72. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky se za článek Ciclosporinum doplňuje článek Cilastatinum natricum, který zní:
”
† Cilastatinum natricum
Sodná sůl cilastatinu
| C16H25N2NaO5S | Mr 380,43 | CAS 81129-83-1 |
Je to natrium-(Z)-7-{[(R)-2-amino-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl] karbonyl]amino]hept-2-enoat. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C16H25N2NaO5S.
Vlastnosti
Bílý nebo světle žlutý amorfní prášek, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, dobře rozpustná v dimethylsulfoxidu, těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v acetonu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cilastatinu CRL.
C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +41,5° až +44,5°, počítáno na bezvodou a rozpouštědel pro-stou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (1 + 120) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 32,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 16 mg se rozpustí v peroxidu vodíku zředěném RS, zředí se jím na 10,0 ml a nechá se stát 30 min. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Porovnávací roztok (d). 32 mg mesityloxidu R se rozpustí ve 100 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
- mobilní fáze při průtokové rychlosti 2,0 ml/min připravené jako směs následujících roztoků:
- mobilní fáze A - připraví se směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R 0,1% (V/V) ve vodě R (300 + 700),
- mobilní fáze B - roztok kyseliny fosforečné R 0,1% (V/V) ve vodě R,
s následujícím gradientovým programem:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) |
|---|---|---|
| 15 | 85 | |
| 0 - 30 | 15 → 100 | 85 → 0 |
| 30 - 46 | 100 | 0 |
| 46 - 56 | 100 → 15 | 0 → 85 |
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm,
- injektorové smyčky, 20 µl.
Teplota kolony se udržuje na 50 °C.
Kolona se ustálí promýváním směsí 15 % (V/V) mobilní fáze A a 85 % (V/V) mobilní fáze B. Nastříkne se odděleně každý roztok. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 15 % celé stupnice zapisovače.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky, přičemž první dva píky (cilastatin nečistota A) nemusí být úplně rozděleny a kapacitní faktor třetího píku (cilastatin) je nejméně deset; na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je pro hlavní pík poměr signálu k šumu nejméně 5,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla, k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k jakémukoliv píku odpovídajícímu hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Mesityloxid, aceton a methanol. Nejvýše 1,0 % acetonu, 0,5 % methanolu a 0,4 % mesityloxidu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml propanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.
Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 2,0 ml acetonu R, 0,5 ml methanolu R a 0,5 ml mesityloxidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. 1 ml tohoto roztoku obsahuje 316 µg acetonu, 79 µg methanolu a 86 µg mesityloxidu.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem pokrytým makrogolem 20 000 R (tlouštka filmu 1,0 µm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 9 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru
a následujícího teplotního programu:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| 0 - 2,5 | 50 | izotermicky | ||
| kolona | 2,5 - 5 | 50 → 70 | 8 | lineární gradient |
| 5 - 5,5 | 70 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 160 | |||
| detektor | 220 |
Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku a potom 1 µl zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah acetonu, methanolu a mesityloxidu v procentech za použití následujícího vzorce:
v němž značí:
C - koncentraci daného rozpouštědla v porovnávacím roztoku vyjádřenou v µg/ml,
W - množství sodné soli cilastatinu ve zkoušeném roztoku vyjádřené v mg,
Ru a Rs - poměry ploch píků rozpouštědla a propanolu stanovené pro zkoušený roztok a pro porovnávací roztok.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,17 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve 30 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R. Dále se přidá kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS tak, aby pH roztoku mělo hodnotu asi 3,0. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20) za použití hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Pozorují se tři potenciálové skoky. Titruje se do třetího bodu ekvivalence.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,02 mg C16H25N2NaO5S.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda je látka sterilní,
- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty
A. kyselina (Z)-7-{(RS)-[(R)-2-amino-2-karboxyethyl]sulfinyl-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,
B. kyselina (Z)-7-{[(R)-2-[[(1RS)-1-methyl-3-oxobutyl]amino-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,
C. kyselina (Z)-7-{[(R)-2-[(1,1-dimethyl-3-oxobutyl)amino]-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,
D. 4-methyl-3-penten-2-on (mesityloxid).
“