(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství¹) stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv.

(2) Pro účely tohoto nařízení se za spotřebiče plynných paliv považují

a) spotřebiče, které spalují plynná paliva a jsou určeny pro přípravu pokrmů, vytápění, ohřev užitkové vody, chlazení nebo praní, a pokud se v nich užívá voda, s teplotou vody nepřevyšující 105 °C, nebo určené pro svícení, dále hořáky s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla vybavené těmito hořáky (dále jen „spotřebič“),

b) zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční skupiny s výjimkou hořáku s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla těmito hořáky vybavené, které jsou samostatně uváděny na trh a jsou určeny k zabudování do spotřebičů jako jejich součást, nebo pro připojení ke spotřebičům (dále jen „vybavení“).

(3) Pro účely tohoto nařízení se za spotřebiče nepovažují spotřebiče speciálně konstruované pro použití k technologickým procesům probíhajícím v průmyslových objektech.

(4) Pro účely tohoto nařízení se plynným palivem rozumí jakékoliv palivo, které je při teplotě 15 °C a tlaku 1 bar (0,1 MPa) v plynném stavu.

(5) Pro účely tohoto nařízení jsou spotřebiče považovány za běžně používané, pokud jsou

a) správně instalovány a pravidelně udržovány podle návodu k použití,

b) provozovány při obvyklých odchylkách jakosti plynného paliva a při běžném kolísání připojovacího přetlaku,

c) používány ve shodě se zamýšleným účelem nebo způsobem, který lze rozumně předvídat.

(6) Stanovenými výrobky podle tohoto nařízení jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona spotřebiče a vybavení.