I. Důlně bezpečné trhaviny se dělí na:

1. protiprachové, které vyhovují zkouškám výbuchem a jejich mezná nálož nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3,

2. protiplynové, jejichž mezná nálož nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3 a dělí se podle stupně bezpečnosti na tři kategorie⁸).

a) I. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem ve vývrtovém moždíři ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem,

b) II. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhel 45°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M₅₀ pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 18,0 g,

c) III. kategorie - protiplynové trhaviny, které vyhovují zkouškám výbuchem na hranovém moždíři s odrazovou stěnou ve výbušných směsích metanu se vzduchem a uhelného prachu se vzduchem (stěny žlábku moždíře svírají s odrazovou stěnou úhly 0° a 90°); trhavina dále nesmí vykázat deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 2 mm, nebo kritická hmotnost iniciační náložky prachu M₅₀ pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny musí být větší než 21,0 g.

II. Přezkušování a klasifikace důlně bezpečných trhavin ve výbušných směsích
Obr. 1. Schéma zkušební komory a umístění vývrtového moždíře při zkoušení protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie
rozměry v mm

1 - zkušení komora, 2 - uzavírací poklop, 3 - podvozek, 4 - hranový moždíř, 5 - odrazová stěna, 6 - clona
Obr. 2. Schéma zkušební komory a umístění hranového moždíře při zkoušení protiplynových trhavin II. a III.kategorie
Příprava zkoušek
Zkoušení a vyhodnocení
Záznam o zkoušce

1. Zkušební komora (obr. 1 až 4) je ocelový válec o průměru 1 700 až 2 000 mm a délky nejméně 5 000 mm. Na jedné straně je pevně uzavřena plochou ocelovou stěnou (čelo komory) s uzavíratelným otvorem o průměru 300 až 400 mm a na druhé otevřena (při zkouškách v metanovzdušné směsi se uzavírá clonou). Střed otvoru je v ose komory.
Komora je opatřena zařízením pro napouštění a promíchání směsi metanu se vzduchem, pro účinné vyvětrání po jednotlivých zkouškách, pro odběr vzorků výbušné směsi z komory, pro zavěšování sáčků s uhelným prachem a přístrojů pro registraci výbuchu výbušné směsi (k registraci výbuchu výbušné směsi lze použít speciální přístroje nebo zavěšovat v komoře elektrický vodič s PVC izolací) a měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu v komoře.

2. Vývrtový moždíř je válec z oceli 12.040.1 nebo sklolaminátu, ve kterém je uloženo jádro moždíře z oceli 16.540.7, v jehož ose je vývrt o průměru nejméně 42 mm. Poměr průměru vývrtu k průměru náložek trhaviny nesmí být větší než 1,5. Délka vývrtu je určena délkou zkušební nálože tak, aby mezi ústím vývrtu a čelem první náložky od ústí byl volný nenabitý prostor o délce nejméně 100 mm.
rozměry v mm

1 - zkušení komora, 2 - vývrtový moždíř, 3 - podvozek, 4 - clona, 5 - čelo komory

3. Hranový moždíř je válec z oceli 12.060.4 o průměru 230 mm a délce 1 000 až 2 000 mm opatřený po celé délce pravoúhlým vybráním o šířce stěny nejméně 90 mm. Je nutno, aby délka moždíře byla větší než je délka zkušební nálože.

4. Odrazová stěna je ocelová deska o rozměrech nejméně 2 000 x 1 000 x 20 mm.

5. Podvozek pro umístění vývrtového nebo hranového moždíře s odrazovou stěnou v poloze podle obr. 1 až 4.
rozměry v mm

Obr. 3. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin II. kategorie
Obr. 4. Schéma umístění zkušebního zařízení při zkouškách trhavin III.kategorie
rozměry v mm

1 - zkušební komora, 2 - odrazová stěna, 3 - zkušební nálož, 4 - hranový moždíř, 5 - podvozek

6. Plyn pro přípravu metanovzdušné směsi obsahuje v % obj.:

metan	- nejméně 85
homology metanu (jiné uhlovodíky)	- nejvíce 2
nenasycené uhlovodíky a vodík	- nejvíce 0,2
vzduch (dusík, kyslík a CO2)	- zbytek do 100
oxid uhličitý	- nejvíce 2.

7. Uhelný prach o fyzikálně chemickém složení:

prchavá hořlavina	- nejméně 28 %
popel (A)	- nejvýše 7 %
voda (W)	- nejvýše 2,5 %

o granulometrickém složení:
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %.

