ÚČETNÍ METODY A JEJICH POUŽITÍ

(1) Účetní jednotky oceňují neprovozní dlouhodobý hmotný majetek reálnou hodnotou podle zákona upravujícího činnost investičních společností a investičních fondů. Změny ocenění tohoto majetku se vykáží v příslušné položce pasiv. Při úbytku tohoto majetku se výsledná změna vykáže v příslušné položce výkazu zisku a ztráty.

(2) V případě, že dojde k trvalému snížení hodnoty neprovozního dlouhodobého hmotného majetku, vykáže se toto snížení hodnoty v příslušné položce výkazu zisku a ztráty.

(1) Účetní jednotka může podíl vykázaný v položkách „7. Účasti s podstatným vlivem“ a „8. Účasti s rozhodujícím vlivem“ ocenit ekvivalencí.

(2) Goodwill zahrnutý v pořizovací ceně se převede do dlouhodobého nehmotného majetku a ocenění podílu je následně:

(3) Účetní jednotka oceňuje podíl k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku ocenění a používá k tomu údaje o vlastním kapitálu společnosti, ve které uplatňuje rozhodující nebo podstatný vliv. Účetní jednotka je povinna použít údaje o vlastním kapitálu společnosti ke stejnému okamžiku, jako je okamžik, ke kterému účasti oceňuje. Jestliže společnost, ve které účetní jednotka uplatňuje rozhodující nebo podstatný vliv, nemá shodný rozvahový den, může účetní jednotka pro ocenění účasti použít údaje o vlastním kapitálu společnosti, které předcházejí okamžik ocenění ne více jak o tři měsíce. Rozdíly z tohoto ocenění jsou vykázány ve výkazu zisku a ztráty.

(4) Částku, o kterou zisk z ocenění podílu ekvivalencí zahrnutý účetní jednotkou do výkazu zisku a ztráty převyšuje přijaté podíly na zisku, popřípadě další přijaté příspěvky z rozdělení, převede při rozdělování zisku účetní jednotka do rezervního fondu. Pro ocenění podílu ekvivalencí použije účetní jednotka údaje z účetní závěrky ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem.

(5) Účetní jednotka ocení podíl nulou, jestliže podíl účetní jednotky na ztrátách společnosti, ve které uplatňuje rozhodující nebo podstatný vliv, je roven nebo převyšuje ocenění účasti v účetnictví účetní jednotky. Je-li účetní jednotka na základě záruky nebo ovládací smlouvy povinna vyrovnat záporný vlastní kapitál společnosti, ve které uplatňuje rozhodující nebo podstatný vliv, tvoří rezervu.

(1) Opravné položky se vytvářejí pouze při přechodném snížení hodnoty majetku a dále v souladu s § 4a odst. 1. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených opravných položek.

(2) Opravné položky se nevytvářejí u majetku, který se podle § 27 zákona a podle § 4a odst. 1 oceňuje reálnou hodnotou proti účtům nákladů a výnosů nebo ekvivalencí. Opravné položky se také nevytvářejí u majetkových cenných papírů, zejména akcií a podílů, dobrovolně zařazených do cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu.

(3) Tvorba opravné položky je vykázána v příslušné položce výkazu zisku a ztráty, použití opravné položky je vykázáno společně s náklady nebo ztrátami spojenými s úbytkem majetku ve výkazu zisku a ztráty. Odděleně se vykazuje rozpuštění opravné položky pro nepotřebnost, která byla vytvořena v minulých účetních obdobích.

(4) K účtům majetku vedených v cizí měně se tvoří opravné položky v této cizí měně. Kurzové rozdíly z opravných položek se vykazují stejně jako kurzové rozdíly z ocenění majetku, k němuž se vztahují.

(5) Opravná položka se nesmí vytvářet na hodnotu vyšší, než je hodnota majetku v účetnictví. Použití opravné položky nesmí být vyšší než celková tvorba opravné položky.

(1) Dlouhodobý nehmotný majetek a odpisovaný dlouhodobý hmotný majetek se odpisuje z ocenění stanoveného v § 25 zákona postupně v průběhu jeho používání. Průběh odpisování může být vyjádřen i jinak než časem, například výkony.

