ČÁST III
USTANOVENÍ O DÁVKÁCH
KAPITOLA 1
SČÍTÁNÍ
KAPITOLA 2
DÁVKY PODLE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ KANADY
KAPITOLA 3
DÁVKY PODLE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY

1. Nemá-li osoba nárok na dávku proto, že nezískala potřebnou dobu pojištění podle právních předpisů jedné strany, nárok této osoby na dávku se stanoví součtem těchto dob a dob uvedených v odstavcích 2 až 4 za předpokladu, že se tyto doby nepřekrývají.

2. (a) Pro nárok na dávku podle Zákona o zabezpečení ve stáří Kanady bude doba pojištění získaná podle právních předpisů České republiky považována za dobu pobytu v Kanadě.

(b) Pro nárok na dávku podle Kanadského důchodového programu se doba pojištění získaná podle právních předpisů České republiky v délce nejméně 90 dnů v kalendářním roce bude považovat za jeden rok pojištění podle Kanadského důchodového programu.

3. Pro nárok na starobní důchod podle právních předpisů České republiky:

(a) kalendářní rok, který je dobou pojištění podle Kanadského důchodového programu, se považuje za obdobnou dobu pojištění podle právních předpisů České republiky;

(b) doba pojištění podle Zákona o zabezpečení ve stáří Kanady, která není dobou pojištění podle Kanadského důchodového programu, se považuje za dobu pojištění podle právních předpisů České republiky.

4. Pro nárok na důchod invalidní nebo pozůstalostní podle právních předpisů České republiky se kalendářní rok, který je dobou pojištění podle Kanadského důchodového programu, považuje za obdobnou dobu pojištění podle právních předpisů České republiky.

1. Má-li osoba nárok na starobní důchod nebo na přídavek pouze při použití ustanovení o sčítání dob podle kapitoly 1, vypočte kompetentní instituce Kanady výši důchodu nebo přídavku podle ustanovení Zákona o zabezpečení ve stáří, upravujícího poskytování dílčího důchodu nebo přídavku, výhradně na základě dob pobytu v Kanadě, které mohou být podle tohoto zákona za takové považovány.

2. Odstavec 1 se vztahuje také na osobu mimo Kanadu, jež by měla nárok na plný důchod v Kanadě, která ale nebydlela v Kanadě po minimální dobu požadovanou Zákonem o zabezpečení ve stáří pro poskytování důchodu mimo Kanadu.

3. Bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy:

(a) starobní důchod bude vyplácen osobě mimo Kanadu jen tehdy, jestliže doba pobytu této osoby - provede-li se sečtení podle ustanovení kapitoly 1 - dosahuje nejméně minimální doby pobytu v Kanadě požadované Zákonem o zabezpečení ve stáří pro výplatu důchodu mimo Kanadu;

(b) přídavek a doplněk zaručeného příjmu se bude vyplácet osobě mimo Kanadu pouze do výše povolené Zákonem o zabezpečení ve stáří.

(a) podíl důchodu ve vztahu k výdělku se určí ve shodě s ustanoveními Kanadského důchodového programu výlučně na základě výdělků započitatelných pro důchod podle tohoto programu;

(b) paušální podíl dávky se stanoví vynásobením:

(i) výše paušálního podílu dávky stanovené podle ustanovení Kanadského důchodového programu se

(ii) zlomkem, který představuje poměr příspěvkových dob podle Kanadského důchodového programu ve vztahu k minimální potřebné době požadované tímto programem pro vznik nároku na tuto dávku, přičemž zlomek v žádném případě nesmí překročit hodnotu jedna.

1. Jsou-li podle právních předpisů České republiky splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Kanady, stanoví kompetentní instituce České republiky dávku výlučně na základě dob pojištění získaných podle jejích právních předpisů.

2. Pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze při použití ustanovení o sčítání dob podle kapitoly 1, pak kompetentní instituce České republiky:

(a) stanoví teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny sečtené doby pojištění byly získány pouze podle právních předpisů České republiky, a

(b) na základě teoretické výše určené podle písmene (a) stanoví výši dávky určené k výplatě podle poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkové době pojištění.

3. Pro stanovení vyměřovacího základu pro výpočet výše dávky se doby pojištění získané podle právních předpisů Kanady vylučují.

4. Zvýšení důchodu pro bezmocnost poskytované osobě, jejíž nárok na důchod byl stanoven s použitím ustanovení o sčítání dob podle kapitoly 1, bude vypočteno v souladu s pravidlem stanoveným v odstavci 2 písm. (b).

1. Ustanovení právních předpisů České republiky o krácení, pozastavení či odnětí dávek v případech jejich souběhu s jinými dávkami či příjmem nebo z důvodu výkonu výdělečné činnosti se uplatňují též ve vztahu k příjemcům dávek získaných podle právních předpisů Kanady nebo osobám majícím příjem či vykonávajícím výdělečnou činnost mimo území České republiky. Předchozí věty se však nepoužije v případě souběhu dávek stejného druhu při invaliditě, ve stáří a pozůstalých, které jsou poskytovány kompetentními institucemi obou stran.

2. Příslušný úřad České republiky může ve vztahu k příjemci dávky podle jejích právních předpisů omezit použití ustanovení právních předpisů uvedených v odstavci 1 o krácení, pozastavení či odnětí dávek v případě jejich souběhu s jinými dávkami, nebo použití těchto ustanovení zcela vyloučit. Použití těchto ustanovení bude vyloučeno ve všech případech, pokud by vedlo ke snížení nároku na dávku náležející při aplikaci ustanovení právních předpisů České republiky o souběhu dávek ve vztahu ke státu, s nímž Česká republika nemá uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

3. Osoba, jejíž invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a která nebyla účastna pojištění České republiky po potřebnou dobu, získá nárok na plný invalidní důchod, pouze pokud má trvalý pobyt v České republice.