8. Clona pro uzavření prostoru komory s metanovzdušnou směsí je z papíru, polyethylenové fólie apod.

9. Důlní interferometr nebo jiný přístroj pro měření koncentrace metanu s přesností nejméně ± 0,5 %.

10. Kyslíkoměr pro měření koncentrace kyslíku ve vzduchu, určený pro použití ve výbušném prostředí a s přesností měření nejméně ± 0,5 %.

11. Elektrické mžikové rozbušky určené k použití ve výbušném prostředí.

12. Důlní roznětnice nebo jiný zdroj stejnosměrného proudu určený k použití ve výbušném prostředí.

13. Aspirační psychrometr nebo jiný přístroj pro měření teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Je nutno, aby přesnost měření teploty byla nejméně ± 1° C a relativní vlhkosti nejméně ± 2 %.

14. Je nutno, aby zkušební nálož byla z náložek stejné výrobní série. Hmotnost zkušební nálože činí nejméně:
500 g pro protiprachové trhaviny,
600 g pro protiplynové trhaviny I. kategorie,
400 g pro protiplynové trhaviny II. a III. kategorie.
Hmotnost nálože se určuje podle jmenovité hmotnosti náložek. Dělení náložek ke zkoušce je přípustné.

15. Zkušební nálož protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se umisťuje do vývrtového moždíře až ke dnu vývrtu tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly a roznětná náložka byla první od ústí vývrtu (dno rozbušky směřuje ke dnu vývrtu). Požaduje se, aby mezi ústím vývrtu a zkušební náloží trhaviny byl volný prostor bez ucpávky o délce nejméně 100 mm.

16. Zkušební nálož protiplynových trhavin II. a III. kategorie se umísťuje do žlábku hranového moždíře tak, aby se jednotlivé náložky vzájemně dotýkaly, střed nálože byl v polovině délky moždíře, roznětná náložka byla první od čela komory a dno rozbušky směřovalo ke cloně.

17. Zkoušky se provádějí při teplotě od 5 do 30° C a relativní vlhkosti vzduchu od 60 do 90 %. Tyto hodnoty se ověřují měřením v komoře před roznětem nálože.

18. Opotřebení vývrtového moždíře (zvětšení původního objemu vývrtu) nesmí být větší než:
25 % - při zkouškách pro uvedení trhaviny na trh
50 % - při kontrolních zkouškách.
Při zkouškách je nutno vývrtový moždíř pootočit o 120° po 1/3 stanoveného mezního opotřebení vývrtu. Objem vývrtu se měří pomocí vody a měrných nádob.

19. Výbušná směs uhelného prachu se vzduchem se vytváří roznětem pomocné náložky trhaviny o hmotnosti 50 g, umístěné uvnitř papírového sáčku s uhelným prachem. Sáček s prachem se zavěšuje v podélné ose komory tak, aby jeho dno bylo vzdáleno od stropu komory 500 ± 50 mm a jeho boční plocha byla vzdálena od čela komory 1 000 ± 50 mm.
Hmotnost uhelného prachu (m_p) v gramech se určuje podle vztahu:
m_p = 300.V,
kde V objem komory (m³),
300 koeficient (g.m^-3).
Pomocná náložka je ze stejné trhaviny a stejné výrobní série jako hlavní zkušební nálož. Zpoždění mezi roznětem pomocné a hlavní nálože činí 1 000 až 1 100 ms.

20. Výbušná směs metanu se vzduchem se vytváří napuštěním plynu do části komory uzavřené clonou a jeho promícháním se vzduchem tak, aby koncentrace metanu byla 9 ± 0,5 % objemových a byla stejná v celém prostoru komory. Je nutno, aby koncentrace kyslíku ve výbušné směsi byla nejméně 18 %. Koncentrace metanu a kyslíku se ověřuje měřením před roznětem nálože.

21. Zkoušky důlně bezpečných trhavin se vyhodnocují Matematicko-statistickou metodou vyhodnocování výsledků zkoušek, a to pro každou výbušnou směs samostatně.

22. Při zkouškách protiprachových a protiplynových trhavin I. kategorie se vývrtový moždíř s náloží umisťuje těsně k otvoru z vnější strany komory, obr. 1.

23. Při zkouškách protiplynových trhavin II. a III. kategorie se hranový moždíř s náloží umísťuje uvnitř komory tak, aby mezi čelními plochami moždíře a čelem komory nebo clonou byla vzdálenost nejméně 1 000 mm, obr. 2.

