55. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Bufexamacum doplňuje článek Buflomedili hydrochloridum, který zní:
„
† Buflomedili hydrochloridum
Buflomediliumchlorid

C17H26ClNO4 Mr 343,86 CAS 35543-24-9

Je to 1-[4-oxo-4-(2,4,6-trimethoxyfenyl)butyl]pyrrolidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C17H26ClNO4.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.
Taje při asi 195 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1,2).
A. 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximuje 143 až 149.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety buflomediliumchloridu CRL.
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Porovnávací roztok. 40 mg buflomediliumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, isopropanolu R a toluenu R (5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2 Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 mg buflomedilu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi. Přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (9,25 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5 (45 + 55); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky buflomedilu a nečistoty B nejméně 5,0.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času buflomedilu, jenž je asi 5 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; s 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,39 mg C17H26C1NO4.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

A. R1 = OH, R2 = OCH3: 1-(2-hydroxy-4,6-dimethoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon,
B. R1 = OCH3, R2 = OH: 1-(4-hydroxy-2,6-dimethoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon,
C. R1 = OH, R2 = OH: 1-(2,4-dihydroxy-6-methoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon.
“