23. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Adeps lanae a Adeps lanae hydrogenatus znějí:
„
Adeps lanae
Tuk z ovčí vlny
Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny
CAS 8006-54-0
Je to čištěná bezvodá voskovitá látka získaná z ovčí vlny (Ovis aries). Může obsahovat nejvýše 200 µg/g butylhydroxytoluenu.
Vlastnosti
Slabě žlutá mastná hmota s charakteristickým pachem, která se taví na čirou nebo téměř čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje.
Zkoušky totožnosti
A. 0,5 g ve zkumavce se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.
B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni a silně se 2 min protřepává se 75 ml vody R předem zahřáté na 90 °C až 95 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes papírový filtr předem navlhčený vodou R. K 60 ml filtrátu, který nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.
Emulgační schopnost. K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.
Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví.
Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 µg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacího roztoku.
Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec oxidu hlinitého bezvodého 0,23 m dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem a obsahující ether petrolejový R1 (oxid hlinitý bezvodý R se před použitím žíhá 3 h v peci při 600 °C). Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, zahustí se destilací na malý objem, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší vždy 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).
Zbytky pesticidů. Nejvýše 0,05 µg/g pro každý jednotlivý organochlorový pesticid, 0,5 µg/g pro každý jiný jednotlivý pesticid a nejvýše 1 µg/g pro součet obsahů všech pesticidů.
Použité laboratorní sklo musí být umyto bez použití fosfátových detergentů následujícím způsobem: laboratorní sklo se na 24 h ponoří do roztoku s detergentem (5 % v deionizované vodě). Poté se detergent vymyje dostatečným množstvím acetonu a hexanu pro analýzu pesticidů. Je důležité, aby laboratorní sklo používané pro analýzu pesticidů nebylo používáno pro jiné analytické účely. Použité laboratorní sklo nesmí přijít do styku s chlorovanými rozpouštědly, s plastovými a pryžovými materiály, obzvláště materiály s ftalátovými změkčovadly, kyslíkatými sloučeninami a dusíkatými rozpouštědly, jako je acetonitril. Používají se hexan, toluen a aceton pro analýzu pesticidů a zkoumadla ethylacetat, cyklohexan a voda stupně jakosti pro kapalinovou chromatografii.
Zkouška spočívá v oddělení reziduí pesticidů pomocí vylučovací chromatografie, následnou extrakcí na tuhé fázi a identifikací plynovou chromatografií za použití detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.
ODDĚLENÍ ZBYTKŮ PESTICIDŮ. Ke kalibraci kolony pro gelovou permeační chromatografii (GPC) se jako detektor použije UV/VIS spektrofotometr při 254 nm.
Kalibrace při gelové permeační chromatrografii je nesmírně důležitá, aby bylo zajištěno, že tlak, průtoková rychlost rozpouštědla, poměr rozpouštědel, teplota a podmínky na koloně zůstanou konstantní. Kolona pro gelovou permeační chromatografii musí být kalibrována v pravidelných intervalech za použití standardních směsí připravených následujícím způsobem: 50,00 g oleje kukuřičného R, 2,00 g bis(2-ethylhexyl)ftalatu R, 0,20 g methoxychloru R, 50,0 mg perylenu R, 50,0 mg naftalenu R a 80,0 mg síry R se převede do 1000ml odměrné baňky a zředí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R na 1000,0 ml.
Ke kalibraci kolony se použije mobilní fáze směsi stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R o průtokové rychlosti 5 ml/min. Nastříkne se 5 ml standardní směsi a zaznamená se výsledný chromatogram. Retenční časy nesmí vykazovat více než ±5 % rozdílu mezi jednotlivými kalibracemi. Jestliže je rozdíl retenčních časů vyšší než ±5 %, musí být provedena korekce. Odlišné retenční časy mohou být způsobeny:
- špatnou kontrolou laboratorní teploty,
- obsahem vzduchu v pumpě. To může být ověřeno měřením průtokové rychlosti: odměří se 25 ml eluátu z kolony do odměrné baňky a odečte se čas (300 ±5) s,
- netěsností systému.
Změny tlaku, průtokové rychlosti mobilní fáze nebo teplotních podmínek kolony, stejně jako její kontaminace mohou ovlivnit retenční časy pesticidů a musí být monitorovány. Jestliže je průtoková rychlost nebo tlak na koloně mimo požadovaný rozsah, musí být předkolona nebo kolona vyměněny.
Zkoušený roztok. 1 g přesně zvážené zkoušené látky se rozpustí v odměrné baňce ve směsi objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (1 + 7), přidá se 1 ml vnitřního standardu 2 µg/ml buď isodrinu R nebo ditalimfosu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 20 ml.
