HLAVA IV
KOLIZNÍ NORMY A NORMY UPRAVUJÍCÍ PRAVOMOC

Oddíl I
Pravomoc

1. Jestliže je dána v souladu s ustanoveními této smlouvy pro projednávání věci pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran a návrh na zahájení řízení již byl podán jednomu z justičních orgánů jedné ze smluvních stran, je vyloučena pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany.

2. Je-li zahájeno řízení v téže věci (mezi týmiž stranami a o stejném předmětu) u justičních orgánů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je stanovena touto smlouvou, justiční orgán, který řízení zahájil později, toto řízení zastaví.

Oddíl II
Ustanovení o osobním stavu

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům (tj. způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má tato osoba sídlo.

1. Případy omezení nebo zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, dále zrušení těchto opatření nebo obnovení způsobilosti se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba, kromě případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku.

2. Při projednání věci o uznání osoby nezpůsobilou anebo omezeně způsobilou stejně tak i o zrušení omezení způsobilosti k právním úkonům nebo obnovení způsobilosti k právním úkonům, kromě případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

3. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou dány důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům osoby, která má bydliště na jejím území a je občanem druhé smluvní strany, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

4. Pokud soud smluvní strany, který byl uvědoměn o důvodech pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, nebo nesdělí svoje stanovisko, zahájí řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan bydliště. V takovém případě může být vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zasílá příslušnému soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

5. V případech, které nesnesou odkladu, může justiční orgán smluvní strany, na jejímž území občan druhé smluvní strany, který má být uznán nezpůsobilým nebo omezeně způsobilým k právním úkonům, bydlí nebo pobývá, učinit opatření k ochraně práv a zájmů dotyčné osoby podle svého právního řádu, ale je povinen neprodleně informovat justiční orgán druhé smluvní strany a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Opatření zůstávají v platnosti do doby, než příslušný orgán druhé smluvní strany vydá jiné rozhodnutí.

1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví, uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.

3. Právní vztahy mezi opatrovníkem, popřípadě poručníkem a osobou, které byl ustanoven opatrovník, popřípadě poručník, se řídí právními předpisy té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě poručníka ustanovil.

4. Občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem, případně poručníkem občana druhé smluvní strany, pokud má bydliště na území té smluvní strany, kde má vykonávat tuto funkci, a pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být ustanoven.

1. V případech určení poručenství či opatrovnictví, týkajících se občanů smluvních stran, mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, za předpokladu, že tato smlouva nestanoví jinak.

2. V případě, kdy je nutno učinit opatření v zájmu osoby, která je občanem jedné smluvní strany a jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany vyrozumí neprodleně orgán příslušný podle odstavce 1 tohoto článku.

3. V případech, které nesnesou odkladu, justiční orgán jedné smluvní strany může sám učinit předběžná nezbytná opatření podle svého právního řádu; je však současně povinen neprodleně informovat orgán druhé smluvní strany příslušný podle odstavce 1 tohoto článku a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Tato opatření zůstávají v platnosti do doby, než příslušný justiční orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.

1. Justiční orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 25 odst. 1 této smlouvy, může předat projednání poručenství nebo opatrovnictví justičnímu orgánu druhé smluvní strany, jestliže osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této smluvní strany. Předání opatrovnictví či poručenství se stane účinným, jestliže dožádaný justiční orgán řízení ve věci poručenství či opatrovnictví převzal a vyrozuměl o tom dožadující justiční orgán.

2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 tohoto článku řízení ve věci poručenství nebo opatrovnictví převzal, jej vykonává podle právních předpisů svého státu. Tento justiční orgán však nemá pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník.

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím a pro stanovení právního faktu smrti nebo dne úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba ke dni, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

2. Justiční orgány jedné smluvní strany mají pravomoc na žádost zainteresované osoby, která bydlí na jejím území, prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého občana druhé smluvní strany anebo stanovit den jeho úmrtí (fakt smrti), pokud podle právního řádu státu justičního orgánu, u něhož byla žádost podána, má tato osoba právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použijí justiční orgány právní řád svého státu.

4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 tohoto článku mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.

Oddíl III
Rodinné právo

1. Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.

2. Forma uzavření manželství a překážky uzavření manželství se řídí právem smluvní strany, na jejímž území se sňatek uzavírá.

1. Osobní a majetkově právní vztahy manželů se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště.

2. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkoprávní vztahy se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště.

3. Jestliže manželé neměli společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu té smluvní strany, kde byl podán návrh na zahájení řízení ve věci úpravy těchto vztahů.

4. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž právním řádem se tyto vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště na území smluvních stran, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom postupují podle právního řádu svého státu.

1. Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení.

2. Jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení.

3. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.

4. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu.

5. Justiční orgán, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě jejich nezletilých dětí.

1. Určení neplatnosti manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, podle kterého je třeba posuzovat uzavření manželství.

2. Pro určení pravomoci soudu se použije obdobně článku 30 této smlouvy.

1. Ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, jejíž občanství nabylo dítě narozením.

2. Jestliže občanství dítěte není známo, postupuje se ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území má dítě pobyt nebo bydliště.

3. Při určení nebo popření otcovství je dána pravomoc justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště nebo pobyt.

1. Vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

2. K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

3. V naléhavých případech justiční orgán jedné smluvní strany může sám na základě svých právních předpisů učinit předběžné opatření nezbytné k ochraně nezletilého dítěte a jeho majetku a neprodleně o tomto rozhodnutí písemně informuje justiční orgán druhé smluvní strany a současně přikládá kopie příslušných dokladů justičnímu orgánu druhé smluvní strany, jejímž občanem je toto dítě.

1. Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

2. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavci 1 tohoto článku má soud té smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

1. Ostatní druhy vyživovací povinnosti se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba uplatňující nárok na výživné.

2. Pravomoc ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

1. Osvojení, jeho zrušení nebo prohlášení za neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojované dítě v době podání návrhu na osvojení.

2. K osvojení musí dát souhlas osvojované dítě, pokud je toho schopno, jakož i jeho zákonný zástupce a příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem je osvojované dítě, vyžadují-li to právní předpisy této smluvní strany.

3. K řízení o osvojení, jeho zrušení nebo prohlášení za neplatné je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je osvojenec v době podání návrhu na osvojení.

Oddíl IV
Dědické právo

1. Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany formou dědění ze zákona nebo ze závěti, za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní občané druhé smluvní strany, pokud v této smlouvě není stanoveno jinak.

2. Občané jedné smluvní strany při sepsání závěti mohou disponovat se svým majetkem, který se nachází na území druhé smluvní strany, stejně tak jako občané této druhé smluvní strany, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

1. Právní poměry dědické ohledně movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době úmrtí.

2. Právní poměry dědické ohledně nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nachází nemovitost.

3. Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, kde se movitý majetek nebo nemovitost nacházejí.

1. Způsobilost osoby pořídit závěť nebo ji zrušit, jakož i právní účinky vad projevu vůle pořizovatele závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení či zrušení závěti.

2. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena nebo zrušena.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně na vydědění.

1. Pravomoc k projednání dědictví u movitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době úmrtí, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

2. Pravomoc k projednání dědictví ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.

3. Jestliže je veškerý movitý majetek zůstavitele, který byl občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, pokud všichni známí dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoliv dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí i při řešení dědických sporů.

1. V případě, kdy občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatickou misi nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud tato existuje.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se uplatní i v případě, kdy je příslušný justiční orgán jedné smluvní strany informován o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území první smluvní strany.

3. Diplomatická mise nebo konzulární úřad jedné smluvní strany, která disponuje informací o úmrtí občana svého státu, jehož majetek zůstal na území druhé smluvní strany, vyrozumí o tom justiční orgán této smluvní strany.

4. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického řízení a přitom se zjistí, že dědicem je občan druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad této smluvní strany.

1. Justiční orgány obou smluvních stran budou činit podle svých právních řádů veškerá nezbytná opatření k ochraně nebo zajištění pozůstalostního majetku, který zůstal na jejich území po úmrtí občana druhé smluvní strany.

2. O opatřeních učiněných podle odstavce 1 tohoto článku budou vždy bezodkladně uvědoměny diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které se budou rovněž podílet na uskutečňování těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku změněna nebo zrušena.

3. Opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku mohou být změněna, zrušena, případně odložena na žádost justičního orgánu, který má pravomoc k projednání dědictví.

1. Movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního movitého nebo nemovitého majetku, které jsou na území jedné ze smluvních stran a jež náležejí dědicům, kteří jsou občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních stran, nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž občany jsou tito dědicové.

2. Výše uvedený majetek může být předán dědicům anebo diplomatické misi či konzulárnímu úřadu, jestliže:

a) byly zaplaceny dědické poplatky nebo daně,

b) byly uspokojeny veškeré nároky věřitelů zemřelého týkající se dědictví, ve lhůtě stanovené zákony té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází,

c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba, pro vývoz dědictví nebo pro převedení prostředků v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

Oddíl V
Závazkové právo

1. Smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli.

2. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

3. Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.

4. Forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek.

5. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek.

Oddíl VI
Věcné právo

1. Odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany.

2. Pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

1. Právní vztahy k nemovitému a movitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Vlastnické právo k vozidlům podléhajícím státní registraci podle právních předpisů smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, jejíž státní orgán provedl registraci vozidla.

2. Forma právních úkonů týkajících se majetku uvedeného v odstavci 1 tohoto článku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.

3. Pro řízení o věcech týkajících se uznání vlastnického práva k majetku uvedenému v odstavci 1 tohoto článku je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí.

4. Ustanovení odstavců 1 až 3 tohoto článku se použijí v případech, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

Oddíl VII
Pracovní právo

1. Právní vztahy týkající se vzniku, změny a zániku pracovního poměru, jakož i nároků z něj vyplývajících se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území fyzická osoba vykonává, vykonávala nebo měla vykonávat svoje pracovní povinnosti.

2. Ve věcech, které vznikají z pracovněprávních vztahů uvedených v odstavci 1 tohoto článku, je dána pravomoc soudu té smluvní strany, na jejímž území fyzická osoba vykonává, vykonávala nebo bude vykonávat práci.

3. Strany mohou v pracovní smlouvě tyto vztahy podřídit právním předpisům zvoleným na základě písemného souhlasu kterékoli smluvní strany. V takovém případě při projednávání věcí, které vzniknou na základě těchto právních vztahů, je pravomoc dána soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy byly zvoleny.