ČÁST II
HMOTNÉ PATENTOVÉ PRÁVO
Kapitola I
Patentovatelnost
Kapitola II
Osoby oprávněné požadovat a získat evropský patent – uvedení vynálezce
Kapitola III
Účinky evropského patentu a evropské patentové přihlášky

Hlava IV
Evropská patentová přihláška jako předmět vlastnictví

(1) Evropské patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, zahrnují vynálezeckou činnost a jsou průmyslově využitelné.

(2) Za vynálezy ve smyslu odstavce 1 se nepovažují zejména:

(a) objevy, vědecké teorie a matematické metody;

(b) estetické výtvory;

(c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, jakož i programy počítačů;

(d) podávání informací.

(3) Ustanovení odstavce 2 vylučují patentovatelnost předmětu nebo činností uvedených v tomto ustanovení, pouze pokud se evropská patentová přihláška nebo evropský patent týkají tohoto předmětu nebo činností jako takových.

(4) Způsoby chirurgického nebo terapeutického léčení lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle se nepovažují za průmyslově využitelné vynálezy ve smyslu odstavce 1. Toto ustanovení se nevztahuje na výrobky, zejména látky nebo směsi, pro použití při těchto způsobech.

(a) na vynálezy, jejichž zveřejnění nebo využití by se příčilo „veřejnému pořádku“ nebo morálce, přičemž využití vynálezu nelze za takové považovat jenom proto, že je zákonem nebo nařízením zakázáno ve všech smluvních státech nebo v některém z nich;

(b) na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v podstatě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat; toto ustanovení neplatí pro mikrobiologické postupy a výrobky těmito postupy získané.

(1) Vynález se považuje za nový, není-li součástí stavu techniky.

(2) Stav techniky obsahuje všechno, co bylo zpřístupněno veřejnosti písemným nebo ústním popisem, využíváním nebo jiným způsobem přede dnem podání evropské patentové přihlášky.

(3) Za součást stavu techniky se považuje rovněž obsah evropských patentových přihlášek v původně podaném znění, jejichž datum podání předchází den uvedený v odstavci 2 a které byly k tomuto dni nebo po tomto dni podle článku 93 zveřejněny.

(4) Odstavec 3 se použije jen tehdy, pokud smluvní stát určený v pozdější přihlášce byl státem určeným rovněž ve zveřejněné dříve podané přihlášce.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 nevylučují patentovatelnost látky nebo směsi, která je součástí stavu techniky, pro použití při způsobech uvedených v článku 52 odst. 4, pokud její použití při způsobu uvedeném v onom odstavci není součástí stavu techniky.

(1) Pro použití článku 54 se nepřihlíží ke zveřejnění vynálezu, pokud k němu nedošlo dříve než šest měsíců před podáním evropské patentové přihlášky a pokud přímo či nepřímo vyplývá:

(a) ze zřejmého zneužití vůči přihlašovateli nebo jeho právnímu předchůdci, nebo

(b) ze skutečnosti, že přihlašovatel nebo jeho právní předchůdce zveřejnil vynález na úřední nebo úředně uznané mezinárodní výstavě ve smyslu Úmluvy o mezinárodních výstavách, podepsané v Paříži 22. listopadu 1928 a naposledy revidované 30. listopadu 1972.

(2) V případě odstavce 1 (b) se použije odstavec 1 pouze v případě, že přihlašovatel při podání evropské patentové přihlášky uvede, že vynález byl takto zveřejněn, a ve lhůtě a za podmínek uvedených v prováděcím předpise předloží příslušné osvědčení.

(1) Právo na evropský patent náleží vynálezci nebo jeho právnímu nástupci. Je-li vynálezce zaměstnancem, řídí se právo na evropský patent právem státu, na jehož území je zaměstnanec převážně zaměstnán; nelze-li určit stát, na jehož území je zaměstnanec převážně zaměstnán, použije se právo státu, na jehož území je podnik, k němuž zaměstnanec náleží.

(2) Vytvořilo-li vynález nezávisle na sobě několik osob, náleží právo na evropský patent osobě, jejíž evropská patentová přihláška má nejstarší datum podání; toto ustanovení však platí jen tehdy, byla-li tato první přihláška zveřejněna podle článku 93 a má účinky jen ve vztahu ke smluvním státům, které byly v této zveřejněné přihlášce určeny.