24. Při zkouškách protiplynových trhavin II. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 45° k odrazové stěně, obr. 3. Vzdálenost odrazové stěny od vrcholu pravého úhlu moždíře činí 460 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vrcholem pravého úhlu moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.

25. Při zkouškách protiplynových trhavin III. kategorie se hranový moždíř natočí tak, aby jeho stěny byly pod úhlem 0° a 90° k odrazové stěně, obr. 4. Vzdálenost odrazové stěny od svislé hrany moždíře činí 200 ± 10 mm, svislá vzdálenost mezi vodorovnou hranou moždíře a stropem komory je 1 050 ± 50 mm a svislá vzdálenost mezi horní hranou odrazové stěny a stropem komory je 110 ± 10 mm.

26. Trhavina se považuje za vyhovující, pokud počet zapálení výbušné směsi není větší než nejvýše dovolený počet zapálení podle tabulek 1 a 2 uvedených v Matematicko-statistické metodě vyhodnocování výsledků zkoušek. Požaduje se, aby vzorky vyhověly zkoušce s pravděpodobností nejméně P = 97,5 % a p = 5 %, a to u trhaviny uváděné na trh podle tabulky č. 1 a u výstupních zkoušek trhaviny podle tabulky č. 2. Při periodickém přezkoušení trhaviny je požadována pravděpodobnost nejméně P = 97,5 % a p ≤ 20 % podle tabulky č. 1.

27. Záznam o zkoušce obsahuje:

a) jmenovitý průměr a hmotnost náložek,

b) použitou metodu zkoušení,

c) hmotnost zkušební nálože,

d) opotřebení vývrtového moždíře v %,

e) počet zkoušek a počet zapálení výbušné směsi,

f) jmenovitý průměr zkušební komory,

g) teplotu a relativní vlhkost prostředí v komoře,

h) fyzikálně chemické a granulometrické složení uhelného prachu,

i) koncentrace metanu ve výbuchové komoře v obj. %.

III. Přezkušování odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci
Všeobecně
Deflagrace důlně bezpečných trhavin (explosivní hoření trhavin) je výbuchová přeměna, jejíž rychlost je menší než rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu. Deflagrace důlně bezpečných trhavin je nežádoucí jev a v prostředí s možností výskytu výbušných směsí plynů nebo prachů podstatně zvyšuje nebezpečí jeho zážehu.
Odolností k deflagraci se rozumí schopnost trhaviny odolávat podmínkám příznivým pro vznik deflagrace.
METODA A
Podstata zkoušky
Účel a význam zkoušky
Zkušební zařízení a pomůcky
Příprava zkušební nálože
Postup zkoušky
Zhodnocení zkoušky
Záznam o zkoušce
METODA B
Podstata zkoušky
Účel a význam zkoušky
Zkušební zařízení a pomůcky
Příprava zkušební nálože
Postup zkoušky
Vyhodnocení zkoušky
Výpočet
Záznam o zkoušce

1. Nálož zkoušené trhaviny, obklopená uhelným prachem a uzavřená v ocelové trubce s tryskou pro únik plynných zplodin, se předepsaným způsobem zažehne. Po vyhoření zážehové slože a uhasnutí zažehnuté nálože se zjistí měřením délka neodhořelé části nálože trhaviny.

1. Nálož zkoušené trhaviny, umístěná v uzavřeném vývrtu ocelového moždíře, se vystaví tepelné a tlakové expozici plynných zplodin, které se uvolní vyhořením náložky bezdýmného prachu umístěné ve vývrtu v určité vzdálenosti od nálože zkoušené trhaviny. Intenzita tepelné a tlakové expozice se mění hmotností bezdýmného prachu. Zážeh prachu je realizován el. palníkem. Po expozici se vývrt otevře a vizuálně vyhodnotí, zda došlo k zažehnutí a vyhoření nálože trhaviny.

2. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušená trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.

2. Zkouškou se zjišťuje, zda zkoušena trhavina je odolná k deflagraci a vyhovuje podmínkám pro posouzení její použitelnosti při trhacích pracích v prostředí s výskytem uhelného prachu a metanu.

3. Na zkoušku je třeba:
Ocelová trubka (obr. 1) délky 400 mm, vnějšího průměru 57 mm, tloušťky stěny 3 mm. Na čelní straně má trubka ocelový uzávěr s otvory pro přívody žhavící spirály a pro únikovou trysku, který se k trubce připevní převlečnou maticí, na druhé straně se trubka uzavře ocelovou zátkou se závitem.
Úniková tryska s otvorem
Uhelný prach, o fyzikálně chemickém složení:
prchavá hořlavina - nejméně 28 %
popel (A) - nejvýše 7 %
voda (W) - nejvýše 2,5 %
o granulometrickém složení:
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,5 mm - nejvýše 1 %
• zbytek na sítě s průměrem ok 0,071 mm - nejvýše 25 %.
Zážehová slož, připraví se z 1 g uhelného prachu a 19 g modelové protiplynové trhaviny se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) tohoto složení:

nitroglyceroglykol (tj. směs nitroglycerinu a nitroglykolu 3 + 2)	9,0 ± 0,1 %
dusičnan draselný	58,6 ± 0,2 %
chlorid amonný	31,0 ± 0,2 %
dřevěná moučka	1,0 ± 0,1 %
silioxid	0,4 ± 0,1 %

Velikost částic dusičnanu draselného a chloridu amonného, použitých k přípravě modelové trhaviny, nesmí být větší než 0,2 mm. Zážehová slož se smí použít do 3 měsíců od data přípravy.
Žhavící spirála zhotovená z 250 mm odporového drátu průměru 0,8 mm, např. Ni/NiCr. Odporový drát je stočen do 7 závitů o vnitřním průměru 4 mm. Celkový odpor žhavící spirály činí 0,9 až 1,0 Ω. Konce žhavící spirály jsou čelním uzávěrem vyvedeny v keramických průchodkách, které se utěsní sádrou.
Křemenný písek o velikosti částic 0,25 až 0,50 mm.
Zdroj střídavého proudu s proudem nejméně 12 A, např. převodní transformátor 24/220 V.
Ampérmetr s rozsahem do 15 A.
Ohmmetr s rozsahem 0 až 5 Ω.
Stopky.

1 - ocelová trubka, 2 - ocelový uzávěr čelní strany, 3 - ocelová zátka, 4 - převlečná matice, 5 - utěsnění, 6 - úniková tryska, 7 - zážehová slož, 8 - žhavící spirála, 9 - nálož zkoušené trhaviny, 10 - uhelný prach, 11 -  křemenný písek
Obr. 1. Schéma sestavy pro zkoušku odolnosti k deflagraci

Obr. 2. Provedení únikových trysek

a) průměru 3,5 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (II. kategorie) - obr. 2a),

b) průměru 2,0 ± 0,1 mm, je určená pro zkoušení protiplynových trhavin se zvýšenou bezpečností (III. kategorie) - obr. 2b).

3. Zkouškou se dá určit skutečná úroveň antideflagračních vlastností trhaviny.

4. Nálož zkoušené trhaviny délky 200 až 300 mm tvoří 1 až 2 náložky.

4. Na zkoušku je třeba:

a) Zkušební zařízení - deflagrační moždíř, obr. 3, je tvořen ocelovým výkovkem válcového tvaru z oceli 12.060.4 o průměru minimálně 220 mm a délce 1 450 ± 25 mm, opatřeným po celé délce vývrtem v ose válce. Průměr vývrtu je 42 mm. Vývrt se z obou stran utěsňuje specielními uzávěrami. Tvoří je ocelová příruba a těsnící kuželová vložka. Příruba je dotažena k čelu moždíře 6 šrouby. Pro dokonalé utěsnění vývrtu je mezi čelo moždíře a těsnící kuželovou vložku vkládáno těsnění (např. klingerit, teflon). Použité těsnění musí odolat působení vysoké teploty a tlaku zplodin deflagrace. Z jedné strany vývrtu je těsnící kuželová vložka vybavena průchodky pro připojení el. palníku. Z druhé strany vývrtu je těsnící kuželová vložka opatřena pojistnou membránou sloužící k uvolnění tlaku v případě přechodu deflagrace v detonaci. Vývrt je opatřen dvěma otvory, jedním ve vzdálenosti 200 mm od čela moždíře, sloužícím k namontování snímače pro měření tlaku a druhým ve vzdálenosti 300 mm od téhož čela, ukončeným vysokotlakým jehlovým ventilem, který slouží k uvolňování tlaku po ukončení pokusu.

