184. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Tylosini tartras ad usum veterinarium a Tylosinum ad usum veterinarium znějí:
„
† Tylosini tartras ad usum veterinarium
Tylosiniumtartarat pro veterinární použití
| Název | Sumární vzorec | R1 | R2 | R3 |
|---|---|---|---|---|
| tylosin A | C46H77N O17 | OCH3 | CHO | |
| tylosin C | C45H75N O17 | OH | CHO | |
| tylosin D | C46H79N O17 | OCH3 | CH2OH | |
| tylosin B | C39H65N O14 | H | OCH3 | CHO |
Je to směs vínanů makrolidových antibiotik produkovaných organismem Streptomyces fradiae nebo získaná jiným způsobem. Hlavní složkou směsi je tylosinium-A-tartarat (Mr 1982,29), tj. bis{(11E,13E)-(4R,5S,6S,7R,9R,15R,16R)-15-[[(6-deoxy-2,3-di-O-methyl-β-D-allopyranosyl)oxy]methyl]-6-[[3,6-dideoxy-4-O-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-α-L-ribo-hexapyranosyl)-3-(dimethylamonio)-β-D-glukopyranosyl]oxy]-16-ethyl-4-hydroxy-5,9,13-trimethyl-7-(2-oxoethyl)-11,13-oxacyklohexadekadien-2,10-dion}tartarat. Tylosin B (demykosiniumtartarat, Mr 1693,97), tylosin C (makrociniumtartarat, Mr 1954,25) a tylosin D (relomyciniumtartarat, Mr 1986,33) mohou být také přítomny a přispívají k účinnosti zkoušené látky. Účinnost je nejméně 800 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.
Výroba
Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dichlormethanu, těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.
Zkoušky totožnosti
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. tylosiniumtartaratu.
B. Hodnotí se chromatogramy získané ze zkoušky Složení, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. Asi 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; vznikne zelené zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.
Obsah tylosinu A je nejméně 80,0 % a součet obsahů tylosinu A, tylosinu B, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 290 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas tylosinu A asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky tylosinu A a tylosinu D nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah složek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metodou normalizace).
Tyramin. Nejvýše 0,35 %. 50,0 mg se rozpustí v 25,0ml odměrné baňce v 5,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Přidá se 1,0 ml pyridinu R a 2,0 ml nasyceného roztoku ninhydrinu R (asi 40 g/l). Baňka se uzavře kouskem hliníkové fólie a zahřívá se 30 min na vodní lázni při 85 °C. Roztok se rychle ochladí a zředí vodou R na 25,0 ml. Promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoku při 570 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (35 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Je-li látka určena pro výrobu parenterálních lékových forem, není absorbance vyšší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (15 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l) (0,15 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,5 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení účinnosti
Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
A. demycinosyltylosin,
B. aldol tylosinu A.
† Tylosinum ad usum veterinarium
Tylosin pro veterinární použití
| Název | Sumární vzorec | R1 | R2 | R3 |
|---|---|---|---|---|
| tylosin A | C46H77N O17 | OCH3 | CHO | |
| tylosin C | C45H75N O17 | OH | CHO | |
| tylosin D | C46H79N O17 | OCH3 | CH2OH | |
| tylosin B | C39H65N O14 | H | OCH3 | CHO |
CAS 1401-69-0
Je to směs makrolidových antibiotik produkovaných organismem Streptomyces fradiae nebo získaná jiným způsobem. Hlavní složkou směsi je tylosin A (Mr 916,10), t.j. (11E,13E)-(4R,5S,6S,7R,9R,15R,16R)-15-[[(6-deoxy-2,3-di-O-methyl-β-D-allopyranosyl)oxy]methyl]-6-[[3,6-dideoxy-4-O-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-α-L-ribo-hexopyranosyl)-3-dimethylamino-β-D-glukopyranosyl]oxy]-16-ethyl-4-hydroxy-5,9,13-trimethyl-7-(2-oxoethyl)-11,13-oxacyklohexadekadien-2,10-dion. Tylosin B (demykosin, Mr 771,94), tylosin C (makrocin, Mr 902,08) a tylosin D (relomycin, Mr 918,12) mohou být také přítomny a přispívají k účinnosti zkoušené látky. Účinnost je nejméně 900 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.
Výroba
Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo slabě žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.
Zkoušky totožnosti
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem tylosinu CRL.
B. Hodnotí se chromatogramy získané ze zkoušky Složení, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C.Asi 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; nevznikne zelené zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10,5; měří se suspenze 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.
Obsah tylosinu A je nejméně 80,0 % a součet obsahů tylosinu A, tylosinu B, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 290 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas tylosinu A asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky tylosinu A a tylosinu D nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah složek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metodou normalizace).
Tyramin. Nejvýše 0,35 %. 50,0 mg se rozpustí v 25,0ml odměrné baňce v 5,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Přidá se 1,0 ml pyridinu R a 2,0 ml nasyceného roztoku ninhydrinu R (asi 40 g/l). Baňka se uzavře kouskem hliníkové fólie a zahřívá se 30 min na vodní lázni při 85 °C. Roztok se rychle ochladí a zředí vodou R na 25,0 ml. Promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoku při 570 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (35 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Je-li látka určena pro výrobu parenterálních lékových forem, není absorbance vyšší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (15 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l) (0,15 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 60 °C při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení účinnosti
Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
A. demycinosyltylosin,
B. aldol tylosinu A.
“