(1) O propuštění z ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, probačního úředníka, mladistvého, nebo výchovného zařízení, anebo i bez takového návrhu.

(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením, je před rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.

(3) Rozhodnutí o tom, že se mladistvý propouští z ochranné výchovy, může se souhlasem státního zástupce učinit samosoudce soudu pro mládež mimo veřejné zasedání. Při rozhodování o propuštění z ochranné výchovy se samosoudce soudu pro mládež opírá též o vyjádření výchovného zařízení.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.