1 - průchodka, 2 - tlakový snímač, 3 - jehlový ventil, 4 - náložka prachu, 5 - nálož zkoušené trhaviny, 6 - pojistná membrána, 7 - příruba, 8 - těsnění, 9 - el. palník, 10 - tělo moždíře, 11 - těsnící kuželová vložka
Obr. 3. Deflagrační moždíř

b) Bezdýmný nitrocelulózový prach typu Lovex S 011-01 používaný k vyvolání tepelného a tlakového impulsu.

c) Tlakový snímač s měřícím rozsahem 0 až 25 MPa, např. piezoelektrický snímač typu Kistler, pro měření tlaku ve vývrtu (není nezbytný).

d) Papír o hmotnosti 70 až 80 g.m^-2 pro přípravu nálože zkoušené trhaviny.

e) Tenkostěnná hadice o průměru 35 ± 2 mm z PE fólie o hmotnosti cca 100 g.m^-2 pro přípravu náložky bezdýmného prachu.

5. Z čela jedné náložky se odebere masa trhaviny v délce 20 mm. Délka náložky takto připravené ke zkoušce se změří na 3 různých místech ocelovým délkovým měřidlem s milimetrovým dělením s přesností ± 0,5 mm, vypočítá se aritmetický průměr a výsledek se uvede v mm.

5. Nálož zkoušené trhaviny se připraví naplněním trhaviny do papírové dutinky o průměru 40 mm vyrobené z papíru dle bodu 4. d). Trhavina se plní do dutinky na stejnou hustotu, jakou měla v originálních náložkách a čela nálože se uzavřou přeložením.

6. Odebraná část trhaviny se nahradí 20 g zážehové slože.

6. K přípravě zkušební nálože se použije 100 g trhaviny. U trhavin s větším obsahem nitroesterů se použije poloviční množství trhaviny, tj. 50 g.

7. Do ocelové trubky uzavřené ocelovou zátkou se nasype potřebné množství suchého křemenného písku a na něj se umístí nálož zkoušené trhaviny připravené podle bodu 5 až 7, zážehovou složí směrem nahoru. Nálož se obsype uhelným prachem.

7. Bezdýmný prach se naváží s přesností na 0,1 g a naplní do svařené PE fólie podle bodu 4. e). El. palník se pak zasune do prachu tak, aby jeho pilule byla celá ponořena do prachu a fólie se zaváže těsně nad jeho povrchem.

8. Do čelního uzávěru s připevněnou žhavící spirálou se vloží úniková tryska s otvorem odpovídajícím příslušné kategorii zkoušené trhaviny. Čelní uzávěr se přiloží k trubce tak, aby žhavící spirála byla zcela ponořena do zážehové slože. Zašroubováním převlečné matice se sestava uzavře.

8. Nálož zkoušené trhaviny se umístí do vývrtu moždíře těsně u jeho ústí. Ve vzdálenosti 500 mm od čela nálože se umístí náložka bezdýmného prachu, přívodní vodiče el. palníku se připojí na průchodky těsnící kuželové vložky a vývrt se z obou stran hermeticky uzavře. Uzavře se rovněž jehlový ventil.

9. Trubka s náloží se umístí na chráněném místě do svislé polohy tak, aby čelní uzávěr směřoval nahoru a k vývodům žhavící spirály se přes ampérmetr připojí přívodní izolované vodiče od zdroje proudu. Z úkrytu se zapne elektrický proud o hodnotě 12 A, který se ponechá 180 sekund protékat žhavící spirálou a pozoruje se průběh zkoušky. Když ustane vývoj plynných zplodin a sestava vychladne, trubka se rozebere, po očištění se změří délka neprohořelé náložky a zjistí se, zda došlo v kterémkoliv místě zkoušené náložky k jejímu prohoření o více než 20 mm.

9. Kontakty průchodek vně zařízení se připojí k roznětnici a prach se zažehne. Na záznamovém zařízení se sleduje průběh tlaku ve vývrtu, pokud je zařízení vybaveno tlakovým snímačem.

10. K vyhodnocení zkoušky se použije pravidel matematické statistiky aplikované v Matematicko-statistické metodě vyhodnocování výsledků.
Trhavina je odolná k deflagraci, jestliže z celkového počtu zkušebních náloží (n), je počet náloží u nichž došlo k odhoření nálože nad 20 mm (x) nižší nebo stejný, jak je pro parametry P = 90 % a p = 20 % uvedeno v tabulce č. 1. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie.

