(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád,²²) s výjimkou rozhodování podle § 8, § 3a a § 17 odst. 1 písm. a).

a) vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo

(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit,

c) dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo

b) dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí, zejména ke změně v provozu stacionárního zdroje, nebo změně emisních limitů nebo jiných podmínek provozu stanovených prováděcím právním předpisem či stanovení emisního stropu na vymezeném území, nebo

d) nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

(3) Při změně povolení podle odstavce 2 písm. b) v případě stanovení emisního stropu na vymezeném území zohlední orgán ochrany ovzduší zejména příspěvek daného stacionárního zdroje k úrovni znečištění.

(4) Rozhodnutí nebo opatření podle § 5 odst. 4, 6, 7, 8, 10 a 11, § 9 odst. 4, § 17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až i) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci.²³) Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

(5) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na výrobky podle zvláštního právního předpisu⁴) jsou technickými předpisy podle tohoto zvláštního právního předpisu.⁴)

(6) Veškerá opatření k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další rozhodnutí uložená podle § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní nástupce.