6. V § 7 odstavec 4 včetně poznámky pod čarou č. 11a) zní:
„(4) Odsouzený může po splnění povinnosti uložené podle odstavce 3 použít úložné k podpoře své rodiny podle vlastního rozhodnutí a k plnění svých závazků podle § 4 odst. 1 písm. c). Pokud odsouzený splnil svou vyživovací povinnost nebo ji nemá, může odeslat část svého úložného svým příbuzným v řadě přímé a sourozencům. Na žádost odsouzeného může generální ředitel Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“) povolit výjimku z tohoto ustanovení, zejména je-li nutno v zájmu odsouzeného uhradit některou z jeho nezbytných potřeb a nelze-li takovou úhradu zajistit jiným způsobem. Odsouzenému však musí vždy na úložném zbývat alespoň částka potřebná k cestě veřejnou hromadnou dopravou z místa výkonu trestu do místa jeho trvalého pobytu a částka na stravu po dobu cesty ve výši odpovídající výši stravného podle zvláštního právního předpisu.^11a) Odesílání částek se děje na náklady odsouzeného.
^11a) § 5 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., zákona č. 125/1998 Sb., zákona č. 36/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 448/2000 Sb.“.