A) Poslanecká sněmovna, zastoupená předsedou PhDr. Lubomírem Zaorálkem, ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2002 uvedla, že motivem zákonodárce k zařazení ustanovení § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání o určení sporné pohledávky v rámci již dříve zahájeného a prohlášením konkursu přerušeného řízení bylo zjednodušit a zhospodárnit způsob projednání sporné pohledávky pro potřebu konkursu. Toto ustanovení má podle jeho názoru umožnit redukci počtu incidenčních sporů tehdy, kdy by bylo jinak nutno zahájit nové řízení samostatnou žalobou o určení sporné pohledávky. Zpravidla lze z dosavadního přerušeného řízení o téže pohledávce využít řadu důkazů, které již byly v přerušeném řízení provedeny. Zákonodárce při projednávání zákona vycházel z účelu zákona a cílů konkursního řízení a byl v přesvědčení, že vyhovuje požadavkům Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
V závěru svého vyjádření uvedl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, že zákon č. 105/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl Poslaneckou sněmovnou schválen na 21. schůzi dne 28. 1. 2000, když pro jeho přijetí hlasovalo 128 ze 152 přítomných. Senát Parlamentu České republiky schválil návrh zákona předloženého Poslaneckou sněmovnou ve znění pozměňovacích návrhů na své 16. schůzi dne 1. 3. 2000 a Poslanecká sněmovna následně schválila návrh zákona ve znění schváleném Senátem, když ze 181 přítomných hlasovalo 98 pro a 81 proti. Zákon byl tedy schválen potřebnou většinou poslanců zákonodárného sboru, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen. Podle stanoviska Poslanecké sněmovny jednal zákonodárný sbor v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem a je pouze na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadeného ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.