26. V příloze části 5 Všeobecné dodatky, se za kapitolu 5.5 doplňují kapitoly 5.6 a 5.7, které znějí:

5.6 Stanovení účinnosti interferonů
Následující stať se uvádí pouze pro informaci a jako návod, netvoří závaznou část lékopisu.
1 Úvod
Lékopisné články na lidské interferony všeobecně obsahují biologická stanovení založená na inhibičním účinku interferonu na virový cytopatický efekt v kulturách buněčných linií. V mnoha případech ale nejsou specifikovány ani virus, ani buněčná linie, ani detaily stanovení, aby se dovolila vhodná volnost provedení, když se článek týká více než jedné podtřídy interferonu.
Tento text je určen k tomu, aby poskytl analytikovi zásadní informace, jak navrhnout, optimalizovat a validovat takovou zkoušku, když byla určena vhodná kombinace buněčné linie a cytopatického viru. Je popsán podrobný postup pro zvláštní cytopatické antivirové stanovení jako příklad vhodné metody spolu s informací o jiných kombinacích viru a buněčné linie a s návodem, jak upravit a validovat postup pro tyto jiné kombinace.
2 Antivirová (snižující cytopatický efekt) stanovení
Antivirové stanovení lidských interferonů je založeno na indukci buněčné odpovědi v lidských buňkách, která zamezuje nebo snižuje cytopatický efekt infekčního viru. Účinnost interferonu se stanoví porovnáním jeho ochranného účinku proti virovému cytopatickému efektu se stejným účinkem vhodného porovnávacího přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
3 Stanovení interferonu používající Hep2c buňky a virus infekční encefalomyokarditidy
Popsané stanovení lidských interferonů je typu snižujícího cytopatický efekt. K měření účinnosti různých zkoušených přípravků lidského interferonu se používají lidské Hep2c buňky infikované virem encefalomyokarditidy (EMCV). Toto stanovení bylo použito ve třech mezinárodních kolaborativních studiích pro navržené mezinárodní standardy, pořádaných Světovou zdravotnickou organizací pro lidský interferon alfa, lidský interferon beta a lidský interferon gama a opakovaně bylo prokázáno, že je citlivé, spolehlivé a reprodukovatelné pro stanovení účinnosti různých typů lidského interferonu.
S kulturami savčích buněk se vždy zachází podle standardních operačních postupů pro udržení kultur buněčných linií. Objemy zkoumadel jsou stanoveny pro buněčné kultury pěstované v láhvích o ploše 75 cm2. Mohou se použít jiné typy nádob (láhve nebo destičky), ale musí se podle toho upravit objemy zkoumadel.
3.1 Udržování a příprava hep2c buněk
Hep2c buňky se udržují a pasážují v živném médiu A. Buňky se uchovávají jako zmrazená zásoba podle standardního postupu. Rostoucí buňky se udržují až do povolené 30. pasáže, po které se založí nové kultury ze zmrazených zásob.
Na začátku postupu stanovení se sklidí buňky z láhví narostlých na 90% buněčné monomolekulární vrstvy za použití dále popsaného postupu trypsinizace:
- odstraní se živné médium z láhví,
- do každé láhve se přidá 5 ml trypsinového roztoku zahřátého na 37 °C (zásobní roztok trypsinu obsahuje 4 mg/ml trypsinu R a 4 mg/ml edetanu disodného R, bezprostředně před použitím se padesátkrát zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným); monomolekulární vrstva se opláchne krouživým pohybem zazátkované láhve, přebytek trypsinového roztoku se odstraní,
- láhve se inkubují 5 min až 10 min při 37 °C, známky odtržení buněk se pozorují mikroskopicky nebo prostým okem. Při mikroskopickém pozorování se buňky zdají kroužit nebo oddělené a volně plavající. Láhví se silně třese, aby se uvolnily všechny buňky, a přidá se asi 5 ml živného média A. Opět se láhví silně třese, aby se utvořila suspenze jednotlivých buněk,
- připraví se buněčná suspenze pro stanovení, buňky se pipetováním opatrně rozptýlí, aby se rozpadly buněčné shluky, buňky se spočítají a naředí na koncentraci 6.105 buněk v 1 ml.
3.2 Pomnožení viru encefalomyokarditidy
Virus encefalomyokarditidy (EMCV) se pomnoží na myších buňkách L-929, aby se připravila zásoba původního viru. Buňky L-929 se trypsinizují a pasážují stejně jako buňky Hep2c (Poznámka: jestliže buňky špatně rostou, je nezbytné nahradit neonatální telecí sérum bovinním sérem fetálním).
Z několika láhví obsahujících splývající kultury buněk L-929 se odstraní médium. Inokuluje se po 2 ml suspenze EMCV ředěné živným médiem B tak, aby obsahovala asi 2,5.108 PFU/ml. Každá láhev obsahuje 4 až 6.107 buněk L-929, a proto bude mnohonásobnost infekce asi 10 PFU na buňku. Virová suspenze se opatrně krouživým pohybem rozestře po celé buněčné monomolekulární vrstvě a láhve se asi na 1 h vrátí do inkubátoru. Živné médium se udržuje při pH 7,4 až 7,8.
Po adsorpci EMCV se do každé infikované Iáhve přidá 40 ml živného média B a Iáhve se asi na 30 h vrátí do inkubátoru při 37 °C. Aby se získalo maximální množství viru, udržuje se pH média na hodnotě 7,4 až 7,8. Kultivační tekutina se z láhví odstraní a uchovává se při asi 40 °C.
Láhve se umístí do -20 °C, aby buněčná monomolekulární vrstva zmrzla. Poté se nechá roztát při pokojové teplotě. Přidá se asi 5 ml živného média a láhve se protřepou, aby se buněčné stěny rozrušily. Obsah každé láhve se převede do nádoby obsahující kultivační tekutinu z buněk. Kultivační tekutina obsahující EMCV se převede do plastových centrifugačních zkumavek a odstřeďuje se 10 min při 500 g, aby se odstranily zbytky buněk. Čirá tekutina se rozplní do skleněných nádob se šroubovacím uzávěrem po objemech např. 20 ml, 10 ml, 5 ml, 1 ml, 0,5 ml nebo 0,2 ml, jak je vhodné. Uchovává se při teplotách -70 °C. Větší objemy se mohou rozmrazit, rozplnit po menších množstvích a opět zmrazit, je-li to žádáno. Zásoba EMCV si uchová původní titr při stálém uchovávání při -70 °C, ale opakovaným rozmrazováním, případně uchováváním při vyšší teplotě, např. při asi -20 °C, dochází k postupným ztrátám titru.
3.3 Postup stanovení
3.3.1 Určení rozmezí dávka - odpověď
Příprava roztoků
Naředí se příslušný standard interferonu (např. specifický subtypový interferonový standard SZO) v živném médiu A, v desetinásobných dávkových přírůstcích, aby se obdržely dávky pokrývající rozpětí od 1000 m.j./ml do 0,001 m.j./ml. Stanovení se provede v mikrotitračních destičkách o 96 jamkách. Každá jamka obsahuje 100 μl živného média A. Do všech jamek, kromě jamek obsahujících kontroly viru, se přidá 100 μl každého ředění porovnávacího přípravku. Obsahy jamek se promíchají pomocí vícekanálové pipety na 100 μl.
Rozdělení buněčné suspenze
Buněčná suspenze Hep2c buněk, obsahující asi 6.105 buněk ml v živném médiu A se vyleje do plastové Petriho misky. Buněčná suspenze se z Petriho misky rozplní do všech jamek mikrotitrační destičky pomocí vícekanálové pipety po 100 μl.
Destičky se inkubují asi 24 h v inkubátoru při 37 °C a v 5% atmosféře oxidu uhličitého.
Virová infekce
V tuto dobu se pomocí inverzního mikroskopu kontroluje, zda je monomolekulární vrstva Hep2c buněk souvislá, zda vykazuje dostatečné rozvrstvení buněk a zda buňky mají správnou morfologii a zda jsou zdravé.