(2) Goodwill, který je vykázán v položce „9b) Goodwill“, se systematicky odpisuje po dobu používání majetku, ke kterému se vztahuje. Nelze-li zjistit dobu používaní uvedeného majetku, odpisuje se goodwill nejdéle po dobu pěti let.

(3) Ostatní dlouhodobý nehmotný majetek, který je vykázán v položce „9. Dlouhodobý nehmotný majetek“ a není uveden v odstavcích 2 a 3, se odpisuje nepřímo po dobu použitelnosti stanovenou na základě nejlepšího odhadu v souladu s odpisovým plánem účetní jednotky. Platí vyvratitelná domněnka, že doba použitelnosti ostatního dlouhodobého nehmotného majetku nepřesáhne dvacet let od okamžiku, kdy lze tento majetek používat.

(4) Není-li dále stanoveno jinak, v podrobnostech odpisování majetku účetní jednotky použijí přiměřeně ustanovení vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.

(5) Podle tohoto ustanovení se neodpisují pohledávky.

(6) Neprovozní dlouhodobý hmotný majetek, který se podle § 27 zákona oceňuje reálnou hodnotou, se neodpisuje.

(1) Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů podle § 26 zákona, u nichž je znám účel, je pravděpodobné nebo jisté, že nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, ke kterému vzniknou.

(2) Účetní jednotka může použít rezervu jen k účelům, ke kterým byla vytvořena.

(3) Tvorba rezervy je vykázána v příslušné položce výkazu zisku a ztráty, použití rezervy je vykázáno společně s náklady nebo ztrátami, na jejichž krytí byly rezervy vytvořeny, v příslušné položce výkazu zisku a ztráty. Účetní jednotka nesmí tvořit a používat rezervu přímo ve prospěch a na vrub příslušného účtu dluhu. Odděleně se vykazuje rozpuštění rezervy pro nepotřebnost, která byla vytvořena v minulých účetních obdobích.

(4) Zůstatky rezerv se převádějí do následujícího účetního období.

(5) Rezervy nesmí mít aktivní zůstatek.

(6) Účetní jednotka tvoří rezervu v měně, v níž předpokládá, že nastane plnění. Nemůže-li určit předpokládanou měnu plnění, tvoří rezervu v měně účetnictví. Pokud se tvoří rezervy v cizí měně, kurzové rozdíly se vykazují stejně jako kurzové rozdíly z jiných dluhů.

(1) Výpočet odložené daně je založen na závazkové metodě vycházející z rozvahového přístupu. Závazkovou metodou se rozumí postup, kdy odložená daň ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěná v účetnictví bude uplatněna v pozdějším období, a proto při výpočtu bude použita sazba daně z příjmů platná v období, ve kterém budou daňový dluh nebo pohledávka uplatněny. Pokud tato sazba daně není známa, použije se sazba platná v příštím účetním období.

(2) Rozvahový přístup znamená, že závazková metoda podle odstavce 1 vychází z přechodných rozdílů, jimiž jsou rozdíly mezi daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv a výší aktiv, popřípadě pasiv. Daňovou základnou aktiv, popřípadě pasiv je hodnota těchto aktiv, popřípadě pasiv uplatnitelná v budoucnosti pro daňové účely.

(3) Odložená daňová pohledávka nebo odložený daňový dluh se zjistí jako součin výsledného rozdílu a sazby daně z příjmů, která je stanovena zákonem o daních z příjmů.

(4) Při změně daňové sazby se vypočítané odložené daňové pohledávky a odložené daňové závazky přepočítávají sazbou platnou podle zákona o dani z příjmů pro období, ve kterém bude daňová pohledávka realizována nebo odložený daňový dluh uhrazen a rozdíl vykázán v příslušné položce výkazu zisku a ztráty.

(5) Účetní jednotka vykazuje odložený daňový dluh vždy a odloženou daňovou pohledávku s ohledem na ustanovení § 25 zákona.

(6) Odloženým daňovým dluhem se rozumí částky daně z příjmů k úhradě v příštích obdobích z titulu zdanitelných přechodných rozdílů.

