195. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Solutiones ad haemodialysim zní:
„
Solutiones ad haemodialysim
Roztoky pro hemodialýzu
Jsou to roztoky obsahující elektrolyty o přibližně stejné iontové koncentraci jako má plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, za použití např. automatického dávkovacího zařízení.
Koncentrované roztoky pro hemodialýzu
Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci, jak je možné. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní.
Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Naředěné roztoky se použijí ihned po přípravě.
Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané:
- v pevných, polopevných nebo pružných plastových obalech,
- ve skleněných obalech.
Používají se tři typy koncentrovaných roztoků.
1. Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:
Tab.1

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 145	130 - 145
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
octany nebo mléčnany	32 - 45	32 - 45
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím.
2. Koncentrované kyselé roztoky
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhličitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:
Tab.2

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	80 - 110	80 - 110
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
kyselina octová	2,5 - 10	2,5 - 10
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Hydrogenuhličitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrované roztoky hydrogenuhličitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Při přípravě zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhličitan sodný též v pevném stavu.
3. Koncentrované roztoky bez tlumivého roztoku
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:
Tab.3

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 145	130 - 145
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
chloridy	130 - 155	130 - 155
glukosa	0 - 12,0

Koncentrované roztoky bez tlumivého roztoku se používají zároveň s parenterální aplikací vhodných roztoků s hydrogenuhličitanem.
Zkoušky totožnosti
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
- draslík; zkouška (b),
- vápník; zkouška (a),
- sodík; zkouška (b),
- chloridy; zkouška (a),
- mléčnany,
- uhličitany a hydrogenuhličitany,
- octany:
- jestliže přípravek neobsahuje glukosu, provede se zkouška (b),
- jestliže přípravek obsahuje glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička se převede 5 ml zkoušeného přípravku a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,
- hořčík: k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení,
- glukosa: k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).
Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0 se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení.
Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkouškou na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a v mmol/l.
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0% až 105,0% deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridů se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R. Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO₃.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C₆H₁₂O₆) za použití tabulky 4.
Tab.4

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání
Při teplotě ne nižší než 4 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/1,
- jmenovitý objem roztoku v obalu,
- kde je to vhodné, zda je přípravek sterilní,
- podmínky uchovávání,
- upozornění, že přípravek je nutno před použitím zředit,
- způsob ředění,
- že odebraný objem je přesně odměřen,
- iontové složení zředěného přípravku připraveného k použití,
- upozornění, že nespotřebovaný roztok se má odstranit,
- kde je to vhodné, že se před použitím přidá hydrogenuhličitan sodný.
“