(2) Pro účely tohoto nařízení se za

a) zařízení považují stroje, přístroje, pevná nebo mobilní zařízení, ovládací části a jejich přístrojové vybavení a detekční nebo preventivní ochranné systémy, které jsou samostatně nebo ve spojení určeny pro výrobu, přenos, uskladňování, měření, regulaci a přeměnu energie nebo pro zpracovávání materiálů a které jsou schopny způsobit výbuch v důsledku svých vlastních potenciálních zdrojů iniciace,

b) ochranné systémy považují prostředky jiné než součásti zařízení definovaného v písmenu a), které jsou určeny pro potlačení výbuchu v počátečním stadiu nebo pro omezení rozsahu účinků výbuchu a které jsou uváděny na trh samostatně a používány jako autonomní systémy,

c) součásti považují prvky důležité pro bezpečnou funkci zařízení a ochranných systémů, které však nemají samostatnou funkci,

d) výbušnou atmosféru považuje směs vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynů, par, mlh nebo prachů při atmosférických podmínkách, ve které se po vzniku iniciace rozšíří hoření do celé nespálené směsi,

e) prostředí s nebezpečím výbuchu považuje prostředí, ve kterém může vzniknout výbušná atmosféra v důsledku místních a provozních podmínek,

f) skupiny a kategorie zařízení považují skupiny a kategorie vyjadřující určené použití zařízení a požadovanou úroveň ochrany, přičemž kritéria pro zařazení zařízení do skupin a kategorií jsou uvedena v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Zařízení a ochranné systémy mohou být navrženy pro určitou konkrétní výbušnou atmosféru; v takovém případě musí být odpovídajícím způsobem označeny,

g) určené použití považuje použití zařízení, ochranných systémů a přístrojů uvedených v odstavci 1 písm. b), které odpovídá jejich začlenění do příslušné skupiny a kategorie zařízení a které je v souladu se všemi informacemi uvedenými výrobcem potřebnými pro bezpečnou funkci zařízení a ochranných systémů a přístrojů.