Hlava I
Společná ustanovení o řízení

(1) Rozhodnutí Evropského patentového úřadu mohou být založena jen na důvodech, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.

(2) Evropský patentový úřad jedná a rozhoduje o evropské patentové přihlášce nebo o evropském patentu jen ve znění předloženém nebo schváleném přihlašovatelem nebo majitelem patentu.

(1) V průběhu řízení zjišťuje Evropský patentový úřad skutečnosti z moci úřední; není přitom omezen na důvody, důkazy a návrhy uváděné účastníky.

(2) Evropský patentový úřad není povinen přihlédnout ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci nepředložili včas.

(1) Po zveřejnění evropské patentové přihlášky může každý předložit připomínky k patentovatelnosti vynálezu, který je předmětem přihlášky. Připomínky se podávají písemně a musí být odůvodněny. Ten, kdo předložil připomínky, se nestává účastníkem řízení před Evropským patentovým úřadem.

(2) Připomínky uvedené v odstavci 1 se sdělí přihlašovateli nebo majiteli patentu, který k nim může zaujmout stanovisko.

(1) Ústní jednání se provádí z moci úřední, považuje-li to Evropský patentový úřad za účelné, nebo na návrh účastníka řízení. Evropský patentový úřad však může zamítnout návrh na další ústní jednání před stejným útvarem, pokud jsou stejní účastníci a stejný je i předmět jednání.

(2) Ústní jednání před přijímacím oddělením však proběhne na žádost přihlašovatele jen tehdy, považuje-li to přijímací oddělení za účelné nebo hodlá-li evropskou patentovou přihlášku zamítnout.

(3) Ústní jednání před přijímacím oddělením, průzkumovým oddělením a právním oddělením je neveřejné.

(4) Ústní jednání včetně vydání rozhodnutí před stížnostním senátem a velkým stížnostním senátem po zveřejnění evropské patentové přihlášky i před odporovým oddělením je veřejné, nerozhodne-li jinak příslušné oddělení v případě, kdy by veřejné jednání mohlo způsobit zejména účastníku řízení vážné a neoprávněné nevýhody.

(1) V řízení před průzkumovým oddělením, odporovým oddělením, právním oddělením nebo stížnostním senátem jsou přípustné zejména tyto důkazní prostředky:

(a) výslech účastníků;

(b) vyžádání informací;

(c) předložení listin;

(d) výslech svědků;

(e) znalecký posudek;

(f) ohledání na místě;

(g) písemné místopřísežné prohlášení.

(2) Průzkumové oddělení, odporové oddělení nebo stížnostní senát mohou pověřit jednoho ze svých členů provedením navržených důkazů.

(3) Považuje-li Evropský patentový úřad za nutné, aby účastník, svědek nebo znalec vypovídali ústně, pak:

(a) předvolá tuto osobu, nebo

(b) požádá v souladu s ustanovením článku 131 odst. 2 příslušný soud ve státě, kde má tato osoba sídlo, aby ji vyslechl.

(4) Účastník, svědek nebo znalec, kteří byli předvoláni Evropským patentovým úřadem, jej mohou požádat, aby mohli být vyslechnuti příslušným soudem v zemi, kde mají sídlo. Po přijetí této žádosti nebo v případě, že předvolání zůstalo po uplynutí lhůty, kterou v něm Evropský patentový úřad stanovil, bez odezvy, může Evropský patentový úřad v souladu s ustanovením článku 131 odst. 2 požádat příslušný soud, aby tuto osobu vyslechl.

(5) Vypovídá-li účastník, svědek nebo znalec před Evropským patentovým úřadem, může úřad, pokládá-li za žádoucí, aby výpověď byla učiněna pod přísahou nebo stejně závaznou formou, požádat příslušný soud v zemi, kde má tato osoba sídlo, aby ji znovu takto vyslechl.

(6) Požádá-li Evropský patentový úřad příslušný soud o provedení výslechu, může požádat soud, aby provedl výslech pod přísahou nebo jinou stejně závaznou formou a aby umožnil členovi příslušného útvaru zúčastnit se výslechu účastníka, svědka nebo znalce a klást mu otázky buď prostřednictvím soudu, nebo přímo.

(a) způsob počítání lhůt, jakož i podmínky, za kterých mohou být tyto lhůty prodlouženy, buď proto, že Evropský patentový úřad nebo orgány uvedené v článku 75 odst. 1 (b) nejsou pro přijímání písemností otevřeny, nebo proto, že v místě, kde sídlí Evropský patentový úřad nebo tyto orgány, není doručována pošta nebo že jsou poštovní služby celkově přerušeny či v důsledku toho narušeny;

(b) minimální a maximální délku lhůt, které stanoví Evropský patentový úřad.

