101. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Idoxuridinum doplňuje článek Ifosfamidum zní:
„
Ifosfamidum
Ifosfamid
a enantiomer

C7H15Cl2N2O2P

Mr 261,09

CAS 3778-73-2

Je to (RS)-N,3-bis(2-chlorethyl)-1,3,2-oxazafosfinan-2-amin-2-oxid¹). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₇H₁₅Cl₂N₂O₂P.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v dichlormethanu.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. tablety ifosfamidu CRL.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru do červena se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru do růžova se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°, měří se úhel optické otáčivosti roztoku S.
Příbuzné látky
A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg ifosfamidu nečistoty A CRL a 25 mg chlorethylamoniumchloridu R (nečistota C) se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 15 mg ifosfamidu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg ethanolaminu R (nečistoty D) a 20 mg ifosfamidu nečistoty A CRL a 80 mg chlorethylamoniumchloridu R (nečistota C) se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 100 ml.
Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlormethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se 45 min suší při 115 °C. Na dno komory se umístí odpařovací miska obsahující směs stejných objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (3,2 g/l) a kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, komora se uzavře a nechá se 10 min stát. Deska ještě horká se vloží do komory tak, aby stacionární fáze nepřišla do styku s roztokem. Komora se uzavře. Vrstva se vystaví na 20 min působení par chloru. Vrstva se vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn (asi 20 min) a až část vrstvy pod startem nereaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Zamezí se dalšímu působení proudu studeného vzduchu. Vrstva se ponoří na 5 s do roztoku tetramethylbenzidinu R (1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se usuší a pozoruje se. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nečistotě A nebo nečistotě C není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); žádná skvrna odpovídající nečistotě B není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,15 %); žádná další skvrna není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,15 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg ifosfamidu nečistoty E CRL a 5 mg ifosfamidu nečistoty F CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg ifosfamidu nečistoty E CRL a 10 mg ifosfamidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 100 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R a acetonu R (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se 45 min suší při 115 °C. Postupuje se způsobem uvedeným ve zkoušce A na Příbuzné látky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nečistotě E nebo nečistotě F není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Čerstvě připravený roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12).). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se použijí do 24 h.
Roztok A. 50,0 mg ethylparabenu R se rozpustí v 25 ml lihu 96% R, zředí se vodou R na 100,0 ml a promíchá se.
Zkoušený roztok. K 0,150 g se přidá 10,0 ml roztoku A a zředí se vodou R na 250,0 ml.
Porovnávací roztok. K 15,0 mg ifosfamidu CRL se přidá 1,0 ml roztoku A a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm a naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (30 + 70); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 195 nm.
Šestkrát se nastříkne po 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem ifosfamidu a pikem ethylparabenu je nejméně 6,0 a relativní směrodatná odchylka plochy píku ifosfamidu je nejvýše 2,0 %.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a vypočítá se procentuální obsah C₇H₁₅Cl₂N₂O₂P z plochy odpovídajícího píku na získaném chromatogramu a z deklarovaného obsahu ifosfamidu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Nečistoty
Příbuzné látky, zkouška A
Kvalifikované nečistoty

A. 3-[(2-chlorethyl)amino]propyl-dihydrogen-fosfat²),

B. bis{3-[(2-chlorethyl)amino]propyl}-dihydrogen-difosfat³),

C. 2-chlorethylamin⁴),
Jiné detegovatelné nečistoty

D. 2-aminoethanol⁴).
Příbuzné látky, zkouška B

E. (2-chlorethyl)(3-chlorpropyl)amin,
a enantiomer
F. (RS)-2-chlor-3-(2-chlorethyl)-1,3,2-oxazafosfinan-2-oxid.
“