Vnitřní standardy roztoků se používají k určení, zda výtěžnosti pesticidů po přečištění pomocí GPC, odpaření a extrakci na pevné fázi jsou na přijatelné úrovni. Hladiny výtěžností roztoků vnitřních standardů v roztocích zkoušené látky jsou určovány porovnáním ploch píků extraktů zkoušené látky a ploch píků roztoků vnitřních standardů.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- předkolony o délce 0,075 m a vnitřního průměru 21,2 mm a gelové permeační kolony o délce 0,3 m a vnitřního průměru 21,2 mm, obě naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 µm),
- mobilní fáze tvořené směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R(1+7). Průtoková rychlost je 5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru při 254 nm.
Nastříkne se 5 ml zkoušeného roztoku. Pro zkoušku se nepoužije prvních 95 ml (19 min) eluátu obsahujícího zkoušenou látku. Dalších 155 ml eluátu (31 min) obsahujících jakékoliv zbytky pesticidů se zachytí do odpařovací nádoby.
Nádoba se 155 ml zachyceného eluátu se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlaku dusíku 55 kPa. Eluát se odpaří na 0,5 ml.
K přípravě kolonek pro extrakci na pevné fázi se použije křemičitan hořečnatý pro reziduální analýzu pesticidů R žíhaný 4 h v muflové peci při 700 °C, aby se odstranila vlhkost a polychlorované bifenyly. Po dvou hodinách se křemičitan hořečnatý přesune přímo do sušárny, kde se ponechá 30 min při 100 °C až 105 °C, poté se křemičitan hořečnatý umístí do uzavřené skleněné nádoby, kde se ponechá 48 h k ustálení rovnováhy. Takto připravený materiál může být použit po dobu dvou týdnů. Po uplynutí této doby musí být křemičitan hořečnatý reaktivován žíháním 2 h v muflové peci při 600 °C a takto reaktivovaný se po ochlazení znovu uchová v uzavřené skleněné nádobě. Křemičitan hořečnatý se deaktivuje přidáním 1 % vody R. Po přidání vody těsně před použitím se křemičitan hořečnatý protřepává nepřetržitě 15 min. Takto připravený materiál může být používán po dobu jednoho týdne. Používá se pouze deaktivovaný křemičitan hořečnatý.
Do 6 ml kolonky pro extrakci na pevné fázi se naváží 1 g deaktivovaného křemičitanu horečnatého.
Na tomto stupni gelové frakcionace obsahuje eluát stále ještě okolo 10 % zkoušené látky, takže je nezbytné další čištění. Oddělené izolační postupy jsou používány pro:
a) organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy,
b) organofosfátové pesticidy.
Předem připravená kolonka pro extrakci na pevné fázi obsahující 1 g deaktivovaného křemičitanu hořečnatého pro reziduální analýzu pesticidů R se umístí do vakuového zařízení na promývání kolonek.
Kolonka se upraví přidáním 10 ml toluenu R, který se nechá volně protéct. Na takto připravenou kolonku se nanese 0,5 ml tekuté frakce z odpařovací nádoby. Pesticidové frakce se eluují z kolonek po přidání 20 ml dvou rozdílných, níže uvedených systémů rozpouštědel:
a) pro stanovení organochlorových a syntetických pyrethroidních pesticidů se použije toluen R. Velmi malé množství zkoušené látky je společně eluováno,
b) pro stanovení organofosfátových pesticidů se použije směs objemových dílů acetonu R a toluenu R (2 + 98). Tato směs rozpouštědel se využívá k eluci všech pesticidů, včetně polárnějších organofosfátových pesticidů. Některá ze zkoušených látek však je společně eluována tímto systémem rozpouštědel, což může způsobit interferenci s detektorem elektronového záchytu.
Eluát z extrakční kolonky se zachytí ve 25ml skleněné lahvičce a kvantitdativně se převede do odpařovací nádoby. Lahvička se promyje třikrát s 10 ml hexanu R.
Odpařovací nádoba se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlakem dusíku 55 kPa a frakce z extrakce na pevné fázi se odpaří na 0,5 ml.
Zbytky se stanoví plynovou chromatografii za použití detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru postupem uvedeným dále.