(1) Má-li být evropská patentová přihláška zamítnuta nebo je-li zamítnuta či považována za vzatou zpět pro nedodržení lhůty stanovené Evropským patentovým úřadem, tento právní účinek nenastane, a pokud již nastal, je anulován, požádá-li přihlašovatel o pokračování v řízení o přihlášce.

(2) Žádost se podává písemně do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky nebo od doručení sdělení, že se přihláška považuje za vzatou zpět. V této lhůtě musí být učiněn i zmeškaný úkon. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za pokračování v řízení.

(3) O žádosti rozhoduje útvar, který je příslušný k rozhodnutí o zmeškaném úkonu.

(1) Přihlašovateli nebo majiteli evropského patentu, který přes veškerou, okolnostem přiměřenou péči nemohl dodržet lhůtu vůči Evropskému patentovému úřadu, jsou na jeho žádost navrácena práva, je-li přímým důsledkem zmeškání podle této úmluvy zamítnutí evropské patentové přihlášky nebo žádosti, skutečnost, že evropská patentová přihláška se považuje za vzatou zpět, zrušení evropského patentu nebo ztráta jiného práva či opravného prostředku.

(2) Žádost musí být podána písemně do dvou měsíců po odpadnutí překážky. V této lhůtě musí být učiněn i zmeškaný úkon. Žádost je přípustná pouze do jednoho roku od uplynutí zmeškané lhůty. V případě nezaplacení udržovacího poplatku se lhůta uvedená v článku 86 odst. 2 započte do jednoroční lhůty.

(3) Žádost musí být odůvodněna a musí dokládat skutečnosti, o něž se opírá. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za navrácení v předešlý stav.

(4) O žádosti rozhoduje útvar, který je příslušný k rozhodnutí o zmeškaném úkonu.

(5) Ustanovení tohoto článku se nepoužije pro lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku a dále v článku 61 odst. 3, článku 76 odst. 3, článku 78 odst. 2, článku 79 odst. 2, článku 87 odst. 1 a článku 94 odst. 2.

(6) Každý, kdo v dobré víře začal v určeném smluvním státě v období od ztráty práv uvedené v odstavci 1 do zveřejnění oznámení o navrácení těchto práv využívat vynález, který je předmětem zveřejněné evropské patentové přihlášky nebo evropského patentu, nebo k takovému využívání provedl účinné a vážné přípravy, může bezplatně v tomto využívání ve svém podniku nebo pro jeho potřeby pokračovat.

(7) Tímto článkem není dotčeno právo smluvního státu upravit navrácení v předešlý stav i pro lhůty, které jsou stanoveny touto úmluvou a které mají být dodrženy vůči orgánům tohoto státu.

(1) Podmínky, za kterých lze v evropské patentové přihlášce nebo v evropském patentu během řízení před Evropským patentovým úřadem provést změny, stanoví prováděcí předpis. V každém případě může přihlašovatel z vlastního podnětu alespoň jednou pozměnit popis, nároky a výkresy.

(2) V evropské patentové přihlášce nebo v evropském patentu nelze provést takové změny, které by vedly k rozšíření jejich předmětu nad rámec obsahu přihlášky v původně podaném znění.

(3) V nárocích evropského patentu nelze během řízení o odporu provést takové změny, které by vedly k rozšíření ochrany.

(1) Průzkumové oddělení nebo stížnostní senát mohou vyzvat přihlašovatele, aby ve lhůtě jimi stanovené uvedl státy, ve kterých podal národní patentovou přihlášku na vynález nebo část vynálezu, který je předmětem evropské patentové přihlášky, a uvedl i čísla těchto přihlášek.

(2) Nevyhoví-li přihlašovatel ve stanovené lhůtě výzvě podle odstavce 1, považuje se evropská patentová přihláška za vzatou zpět.

(1) Nárok Organizace na zaplacení poplatků ve prospěch Evropského patentového úřadu se promlčuje po uplynutí čtyř let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatek splatný.

(2) Nárok vůči Organizaci na vrácení poplatků nebo přeplatků vzniklých při placení poplatků Evropskému patentovému úřadu se promlčí po uplynutí čtyř let od konce kalendářního roku, ve kterém nárok vznikl.

(3) Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se přerušují, v případě uvedeném v odstavci 1 výzvou k zaplacení poplatku a v případě uvedeném v odstavci 2 písemným uplatněním nároku. Lhůta začíná po přerušení běžet znovu a uplyne nejpozději šest let po skončení kalendářního roku, ve kterém původně začala běžet, pokud mezitím nebyl nárok uplatněn soudní cestou; v takovém případě uplyne lhůta nejdříve jeden rok ode dne, kdy soudní rozhodnutí nabylo právní moci.