a) kritickou zátěží – kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí,

b) územní jednotkou sítě – čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy, k níž Česká republika přistoupila, a protokolů této úmluvy,²)

c) kritickou úrovní – taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály,

d) zkratkou AOT 40 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 80 µg/m³ (40 ppb) a 80 µg/m³ během denních hodin, kdy svítí slunce, akumulovaný od května do července každého roku,

e) zkratkou AOT 60 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 120 µg/m³ (60 ppb) a 120 µg/m³ akumulovaný v průběhu celého roku,

f) přistáváním a startem letadla – provozní cyklus daný následujícími časy: přistání 4 minuty, pojíždění 26 minut, start 0,7 minuty a vzlet 2,2 minuty,

g) národním emisním stropem – nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku,

h) krajským emisním stropem – doporučené nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku,

i) oxidy dusíku (NO_x) – oxid dusnatý a oxid dusičitý, vyjádřené jako oxid dusičitý,

j) přízemním ozonem – ozon v nejnižší vrstvě troposféry,

k) směrnou cílovou hodnotou – hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení,

l) emisní inventurou – postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení. Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti,

m) emisní projekcí – postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší,

n) acidifikací – proces okyselování složek a dalších objektů životního prostředí působeného emisemi látek znečišťujících ovzduší.