Většina živného média z jamek se odstraní obrácením destičky a odstříknutím na papírovou utěrku (stejně se provádí odstranění tekutiny z mikrotitračních destiček popsané později). Zásoba EMCV se naředí čerstvým kultivačním médiem A na titr asi 3.107 PFU/ml (Poznámka: na každou destičku je zapotřebí asi 20 ml ředěného viru, plus 5 % až 10 % navíc). Ředěná suspenze se rozplní z 9cm sterilních Petriho misek vícekanálovou pipetou po 200 μl do všech jamek destičky, včetně jamek obsahujících virovou kontrolu, ale s výjimkou jamek obsahujících kontrolu buněk. Do všech jamek obsahujících buněčné kontroly se přidá po 200 μl živného média A (bez viru). Destičky se na 24 h vrátí do inkubátoru při 37 °C a 5% atmosféře oxidu uhličitého.
Barvení
Destičky se mikroskopicky vyšetří, aby se zkontrolovalo, zda EMCV vyvolal cytopatický efekt ve virových kontrolách. Časový interval pro maximální cytopatický efekt může kolísat od zkoušky ke zkoušce, pro vlastní variabilitu buněk Hep2c k virové čelenži po danou dobu kontinuální kultivace.
Většina kultivačního média se odstraní z jamek odstříknutím do vhodného dekontaminačního roztoku (vhodný je chlornan sodný). Do každé jamky se přidá tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4. Také tento tlumivý roztok se odstraní do dekontaminačního roztoku a do každé jamky se přidá 150 μl barvicího roztoku. Buňky se barví 30 min při pokojové teplotě. Barvicí roztok se rovněž odstraní do dekontaminačního roztoku. Přidá se 150 μl fixačního roztoku a nechá se působit 10 min při pokojové teplotě. Fixační roztok se odstraní do dekontaminačního roztoku a buněčné monomolekulární vrstvy se promyjí ponořením mikrotitračních destiček do plastového boxu s tekoucí vodou. Voda se sleje a povrch destiček se osuší papírovým tamponem. Destičky se ponechají při 20 °C až 37 °C do úplného odpaření vlhkosti.
Do každé jamky se přidá 150 μl hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Zbytky barvy se odstraní mírným protřásáním destiček nebo poklepáváním o dlaň ruky. Před spektrofotometrickým odečítáním je třeba mít jistotu, že barva je ve všech jamkách rozložena rovnoměrně.
Používá se čtecí zařízení pro destičky a měří se adsorbance při 610 nm až 620 nm proti prázdné jamce nebo řadě jamek neobsahujících buňky, ale asi 150 μl hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS.
Stanoví se koncentrace interferonového standardu, způsobující minimální a maximální redukci cytopatického efektu. To je dávková odpověď udávající pracovní rozmezí při stanovení.
3.3.2 Provedení zkoušky
Zkouška se provede tak, jak je uvedeno výše, přičemž:
- jako zkoušené roztoky se použije řada roztoků zkoušené látky ředěná živným médiem A ve dvojnásobných ředěních tak, aby se dosáhly jmenovité koncentrace pokrývající pracovní rozmezí při stanovení,
- jako porovnávací roztoky se použije řada roztoků vhodného standardu interferonu (např. specifický SZO subtyp interferonu) ředěných živným médiem A ve dvojnásobných ředěních tak, aby se dosáhly jmenovité koncentrace pokrývající pracovní rozmezí pro stanovení.
3.3.3 Analýza dat
Výsledky stanovení redukce cytopatického efektu obecně odpovídají sigmoidní křivce odpovědi na dávce, jestliže se vynesou koncentrace interferonu (převrácený logaritmus ředění interferonu) proti absorbanci barvy.
Vynese se koncentrace interferonu (převrácený log ředění) proti absorbanci barvy pro porovnávací přípravek interferonu a pro roztoky zkoušeného interferonu. Z lineární části křivky se vypočítá koncentrace interferonu ve vzorku srovnáním odpovědí zkoušeného a porovnávacího roztoku za použití obvyklých statistických metod pro model rovnoběžnosti.
4 Validace jiných postupů
4.1 Výběr buněčné linie a viru
Pro antivirové stanovení účinnosti interferonu byly použity různé kombinace buněčných linií a virů.
