0,3 %,
- tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit (přísada polymerů 12), nejvýše 0,3 %,
(celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %)
- hydrotalcit, nejvýše 0,5 %,
- alkanamidy, nejvýše 0,5 %,
- alkenamidy, nejvýše 0,5 %,
- křemičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %,
- oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %,
- benzoan sodný, nejvýše 0,5 %,
- estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %,
- fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %,
- parafinový olej, nejvýše 0,5 %,
- oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %,
- mastek, nejvýše 0,5 %,
- oxid hořečnatý, nejvýše 0,2 %,
- stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
- oxid titaničitý, nejvýše 4 %, pouze materiály pro obaly očních přípravků.
Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.
Vlastnosti
Prášek, kuličky, granule nebo, po zpracování, průsvitné fólie různé tloušťky nebo obaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustný v ethanolu, v hexanu a v methanolu. Měkne při teplotách nad 120 °C.
Zkoušky totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek získaného roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušeného materiálu vykazuje maxima zvláště při 1375 cm^-1, 1170 cm^-1, 995 cm^-1 a 970 cm^-1; získané spektrum se shoduje se spektrem typového vzorku zvoleného podle zkoušeného materiálu. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku vhodné velikosti.
B. Doplňkové zkoušky odpovídající přítomným přísadám, viz Zkoušky na čistotu, jsou zároveň zkouškami totožnosti.
C. Asi 20 mg se smíchá v platinovém kelímku s 1 g hydrogensíranu draselného R a zahřívá se, dokud úplně neroztaje. Nechá se ochladit, přidá se 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a mírně se zahřeje. Výsledný roztok se zfiltruje a k filtrátu se přidá 1 ml kyseliny fosforečné R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Jestliže je látka zneprůhledněna oxidem titaničitým, vzniká oranžovožluté zbarvení.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a sleje se. Část roztoku se ponechá pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok S1 se použije do 4 h od přípravy.
Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60), promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejným rozpouštědlem na 250 ml. Připraví se kontrolní roztok.
Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Nechá se ochladit a roztok se sleje.
Vzhled roztoku. Roztok S1 neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. Κ dosažení počátku změny žlutého zbarvení indikátoru na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 0,5 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 10 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nesmí překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem.) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost získaného zbytku se neliší o více než 10 % od zbytku získaného z typového vzorku a nepřevyšuje 5 %.
Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 μg Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 396,15 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 396,25 nm. Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný chrom. Nejvýše 0,05 μg Cr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chromu (100 μg Cr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 205,55 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 205,50 nm. Ověří se nepřítomnost chromu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný titan. Nejvýše 1 μg Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku titanu (100 μg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 336,12 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 336,16 nm. Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný vanad. Nejvýše 0,1 μg V/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonovém plazmatu (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vanadu (1 mg V/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 292,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 292,35 nm. Ověří se nepřítomnost vanadu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 μg Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Ověří se nepřítomnost zinku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 50 ml roztoku S3 se odpaří na vodní lázni na objem asi 5 ml a zředí se vodou R na 20,0 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Tento limit se nevztahuje na zkoušený materiál, u něhož byl použit oxid titaničitý k zneprůhlednění materiálu.
Doplňkové zkoušky
Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením materiálu.
Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je jedna ze tří následujících směsí:
- mobilní fáze 1, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70); průtoková rychlost je 2 ml/min,
- mobilní fáze 2, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- mobilní fáze 3, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Chromatografický systém musí zajistit:
- rozlišení nejméně 8,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 07 a přísadě polymerů 08 s mobilní fází 1,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 09 a přísadě polymerů 10 s mobilní fází 2,
- rozlišení nejméně 2,0 mezi píky odpovídajícími přísadě polymerů 11 a přísadě polymerů 12 s mobilní fází 3.
Zkoušený roztok S21. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok za použití kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Zkoušený roztok S22. 50 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu CRL (přísada polymerů 07) a 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL a 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 25,0 mg přísady polymerů 07 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 60,0 mg přísady polymerů 08 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 60,0 mg přísady polymerů 13 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 60,0 mg přísady polymerů 09 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 60,0 mg přísady polymerů 10 CRL se rozpustí v 10,0 ml směsi stejných objemů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (i). 60,0 mg přísady polymerů 11 CRL se rozpustí v 10,0 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (j). 60,0 mg přísady polymerů 12 CRL rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 07 a/nebo přísadu polymerů 08, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a buď 20 μl porovnávacího roztoku (d) nebo (e), nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (d) a (e).
Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů:
- přísada polymerů 09,
- přísada polymerů 10,
- přísada polymerů 11,
- přísada polymerů 12,
- přísada polymerů 13,
použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S21, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (b) a po 20 μl každého porovnávacího roztoku antioxidantu z tohoto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky.
Jestliže zkoušená látka obsahuje přísadu polymerů 11 a/nebo přísadu polymerů 12, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku S22, 20 μl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (c) a buď 20 μl porovnávacího roztoku (i) nebo (j), nebo po 20 μl porovnávacích roztoků (i) a (j).
Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající zkoušeným roztokům S21 a S22 mají pouze píky antioxidantů uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolních roztoků. Plochy píků zkoušených roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (j).
Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok S23. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R.
Porovnávací roztok (k). 60 mg přísady polymerů 14 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (l). 60 mg přísady polymerů 15 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (m). 60 mg přísady polymerů 16 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (η). 60 mg přísady polymerů 17 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (o). 60 mg přísady polymerů 16 CRL a 60 mg přísady polymerů 17 se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku S23, 20 μl porovnávacího roztoku (o) a po 20 μl porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu.
Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Vrstva se nechá usušit a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Amidy a stearany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. Použije se roztok S23 popsaný v části týkající se nefenolických antioxidantů.
Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové CRL (přísada polymerů 19) se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (q). 40 mg přísady polymerů 20 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (r). 40 mg přísady polymerů 21 CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na dvě vrstvy se nanese po 10 μl zkoušeného roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 μl porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 μl porovnávacích roztoků (q) a (r). První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, aby se skvrny staly intenzivnějšími. Skvrna odpovídající přísadě polymerů 19 na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 má shodnou polohu (R_F asi 0,5) se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p), ale není intenzivnější než tato skvrna.
Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23, odpovídající přísadě polymerů 20 nebo přísadě polymerů 21, mají shodnou polohu (R_F asi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější.
3.1.7 Kopolymer ethylen-vinylacetat pro obaly a hadičky přípravků parenterální výživy
Kopolymer ethylen-vinylacetat, který vyhovuje následujícím požadavkům, je vhodný pro výrobu obalů a hadiček přípravků parenterální výživy.
Vyrábí se kopolymerací směsí ethylenu a vinylacetatu. Tento kopolymer obsahuje definovaná množství vinylacetatu: materiály na obaly obsahují nejvýše 25 % vinylacetatu, materiály na hadičky obsahují nejvýše 30 % vinylacetatu.
Výroba
Do polymerů se přidává určitý počet přísad, aby se optimalizovaly jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, aby se tyto polymery přizpůsobily určenému použití. Všechny tyto přísady se vybírají z připojeného seznamu, který určuje pro každý výrobek nejvyšší povolený obsah.
Kopolymer ethylen-vinylacetat může obsahovat nejvýše tři z následujících antioxidantů:
- butylhydroxytoluen (přísada polymerů 07), nejvýše 0,125 %,
- (penthaerytrityl)-tetrakis[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 09), nejvýše 0,2 %,
- oktadecyl-[3-(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxyfenyl)propionat] (přísada polymerů 11), nejvýše 0,2 %,
- tris(2,4-di-terc.butylfenyl)fosfit (přísada polymerů 12), nejvýše 0,2 %,
- 2,2',2' ',6,6',6' '-hexa-terc.butyl-4,4',4' '-[(2,4,6-trimethyl-1,3,5-benzen-triyl)trismethylen]trifenol (přísada polymerů 10), nejvýše 0,2 %.
Může také obsahovat:
- oleamid (přísada polymerů 20), nejvýše 0,5 %,
- erukamid (přísada polymerů 21), nejvýše 0,5 %,
- uhličitan vápenatý nebo hydroxid draselný, nejvýše 0,5 % každého,
- stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
- koloidní oxid křemičitý, nejvýše 0,2 %.
Dodavatel materiálu musí být schopen prokázat, že kvalitativní a kvantitativní složení typového vzorku je vyhovující v každé výrobní šarži.
Vlastnosti
Kuličky, granule nebo, po zpracování, průsvitné fólie nebo hadice různé tloušťky nebo vzorky hotových předmětů. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících, prakticky nerozpustný v ethanolu, v methanolu a v hexanu, který však rozpouští polymery o nízké molekulové hmotnosti. Hoří modrým plamenem. Teplota, při které látka měkne, se mění s obsahem vinylacetatu; klesá z asi 100 °C při obsahu několika procent vinylacetatu až k 70 °C při obsahu 30 % vinylacetatu.
