§ 1
Úvodní ustanovení
a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,
b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností.
(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) dílčím vzorkem – malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,
b) souhrnným vzorkem – vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie,
c) laboratorním vzorkem – vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,
d) rezervním vzorkem – vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení „Rezervní vzorek“ se symbolem „R“,
e) revizním vzorkem – vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor,
f) úředním vzorkem – vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,
g) vzorkem na vegetační zkoušku – vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti,
h) společným vzorkem – vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem,
i) soukromým vzorkem – vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek,
j) standardním vzorkem – vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,
k) kontrolním vzorkem – vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,
l) zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,
m) základním zkušebním vzorkem – vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,
n) homogenitou osiva (stejnorodostí) – jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability,
o) heterogenitou osiva (různorodostí) – nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně,
p) egalizací – míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy,
r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor – počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,
s) vzorkovnicí – obal úředního nebo rezervního vzorku,
t) adjustací – úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva,
u) úředním vzorkovatelem – zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „Ústav“) oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona,
v) úředním přehlížitelem (dále jen „přehlížitel“) – zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona.
§ 2
Postup při kontrole průvodních dokladů
Před vzorkováním dodavatel vzorkovateli předloží tyto doklady:
b) průvodní doklady partie (doklad o uznání množitelského porostu),
d) evidenci použitých návěsek podle přílohy č. 2,
e) vyplněné údaje na vzorkovnici podle přílohy č. 2,
f) u sadby brambor vyplněné návěsky na tiskopise podle přílohy č. 2.
§ 3
(1) Při odběru vzorků (dále jen „vzorkování“) osiva a sadby se postupuje tak, aby pro laboratorní nebo mechanické rozbory a vegetační zkoušky byl k dispozici vzorek o stanovené hmotnosti uvedený v příloze č. 5, v němž jsou všechny složky obsaženy ve stejném poměru jako v celé partii, z níž je vzorek odebrán.
(2) Vzorkování za účelem vystavení úředních dokladů smí vykonávat jen vzorkovatel.
(3) Partie připravená ke vzorkování musí být homogenní a nesmí překročit hmotnost stanovenou v příloze č. 5 o více než 5 %. Větší množství se rozdělí na více samostatných partií.
(4) Při vzorkování osiva a sadby prováděném v rámci uznávacího řízení, kontroly výroby a oběhu osiva a sadby a dozoru Ústavu podle § 17 odst. 11 zákona se používají technologické postupy uvedené v příloze č. 1.
(5) Pro vzorkovatele připraví dodavatel potřebné technické pomůcky ke vzorkování stanovené v příloze č. 1.
§ 4
(1) Minimální hmotnost laboratorních vzorků osiv jednotlivých druhů je uvedena v příloze č. 5 a u směsi se určí podle druhu, který má ve směsi nejvyšší hmotnostní podíl.
(2) Minimální velikost vzorků sadby brambor je uvedena v příloze č. 5.
(3) Minimální velikost vzorků sadby sazečky cibule a sadby česneku je uvedena v příloze č. 5.
(4) Minimální velikost vzorku sazenic zeleniny je uvedena v příloze č. 1.
(5) Minimální velikost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č. 5.
(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.
(7) U partií osiva specielních druhů odrůd nebo hybridů, jejichž hmotnost se rovná nebo je menší než 1 % stanovené nejvyšší hmotnosti partie, může být hmotnost laboratorního vzorku snížena až na úroveň hmotnosti uvedené v příloze č. 5 pro zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze provést početní stanovení příměsí jiných rostlinných druhů. Toto pravidlo platí rovněž pro vzorky odebírané na vegetační zkoušku.
(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.
(9) Nemá-li laboratorní vzorek předepsanou hmotnost, laboratorní zkoušky se odloží do doby doručení nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku tvoří případ nedodržení hmotnosti podle odstavců 7 a 8. V tomto případě může být rozbor proveden ze vzorku nižší hmotnosti nebo z nižšího počtu semen (např. klíčivost jen z 200 semen). V dokumentu o provedeném rozboru bude pak uvedena následující poznámka: „Zkoušeno ze vzorku snížené hmotnosti nebo z nižšího počtu semen, než je stanoveno“.
(10) Pro stanovení vlhkosti osiva je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku
přičemž podmínkou je, že vzorkovnice musí být zcela naplněna a pevně uzavřena. V odůvodněných případech (měření vlhkosti na elektrickém vlhkoměru) může být vyžadována vyšší hmotnost vzorku.
přičemž podmínkou je, že vzorkovnice musí být zcela naplněna a pevně uzavřena. V odůvodněných případech (měření vlhkosti na elektrickém vlhkoměru) může být vyžadována vyšší hmotnost vzorku.
a) 100 g u obilnin (vyjma prosa), luskovin, kukuřice a čiroků,
b) 50 g u ostatních druhů,
(11) Pro stanovení obsahu kyseliny erukové a glukosinolátů u osiva řepky je předepsána minimální hmotnost zkušebního vzorku 100 g.
(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.
§ 5
(1) Při vzorkování osiv nesmí být zjištěny příznaky heterogenity v partii osiva. Vzorkování lze odmítnout, vykazuje-li partie znaky heterogenity. V případě pochybnosti může být zkouška heterogenity osiva provedena podle postupu uvedeného v příloze č. 1.
