B. Protiústavnost přijetí napadeného zákona spatřují navrhovatelé především v následujících směrech:
- Rozpor s čl. 42 odst. 2 Ústavy. Návrh zákona o státním rozpočtu je oprávněna projednávat a schvalovat jen Poslanecká sněmovna, avšak v případě napadeného zákona jej projednával a schvaloval i Senát, což Ústava nepřipouští.
- Rozpor s čl. 33 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto ustanovení Senát není oprávněn přijímat zákonná opatření ve věcech státního rozpočtu. Výkladem tohoto článku navrhovatelé dovozují, že když ústavodárce neumožňuje přijímat zákonná opatření ani v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny, tím méně lze uvažovat o schvalování těchto návrhů zákona Senátem v případě, kdy Poslanecká sněmovna normálně funguje.
- Rozpor s čl. 1 a s čl. 15 odst. 2 Ústavy. Podle čl. 1 Ústavy je Česká republika demokratický právní stát. Článek 15 odst. 2 Ústavy garantuje bikameralismus. S principy bikameralismu za existence právního státu koresponduje především jasné rozložení působnosti mezi obě komory Parlamentu. Stavu, kdy horní komora o určitém návrhu zákona výslovně nesmí podle Ústavy jednat a usnášet se, zjevně odporuje situace, k níž došlo v souvislosti s projednáváním napadeného zákona, kdy Senát byl postaven do shora popsané pozice, tzn. buď návrh zákona zcela ignorovat, a vědomě tím rezignovat na své právo podílet se na legislativním procesu při schvalování „běžných“ zákonů, nebo o něm jednat a hlasovat, a zároveň tím riskovat protiústavnost přijetí tohoto zákona.