1. Dávka uvedená v článku 22 se poskytuje po celou dobu sociální události, avšak doba poskytování dávky může být omezena:

a) jsou-li chráněny skupiny zaměstnanců, na 13 týdnů v období 12 měsíců nebo na 13 týdnů v každém případě zastavení výdělku; nebo

b) jsou-li chráněni všichni obyvatelé, jejichž příjmy po dobu sociální události nepřesahují stanovenou mez, na 26 týdnů v období 12 měsíců, avšak doba poskytování stanovené dávky zaručená bez zkoumání příjmu může být omezena podle písmene a) tohoto odstavce.

2. Je-li doba poskytování dávky odstupňována na základě vnitrostátních právních předpisů podle příspěvkové doby a (nebo) podle dávek přijatých dříve během stanoveného období, považuje se ustanovení odstavce 1 tohoto článku za splněné, jestliže průměrná doba poskytování dávky činí alespoň 13 týdnů v období 12 měsíců.

3. Dávka nemusí být vyplácena během čekací doby prvních 7 dnů pro každý případ zastavení výdělku, přičemž dny nezaměstnanosti před přechodným zaměstnáním a po něm, které nepřekročí stanovenou dobu, se považují za součást téhož případu zastavení výdělku.

4. Jde-li o sezonního pracovníka, mohou být doba poskytování dávky a čekací doba přizpůsobeny podmínkám zaměstnání.