(2) Partie osiva musí být uložena tak, aby každý jednotlivý obal partie, a to i při uložení na paletách, byl přístupný kontrole a vzorkování. V opačném případě vzorkování nelze provést.
(3) Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 2 až 4 a odstavcích 1 a 2, provede vzorkovatel odběr vzorku v souladu s technologickým postupem uvedeným v příloze č. 1.
§ 6
(1) Partie sadby připravená ke vzorkování může být uložena v pytlích, velkoobjemových vacích, ohradových paletách nebo může být volně ložená. U volně ložené sadby, případně u velkoobjemových vaků, kdy nebude možné odebrat zkušební vzorek po konečné úpravě, musí vzorkovatel odebrat dílčí vzorky v průběhu třídění. V těchto případech je dodavatel povinen oznámit termín zahájení třídění vzorkovateli nejméně 24 hodin předem. Obaly musí být vzorkovatelem opatřeny úřední návěskou a pojistkou; u volně ložené sadby musí být návěska přiložena k průvodnímu dokladu.
(2) Vzorkování sadby brambor se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.
(3) Vzorkování sazečky cibule a sadby česneku se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.
(4) Vzorkování sazenic zeleniny na kontrolu druhové a odrůdové pravosti, případně čistoty nebo zdravotního stavu se provádí podle postupů uvedených v příloze č. 1.
§ 7
(1) Pro úřední vzorky se používají tyto obaly:
a) vícevrstvé papírové vzorkovnice se zcela podlepeným dnem, slepenými bočními spoji, a s údaji předepsanými v příloze č. 2 tak, aby se zamezilo nežádoucí manipulaci se vzorkem,
b) vzorkovnice z neprodyšného materiálu vzduchotěsně uzavřené pro zkoušku vlhkosti a ke zjišťování přítomnosti živočišných škůdců a pro vzorky osiv záměrně podsušených k balení do plynotěsných obalů,
c) nové pytle z husté tkaniny určené pro vzorky sadby brambor,
d) pytle pro sazečku cibule a sadbu česneku zajišťující prodyšnost obalu.
(2) Každý úřední vzorek musí být označen tak, aby byla zřejmá souvislost mezi množitelským porostem, partií a vzorkem. Úřední doklady o výsledcích rozboru vydá Ústav nebo pověřená osoba jen na základě rozboru úředního vzorku.
(3) Plomby určené k plombování úředních vzorků vydává Ústav pouze vzorkovateli, který zajistí, aby nedošlo k jejich neoprávněnému použití.
(4) Úřední vzorky musí být vzorkovatelem řádně uzavřeny a opatřeny plombou tak, aby nebyla možná manipulace se vzorkem bez zjevného porušení plomby. Žádosti, které jsou nedílnou součástí vzorků, jsou vzorkovatelem nebo pod jeho dohledem vkládány do samostatné obálky, kterou vzorkovatel zapečetí a označí svým razítkem a podpisem a přiloží je do hromadného obalu.
(5) Vzorky osiva musí být zabaleny tak, aby bylo zabráněno jejich poškození při přepravě. Vzorkovatel připraví vzorky k odeslání, zaplombuje obal, v případě odesílání poštou jej přelepí a označí razítkem a podpisem. Vzorky ve vícevrstvých papírových sáčcích, které mají být odeslány poštou, vzorkovatel vloží jednotlivě do plátěných sáčků a celý obsah zaplombuje.
(6) Laboratorní vzorky musí být bez zbytečného prodlení odeslány k laboratorním zkouškám. Laboratorní vzorky z partií, na které budou vystaveny mezinárodní certifikáty, odesílá vzorkovatel na náklady dodavatele.
(7) Ustanovení odstavce 1 písm. a), c) a d) a odstavců 2 až 5 platí též pro vzorky odebrané na vegetační zkoušky.
(8) Vzorky na vegetační zkoušky odesílá dodavatel bez zbytečného prodlení na zkušební stanice podle pokynů Ústavu.
(9) Vzorky sadby brambor určené ke zjištění zdravotního stavu nebo pro mechanický rozbor zasílá dodavatel na místo určené Ústavem.
§ 8
(1) Při příjmu doručených vzorků se kontroluje
a) označení obalu vzorkovatelem,
b) druh plomby nebo pečeti, jejich neporušenost a neporušenost obalu vzorku (u společných vzorků se popíše druh uzavření),
c) shoda údajů, zejména čísla partie, na sáčku a na přiloženém dokladu a úplnost údajů na dokladu.
(2) Zjistí-li pracovník Ústavu při příjmu doručených vzorků nesplnění podmínek podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost bezodkladně dodavateli.
(3) Při zjištění závad podle
b) odstavce 1 písm. b) není vzorek přijat ke zkoušení a dodavatel musí požádat o nové vzorkování.
(4) Přijatému vzorku se přidělí evidenční číslo, které se současně uvede na rozborovou kartu nebo jiný průvodní doklad ke zkouškám. Tyto doklady provází vzorek po celou dobu zkoušek.