(3) Pro účely řízení před Evropským patentovým úřadem se má za to, že přihlašovatel je oprávněn uplatnit právo na evropský patent.

(1) Je-li rozhodnutím, které nabylo právní moci, přiznáno právo na udělení evropského patentu osobě uvedené v článku 60 odst. 1, která není přihlašovatelem, může tato osoba ve lhůtě tří měsíců poté, co rozhodnutí nabylo právní moci, pokud ještě nebyl evropský patent udělen, ve vztahu ke smluvním státům určeným v evropské patentové přihlášce, v nichž bylo rozhodnutí vydáno nebo uznáno nebo má být uznáno na základě Protokolu o uznávání, který je přílohou této úmluvy:

(a) pokračovat místo přihlašovatele v řízení s patentovou přihláškou jako s přihláškou vlastní;

(b) podat novou evropskou patentovou přihlášku na stejný vynález, nebo

(c) požádat o zamítnutí přihlášky.

(2) Pro novou přihlášku podanou podle odstavce 1 se použije přiměřeně ustanovení článku 76 odst. 1.

(3) Postup při uplatnění ustanovení odstavce 1, zvláštní požadavky týkající se nové přihlášky podané podle odstavce 1 a lhůtu pro zaplacení přihlašovacího poplatku, rešeršního poplatku a poplatku za určení stanoví prováděcí předpis.

(1) Doba platnosti evropského patentu je 20 let ode dne podání přihlášky.

(2) Ustanovením předchozího odstavce není omezeno právo smluvního státu rozšířit dobu platnosti evropského patentu nebo udělit odpovídající ochranu, která následuje bezprostředně po uplynutí doby platnosti patentu, a to za stejných podmínek, jaké platí pro národní patenty:

(a) v případě válečného nebo obdobného nouzového stavu postihujícího tento stát;

(b) je-li předmětem evropského patentu výrobek nebo způsob výroby či použití výrobku, který se před uvedením na trh v tomto státě musí podrobit zákonem stanovenému povolovacímu správnímu řízení.

(3) Odstavec 2 se použije přiměřeně i pro evropské patenty udělené společně pro skupinu smluvních států ve smyslu článku 142.

(4) Smluvní stát, který přijme ustanovení o rozšíření doby platnosti patentu nebo o odpovídající ochraně podle odstavce 2 (b), může na základě dohody uzavřené s Organizací pověřit Evropský patentový úřad úkoly souvisejícími s prováděním těchto ustanovení.

(1) S výhradou ustanovení odstavce 2 poskytuje evropský patent svému majiteli ode dne zveřejnění oznámení o jeho udělení a v každém smluvním státě, pro který byl udělen, stejná práva, jaká by mu poskytoval národní patent udělený v tomto státě.

(2) Je-li předmětem evropského patentu způsob, vztahuje se ochrana plynoucí z patentu i na výrobky tímto způsobem přímo získané.

(3) Porušení evropského patentu se projednává podle národního práva.

(1) Každý smluvní stát může stanovit, že není-li znění, ve kterém Evropský patentový úřad zamýšlí udělit pro tento stát evropský patent nebo zachovat evropský patent v pozměněné podobě, vyhotoveno v některém z jeho úředních jazyků, musí přihlašovatel nebo majitel patentu předložit ústřednímu úřadu průmyslového vlastnictví překlad tohoto znění do některého z jeho úředních jazyků podle své volby nebo, pokud tento stát stanovil užívání jednoho určitého úředního jazyka, překlad do tohoto jazyka. Lhůta pro předložení překladu činí tři měsíce ode dne zveřejnění oznámení o udělení evropského patentu nebo zachování evropského patentu v pozměněné podobě v Evropském patentovém věstníku, nestanoví-li příslušný stát delší lhůtu.

(2) Každý smluvní stát, který přijal ustanovení podle odstavce 1, může stanovit, že přihlašovatel nebo majitel patentu musí ve lhůtě tímto státem určené zaplatit v plné výši nebo zčásti náklady na zveřejnění tohoto překladu.