Výtěžnost. Vypočte se korekční faktor (Rcf) výtěžnosti vnitřního standardu (ditalimfosu R nebo isodrinu R) přidaného ke zkoušenému roztoku dle vzorce:
Z 20 ml zkoušeného roztoku obsahujícího 1 ml vnitřního standardu (2 µg/ml) se odebere 5 ml a odpaří se na 0,5 ml (odpovídá 1 µg/ml vnitřního standardu).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže výtěžnosti vnitřních standardů se pohybují v rozmezí 70 % až 110 %.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky pesticidů za použití standardů pesticidů o koncentraci 0,5 µg/ml (viz složení porovnávacích roztoků A až F v tabulce 1). Komerčně dostupné pesticidy se mohou koupit. Koncentrace jednotlivých standardů odpovídá 10 µg/ml.
Současně se připraví roztoky pesticidů odpovídající detekčním limitům metody (viz doporučené složení v tabulce 1). Tyto porovnávací roztoky jsou používány k optimalizaci detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru, aby bylo dosaženo detekčních limitů metod (viz porovnávací roztoky G a H).
K přípravě porovnávacích roztoků o různých koncentracích se používají kalibrované pipety a odměrné baňky. K přípravě roztoků vnitřního standardu I a J se použijí analytické váhy s přesností na čtyři desetinná místa, pipety a odměrné baňky.
TOTOŽNOST A STANOVENÍ ZBYTKŮ PESTICIDŮ. Totožnost jakýchkoliv zbytků pesticidů se určí srovnáním s chromatogramy získanými s porovnávacími roztoky A až F.
Totožnost pesticidů může být potvrzena jejich přídavkem ke vzorku nebo elektronickým překryvem chromatogramů umožněným počítačovým programem. Určení totožnosti pesticidů při stopové zbytkové analýze je značně náročné.
Detektory, především detektor elektronového záchytu, mají tendenci interferovat jak se zkoušenou látkou, tak s rozpouštědly, zkoumadly i aparaturou používanou k extrakci. Tyto píky mohou být snadno mylně interpretovány nebo přijaty jako falešně pozitivní. Potvrzení pesticidů může být dosaženo analýzou vzorků a standardů na různých kapilárních kolonách (viz chromatografické systémy A nebo B popsané dále). Píky mohou být identifikovány podle tabulky 2.
Pro totožnost neznámých píků jsou užitečné znalosti rozdílných odezev pesticidů při použití dvou detektorů.
Jakmile se pesticidy identifikují, vypočte se obsah každého z nich podle vzorce:
v němž značí:
Cp - koncentraci identifikovaného pesticidu (µg/g),
Pp - plochu píku jednotlivého pesticidu ve zkoušeném vzorku,
Ce - koncentraci jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu (µg/ml),
Pe - plochu píku jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu,
D - zřeďovací faktor,
Rcf - korekční faktor výtěžnosti.
Zřeďovací faktor (D) může být definován takto:
Tab. 1 Složení porovnávacích roztoků
| Porovnávací roztok A (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy) | Porovnávací roztok B (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy) |
|---|---|
| cyhalothrin R | aldrin R |
| cypermethrin R | o,p'-DDT R |
| o,p'-DDE R | o,p'-DDD R |
| p,p'-DDE R | p,p'-DDD R |
| p,p'-DDT R | dieldrin R |
| deltamethrin R | α-endosulfan R |
| endrin R | β-endosulfan R |
| heptachlor R | fenvalerat R |
| heptachlorepoxid R | α-hexachlorcyklohexan R |
| hexachlorbenzen R | β-hexachlorcyklohexan R |
| lindan R | δ-hexachlorcyklohexan R |
| teknazen R | methoxychlor R |
| permetrin R | |
| Porovnávací roztok C (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organofosfátové pesticidy) | Porovnávací roztok D (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organofosfátové pesticidy) |
| bromofos-ethyl R | bromofos R |
| karbofenothion R | chlorpyrifos R |
| chlorfenvinfos R | chlorpyrifos-methyl R |
| diazinon R | kumafos R |
| dichlorfenthion R | fosalon R |
| ethion R | pirimifos-ethyl R |
| fenchlorfos R | tetrachlorvinfos R |
| malathion R | |
| propetamfos R | |
| Porovnávací roztok E (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) (organochlorové pesticidy) | Porovnávací roztok F (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) (organochlorové pesticidy) |
| chlordan R | toxafen R |
| Porovnávací roztok G (kalibrační směs pro detektor elektronového záchytu) | Porovnávací roztok H (kalibrační směs pro tepelně ionizační detektor) |
| aldrin R (0,01 mg/l) | chlorfenvinfos R (0,05 mg/l) |