(5) Po provedení zkoušek se laboratorní vzorky osiva a vzorky osiva na vegetační zkoušky skladují nejméně do konce nejbližšího vegetačního období příslušné plodiny. Podmínky při skladování musí být takové, aby nedošlo ke snížení jakosti osiva ve vzorcích. Je-li nutno některé vzorky předčasně likvidovat, musí být o jejich likvidaci proveden záznam v příslušné evidenci vzorků.
(6) Rezervní vzorek osiva se ukládá na místě a podle podmínek určených Ústavem po dobu 2 let, není-li na návěsce osiva uvedeného do oběhu stanoveno jinak.
(7) Vzorky sadby brambor včetně vzorků na vegetační zkoušky se likvidují po ukončení předepsaných zkoušek.
§ 9
(1) Přehlídky množitelských porostů provádí přehližitel v souladu s postupem uvedeným v příloze č. 3.
(2) Dodavatel může Ústav požádat o zastavení řízení o uznání množitelského porostu pouze do termínu provedení přehlídek podle postupu uvedeného v příloze č. 3.
(3) Nevyhovuje-li množitelský porost svými vlastnostmi podmínkám stanoveným pro kategorii uvedenou v žádosti o jeho uznání, lze jej uznat v nižší kategorii nebo stupni, a to na žádost dodavatele podle postupu uvedeného v příloze č. 3.
(4) Vegetační zkoušky prováděné podle přílohy č. 4 se používají
a) ke kontrole odrůdové a druhové pravosti a čistoty,
b) ke stanovení procenta hybridnosti,
c) ke kontrole zdravotního stavu osiva nebo sadby brambor,
d) ke stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy,
e) k následné kontrole standardních osiv zelenin,
f) jako vstupní a výstupní zkoušky v rámci certifikace osiv podle systému Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj,
g) jako možná součást reklamačního řízení.
(5) Postup při provádění vegetačních zkoušek je uveden v příloze č. 4. Ústav o výsledku vegetační zkoušky vyhotoví zápis podle vzoru uvedeného v příloze č. 2.
§ 10
(1) Vzorky ke stanovení vlhkosti a vzorky ke stanovení škůdců se zkoušejí ihned po doručení do laboratoře a po ukončení rozboru se likvidují. Ostatní vzorky se zkoušejí postupně a bez zbytečného prodlení.
(2) K laboratornímu zkoušení osiva a sadby se používají postupy zkoušení, které jsou kompatibilní s metodami vydanými Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA), pokud pro určité stanovení takové postupy existují.
(3) V příloze č. 5 jsou uvedeny metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjišťování vlastností osiva, sadby brambor, sazečky cibule a sadby česneku.
(4) Doklady o kvalitě osiva a sadby se vydávají po ukončení všech zkoušek stanovených pro daný druh osiva a sadby.
§ 11
(1) Vzorky pro následnou kontrolu rozmnožovacího materiálu zemědělských, zeleninových a ovocných druhů, révy a sazenic zeleniny odrůd druhů uvedených v druhovém seznamu a okrasných druhů, která se provádí formou srovnávacích pokusů a zkoušek v rámci zemí Evropských společenství, se odebírají z rozmnožovacího materiálu
a) pocházejícího ze třetích zemí,
b) vhodného pro ekologické zemědělství,
c) uváděného do oběhu k zachování genetické rozmanitosti.
(2) Tyto zkoušky jsou určeny ke kontrole dodržování podmínek, za kterých je osivo a sadba uváděna do oběhu, a k harmonizaci metod zkoušení a vydávání osvědčení. U rozmnožovacího materiálu ovocných a okrasných druhů a u sazenic zeleniny se kontroluje rovněž dodržování rostlinolékařských předpisů.
(3) Odběr vzorků se provádí v souladu s s ustanoveními § 3 až 7.
(4) Odběr vzorků a pokusy a zkoušky uvedené v odstavcích 1 až 3 provádí Ústav.
§ 12
(1) Egalizovat je možné partie osiva stejného druhu a odrůdy, a to celé nebo jejich části, za předpokladu, že již byly v uznávacím řízení. Pokud je egalizováno osivo partií různých kategorií nebo generací, bude výslednou kategorie nebo generace nejnižší z použité řady.
(2) Egalizovaná partie bude označena číslem partie v rámci přidělené číselné řady a první číslice v čísle partie bude označovat rok egalizace.
(3) Egalizovaná partie podléhá novému uznávacímu řízení.
k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby
Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby
1. Technické pomůcky
a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo),
c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,
b) dělidlo,
d) váhy,
h) plátěný sáček,
g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,
i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování.
f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),
e) prošívací jehla, motouz,
2. Metody odběru dílčích vzorků
2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla
2.2.3 Postup práce vzorkovatele
(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.
Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.
Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.
(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.
2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla
(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.
(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.
(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.
(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla.
2.2.1 Použití automatického vzorkovadla
(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.
(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.
(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla
e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.
a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce,
d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:
3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,
1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,
2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360°, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,
4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,
c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,
b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,
(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.
(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.
(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla
g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.
f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,
e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,
d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,
c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,
b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,
a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,
(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.
2.1 Ruční odběr vzorků
(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.
(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají
Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.
Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.
b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.
Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.
Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.
b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva.
Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo.
a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.
1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,
2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm,
3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm.
Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.
Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen.
(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.
(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží.
3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů
(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu:
Tab.2
Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.