Zkouška totožnosti
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Κ 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na tabletu chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum zkoušené látky vykazuje absorpční maxima odpovídající vinylacetatu při 1740 cm^-1, 1375 cm^-1, 1240 cm^-1, 1020 cm^-1 a 610 cm^-1 a maxima odpovídající ethylenu při 2920 cm^-1 až 2850 cm^-1, 1470 cm^-1, 1460 cm^-1, 1375 cm^-1, 730 cm^-1 a 720 cm^-1. Získané spektrum se dále shoduje se spektrem typového vzorku poskytnutého výrobcem. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólií, lze změřit spektrum odříznutého kousku vhodné velikosti.
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 2,0 g se převedou do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a zahřívá se 90 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se do baňky přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi objemových dílů toluenu R a methanolu R (40 + 60). Promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250 ml.
Roztok S2. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody na injekci R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a sleje se. Část roztoku se uchová pro zkoušku Vzhled roztoku a zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok se musí použít do 4 h od přípravy.
Vzhled roztoku. Roztok S2 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného BMF RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S2 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. Κ dosažení počátku změny žlutého zbarvení indikátoru na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S2 při 220 nm až 340 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S2 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška; rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 0,5 ml.
Amidy a kyselina stearová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 100 ml roztoku S1 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleného R.
Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny stearové CRL (přísady polymerů 19) se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (b). 40 mg přísady polymerů 20 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 1 ml roztoku se zředí dichlormethanem R na 5 ml.
Porovnávací roztok (c). 40 mg přísady polymerů 21 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 1 ml roztoku se zředí dichlormethanem R na 5 ml.
Na dvě vrstvy se nanese po 10 μl každého roztoku.
První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně při 120 °C několik minut, aby se skvrny staly intenzivnějšími. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině stearové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny neobjeví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající přísadě polymerů 21 nebo přísadě polymerů 20 nejsou intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c).
Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 50 ml roztoku S1 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R.
Zkoušený roztok (b). 50 ml roztoku S1 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg butylhydroxytoluenu CRL (přísady polymerů 07), 40 mg přísady polymerů 10 CRL, 40 mg přísady polymerů 09 CRL a 40 mg přísady polymerů 11 CRL se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 40 mg přísady polymerů 11 CRL a 40 mg přísady polymerů 12 CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je jedna ze dvou následujících směsí; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- mobilní fáze 1 je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60),
- mobilní fáze 2 je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50),
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Při použití mobilní fáze 1 se nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou pouze hlavní píky odpovídající píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) s retenčním časem delším než 2 min.
Plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), kromě posledního eluovaného píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže s mobilní fází 1 počet teoretických pater vypočtených pro pík odpovídající přísadě polymerů 07 je nejméně 2500 a rozlišení mezi píky přísady polymerů 09 a přísady polymerů 10 není menší než 2,0.
Jestliže je na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) pík se stejným retenčním časem jako poslední antioxidant eluovaný z porovnávacího roztoku (a), použije se mobilní fáze 2 takto: Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou pouze hlavní píky s retenčním časem delším než 3 min odpovídající píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) nejsou větší než plochy odpovídajích píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky přísady polymerů 11 a přísady polymerů 12 je nejméně 2,0.
Látky rozpustné v hexanu. 5 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 50 ml hexanu R a vaří se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové lázni; může se vytvořit gel. Filtruje se roztok hexanu pod přetlakem 27 kPa filtrem ze slinutého skla (16) za chlazení ledovou lázní. (Filtr je nutno předem 15 min chladit, doba filtrace nesmí překročit 5 min, zbytek na filtru se nepromývá.) 20 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 °C. Hmotnost zbytku není větší než 40 mg (2 %) pro kopolymer, který je používán na obaly a není větší než 0,1 g (5 %) pro kopolymer, který je používán na hadičky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g až 1,000 g, podle obsahu vinylacetatu ve zkoušeném kopolymeru, se převede do 300ml kuželové baňky se zabroušeným hrdlem a magnetickým míchadlem. Přidá se 40 ml xylenu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za míchání. Za stálého míchání se nechá ochladit a když začne vypadávat tuhá fáze, pomalu se přidává 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu RS1. Vaří se znovu 3 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Za stálého míchání se nechá ochladit, chladič se propláchne 50 ml vody R a do baňky se přidá 30,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS. Obsah baňky se přenese do 400ml kádinky a baňka se promyje dvakrát 50 ml roztoku síranu sodného bezvodého R (200 g/l) a třikrát 20 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají do kádinky s původním roztokem. Nadbytek kyseliny sírové se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.