| cypermethrin R (0,1 mg/l) | diazinon R (0,05 mg/l) |
| o,p'-DDD R (0,01 mg/l) | ethion R (0,05 mg/l) |
| deltamehtrin R (0,1 mg/l) | fenchlorfos R (0,05 mg/l) |
| endrin R (0,01 mg/l) | propetamfos R (0,05 mg/l) |
| β-hexachlorcyklohexan R (0,01 mg/l) | |
| Porovnávací roztok I (vnitřní standard organofosfátových pesticidů) | Porovnávací roztok J (vnitřní standard organochlorových pesticidů) |
| ditalimfos R (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) | isodrin R (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) |
| ditalimfos R (1 µg/ml nebo 1,0 mg/l) | isodrin R (1 µg/ml nebo 1,0 mg/l) |
Tab. 2 Eluční pořadí pesticidů v chromatografických systémech A a B
| Chromatografický systém A | Chromatografický systém B |
|---|---|
| teknazen | teknazen |
| α-hexachlorcyklohexan | hexachlorbenzen |
| hexachlorbenzen | α-hexachlorcyklohexan |
| β-hexachlorcyklohexan | diazinon |
| lindan | lindan |
| propetamfos | propetamfos |
| δ-hexachlorcyklohexan | heptachlor |
| diazinon | dichlofenthion |
| dichlofenthion | aldrin |
| chlorpyrifos-methyl | chlorpyrifos-methyl |
| heptachlor | fenchlorfos |
| fenchlorfos | β-hexachlorcyklohexan |
| aldrin | δ-hexachlorcyklohexan |
| malathion | pirimifos-ethyl |
| chlorpyrifos-ethyl | chlorpyrifos-ethyl |
| bromofos | bromofos |
| pirimifos-ethyl | malathion |
| heptachlorepoxid | heptachlorepoxid |
| chlorfenvinfos (E) | o,p'-DDE |
| chlorfenvinfos (Z) | chlorfenvinfos (E) |
| bromofos-ethyl | α-endosulfan |
| o,p'-DDE | chlorfenvinfos (Z) |
| α-endosulfan | bromofos-ethyl |
| tetrachlorvinfos | p,p'-DDE |
| dieldrin | dieldrin |
| p,p' -DDE | tetrachlorvinfos |
| o,p' -DDT | o,p'-DDT |
| endrin | endrin |
| β-endosulfan | o,p' -DDD |
| o,p'- | p,p' -DDD |
| p.p' - | β-endosulfan |
| ethion | ethion |
| karbofenothion | p,p'-DDT |
| p,p'-DDT | karbofenothion |
| methoxychlor | methoxychlor |
| fosalon | cyhalothrin |
| cyhalothrin (2 izomery) | cis-permethrin |
| cis-permethrin | fosalon |
| trans-permethrin | trans-permethrin |
| kumafos | cypermethrin (4 izomery) |
| cypermethrin (4 izomery) | kumafos |
| fenvalerat (2 izomery) | fenvalerat (2 izomery) |
| deltamethrin | deltamethrin |
Chromatografický postup může být proveden pomocí chromatografického systému A:
- deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(difenyl)(dimetyl)siloxanem R (tloušťka filmu 0,25 µm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 1 | 75 | izotermicky | |
| 1 - 5 | 75 → 175 | 25 | lineární gradient | |
| 5 - 30 | 175 → 275 | 4 | lineární gradient | |
| 30 - 40 | 275 → 285 | 1 | lineární gradient | |
| 40 - 55 | 285 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 300 | |||
| detektor | 350 |
- detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.
Nastřikuje se odděleně po 2 µl každého roztoku.
Chromatografie v chromatografickém systému B potvrzující přítomnost pesticidů je obvykle prováděna za použití:
- deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou poly(kyanpropyl)(7)(fenyl)((7)methyl)(86)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 µm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 1 | 75 | izotermicky | |
| 1 - 5 | 75 → 175 | 25 | lineární gradient | |
| 5 - 30 | 175 → 275 | 4 | lineární gradient | |
| 30 - 40 | 275 → 285 | 1 | lineární gradient | |
| 40 - 55 | 285 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 300 | |||
| detektor | 350 |
- detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.
Nastříkne se odděleně po 2 µl každého roztoku.
Chloridy. Nejvýše 150 µg/g. 1,0 g se 5 min vaří pod zpětným chladičem s 20 ml lihu R 90% (V/V) v baňce s kulatým dnem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.
Uchovávání
Při teplotě nepřevyšující 25 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, koncentrace přidaného butylhydroxytoluenu.
Adeps lanae hydrogenatus
Hydrogenovaný tuk z ovčí vlny
Synonyma. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený
CAS 8031-44-5
Je to směs vyšších alifatických alkoholů a sterolů získaných hydrogenací z ovčí vlny (Adeps lanae) za vysokého tlaku a teploty. Estery a kyseliny tuku z ovčí vlny jsou za těchto podmínek redukovány na jim odpovídající alkoholy. Může obsahovat nejvýše 200 µg/g butylhydroxytoluenu.