Tab.2
| Hmotnost | Počet dílčích vzorků |
|---|---|
| do 500 kg | nejméně 5 dílčích vzorků |
| 501 až 3 000 kg | jeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků |
| 3 001 až 20 000 kg | jeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků |
| 20 001 a více kg | jeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků |
Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.
U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.
(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:
Tab.1
| Počet obalů v partii | Počet dílčích vzorků |
|---|---|
| 1 | 5 dílčích vzorků |
| 2 - 4 | 3 dílčí vzorky z každého obalu |
| 5 - 8 | 2 dílčí vzorky z každého obalu |
| 9 - 15 | 1 dílčí vzorek z každého obalu |
| 16 - 30 | 15 dílčích vzorků z partie osiva |
| 31 - 59 | 20 dílčích vzorků z partie osiva |
| 60 - 154 | 30 dílčích vzorků z partie osiva |
| 155 - 400 | vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů |
| 401 - 566 | dílčí vzorky z 80 obalů |
| 567 a více | vždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů |
(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu:
Tab.1
4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců
(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.).
(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě
c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.
b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,
a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),
(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.
(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g.
5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku
(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně.
(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce.
(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod:
c) Metoda dělení lžičkou – doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice.
d) Modifikovaná metoda půlení – nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku.
b) Metoda dělení rukou – její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.
a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:
5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou ± 3%.
4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen,
3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek),
2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,
1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku,
(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.
6. Odběr vzorků sadby brambor
(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor
a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby,
c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.
b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,
Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu.
(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu
(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu
c) Vzorkování sadby brambor z obalů
Tab. 4
| Uložení sadby | Počet dílčích vzorků | Způsob odběru dílčích vzorků |
|---|---|---|
| pytle | 10 | z 10 náhodně vybraných obalů střídavě z horní, střední a spodní vrstvy, 3 pytle se musí úplně vysypat. |
| ohradové palety a velkoobjemové vaky | 5 | z 5 náhodně vybraných obalů, a to 2 z horní, 2 ze střední a jeden ze spodní vrstvy obalu, který je nutné vysypat. |
| volně ložená | 10 | z 10 rovnoměrně rozložených míst střídavě z horní, střední a spodní vrstvy. |
Tab. 4
a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:
2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku.
1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,
| Stupeň množení | Počet hlíz pro posklizňovou zkoušku |
|---|---|
| SE1, SE2 | Do 1 ha - 1 x 110 hlíz |
| 1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz | |
| 2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz | |
| atd. | |
| E, C1, C2 | Do 1 ha - 1 x 110 hlíz |
| 1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz | |
| 2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz | |
| atd. |
b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3.
Tab.3
7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku
(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:
Tab. 5
| Počet obalů v partii | Počet dílčích vzorků |
|---|---|
| 1-10 | dílčí vzorek z každého obalu |
| 11 -30 | dílčí vzorky z každého třetího obalu, nejméně však z 10 obalů |
| nad 31 | dílčí vzorky z každého pátého obalu, nejméně však z 10 obalů |
Tab. 5
(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.
| Hmotnost partie | Počet dílčích vzorků |
|---|---|
| do 1 tuny | 5 dílčích vzorků |
| nad 1 tunu | 10 dílčích vzorků |
(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie.
Tab.6
(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají.
(7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele.
(6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní vzorek.
(5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků.
8. Odběr vzorků sazenic zeleniny
(3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle velikosti partie.
(1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí.
(5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební stanici Ústavu.
(6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře Ústavu.
(2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic; kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic.
(4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti.
9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity
(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.
9.1 Postup práce
Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.
Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.
(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.
(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.
Tab. 7
(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.
| Vzorek je určen pro zkoušku | Přibližný počet semen ve vzorku |
|---|---|
| klíčivosti v % | z každého dílčího vzorku 100 semen |
| čistoty v % | 1 000 semen nebo 2 000 semen |
| obsahu příměsí (počet kusů) | 10 000 semen |
(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.
9.2 Výpočet hodnoty heterogenity
Kde
(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,
(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,
(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce
Kde
Kde
Je-li hodnota u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.
(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:
Je-li N menší než 10, počítá se hodnota na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.
| H | hodnota heterogenity, |
| Vs | variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku, |
| Vt | variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku, |
| N | počet odebraných a zkoušených vzorků, |
| n | počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost), |
| X | hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.), |
| průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N. |
(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:
Je-li N menší než 10, počítá se hodnota na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.
Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků:
| hodnoty X (%) | hodnoty X2 |
|---|---|
| 80 | 6400 |
| 82 | 6724 |
| 84 | 7056 |
| 86 | 7396 |
| 88 | 7744 |
| 80 | 6400 |
| 78 | 6084 |
| 76 | 5776 |
| 74 | 5476 |
| 72 | 5184 |
| ∑X = 800 | ∑X2 = 64240 |
| (∑X)2 = 640 000 | |
Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10
Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:
(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede
Proměnlivost teoretická Vt:
Heterogenita H:
Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)
Tab. 8
| Počet pytlů v partii | Počet odebraných vzorků N | Přípustná (kritická) hodnota H |
|---|---|---|
| 5 | 5 | 2,58 |
| 6 | 6 | 2,02 |
| 7 | 7 | 1,80 |
| 8 | 8 | 1,64 |
| 9 | 9 | 1,51 |
| 10 | 10 | 1,41 |
| 11-15 | 11 | 1,31 |
| 16-25 | 15 | 1,08 |
| 26-35 | 17 | 1,00 |
| 36-49 | 18 | 0,97 |
| 50 a více | 20 | 0,90 |
a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,
c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,
b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,
d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.