(1) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví se vykazují v příslušné položce výkazu zisku a ztráty.

(2) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu finančních závazků vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví, jimiž se účetní jednotka zajišťuje proti měnovému riziku z čistých investic do cizoměnových účastí s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, se vykazují v příslušné položce pasiv. Ve výkazu zisku a ztráty se vykáží až při úbytku těchto účastí. Čisté investice spojené s cizoměnovými účastmi s rozhodujícím nebo podstatným vlivem vyjádřené v cizí měně se přepočítávají na měnu účetnictví obecným kurzem pro den, který je okamžikem ocenění podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona.

(3) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu finančních aktiv nebo závazků vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví, kterými se účetní jednotka zajišťuje proti měnovému riziku plynoucímu ze smlouvy, která není vykázána v aktivech nebo pasivech, ale zavazující obě strany a obsahující všechny významné podmínky včetně stanovení množství, ceny, termínu realizace, sankcí za nedodržení podmínek, se vykazují, nejde-li o deriváty, v příslušné položce pasiv, a to do okamžiku, než se stanou součástí ocenění aktiv nebo závazků vzniklých na základě výše uvedené smlouvy a vykázaných v příslušných položkách aktiv a pasiv.

(4) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu finančních aktiv nebo závazků vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví, kterými se účetní jednotka zajišťuje proti měnovému riziku plynoucímu z očekávané budoucí transakce dosud smluvně nepokryté, jejíž uskutečnění je vysoce pravděpodobné, se vykazují, nejde-li o deriváty, v příslušné položce pasiv, a to do okamžiku, než se stanou součástí ocenění aktiv nebo závazků vzniklých z očekávané budoucí transakce. V případě, že se očekávaná budoucí transakce neuskuteční, vykáže účetní jednotka tyto kurzové rozdíly ve výkazu zisku a ztráty.

(5) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu akcií nebo podílových listů vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví oceňovaných reálnou hodnotou proti účtům nákladů nebo výnosů nebo oceňovaných reálnou hodnotou proti účtům vlastního kapitálu se vykazují spolu se změnou jejich reálné hodnoty.

(6) Kurzové rozdíly vzniklé z přepočtu účastí s rozhodujícím nebo podstatným vlivem vyjádřených v cizí měně na měnu účetnictví, které se oceňují ekvivalencí nebo reálnou hodnotou, se vykazují v tomu odpovídajících položkách, spolu se změnou z ocenění ekvivalencí nebo spolu se změnou jejich reálné hodnoty.

(1) Funkční měna účetní jednotky se určuje na základě kritérií pro určení funkční měny podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie²).

(2) Způsob určení funkční měny zahraniční jednotky a přepočet údajů týkajících se zahraniční jednotky podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie²) se použijí pouze u konsolidovaných účetních jednotek pro účely sestavení konsolidované účetní závěrky.

(1) Dojde-li ke změně měny účetnictví účetní jednotky,

(2) Údaje za minulé účetní období vykazované ve výkazu zisku a ztrát se přepočtou průměrným obecným kurzem, pokud by použití obecného kurzu pro rozvahový den minulého účetního období vedlo k významným odchylkám od přepočtu tímto průměrným obecným kurzem. Použije-li účetní jednotka pro přepočet takových údajů průměrný obecný kurz, použije tento kurz také pro přepočet údajů o transakcích za minulé účetní období vykazovaných v přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu, pokud je sestavuje. Zůstatky vztahující se k minulým účetním obdobím uvedené v těchto výkazech se vždy přepočtou obecným kurzem pro den, ke kterému byly tyto zůstatky stanoveny.

(3) Průměrný obecný kurz se určí na základě obecných kurzů v rámci účetního období. Způsob výpočtu průměrného obecného kurzu určí účetní jednotka na základě vnitřního předpisu s přihlédnutím k výkyvům obecného kurzu v průběhu účetního období.

