ČÁST III
EVROPSKÁ PATENTOVÁ PŘIHLÁŠKA

Hlava I
Podání evropské patentové přihlášky a její náležitosti

(1) Evropská patentová přihláška může být podána:

(a) u Evropského patentového úřadu v Mnichově nebo v jeho pobočce v Haagu, nebo

(b) připouští-li to právo smluvního státu, u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví nebo jiného příslušného orgánu tohoto státu. Přihláška takto podaná má stejný účinek, jako by byla podána v tentýž den u Evropského patentového úřadu.

(2) Ustanovení odstavce 1 nebrání použití právních předpisů, které ve smluvním státě:

(a) platí pro vynálezy, které s ohledem na povahu jejich předmětu nemohou být předány do zahraničí bez předchozího souhlasu příslušných orgánů tohoto státu, nebo

(b) stanoví, že každá přihláška musí být nejprve podána u národního úřadu, nebo podmiňují přímé podání u jiného orgánu předchozím souhlasem.

(3) Žádný smluvní stát nemůže stanovit ani umožnit podání evropské rozdělené přihlášky u úřadu uvedeného v odstavci 1 (b).

(1) Evropská rozdělená přihláška musí být podána přímo u Evropského patentového úřadu v Mnichově nebo v jeho pobočce v Haagu. Může být podána pouze na předmět, který nepřesahuje obsah dřívější přihlášky v původně podaném znění; splňuje-li tento požadavek, považuje se rozdělená přihláška za podanou ke dni podání dřívější přihlášky a požívá práva přednosti.

(2) V evropské rozdělené přihlášce mohou být určeny jen ty smluvní státy, které byly určeny v dřívější přihlášce.

(3) Postup při použití odstavce 1, zvláštní požadavky, které musí splňovat rozdělená přihláška, jakož i lhůtu k zaplacení přihlašovacího poplatku, poplatku za rešerši a poplatku za určení stanoví prováděcí předpis.

(1) Ústřední úřad průmyslového vlastnictví smluvního státu je povinen předat Evropskému patentovému úřadu evropské patentové přihlášky, které byly podány u tohoto úřadu nebo u jiných příslušných orgánů tohoto státu, a to v nejkratší lhůtě slučitelné s použitím národních předpisů o utajení vynálezů v zájmu státu.

(2) Smluvní státy přijmou všechna vhodná opatření k tomu, aby evropské patentové přihlášky, jejichž předmět zjevně nepodléhá utajení podle výše uvedených předpisů, byly předány Evropskému patentovému úřadu do šesti týdnů od jejich podání.

(3) Evropské patentové přihlášky, u nichž je třeba dále zkoumat, zda podléhají utajení, musí být předány natolik včas, aby došly do Evropského patentového úřadu do čtyř měsíců od podání, nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, do čtrnácti měsíců ode dne vzniku práva přednosti.

(4) Evropská patentová přihláška, jejíž předmět byl utajen, se Evropskému patentovému úřadu nepředává.

(5) Evropské patentové přihlášky, které nedojdou do Evropského patentového úřadu do čtrnácti měsíců od podání nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, ode dne vzniku práva přednosti, se považují se za vzaté zpět. Přihlašovací poplatek, poplatek za rešerši a poplatek za určení se vracejí.

(1) Evropská patentová přihláška obsahuje:

(a) žádost o udělení evropského patentu;

(b) popis vynálezu;

(c) jeden nebo několik nároků;

(d) výkresy, na něž odkazuje popis nebo nároky;

(e) anotaci.

(2) Evropská patentová přihláška podléhá zaplacení přihlašovacího poplatku a poplatku za rešerši, a to do jednoho měsíce od podání přihlášky.

(3) Evropská patentová přihláška musí splňovat náležitosti uvedené v prováděcím předpise.

(1) Žádost o udělení evropského patentu obsahuje určení smluvního státu nebo smluvních států, ve kterém nebo ve kterých se žádá o ochranu vynálezu.

(2) Určení smluvního státu podléhá zaplacení poplatku za určení. Poplatky za určení jsou splatné do šesti měsíců ode dne, kdy je v Evropském patentovém věstníku oznámeno zveřejnění zprávy o evropské rešerši.

(3) Určení smluvního státu lze vzít zpět kdykoli do udělení evropského patentu. Zpětvzetí určení všech smluvních států se považuje za zpětvzetí evropské patentové přihlášky. Poplatky za určení se nevrací.