Např. EMCV se použije v kombinaci s linií A549 lidských plicních epitelových nádorových buněk, Semliki Forest virus nebo virus Sindbis se použije s lidskými fibroblasty a virus vesikulární stomatitidy s jinými lidskými diploidnímí fibroblasty, s linií WISH lidských amniotických buněk nebo s linií Madin-Darby ledvinných buněk skotu. V každém případě záleží výběr kombinace virus-buněčná linie na co nejcitlivější odpovědi a zda dává zkoušený interferonový přípravek rovnoběžné odpovědi při srovnávání zkoušeného přípravku a interferonového standardu.
4.2 Výběr odpovědi
Shora popsaný postup barvení měří zbylé živé buňky. Bylo použito mnoho jiných odpovědí včetně barvení violetí methylovou nebo violetí krystalovou nebo postup přeměny modře thiazolylové (MTT).
V každém případě tato metoda byla vybrána na základě toho, že vytváří vhodnou lineární a citlivou závislost barevné odpovědi na počtu živých buněk.
4.3 Statistická validace
Jako ve všech biologických stanovení využívajících model rovnoběžnosti, musí toto stanovení účinnosti splňovat obvyklá statistická kritéria linearity odpovědi, rovnoběžnosti a variability.
4.4 Validace plánu zkoušky
Stejně jako u ostatních zkoušek prováděných na mikrotitračních destičkách se věnuje pozornost validaci plánu zkoušky. Zvláště se musí vyšetřit a odstranit možnost chyb způsobených špatným pořadím při pipetování nebo okrajové jevy destičky, a to náhodným rozmístěním v plánu zkoušky nebo vyloučením použití krajních jamek.
Zkoumadla a živná média

Živné médium A (10 % neonatálního telecího séra)
RPMI 1640 živné médium, doplněné podle potřeby antibiotiky
(penicilin 10 000 m.j./ml; streptomycin 10 ng/ml) 450 ml
L-glutamin 0,2 mol/l, sterilní roztok 5 ml
neonatální telecí sérum 50 ml
Živné médium Β (2 % fetálního bovinního séra)
RPMI 1640 živné médium, doplněné podle potřeby antibiotiky
(penicilin 10 000 m.j./ml; streptomycin 10 ng/ml) 490 ml
L-glutamin 0,2 mol/l, sterilní roztok 5 ml
fetální bovinní sérum 10 ml
Barvicí roztok
čerň naftalenová 0,5 g
kyselina octová ledová 90 ml
octan sodný bezvodý 8,2 g
voda do 1000 ml
Fixační roztok
roztok formaldehydu 40% 100 ml
kyselina octová ledová 90 ml
octan sodný bezvodý 8,2 g
voda do 1000 ml

5.7 Tabulka fyzikálních vlastností radionuklidů
Následující tabulka doplňuje článek Radiofarmaca.
Hodnoty jsou získány z databáze Národního jaderného centra dat (National Nuclear Data Center (NNDC) at Brookhaven National Laboratory, Upton, N.Y., USA) prostřednictvím internetu na adrese: „http://www.nndc.bnl.gov/nndc/nudat/radform.html“.
V případě jiných zdrojů se upřednostňují novější hodnoty. Jejich zdroje jsou následující:
*DAMRI (Département des Applications et de la Métrologie des Rayonnements Ionisants, CEA Gif-sur-Yvette,
Francie).
**PTB (Physikalisch-Technische Bundesanstalt, Braunschweig, SRN),
***NPL (National Physical Laboratory, Teddington, Middlesex, UK).

Proměnlivost poločasů přeměny je uvedena v závorkách. V zásadě čísla v závorkách jsou standardem nejistoty odpovídající posledním číslům dané číselné hodnoty podle „Pokynů pro vyjádření nejistoty měření“, Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), 1993, ISBN 92-67-10188-9.
Použité zkratky mají tento význam:
eA = Augerovy elektrony
ce = konverzní elektrony
β- = elektrony
β+ = pozitrony
γ = gama záření
rtg = rentgenové záření
Radionuklid Poločas přeměny Emise elektronů Emise fotonů
Druh Energie
(MeV)
Pravděpo-
dobnost
emise na
100
přeměn
Druh Energie
(MeV)
Pravděpo-
dobnost
emise
na 100
přeměn
tritium (3H) *12,33 (6) roků -*0,0061) (max: 0,019) *100
uhlík-11 (11C) 20,385 (20) minut β+0,3861) (max: 0,960) 99,8 γ 0,511 199,52)
dusík-13 (13a) 9,965 (4) minut β+0,4921) (max: 1,198) 99,8 γ 0,511 199,62)
kyslík-15 (15O) 122,24 (16) sekund β+0,7351) (max: 1,732) 99,9 γ 0,511 199,82)
fluor-18 (18F) 109,77 (5) minut β+0,2501) (max: 0,633) 96,7 γ 0,511 193,52)
fosfor-32 (32P) 14,26 (4) dnů β-0,6951) (max: 1,71) 100
fosfor-33 (33P) 25,34 (12) dnů β-0,0761) (max: 0,249) 100
síra-35 (35S) 87,51 (12) dnů β-0,0491) (max: 0,167) 100
chrom-51 (51Cr) 27,7025 (24) dnů eA0,004 67 rtg 0,005 22,3
γ 0,320 9,9
kobalt-56 (56Co) 77,27 (3) dnů eA0,006 47 rtg 0,006 - 0,007 25
β+0,1791)0,9 γ 0,511 38,02)
0,6311)18,1 0,847 100,0
1,038 14,1
1,175 2,2
1,238 66,1
1,360 4,3
1,771 15,5
2,015 3,0
2,035 7,8
2,598 17,0
3,202 3,1
3,253 7,6
kobalt-57 (57Co) 271,79 (9) dnů eA + ce 0,006 - 0,007 177,4 rtg 0,006 - 0,007 57
ce 0,014 7,4 γ 0,014 9,2
0,115 1,8 0,122 85,6
0,129 1,3 0,136 10,7
0,692 0,15
kobalt-58 (58Co) 70,86 (7) dnů eA0,006 49,4 rtg 0,006 - 0,007 26,3
β+0,2011)14,9 γ 0,511 29,92)
0,811 99,4
0,864 0,7
1,675 0,5
kobalt-60 (60Co) 5,2714 (5) roků β-0,0961)99,9 γ 1,173 100,0
(max: 0,318) 1,333 100,0
gallium-66
(66Ga)
9,49 (7) hodin eA0,008 21 rtg 0,009 - 0,010 19,1
β+0,1571)1 γ 0,511 1122)
0,3311)0,7 0,834 5,9
0,3971)3,8 1,039 37
0,7821)0,3 1,333 1,2
1,901)50 1,919 2,1
2,190 5,6
2,432 1,9
2,752 23,4
3,229 1,5
3,381 1,5
3,792 1,1
4,086 1,3
4,295 4,1
4,807 1,8
gallium-67
(67Ga)
3,2612 (6) dnů eA0,008 62 rtg 0,008 - 0,010 57
ce 0,082 - 0,084 30,4 γ 0,091 - 0,093 42,4
0,090 - 0,092 3,6 0,185 21,2
0,175 0,3 0,209 2,4
0,300 16,8
0,394 4,7
0,888 0,15
germanium-68
(68Ge)
v rovnováze
s galliem-68
(68Ga)
270,82 (27) dnů eA0,008 42,4 rtg 0,009 - 0,010 44,1
(68Ga: 67,629 (24) β+0,3531)1,2 γ 0,511 178,3
minut) 0,8361)88,0 1,077 3,0
gallium-68
(68Ga)
67,629 (24) minut eA0,008 5,1 rtg 0,009 - 0,010 4,7
β+0,3531)1,2 γ 0,511 178,3
0,8361)88,0 1,077 3,0
krypton-81m
(81mKr)
13,10 (3) sekund ce 0,176 26,4 rtg 0,012 - 0,014 17,0
0,189 4,6
γ 0,190 67,6
rubidium-81
(81Rb)
v rovnováze
s kryptonem-81m
(81mKr)
4,576 (5) hodin eA0,011 31,3 rtg 0,013 - 0,014 57,2
ce 0,176 25,0 γ 0,190 64
0,188 4,3 0,446 23,2
(81mKr: 13,10(3) 0,457 3,0
sekund) β+0,2531)1,8 0,510 5,3
0,4471)25,0 0,511 54,2
0,5382,2
stroncium-89
(89Sr)
v rovnováze
s yttriem-89m
(89mY)
50,53 (7) dnůβ- 0,5831) 99,99 γ0,9090,01
(max: 1,492)
(89mY:
16,06 (4) sekund)
stroncium-90
(90Sr)
v rovnováze
s yttriem-90
(90Y)
28,74 (4) roků β-0,1961)100
(90Y: 64,10 (8) (max: 0,546)
hodin)
yttrium-90 (90Y) 64,10 (8) hodin β-0,9341)100
(max: 2,280)
molybden-99
(99Mo)
v rovnováze
s techneciem-99m (99mTc)
65,94 1) hodin β-0,1331)16,4 rtg 0,018 - 0,021 3,6
0,2901)1,1
0,4431)82,4 γ 0,041 1,1
0,141 4,5
0,181 6
(99mTc: 6,01 (1) 0,366 1,2
hodin) 0,740 12,1
0,778 4,3
technecium-99m
(99mTc)
6,01 (1) hodin ce 0,002 74 rtg 0,018 - 0,021 7,3
eA0,015 2,1 γ 0,141 89,1
ce 0,120 9,4
0,137-0,140 1,3
technecium-99
(99Tc)
2,11 × 105 roků β-0,0851)100
(max: 0,294)
ruthenium-103
(103Ru)
v rovnováze
s rhodiem-103m
(103mRh)
39,26 (2) dnů eA+ce 0,017 12 rtg 0,020 - 0,023 9,0
(103mRh: ce 0,030 - 0,039 88,3 γ 0,497 91
56,114 (20) minut) 0,610 5,8
β-0,0311)6,6
0,0641)92,2
indium-110
(110In)
4,9 (1) hodin eA0,019 13,4 rtg 0,023 - 0,026 70,5
γ 0,642 25,9
0,658 98,3
0,885 92,9
0,938 68,4
0,997 10,5
indium-110m
(110mIn)
69,1 (5) minut eA0,019 5,3 rtg 0,023 - 0,026 27,8
β+1,0151)61 γ 0,511 123,42)
0,658 97,8
2,129 2,1
indium-111
(111In)
2,8047 (5) dnů eA0,019 15,6 rtg 0,003 6,9
0,023 - 0,026 82,3
ce 0,145 7,8 γ
0,167 - 0,171 1,3 0,171 90,2
0,219 4,9 0,245 94,0
0,241 - 0,245 1,0
indium-114m
(114mIn)
v rovnováze
s indiem-114
(114In)
49,51(1) dnů ce 0,162 40 rtg 0,023 - 0,027 36,3
0,186 - 0,190 40
(114In: 71,9(1) -γ 0,190 15,6
sekund) 0,7771)95 0,558 3,2
(max: 1,985) 0,725 3,2
tellur-121m
(121mTe)
v rovnováze
s tellurem-121
(121Te)
154,0 (7) dnů eA0,003 88,0 rtg 0,026 - 0,031 50,5
0,022 - 0,023 7,4
(121Te: 19,16(5) ce γ 0,212 81,4
dnů) 0,050 33,2 1,102 2,5
0,077 40,0
0,180 6,1
tellur-121 (121Te) **19,16(5) dnů eA0,022 11,6 rtg 0,026 - 0,030 75,6
γ 0,470 1,4
0,508 17,7
0,573 80,3
jod-123 (123I) 13,27 (8) hodin eA0,023 12,3 rtg 0,004 9,3
0,027 - 0,031 86,6
ce 0,127 13,6
0,154 1,8 γ 0,159 83,3
0,158 0,4 0,346 0,1
0,440 0,4
0,505 0,3
0,529 1,4
0,538 0,4
jod-125 (125I) 59,402 (14) dnů eA + ce 0,004 80 rtg 0,004 15,5
0,023 - 0,035 33 0,027 114
0,031 26
γ 0,035 6,7
jod-126(126I) 13,11 (5) dnů eA0,023 6 rtg 0,027 - 0,031 42,2
ce 0,354 0,5 γ 0,388 34
