1. Navrhovatelka uvádí, že napadené ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu je v rozporu s čl. 36 odst. 1, s čl. 37 odst. 3, s čl. 38 odst. 2 Listiny a s čl. 1 Ústavy.
Článek 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Článek 37 odst. 3 Listiny stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Článek 38 odst. 2 Listiny praví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Článek 1 Ústavy praví, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Ústavní soud se proto soustředil na otázku, zda napadené ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu není s citovanými ústavními kautelami v rozporu. V souvislosti s tím považoval za nezbytné zabývat se - alespoň v základních rysech - otázkou postavení poškozeného v trestním řízení a smyslem napadeného ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu.