(1) Ochrana vnějších hranic se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným v § 2 a zahrnuje též provedení dotazu v informačním systému vytvořeném a vedeném smluvními státy za účelem prověření, zda osoba, věci nebo vozidlo nepředstavují riziko z hlediska bezpečnosti nebo ohrožení oprávněného zájmu smluvních států.

(2) Při ochraně vnějších hranic musí být zohledněny oprávněné zájmy smluvních států, zejména z hlediska ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti.