Oddíl třetí
Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání
§ 21
Článek 21
Dávky v případě pracovních úrazů, nemocí z povolání a při úmrtí poškozeného nastalém v jejich důsledku se poskytují podle následujících ustanovení nezávisle na tom, že osoba má nárok na jiné peněžité dávky podle právních předpisů smluvních stran.
§ 22
Článek 22
Dávky poskytuje instituce té smluvní strany, jejímž právním předpisům podléhala osoba v době pracovního úrazu nebo v době, kdy naposledy vykonávala činnost mající za následek vznik nemoci z povolání. Instituce druhé smluvní strany poskytuje jen takové dávky, jež by byla povinna poskytovat podle právních předpisů této smluvní strany a této smlouvy v případě úrazů a nemocí z obecných příčin.
§ 23
Článek 23
Stanoví-li právní předpisy smluvní strany, jejíž instituce má přiznat dávky, že se dávky pro nemoc z povolání poskytují, jen když činnost, která nemoc může způsobit, byla vykonávána po určitou minimální dobu, pak příslušná instituce této smluvní strany přihlíží – pokud je to nezbytné – k dobám vykonávání takové činnosti, během kterých pro ni platily právní předpisy druhé smluvní strany.
§ 24
Článek 24
Osobě, která pobírala nebo pobírá dávky k tíži příslušné instituce jedné smluvní strany a poté, co vykonává činnost, která také podle právních předpisů druhé smluvní strany může způsobit nemoc z povolání, uplatňuje nárok na dávky z důvodu zhoršení nemoci u instituce druhé smluvní strany,
a) instituce prvé smluvní strany nadále poskytuje dávky podle jejích právních předpisů bez přihlédnutí ke zhoršení nemoci, a
b) instituce druhé smluvní strany poskytne dávku ve výši rozdílu mezi dávkou náležející po zhoršení nemoci a dávkou, kterou by byla povinna poskytovat podle právních předpisů druhé smluvní strany před zhoršením nemoci.