ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

(1) Zařízení, která jsou provozována pouze v situaci krajní nouze nebo po dobu v úhrnu nepřekračující 700 hodin v kalendářním roce a jsou pro taková použití předem označena a evidována inspekcí, nemusí být kontinuálním měřením vybavena.

(2) Odpadní plyny se vypouštějí do ovzduší, je-li to technicky možné, řízeným způsobem komínem, jehož výška se vypočítá postupem podle zvláštního právního předpisu⁵) tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí.

(3) Pro zdroj, ve kterém se současně spaluje více druhů paliv, se hodnoty emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v příloze č. 6 k tomuto nařízení. Za spalování více druhů paliv není považována stabilizace hoření.

a) obecné emisní limity látek, jejichž emise lze u zdroje prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje, především jedná-li se o oblast podle § 7 odst. 1 zákona,

b) obecné emisní limity dalších látek na základě vlastního posouzení, které odůvodní v jím vydaném rozhodnutí,

c) obecný emisní limit pro pachové látky a přípustnou tmavost kouře.

(1) Pokud provozovatel stávajícího zvláště velkého zdroje poskytne příslušnému orgánu ochrany ovzduší do 30. července 2004 prohlášení, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2015 nebude tento zdroj provozovat déle než 20 000 hodin, a pokud zdroj není součástí Národního programu snížení emisí ze stávajících zvláště velkých zdrojů, nebude u tohoto zdroje vyžadováno dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení jako platných pro stávající zvláště velké zdroje počínaje dnem 1. ledna 2008. Provozovatel každoročně předloží orgánu kraje a inspekci informaci o využité a nevyužité provozní době. Platnost emisních limitů stanovených pro tento zdroj pro období přede dnem 31. prosince 2007 není tímto dotčena.

(2) Provozovatelé zdrojů, na které se vztahuje povinnost měření podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona, provedou první jednorázové měření emisí

a) u zvláště velkých zdrojů do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení,

b) u velkých zdrojů do 1 kalendářního roku od posledního měření,

c) u středních zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu 1 až 5 MW včetně do 3 kalendářních let od posledního měření; provozovatelé, kteří provedli poslední měření před datem 1. června 1999, provedou toto měření do 1. června 2003,

d) u středních zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu do 1 MW do 5 kalendářních roků od posledního měření; provozovatelé, kteří provedli poslední měření před datem 1. června 1999, provedou toto měření do 1. června 2003.

(3) Pro stávající zvláště velké zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 400 MW a vyšší a které nejsou v provozu více než 2000 hodin ročně (klouzavý průměr za 5 let), se uplatňuje emisní limit pro emise oxidu siřičitého 800 mg.m^-3 do 31. prosince 2015. Od 1. ledna 2016 budou zařízení s emisním limitem oxidu siřičitého 800 mg.m^-3 provozována nejvýše 1500 hodin ročně.

(4) Vyhodnocení kontinuálního měření se provádí

a) u stávajících zvláště velkých zdrojů a u nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 150 MW postupem podle § 6 odst. 6,

b) u stávajících zvláště velkých zdrojů a u nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 100 MW postupem podle § 6 odst. 6 od 1. ledna 2005 a

c) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 100 MW postupem podle § 6 odst. 9 od 1. ledna 2004.

(5) U zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na které se nevztahuje § 6 odst. 1, uvedených do provozu od 27. listopadu 2003 se zjišťují emise látek podle § 5 písm. a) kontinuálním měřením.

(6) U zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na které se nevztahuje § 6 odst. 1 a ustanovení odstavce 5, se od 1. ledna 2005 zjišťují emise látek podle § 5 písm. a) kontinuálním měřením.

(7) Provozovatel zdroje, který zjišťuje množství emisí kontinuálním měřením, eviduje od 1. ledna 2003 jednotlivě každou emisi měřené znečišťující látky za každý den.