(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:
c) počet odebraných vzorků,
b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),
a) označení partie,
d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.
(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).
k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Vzory formulářů a dokladů
Vzor formuláře
- žádosti o kontrolu osiva
- potisku vzorkovnice
- žádosti o odběr vzorku
- návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor)
*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech.
- pro vedení evidence návěsek u dodavatele*)
- pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)*)
Vzor dokladu
- Zápis z hodnocení vegetační zkoušky
1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor
2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku
Návěsku vyplní dodavatel
Návěsku vyplní vzorkovatel
ZÁPIS Z HODNOCENÍ VEGETAČNÍ ZKOUŠKY
Vzory formulářů a dokladů
Vzor formuláře
- žádosti o kontrolu osiva
- potisku vzorkovnice
- žádosti o odběr vzorku
- návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor)
*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech.
- pro vedení evidence návěsek u dodavatele*)
- pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)*)
Vzor dokladu
- Zápis z hodnocení vegetační zkoušky
1) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na zdravotní stav (Elisa test) a na mechanický rozbor sadby brambor
2) Vzor návěsky (žádosti) pro vzorkování na vegetační zkoušku
Návěsku vyplní dodavatel
Návěsku vyplní vzorkovatel
ZÁPIS Z HODNOCENÍ VEGETAČNÍ ZKOUŠKY
k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Postup pro hodnocení množitelských porostů
Postup pro hodnocení množitelských porostů
1. Všeobecné podmínky
(1) Množitelské porosty se hodnotí v době, kdy je vývoj rostlin nejvhodnější pro posouzení jejich rozhodujících vlastností. Každý množitelský porost se přehlíží nejméně jedenkrát. Počet přehlídek je stanoven pro každý druh.
(2) Při přehlídce množitelského porostu je přítomen zástupce dodavatele.
(3) Při hodnocení množitelských porostů se provádí kontrola
c) množitelského porostu formou přehlídky při které se hodnotí
1. celkový stav porostu,
5. výskyt škodlivých organizmů.
4. zaplevelení,
3. čistota odrůdy,
2. čistota druhu,
a) dodržení sledu předplodin - dodavatel je povinen uvést v žádosti o uznání porostu jaké předplodiny byly ve sledovaném období na pozemku pěstovány. Kontrola sledu předplodin se provádí
1. při podání žádosti,
2. před provedením přehlídky množitelského porostu v písemných záznamech množitele (kniha, příp. karta honů),
3. při vlastní přehlídce množitelského porostu,
b) dodržení stanovené minimální vzdálenosti k zamezení
2. možného přenosu pylu u cizosprašných druhů nebo k přenosu chorob (dále jen „prostorová izolace“). Prostorová izolace se kontroluje z předložené katastrální mapy a v terénu při přehlídce množitelského porostu. Nedodržení prostorové izolace se posuzuje jako neodstranitelná závada. Porost se v tomto případě neuzná a nebude dále přehlížen. U velkých množitelských porostů je možné vytvořit dostatečnou prostorovou izolaci oddělením části množitelského porostu a pak povolit kontrolní přehlídku,
1. nežádoucí příměsi během vegetace nebo při sklizni ze sousedního porostu (dále jen „mechanická izolace“). Nedodržení mechanické izolace se posuzuje jako tzv. odstranitelná závada. Po jejím odstranění může dodavatel požádat o kontrolní přehlídku,
(8) Hodnocení množitelských porostů podle certifikačních schémat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj probíhá současně s jejich hodnocením podle národní legislativy. Nedílnou součástí certifikace podle těchto schémat je provedení vstupní a výstupní vegetační zkoušky podle přílohy č. 4.
(4) Neodpovídá-li porost svými parametry hodnotám kategorie (stupně), na kterou byla podána žádost o uznání, ale odpovídá hodnotám kategorie (stupně) nižší, lze porost uznat v nižší kategorii (stupni) jen na základě nové žádosti dodavatele s uvedením odpovídající kategorie a generace. Hodnocení se pak vztahuje k nově uvedené kategorii (stupni).
(5) Dodavatel může podat žádost o zastavení řízení o uznání množitelského porostu (dále jen „odhlášení množitelského porostu“). Pro odhlášení množitelského porostu platí tyto zásady:
a) odhlášení je možné pouze před vykonáním přehlídky, a to na tom pracovišti Ústavu, kde podal žádost,
b) v době již probíhajících přehlídek oznámí dodavatel tuto skutečnost současně i přehližiteli,
c) není-li množitelský porost odhlášen a nesplňuje-li podmínky pro provedení přehlídky, ke které se přehližitel dostavil zbytečně, bude vystaveno „Rozhodnutí o neuznání množitelského porostu“, náklady spojené s tímto úředním výkonem budou dodavateli účtovány.