0,634 0,1 0,491 2,9
0,511 2,32)
β-0,1091)3,6 0,666 33
0,2901)32,1 0,754 4,2
0,4591)8,0 0,880 0,8
β+1,420 0,3
0,5301)1
jod-131 (131I) 8,020 70 (11) dnů ce 0,46 3,5 rtg 0,029 - 0,030 3,9
0,330 1,6
γ 0,080 2,6
β-0,0691)2,1 0,284 6,1
0,0971)7,3 0,365 81,7
0,1921)89,9 0,637 7,2
0,723 1,8
xenon-131m
(131mXe)
11,84 (7) dnů eA0,025 6,8 rtg 0,004 8,3
0,030 44,0
ce 0,129 61 0,034 10,2
0,159 28,5
0,163 8,3 γ 0,164 2,0
jod-133 (133I)
(přeměna na
radioaktiní xenon-133
20,8(1) hodin β-0,1401)3,8 γ 0,530 87
0,1621)3,2 0,875 4,5
0,2991)4,2 1,298 2,4
0,4411)83
xenon-133
(133Xe)
5,243 (1) dnů eA0,026 5,8 rtg 0,004 6,3
0,031 40,3
ce 0,045 55,1 0,035 9,4
0,075 - 0,080 9,9
β-γ 0,080 38,3
0,1011)99,0
xenon-133m
(133mXe)
(přeměna
na radioaktivní
xenon-133)
2,19 (1) dnů eA0,025 7 rtg 0,004 7,8
0,030 45,9
0,199 64,0 0,034 10,6
ce 0,228 20,7
0,232 4,6 γ 0,233 10,0
jod-135 (135I)
(přeměna na
radioaktivní
xenon-135
6,57 (2) hodin β-0,1401)7,4 γ *0,527 13,8
0,2371)8 0,547 7,2
0,3071)8,8 0,837 6,7
0,3521)21,9 1,039 8,0
0,3991)8 1,132 22,7
0,4441)7,5 1,260 28,9
0,5291)23,8 1,458 8,7
1,678 9,6
1,791 7,8
xenon-135
(135Xe)
9,14 (2) hodin ce 0,214 5,5 rtg 0,031 - 0,035 5,0
β-0,171 3,1 γ 0,250 90,2
0,308 96,0 0,608 2,9
cesium-137
(137Cs)
v rovnováze
s baryem-137m
(137mBa)
30,04 (3) roků eA0,026 0,8 rtg 0,005 1
0,032 - 0,036 7
(137mBa: 2,552 (1) ce 0,624 8,0
minut 0,656 1,4 γ 0,662 85,1
β-0,1741)94,4
0,4161)5,6
thallium-200
(200Tl)
26,1 (1) hodin ce 0,285 3,4 rtg 0,010 32,0
0,353 1,4 0,069 - 0,071 63,3
0,08 17,5
β+0,4951)0,3
γ 0,368 87,2
0,579 13,8
0,828 10,8
1,206 29,9
1,226 3,4
1,274 3,3
1,363 3,4
1,515 4,0
olovo-201
(201Pb)
(přeměna na
radioaktivní
thallium-201)
9,33 (3) hodin eA0,055 3 rtg 0,070 - 0,073 69
0,083 19
ce 0,246 8,5
0,276 2 γ 0,331 79
0,316 2,3 0,361 9,9
0,406 2,0
0,585 3,6
0,692 4,3
0,767 3,2
0,826 2,4
0,908 5,7
0,946 7,9
1,099 1,8
1,277 1,6
thallium-201
(201Tl)
72,912 (17) hodin ce 0,016 - 0,017 17,7 rtg 0,010 46,0
0,027 - 0,029 4,1 0,069 - 0,071 73,7
0,052 7,2 0,080 20,4
0,084 15,4
0,153 2,6 γ 0,135 2,6
0,167 10,0
thallium-202
(202Tl)
12,23 (2) dnů eA0,054 2,8 rtg 0,010 31,0
0,069 - 0,071 61,6
0,357 2,4 0,080 17,1
ce γ 0,440 91,4
olovo-203
(203Pb)
51,873 (9) hodin eA0,055 3,0 rtg 0,010 37,0
0,071 - 0,073 69,6
0,194 13,3 0,083 19,4
ce
γ 0,279 80,8
0,401 3,4

1) střední energie spektra beta
2) pravděpodobnost maximální emise odpovídající úplné anihilaci ve zdroji na 100 přeměn