(3) Každý smluvní stát může stanovit, že nejsou-li dodržena ustanovení přijatá na základě odstavců 1 a 2, považuje se evropský patent v tomto státě od počátku za neúčinný.

(1) Ode dne zveřejnění podle článku 93 zajišťuje evropská patentová přihláška přihlašovateli ve smluvních státech určených ve zveřejněné přihlášce prozatímní ochranu podle článku 64.

(2) Každý smluvní stát může stanovit, že evropská patentová přihláška nezajišťuje ochranu podle článku 64. Ochrana plynoucí ze zveřejnění evropské patentové přihlášky však nemůže být menší než ochrana, kterou právo příslušného státu spojuje s povinným zveřejněním národních patentových přihlášek bez průzkumu. V každém případě každý stát stanoví alespoň, že ode dne zveřejnění evropské patentové přihlášky se může přihlašovatel domáhat náhrady přiměřené okolnostem od každého, kdo v tomto smluvním státě využíval vynález, který je předmětem evropské patentové přihlášky, pokud by podle národního práva byl odpovědným za porušení národního patentu.

(3) Každý smluvní stát, jehož úředním jazykem není jazyk řízení, může stanovit, že prozatímní ochrana podle odstavců 1 a 2 je účinná až od doby, kdy překlad nároků do některého z úředních jazyků podle volby přihlašovatele nebo, pokud tento stát stanovil užívání jednoho určitého úředního jazyka, překlad do tohoto jazyka:

(a) byl zpřístupněn veřejnosti způsobem stanoveným národním právem, nebo

(b) byl sdělen tomu, kdo v tomto státě vynález, který je předmětem evropské patentové přihlášky, využívá.

(4) Je-li evropská patentová přihláška vzata zpět, považována za vzatou zpět nebo je-li pravomocně zamítnuta, má se za to, že účinky uvedené v odstavcích 1 a 2 nikdy nenastaly. Totéž platí pro účinky evropské patentové přihlášky ve smluvním státě, jehož určení bylo vzato zpět nebo se považuje za vzaté zpět.

(1) Rozsah ochrany plynoucí z evropského patentu nebo z evropské patentové přihlášky je vymezen zněním nároků. K výkladu nároků se však použije i popis a výkresy.

(2) Pro období do udělení evropského patentu je rozsah ochrany vyplývající z evropské patentové přihlášky vymezen posledním zněním nároků, obsaženým v přihlášce zveřejněné podle článku 93. Evropský patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o odporu, však zpětně určuje ochranu vyplývající z evropské patentové přihlášky, pokud tím není ochrana rozšířena.

(1) Znění evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu v jazyce řízení je autentickým zněním v řízení před Evropským patentovým úřadem i ve všech smluvních státech.

(2) V případě uvedeném v článku 14 odst. 2 je však v řízení před Evropským patentovým úřadem původně podané znění základem pro určení, zda předmět evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu přesahuje obsah přihlášky tak, jak byla podána.

(3) Každý smluvní stát může stanovit, že překlad do úředního jazyka tohoto státu ve smyslu této úmluvy se považuje v tomto státě za autentické znění, s výjimkou zrušovacího řízení, pokud z evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu v jazyce překladu vyplývá ochrana užší, než je ochrana vyplývající z této přihlášky nebo z tohoto patentu v jazyce řízení.

(4) Každý smluvní stát, který přijme ustanovení podle odstavce 3:

(a) musí umožnit přihlašovateli nebo majiteli patentu podat opravený překlad evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu. Tento opravený překlad nemá právní účinky, dokud nebyly splněny přiměřeně podmínky stanovené smluvním státem podle článku 65 odst. 2 a článku 67 odst. 3;

(b) může stanovit, že každý, kdo v tomto státě v dobré víře začal využívat vynález nebo vykonal za tím účelem účinné a vážné přípravy, přičemž toto využívání neznamenalo porušení přihlášky nebo patentu ve znění původního překladu, může i poté, co nabyl účinků opravený překlad, bezplatně v tomto využití ve svém podniku nebo pro potřeby tohoto podniku pokračovat.