6. V příloze části 2 Zkušební metody, kapitola 2.4 Limitní zkoušky se za kapitolu 2.4.26 doplňují kapitoly 2.4.27 a 2.4.28, které znějí:
„
2.4.27 Nikl v hydrogenovaných rostlinných olejích
Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Upozornění: Při použití mikrovlnného rozkladu za zvýšeného tlaku v uzavřeném systému je třeba dodržovat návod a bezpečnostní předpisy výrobce.
Zkoušený roztok. 0,100 g (m) se naváží do nádobky pro vysokotlaký mikrovlnný rozklad (fluorpolymer nebo křemenné sklo), přidá se 6,0 ml kyseliny dusičné R a 2,0 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. Stejným způsobem se připraví roztok pro slepou zkoušku. Uzavřené nádobky se vloží do laboratorní mikrovlnné pícky. Pro rozklad se použije vhodný program, např. 250 W po dobu 10 min; 600 W po dobu 5 min; 400 W po dobu 5 min; 250 W po dobu 7 min. Před otevřením se digesční nádobky nechají ochladit. Obsah nádobek se kvantitativně převede do odměrných baněk, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se.
Porovnávací roztoky. K 10,0 ml základního roztoku niklu (10 μg Ni/ml) se přidá 1,0 ml kyseliny dusičné R, 2,0 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zředí se vodou R na 20,0 ml. Do čtyř odměrných baněk se vnese 20 μl, 50 μl, 100 μl a 150 μl tohoto roztoku, do každé baňky se přidá 6,0 ml kyseliny dusičné R, zředí se vodou R na 25,0 ml a opět se promíchá. Získají se porovnávací roztoky obsahující: 4 ng/ml, 10 ng/ml, 20 ng/ml a 30 ng/ml niklu.
Nulový roztok. 6,0 ml kyseliny dusičné R se přidá do vody R a zředí se jí na 25,0 ml.
Postup. Připraví se směsi objemových dílů roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce (1+2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a zkoušeného roztoku (1 + 2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a porovnávacích roztoků (1 + 2); roztoku dusičnanu hořečnatého R (5,0 g/l) a nulového roztoku (1 + 2).
Stanoví se absorbance všech roztoků při 232,0 nm za použití vhodného atomového absorpčního spektrometru s grafitovým atomizátorem (pecí), vybaveného systémem kompenzace pozadí Zeemanovým jevem, pyrolyticky potaženou trubičkou s ploškou a niklovou lampou s dutou katodou. Teplota peci se 10 s udržuje na 100 °C, pak se 10 s zvyšuje na 1400 °C (spalovací teplotu), při níž se udržuje 10 s, potom se teplota 20 s zvyšuje na 2500 °C (teplota atomizace), při níž se udržuje 5 s. Pomocí nulového roztoku se nastaví nula přístroje. Z hodnot pro porovnávací roztoky se stanoví kalibrační křivka. Při použití vnější kalibrace se stanoví koncentrace zkoušeného roztoku a kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce z odpovídajících absorbancí. V případě potřeby se zředí nulovým roztokem tak, aby se získala hodnota v kalibrovaném rozsahu absorbance (zřeďovací faktor f).
Obsah niklu v μg/g se vypočítá podle vztahu:
$\frac{c.f}{m.40},$
v němž značí:
c - změřenou koncentraci v nanogramech v mililitru,
f - zřeďovací faktor,
m - navážku zkoušené látky v gramech.
2.4.28 Kyselina 2-ethylhexanová
Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití kyseliny 3-cyklohexylpropionové R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 100 mg kyseliny 3-cyklohexylpropionové R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100 ml.
Zkoušený roztok. K 0,300 g zkoušené látky se přidají 4,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 33% (V/V) a silně se dvakrát 1 min třepe, vždy s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Fáze se nechají oddělit (je-li nezbytné, použije se k lepšímu oddělení odstřeďování). Použijí se spojené horní vrstvy.
Porovnávací roztok. 75,0 mg kyseliny 2-ethylhexanové R se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. K 1,0 ml roztoku se přidají 4,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 33% (V/V) a 1 min se silně třepe. Fáze se nechají oddělit (je-li nezbytné, použije se k lepšímu oddělení odstřeďování). Ke spodní vrstvě se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a silně se 1 min třepe. Fáze se nechají oddělit (je-li nezbytné, použije se k lepšímu oddělení odstřeďování). Použijí se spojené horní vrstvy.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 2-nitrotereftalatem R (tloušťka vrstvy je 1,0 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 2	40		izotermicky
	2 - 7,3	40 → 200	30	lineární gradient
	7,3 - 10,3	200		izotermicky
nástřikový prostor		200
detektor		300

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími kyselině 2-ethylhexanové (první pík) a vnitřnímu standardu není menší než 2,0.
Obsah kyseliny 2-ethylhexanové v procentech se vypočítá podle vzorce:
$\frac{A_T.I_R.m_R.2}{A_R.I_T.m_T},$
v němž značí:
A_T - plochu píku kyseliny 2-ethylhexanové na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A_R - plochu píku kyseliny 2-ethylhexanové na chromatogramu porovnávacího roztoku,
I_T - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
I_R - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
m_T - hmotnost zkoušené látky v gramech ve zkoušeném roztoku,
m_R - hmotnost kyseliny 2-ethylhexanové v gramech v porovnávacím roztoku.
“