Vlastnosti
Bílá nebo světle žlutá mastná hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucím lihu 96% a v etheru petrolejovém.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavním pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.
Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,25 g hydrogenovaného tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R nebo jinou nepolární fází (tloušťka filmu 0,25 µm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 5 | 100 | izotermicky | |
| 5 - 45 | 100 → 300 | 5 | lineární gradient | |
| 45 - 60 | 300 | izotermicky | ||
| nástřikový prostor | 325 | |||
| detektor | 350 |
Nastříkne se odděleně po 1 µl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (viz vzorový chromatogram) a nevykazuje zvětšené píky s retenčními časy odpovídajícími cetylalkoholu a stearylalkoholu ve srovnání s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 µg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 2,4-dimethyl-6-terc.butylfenolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,2500 g 2,4-dimethyl-6-terc.butylfenolu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 250,0 ml.
Základní roztok. 0,2500 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 250,0 ml.
Zkoušený roztok. Použije se roztok do 3 h po jeho přípravě. Asi 100,0 g zkoušené látky se roztaví v mikrovlnné troubě. 10,0 g (m) takto připraveného vzorku se převede do 100ml odměrné baňky, k roztavené látce se přidá dostatečné množství (několik mililitrů) hexanu R a za stálého míchání se převede do roztoku, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se hexanem R na 100,0 ml. Odměrná baňka se uloží na 1 h do inkubátoru při 10 °C.
Kolonka pro extrakci na pevné fázi se umístí do vakuového zařízení a ke spodnímu výstupu z kolonky se umístí 30ml skleněná lahvička. Kolonka s 5 g pevné fáze se stabilizuje promýváním 10 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. Před zahájením sušení se nechá kolonkou projít 2,5 ml připraveného vzorku a dále se promývá 20 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. Získaný eluát se kvantitativně převede do nádobky, ve které se zahustí na 1 ml pomocí automatického odpařovacího zařízení. Takto zakoncentrovaný eluát se použije jako zkoušený roztok.
Porovnávací roztok. Použije se roztok do 3 h po jeho přípravě. Asi 100,0 g hydrogenovaného tuku z ovčí vlny prostého BHT CRL se roztaví v mikrovlnné troubě. 10,0 g (m) takto připraveného vzorku se převede do 100 ml odměrné baňky, k roztavené látce se přidá dostatečné množství (několik mililitrů) hexanu R a za stálého míchání se převede do roztoku, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu, 2,0 ml základního roztoku a zředí se hexanem R na 100,0 ml. 2,5 ml tohoto roztoku se nanese na kolonku pro extrakci na pevné fázi, předem stabilizovanou 10 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. 20 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R se nechá protékat, aby byl vymyt butylhydroxytoluen a vnitřní standard. Získaný eluát se kvantitativně převede do nádobky, ve které se zahustí na 1 ml pomocí automatického odpařovacího zařízení. Takto zakoncentrovaný eluát se použije jako porovnávací roztok.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 12 m a vnitřního průměru 0,22 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R (tloušťka filmu 0,25 µm),
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:
| Čas (min) | Teplota (°C) | Rychlost (°C/min) | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|
| kolona | 0 - 2 | 100 | izotermicky | |
| 2 - 5 | 100 → 180 | 25 | lineární gradient | |
| 5 - 7 | 180 | izotermicky | ||
| 7 - 10 | 180 → 250 | 25 | lineární gradient | |
| 10 - 30 | 250 | izotermicky | ||
| 210 | ||||
| nástřikový prostor | 0 - 1 | 210 - 350 | ||
| 1 - 4 | 350 → 0 | |||
| detektor | 300 |
Nastříkne se odděleně po 1 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává asi 30 min. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy vnitřního standardu asi 3,5 min a butylhydroxytoluenu asi 4,6 min.
Koncentrace butylhydroxytoluenu ve zkoušené látce v µg/g se vypočte ze vztahu:
v němž značí:
| ABHT | - plochu píku butylhydroxytoluenu na chromatogramu zkoušeného roztoku, |
| A | - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku, |
| KBHT | - plochu píku butylhydroxytoluenu na chromatogramu porovnávacího roztoku, |
| K | - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku, |
| m | - navážku zkoušené látky v gramech použitou k přípravě zkoušeného roztoku. |
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 2,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, koncentrace přidaného butylhydroxytoluenu.
Obr. 1 Chromatogram pro zkoušku Mastné alkoholy a steroly (porovnávací roztok (a)).
“