1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 8,609 mg vinylacetatu.
3.1.8 Silikonový olej používaný jako mazivo

Je to polydimethylsiloxan získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsilanu a chlortrimethylsilanu. Různé druhy jsou rozlišeny číslem udávajícím jmenovitou viskozitu uvedenou za názvem.
V závislosti na polymeračním stupni (n = 400 až 1200) je jmenovitá hodnota kinematické viskozity od 1000 mm².s^-1 do 30 000 mm².s^-1.
Vlastnosti
Čiré bezbarvé různě viskózní kapaliny. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, mísitelný s ethylacetatem, s 2-butanonem a s toluenem a velmi těžce rozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
A. Kinematická viskozita při 25 °C, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru silikonového oleje CRL. Nevyžaduje se shoda v oblasti spektra 850 cm^-1 až 750 cm^-1, neboť se zde mohou projevit malé rozdíly závisející na stupni polymerace.
C. Asi 0,5 g se ve zkumavce zahřívá nad malým plamenem do vzniku bílého dýmu. Zkumavka se nakloní nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby se dým dostal k roztoku. Druhá zkumavka se 10 s protřepává a 5 min se zahřívá na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.
D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg zkoušené látky. Zbytek je bílý prášek, který vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R předem zneutralizované na 0,2 ml modři bromthymolové RS1 a protřepe se. Ke změně zbarvení roztoku na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Viskozita (2.2.10). Změří se dynamická viskozita při 25 °C. Kinematická viskozita se vypočítá za použití hodnoty relativní hustoty 0,97. Hodnota kinematické viskozity je 95 % až 105 % jmenovité hodnoty uvedené v označení na obalu.
Minerální oleje. 2 ml ve zkumavce se pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku chininiumsulfatu R (0,1 μg/ml) v kyselině sírové 0,005 mol/l RS pozorovaná za stejných podmínek.
Fenylované látky. Index lomu (2.2.6) je nejvýše 1,410.
Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s dichlormethanem R a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml. Přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 +9). Současně se připraví porovnávací roztok: k 20 ml dichlormethanu R se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, 0,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Oba roztoky se ihned důkladně 1 min protřepávají. Červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 μg/g).
Těkavé látky. Nejvýše 2,0 %; 2,00 g se suší 24 h v sušárně při 150 °C na předem zvážené misce o průměru 60 mm a hloubce 10 mm.
Označování
V označení na obalu se uvede za názvem výrobku číslo udávající jmenovitou viskozitu a informace, že látka se používá jako mazivo.
3.1.9 Silikonový elastomer pro uzávěry a hadičky
Silikonový elastomer vyhovující následujícím požadavkům je vhodný pro výrobu uzávěrů a hadiček.
Získává se zesíťováním lineárního polysiloxanu tvořeného zejména dimethylsiloxanovými jednotkami s malým podílem methylvinylsiloxanových skupin; konce řetězců jsou blokovány trimethylsiloxanovými nebo dimethylvinylsiloxanovými skupinami.
Obecný vzorec polysiloxanu je:


Zesíťování se provádí za horka buď:
- 2,4-dichlorbenzoylperoxidem pro vytlačované výrobky,
- 2,4-dichlorbenzoylperoxidem nebo dikumylperoxidem nebo OO-terc.butyl-O-isopropylmono-peroxidkarbonatem nebo 2,5-bis(terc.butyldioxy)-2,5-dimethylhexanem pro lité výrobky nebo
- hydrosilylací polysiloxanem se skupinami -SiH za použití platiny jako katalyzátoru.
Vždy se používají vhodné přísady, jako oxid křemičitý a někdy malá množství organokřemičitých přísad (α,ω-dihydroxypolydimethylsiloxan).
Vlastnosti
Průhledný nebo průsvitný materiál. Je prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech, z nichž některé způsobují vratné bobtnání materiálu, např. cyklohexan, hexan a dichlormethan.