(a) sdělení, podle něhož se žádá o evropský patent;

(b) určení alespoň jednoho smluvního státu;

(c) údaje, které umožňují určit totožnost přihlašovatele;

(d) popis a jeden nebo několik nároků v některém z jazyků uvedených v článku 14 odst. 1 a 2, i když popis a nároky nevyhovují dalším požadavkům této úmluvy.

(1) Udržovací poplatky se platí podle prováděcího předpisu Evropskému patentovému úřadu. Tyto poplatky se platí za třetí a každý další rok, počítáno ode dne podání přihlášky.

(2) Není-li udržovací poplatek zaplacen ke dni splatnosti, může být řádně zaplacen ještě do šesti měsíců od tohoto dne, pokud je současně zaplacen i příplatek.

(3) Není-li udržovací poplatek a případný příplatek včas zaplacen, považuje se evropská patentová přihláška za vzatou zpět. Rozhodnout o tom je oprávněn Evropský patentový úřad sám.

(4) Povinnost platit udržovací poplatky končí zaplacením poplatku splatného za rok, v němž je zveřejněno oznámení o udělení evropského patentu.

Hlava II
Právo přednosti

(1) Každý, kdo řádně podal v některém státě nebo pro některý stát, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, přihlášku vynálezu s žádostí o patent nebo o zápis užitného vzoru nebo osvědčení o užitečnosti nebo o autorské osvědčení, nebo jeho právní nástupce, požívá pro účely podání evropské patentové přihlášky na tentýž vynález práva přednosti, a to po dobu dvanácti měsíců ode dne podání první přihlášky.

(2) Za přihlášku, která zakládá právo přednosti, se uznává každá řádná národní přihláška podle národního práva státu, kde byla podána, nebo podle dvoustranných či mnohostranných smluv, včetně této úmluvy.

(3) Za řádnou národní přihlášku se považuje každá přihláška, která postačuje ke zjištění dne, kdy byla podána, bez ohledu na její další osud.

(4) Za první přihlášku, od jejíhož dne podání běží prioritní lhůta, se považuje pozdější přihláška, která má stejný předmět jako dřívější první přihláška podaná ve stejném státě nebo pro stejný stát, pokud tato dřívější přihláška byla ke dni podání pozdější přihlášky vzata zpět, opuštěna nebo zamítnuta, aniž byla předložena k veřejnému nahlédnutí a aniž z ní přetrvala nějaká práva, a pokud nebyla podkladem k uplatnění práva přednosti. Tuto dřívější přihlášku nelze pak již použít jako podklad pro uplatnění práva přednosti.

(5) Došlo-li k prvnímu podání ve státě, který není členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 pouze tehdy, jestliže podle sdělení zveřejněného správní radou přiznává tento stát na základě prvního podání učiněného u Evropského patentového úřadu, jakož i na základě prvního podání učiněného v některém smluvním státě nebo pro tento stát, právo přednosti za podmínek a s účinky, které jsou rovnocenné podmínkám a účinkům stanoveným Pařížskou úmluvou.

(1) Přihlašovatel, který chce uplatnit právo přednosti z dřívější přihlášky, musí předložit prohlášení o právu přednosti a kopii dřívější přihlášky spolu s jejím překladem do některého z úředních jazyků Evropského patentového úřadu, není-li dřívější přihláška v některém z úředních jazyků úřadu. Postup při použití těchto ustanovení stanoví prováděcí předpis.

(2) Pro evropskou patentovou přihlášku lze uplatnit několik práv přednosti, i když pocházejí z různých států. Několik práv přednosti lze případně uplatnit i pro každý nárok. Je-li uplatněno několik práv přednosti, pak se lhůty, které počínají běžet ode dne vzniku práva přednosti, počítají od nejstaršího data.

(3) Uplatňuje-li se pro evropskou patentovou přihlášku jedno nebo několik práv přednosti, pokrývá právo přednosti pouze ty prvky evropské patentové přihlášky, které jsou obsaženy v přihlášce nebo v přihláškách, z nichž se právo přednosti uplatňuje.

(4) Nejsou-li některé prvky vynálezu, pro něž se uplatňuje právo přednosti, obsaženy v nárocích uvedených v dřívější přihlášce, může být právo přednosti i přesto přiznáno, pokud jsou tyto prvky z podloh dřívější přihlášky jako celku výslovně patrné.