(6) Při podezření, že se změnil stav množitelského porostu, po odstranění závady množitelského porostu nebo v případě nesouhlasu dodavatele s výsledkem přehlídky množitelského porostu je možné provést kontrolní přehlídku. Postupy jsou následující:
b) dodavatel může požádat o kontrolní přehlídku pouze u porostů neuznaných pro odstranitelné závady. Po odstranění závad písemně požádá o kontrolní přehlídku pracoviště Ústavu, u kterého byla podána žádost o uznání množitelského porostu a za předpokladu, že množitelský porost je ještě ve vegetační fázi, která je vhodná pro provedení kontrolní přehlídky. Odstranitelné závady jsou
1. druhové a odrůdové příměsi,
2. zaplevelení,
3. nedodržení mechanické izolace,
4. nedodržení prostorové izolace, pokud je možné závadu odstranit dodatečným mechanickým zásahem dle odst. 3 písm. b) bodu 2,
a) po celou dobu vegetace, zejména pak při důvodném podezření, že se stav množitelského porostu od doby přehlídky změnil, může přehližitel provést kontrolní přehlídku a změnit původní hodnocení. O této skutečnosti neprodleně uvědomí dodavatele,
c) nesouhlasí-li dodavatel s výsledkem přehlídky množitelského porostu, může písemně nebo v elektronické podobě požádat o kontrolní-komisionelní přehlídku na Odboru osiva a sadby v Praze. Kontrolní přehlídka bude provedena účasti odpovědných pracovníků Ústavu, zástupců dodavatele a případně přizvaných odborníků. Svolání všech účastníků zajistí Ústav. Přehlídka bude provedena za předpokladu, že:
1. porost bude ještě ve vegetační fázi vhodné pro hodnocení,
2. bude přítomen přehližitel, který prováděl předchozí přehlídku porostu,
3. v porostu nebyly prováděny zásahy, které by měly vliv na stav porostu,
(7) U druhů, popřípadě kategorií, u kterých je předepsáno více přehlídek množitelských porostů, se v jednotlivých přehlídkách hodnotí vlastnosti množitelských porostů stanovené pro danou přehlídku. O každé přehlídce se vyhotoví záznam.
2. Hodnocení množitelského porostu při přehlídce
(1) Přehližitel provede přehlídku množitelského porostu a na základě pozorování vyplní záznam o výsledku přehlídky množitelského porostu, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 a rozhodne o závěrečném hodnocení, které rovněž zaznamená do tiskopisu.
(2) Přehližitel prochází porost tak, aby získal ucelenou představu o jeho celkovém stavu. Porosty o velikosti do 1 ha se prochází po celé ploše, větší porosty podle tvaru pozemku, po úhlopříčkách (obr. 1), popřípadě ve směru delší osy dle obr. 2.
obr. 2
obr. 1
obr. 2
obr. 1
| Tab. 1 | ||
| Výměra množitelského porostu | minimální počet hodnocení | |
|---|---|---|
| 1 - 20 ha | 5 | |
| nad 20 - do 50 ha | 10 | |
| více než 50 ha | 15 | |
(3) Během přehlídky provede přehližitel na náhodně zvolených místech porostu hodnocení. Jedno dílčí hodnocení se provádí vždy na ploše 100 m2, přičemž se směr chůze nemění. Počet dílčích hodnocení vychází z výměry pozemku
***) je-li u některého z ukazatelů vyhláškou předepsán „nulový“ výskyt, je možno tolerovat výskyt ojedinělý (do průměru 0,5 včetně) nebo mimo počítání (náhodně nalezená, ojedinělá závada).
**) je-li u některého z ukazatelů vyhláškou předepsáno „nesmí se vyskytovat“, porost nebude uznán při zjištění jediného škodlivého organismu nebo rostliny,
*) je-li porost hodnocen u jedné z vlastností 1 bodem, ostatní vlastnosti se již nehodnotí,
(6) Pro závěrečné hodnocení a zápis do „Záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu“ se používá souběžně vyjádření bodové a slovní. Používá se sestupná bodová stupnice s označením 9, 7, 5, 3 a 1.
**) je-li u některého z ukazatelů vyhláškou předepsáno „nesmí se vyskytovat“, porost nebude uznán při zjištění jediného škodlivého organismu nebo rostliny,
*) je-li porost hodnocen u jedné z vlastností 1 bodem, ostatní vlastnosti se již nehodnotí,
(6) Pro závěrečné hodnocení a zápis do „Záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu“ se používá souběžně vyjádření bodové a slovní. Používá se sestupná bodová stupnice s označením 9, 7, 5, 3 a 1.
| Tab. 3 | |
| Bodové hodnocení | Popis *), **), ***) |
|---|---|
| 9 | stav velmi dobrý, bez nedostatků; u počitatelných závad se vztahuje k ojedinělému výskytu do 0,5 (včetně) nebo mimo počítání; slovní vyjádření se většinou nepoužívá |
| 7 | stav dobrý, nedostatky minimální; u počitatelných závad - maximální výskyt 50 % stanovených hodnot |
| 5 | stav průměrný, nedostatky ještě přípustné v mezní hodnotě; u počitatelných závad - výskyt nejvýše do hraničních stanovených hodnot |
| 3 | stav podprůměrný, nedostatky jsou ve větším rozsahu než je stanoveno, ale dodatečným zásahem jsou odstranitelné; počitatelné závady jsou nad stanovenými hodnotami; porost se neuzná, po odstranění závad lze požádat o kontrolní přehlídku |
| 1 | stav velice špatný, nedostatky jsou ve velkém rozsahu a nelze je odstranit; jedná se o porost, který je ve velmi špatném stavu zcela polehlý, velmi silně zaplevelený; selekce druhových či odrůdových příměsí nepřipadá v úvahu; porost se neuzná; pokud dodavatel s výsledky přehlídky nesouhlasí, může požádat o kontrolní-komisionelní přehlídku |
(7) Záznam o výsledku přehlídky množitelského porostu
c) obsahuje v případě neuznání i důvod neuznání, který se uvede v rubrice „poznámka“.
b) vyplní, podepíše a označí razítkem přehližitel i zástupce dodavatele, popřípadě množitel. Takto vyplněné a podepsané tiskopisy jsou podkladem k vydání Uznávacího listu nebo Rozhodnutí o neuznání množitelského porostu a dále dokladem pro dodavatele o provedení přehlídky. V případě nepřítomnosti dodavatele nebo jeho zástupce (množitel) u přehlídky se do tiskopisu v rubrice „výsledek přehlídky vzal na vědomí“ uvede poznámka: „dodavatel (množitel) nepřítomen“, kopie záznamu se pak dodavateli zasílá poštou. Tento postup nelze použít v případě neuznání porostu,
a) obdrží přehližitel od Ústavu s předtištěnými základními údaji o množiteli, umístění množitelského porostu, původu osiva z něhož byl porost založen, kategorii a generaci, výměře a předplodinách. Tiskopis se skládá z originálu a 3 barevných kopií. Originál se ukládá u Ústavu, první kopii (žlutou) obdrží dodavatel, druhou kopii (růžovou) obdrží množitel při přehlídce, třetí kopie (modrá) zůstává přehližiteli,
(4) U brambor a jiných řádkových kultur (např. sazeček) se výskyt chorob a příměsí hodnotí 100 po sobě jdoucích rostlinách a počet hodnocení vychází z následující tabulky:
| Tab. 2 | ||
| Výměra množitelského porostu | minimální počet hodnocení | |
|---|---|---|
| 1 - 3 ha | 5 | |
| nad 3 - do 20 ha | 10 | |
| více než 20 ha | na každé 3 ha 1 hodnocení | |
(5) Při dílčích hodnoceních se postupuje následujícím způsobem:
c) aritmetický průměr počítaných znaků při dílčím hodnocení je součet hodnot daného znaku děleným počtem hodnocení. Výsledek se zaokrouhluje na celá čísla. Čísla menší nebo rovna 0,5 se zaokrouhlují na 0, čísla větší než 0,5 se zaokrouhlují na 1.
b) u rostlinných příměsí se počítá vždy celá fertilní rostlina, nikoliv jednotlivé odnože,
a) v případě zjištěných mezních hodnot se počet hodnocení zdvojnásobí,
3. Technologický postup při hodnocení množitelského porostu
3.1 Celkový stav porostu
(1) Hodnocení vychází z posouzení celkového stavu porostu zjištěného během celé přehlídky, nejen v rámci dílčích počítání; nejedná se pouze o hodnocení semenářské a posouzení druhové a odrůdové čistoty, ale o kompletní pohled s aspektem vegetační vyrovnanosti, zapojení, polehlosti, zaplevelení, celkového zdravotního stavu a to i ve vztahu k výnosu a kvalitě předpokládané sklizně.
(2) Bodové hodnocení
| Tab. 4 | |
| Bodové hodnocení | Popis |
|---|---|
| 9 | porost dokonale zapojený, vegetačně vyrovnaný, nepolehlý, nezaplevelený, zdravý, s předpokladem vysokého výnosu (u ostatních ukazatelů není použito nižší bodové hodnocení než 7) |
| 7 | porost dobře zapojený, polehlý max. na 25 % plochy, vegetačně ne zcela vyrovnaný, u kterého lze zaplevelení a zdravotní stav hodnotit slovem slabě, s předpokladem dobrého výnosu |
| 5 | porost prořídlý, polehlost nad 25 % plochy, nevyrovnaný, zaplevelení a zdravotní stav střední, s předpokladem průměrného výnosu |
| 3 | porost mezerovitý, řídký, silně polehlý (nad 50 %, kdy již nelze zodpovědně posuzovat druhovou a odrůdovou čistotu), silně zaplevelený, ve špatném zdravotním stavu, s předpokladem podprůměrného výnosu |
| 1 | porost prakticky nehodnotitelný, stupeň polehlosti neumožňuje hodnocení pravosti a čistoty odrůdy, silně zaplevelený, silně poškozený chorobami a škůdci, předpoklad sklizně je zcela minimální |
(3) K hodnocení celkového stavu porostu patří i odhad celkové sklizně, přehližitel jej uvede při poslední předepsané přehlídce (případně kontrolní přehlídce) porostu, je uváděn odhad celkové čisté sklizně z přehlížené plochy.