Zkoušky totožnosti
A. Změří se infračervené absorpční spektrum metodou mnohonásobné reflexe pro tuhé látky (2.2.24). Spektrum zkoušené látky odpovídá spektru silikonového elastomeru CRL.
B. 1,0 g se ve zkumavce zahřívá nad malým plamenem do vzniku bílého dýmu. Zkumavka se nakloní nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby se dým dostal k roztoku. Druhá zkumavka se 10 s protřepává a 5 min se zahřívá na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.
C. 50 mg zbytku po spálení vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se vzorky zkoušeného materiálu nařežou na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit a roztok se sleje.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,15 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 100 ml roztoku S se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku změny žlutého zbarvení indikátoru na oranžové se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Relativní hustota (2.2.5). 1,05 až 1,25; stanoví se pyknometrem s ethanolem R jako imerzní tekutinou.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Nechá se 15 min stát. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška s 20 ml vody R místo roztoku S. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku při titraci a slepé zkoušce je nejvýše 1,0 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 25 ml roztoku ze zkoušky Fenylované látky se odpaří v předem zvážené skleněné odpařovací misce na vodní lázni a suší se 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku je nejvýše 15 mg (3 %).
Těkavé látky. 10,0 g zkoušené látky předem 48 h uchovávané v exsikátoru nad chloridem vápenatým bezvodým R se zahřívá 4 h v sušárně při 200 °C. Nechá se ochladit v exsikátoru a znovu se zváží. U silikonových elastomerů vyrobených za použití peroxidů je obsah těkavých látek nejvýše 0,5 %. U silikonových elastomerů vyrobených za použití platiny je obsah těkavých látek nejvýše 2,0 %.
Minerální oleje. 2 g se převedou do 100ml kuželové baňky obsahující 30 ml směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a pyridinu R(5 + 95). Nechá se 2 h stát za častého třepání. Pyridinový roztok se sleje a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence roztoku není intenzivnější než za stejných podmínek pozorovaná fluorescence roztoku chininiumsulfatu R (1 μg/ml) v kyselině sírové 0,005 mol/l RS.
Fenylované látky. Ke 2,0 g v baňce z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem se přidá 100 ml hexanu R. Vaří se 4 h pod zpětným chladičem. Ochladí se a pak se rychle zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Nádoba s filtrátem se ihned uzavře, aby se zabránilo odpařování. Absorbance měřená při 250 nm až 340 nm (2.2.25) je nejvýše 0,4.
Silikonové elastomery vyrobené za použití peroxidů vyhovují této dodatečné zkoušce.
Zbytkové peroxidy. K 5 g v baňce z borokřemičitého skla se přidá 150 ml dichlormethanu R, baňka se uzavře a obsah se 16 h míchá mechanickým míchadlem. Rychle se zfiltruje do baňky se zabroušeným hrdlem, proudem dusíku prostého kyslíku R se odstraní vzduch a přidá se 1 ml roztoku jodidu sodného R (200 g/l) v kyselině octové bezvodé R. Baňka se uzavře, důkladně protřepe a nechá 30 min stát chráněna před světlem. Přidá se 50 ml vody R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku je nejvýše 2,0 ml (0,08 %, počítáno jako dichlorbenzoylperoxid).
Silikonové elastomery vyrobené za použití platiny vyhovují následující dodatečné zkoušce.
Platina. 1,0 g se spálí v křemenném kelímku za pozvolného zvyšování teploty do získání bílého zbytku, který se převede do grafitového kelímku. Do křemenného kelímku se přidá 10 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 +3), zahřívá se 1 min až 2 min na vodní lázni a převede se do grafitového kelímku. Přidá se 5 mg chloridu draselného R a 5 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 5 ml kyseliny fluorovodíkové R a znovu se odpaří do sucha. Tento postup se opakuje ještě dvakrát. Zbytek se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Nechá se ochladit a roztok se přidá k 1 ml roztoku chloridu cínatého R (250 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS. Grafitový kelímek se opláchne několika mililitry kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se stejnou kyselinou na 10,0 ml. Současně se připraví porovnávací roztok: k 1 ml roztoku chloridu cínatého R (250 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS se přidá 1,0 ml základního roztoku platiny (30 μg Pt/ml) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 10,0 ml. Roztok zkoušené látky se nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok (30 μg/g).
Označování
V označení na obalu se uvede, zda látka byla vyrobena za použití peroxidů nebo platiny.
“