(1) Skončí-li služební poměr příslušníka ve služebním poměru jeho úmrtím, náleží každému pozůstalému úmrtné.

(2) Pro účely úmrtného se za pozůstalého považuje manžel, manželka, nezaopatřené dítě a za podmínky, že příslušník je povinen poskytovat výživu,⁵²) také rodič nebo další osoba.

(3) Výše úmrtného činí dvanáctinásobek měsíčního služebního příjmu zemřelého příslušníka.