10. Po dostatečně dlouhé čekací době, min. po 20 minutách od zážehu prachu, se opatrně otevře jehlový ventil a uvolní tlak ve vývrtu. Pak se vývrt otevře, vytáhne exponovaná nálož trhaviny, příp. její zbytky, a provede se zhodnocení zkoušky.

11. Záznam o zkoušce obsahuje:

a) průměr a hmotnost náložek zkoušené trhaviny,

b) výsledky jednotlivých stanovení,

c) zhodnocení zkoušky,

d) případné odchylky zkušební metody.

11. Po každém pokusu se vývrt, čela moždíře a těsnění uzávěrů vyčistí a v případě poškození se těsnění vymění.

12. Pokud není zvláštními požadavky určeno jinak, musí zkouška probíhat za následujících podmínek:

teplota moždíře	25 ± 10 °C
relativní vlhkosti ovzduší	70 ± 25 %.

13. Nejsou-li podmínky bodu 12 dodrženy, musí být ve zkušebním protokolu uvedeny skutečné parametry zkušebního prostředí.

14. Při volbě vzorků ke zkoušce se postupuje podle metod náhodného výběru.

15. Čas mezi přípravou vzorků pro zkoušky a jejím provedením nesmí ovlivnit výsledky zkoušky.

16. Zkouškou se zjišťuje odolnost trhavin k deflagraci, vyjádřená kritickou hmotností bezdýmného prachu M₅₀ potřebného k vyvolání deflagrace.

17. Kritickou hmotností (M₅₀) se rozumí množství bezdýmného prachu v [g], které s 50% pravděpodobností vyvolá deflagraci trhaviny.

18. Důlně bezpečná trhavina II. kategorie je odolná k deflagraci, jestliže kritická hmotnost iniciační náložky prachu M₅₀ je větší než 18,0 g.

19. Důlně bezpečná trhavina III. kategorie je odolná k deflagraci, jestliže kritická hmotnost iniciační náložky prachu M₅₀ je větší než 21,0 g.

20. Vyhodnocení, zda došlo k deflagraci nálože trhaviny či nikoliv, se provede vizuálně podle vzhledu zkušební nálože, nebo ze záznamu tlakového průběhu ve vývrtu.

21. Při zkoušce se postupuje podle metodiky „Up and down“ a mění se navážka bezdýmného prachu. Doporučený krok je 1,0 g.

22. Výpočet kritické hmotnosti bezdýmného prachu M₅₀ potřebného k vyvolání deflagrace se provede podle vzorce
$M_{50}=x_o+d\frac{A}{N}-\mathrm{0,5}$

23. Směrodatná odchylka s se vypočítá podle vzorce:
$s=\mathrm{1,62}.d\frac{N.B-A^2}{N^2}+\mathrm{0,029}$
Veličiny N, A a B jsou dány výrazy:
$N=\sum _{i=0}^k{n}_i,A=\sum _{i=0}^{k}i.n_i,B=\sum _{i=0}^k{i}^2.n_i$
a jednotlivé symboly znamenají:
x₀ je nejmenší hmotnost, při níž byla zaznamenána deflagrace,
i je číslo vyjadřující počet kroků od nejmenší hmotnosti,
d je velikost kroku,
k je index největší hmotnosti prachu, při níž byla zaznamenána deflagrace,
n_i je počet pokusů provedených při hmotnosti prachu x_i, při níž byla zaznamenána deflagrace.

24. Záznam o zkoušce musí obsahovat:
Poznámka: Pro přezkušování odolnosti trhavin k deflagraci se používá metoda A; v případě, že výsledky přezkušování touto metodou jsou nevyhovující, použije se metoda B. Vyhovující výsledek přezkušování s metodou B se pak považuje za rozhodující.
Důlně bezpečné trhaviny dále musí splňovat požadavky na obsah toxických plynných zplodin výbuchu (CO+NO_x) maximálně 50 dm³.kg^-1 zkoušené trhaviny za normálních podmínek (tj. teplota 0 °C a tlak 101,32 kPa), na detonační schopnost minimálně standardní rozbuškou č. 8, na přenos detonace a stabilitu detonace.

a) označení a popis trhaviny,

b) datum výroby zkoušené trhaviny,

c) datum zkoušky,

d) teplotu moždíře a relativní vlhkost ovzduší při zkoušce,

e) výpočet,

f) výsledek jako kritickou hmotnost bezdýmného prachu (M₅₀) pro 50% pravděpodobnost vyvolání deflagrace trhaviny a její směrodatnou odchylku (s).