(2) Sperma skotu musí

a) pocházet od zvířat, která bezprostředně před jeho odběrem byla chována nejméně po dobu 6 měsíců na území třetí země uvedené na seznamu podle odstavce 1 písm. a),

b) odpovídat požadavkům stanoveným Komisí pro dovoz spermatu skotu z příslušné třetí země zejména se zřetelem na požadavky z hlediska tuberkulózy a brucelózy skotu, uvedené ve zvláštním právním předpisu,³) popřípadě – rozhodla-li tak Komise v konkrétním případě – veterinárním zárukám poskytovaným příslušnou třetí zemí, které jsou těmto požadavkům přinejmenším rovnocenné,

c) být během přepravy provázeno prvopisem správně a úplně vyplněného veterinárního osvědčení, vystaveného úředním veterinárním lékařem třetí země, v níž bylo sperma odebráno v souladu se vzorem stanoveným předpisy Evropské unie.