(4) Rozdíl mezi výsledkem hospodaření běžného období vykazovaným jako údaj za minulé účetní období přepočteným průměrným obecným kurzem a tímto výsledkem hospodaření přepočteným obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období se vykazuje v položce „14. Nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta z předchozích období“ vykazované jako údaj za minulé účetní období. Rozdíl vzniklý z použití různých kurzů pro přepočet údajů v přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu se vykazuje na zvláštním řádku v těchto výkazech s názvem „Rozdíl z přepočtu na měnu účetnictví“ tak, aby zůstatky uváděné v těchto výkazech navazovaly na zůstatky uvedené v rozvaze.

(5) Zůstatek kurzových rozdílů podle § 79 odst. 3 a 4 mezi dosavadní a novou měnou účetnictví k prvnímu dni účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, se vykazuje v příslušné položce pasiv, a to do okamžiku, než se stane součástí ocenění aktiv nebo závazků vzniklých na základě smlouvy nebo z očekávané budoucí transakce. V případě, že se očekávaná budoucí transakce neuskuteční, vykáže účetní jednotka zůstatek kurzových rozdílů ve výkazu zisku a ztráty.

a) snižováno o přijaté podíly na zisku ve výši před zdaněním, popřípadě o další přijaté příspěvky z rozdělení a

b) zvyšováno o podíl na zisku nebo snižováno o podíl na ztrátě ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem, který vznikl po datu nabytí podílu, a

c) snižováno nebo zvyšováno o podíly na změnách ve vlastním kapitálu ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem, které nebyly zahrnuty do výkazu zisku a ztráty ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem.

(7) Rezerva podléhá dokladové inventuře a při inventarizaci se posuzuje její výše a odůvodněnost.

(8) Rezervy není možné používat k úpravám výše ocenění aktiv.

(9) Rezerva se netvoří na krytí obecných bankovních rizik a jiných rizik. K těmto účelům slouží fondy tvořené z rozdělení zisku účetní jednotky nebo z jiných zdrojů.

(10) Penzijní společnosti za jimi obhospodařované transformované fondy tvoří rezervu na dluhy vyplývající ze smluv o penzijním připojištění v účetnictví transformovaných fondů. Výši tvorby rezervy penzijní společnost za jí obhospodařovaný transformovaný fond stanoví na základě pojistně-matematické současné hodnoty přislíbených výplat penzijního připojištění snížené o sumu prostředků evidovaných ve prospěch příjemců penzí. Současnou hodnotou přislíbených výplat se rozumí diskontovaná hodnota budoucích čistých úbytků peněz, které budou nutné k vypořádání dluhů podle penzijního plánu.

5. kurzových rozdílů,

6. rozdílů ze změn reálných hodnot jednotlivých finančních nástrojů v rámci účetního období,

a) započtení částek:

1. hodnot z realizace zajištění úvěru s poskytnutým úvěrem nebo jím podobných pohledávek,

2. dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě výnos zúčtován,

3. nedoplatků a přeplatků daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků, a to v rámci stejného druhu daně nebo poplatku a stejného správce daně nebo poplatku,

4. pokladních schodků a přebytků, pokud je prokázána jejich vzájemná souvislost (záměna hodnot), na základě rozhodnutí příslušných orgánů účetní jednotky,

b) způsob účtování prodeje finančních aktiv nebo převzetí finančních závazků, při kterém je do nákladů nebo výnosů zahrnut rozdíl mezi prodejní cenou a oceněním v účetnictví k okamžiku sjednání obchodu nebo vypořádání prodeje; tento způsob se označuje jako netto způsob.

(7) Odloženými daňovými pohledávkami se rozumí částky daně z příjmů nárokované v příštích obdobích z titulu:

a) odčitatelných přechodných rozdílů,

b) převedených nevyužitých daňových ztrát,

c) převedených nevyužitých daňových odpočtů.

(8) Dorovnávací daň se při výpočtu odložené daně nezohledňuje.

a) údaje za minulé účetní období uvedené v účetní závěrce se přepočtou obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období a

b) počáteční zůstatky účtů k prvnímu dni účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, se stanoví přepočtem konečných zůstatků účtů, ze kterých tyto počáteční zůstatky účtů vychází, obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období.