3.2. Čistota druhu
(1) Hodnotí se příměsi jiného rostlinného druhu téže skupiny plodin, případně druhů příbuzných,
b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven. Tyto druhy budou do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisovány sestupně, podle síly pokryvnosti, při nižším výskytu bude zaznamenán i početní stav
a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,
(2) U zjištěných příměsí se uvádí celý druhový název nebo alespoň název rodový s uvedením zjištěného počtu.
| Tab. 5 | |
| Bodové hodnocení | Popis |
|---|---|
| 9 | a) porost je zcela prost příměsí jiného druhu (max. výskyt - ojediněle, rostlinných druhů mimo počítání) b) porost bez výskytu nebo s minimálním výskytem jiných druhů |
| 7 | a) výskyt rostlin jiných druhů dosahuje maximálně 50 % stanovených hodnot b) slabý výskyt |
| 5 | a) výskyt rostlin jiných druhů dosahuje maximálně stanovených hodnot b) střední až silný výskyt jiných rostlinných druhů, přičemž je možné hodnotit čistotu a pravost odrůdy |
| 3 | a) výskyt rostlin jiných druhů přesahuje stanovené hodnoty a to v množství, kdy lze ještě provést selekci a povolit kontrolní přehlídku b) silný výskyt jiných rostlinných druhů, následný výskyt semen těchto druhů je z osiva čištěním neodstranitelný, pravost a čistota odrůdy je obtížně hodnotitelná |
| 1 | a) výskyt rostlin jiných rostlinných druhů je v množství, které již selekci neumožňuje b) výskyt rostlin velmi silný, není možné hodnotit ostatní vlastnosti potřebné k uznání porostu |
(3) Bodové hodnocení
(4) Jiné rostlinné druhy podle bodu 3.2. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.
3.3 Čistota odrůdy
(1) Hodnotí se výskyt jiných odrůd a zřetelně odchylných typů u posuzovaného druhu. Hodnocení se provádí podle úředního popisu morfologie rostlin dané odrůdy.
(2) Slovní hodnocení - přehližitel uvede stručný popis odchylných rostlin vyjadřující rozdílnost od popisu odrůdy a počet těchto jednotlivých odchylek. Celkový součet odchylek bude uveden číselně na záznamu v příslušné kolonce vpravo.
(3) Bodové hodnocení
| Tab. 6 | |
| Bodové hodnocení | Popis |
|---|---|
| 9 | porost je zcela prost odrůdových příměsí a zřetelně odlišných typů (maximální výskyt - ojediněle, mimo počítání) |
| 7 | výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů dosahuje maximálně 50 % stanovených hodnot |
| 5 | výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů dosahuje maximálně stanovených hodnot |
| 3 | výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů přesahuje stanovené hodnoty a to v množství, kdy lze ještě provést selekci a povolit kontrolní přehlídku |
| 1 | výskyt rostlin jiných odrůd a zřetelně odchylných typů je v množství, které již selekci neumožňuje; nebo došlo k záměně odrůdy. |
3.4 Zaplevelení
(4) Jiné rostlinné druhy podle bodu 3.4. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.
(1) Hodnotí se výskyt jiných rostlinných druhů, plevelných i kulturních, které nepodléhají hodnocení v bodě 3.2. Jedná se o druhy,
a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,
b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven. Tyto druhy budou do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisovány sestupně, podle síly pokryvnosti.
(2) U zjištěných příměsí jiných rostlinných druhů se uvádí jejich celý druhový název nebo alespoň název rodu.
| Tab. 7 | |
| Bodové hodnocení | Popis |
|---|---|
| 9 | a) porost bez výskytu stanovených jiných rostlinných druhů b) porost bez výskytu nebo s minimálním výskytem jiných rostlinných druhů |
| 7 | a) porost s výskytem maximálně 50% z počtu stanovených jiných rostlinných druhů b) slabé zaplevelení |
| 5 | a) porost s výskytem jiných rostlinných druhů nepřesahujícím stanovené hodnoty b) střední až silný výskyt jiných rostlinných druhů, přičemž je možné hodnotit čistotu a pravost odrůdy |
| 3 | a) výskyt jiných rostlinných druhů převyšující stanovené hodnoty, přičemž selekce v porostu je možná b) silný výskyt jiných rostlinných druhů, následný výskyt semen těchto druhů je z osiva čištěním neodstranitelný, pravost a čistota odrůdy je obtížně hodnotitelná |
| 1 | a) výskyt rostlin jiných rostlinných druhů v množství několikanásobně převyšující stanovené hodnoty neumožňuje selekci; pro stanovení výskytu je možné použít odhad b) zaplevelení velmi silné, není možné hodnotit ostatní vlastnosti potřebné k uznání porostu |
(3) Bodové hodnocení
3.5 Zdravotní stav
(4) Škodlivé organizmy podle bodu 3.5. odst. 1 písmene a) i b) se do záznamu o výsledku přehlídky množitelského porostu zapisují jednou bodovou hodnotou, a to vždy nižší z obou zjištěných.
| Tab. 8 | |
| Bodové hodnocení | Popis |
|---|---|
| 9 | a) množitelský porost bez výskytu rostlin napadených sledovanými škodlivými organizmy, neboje výskyt ojedinělý b) ojedinělý výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu |
| 7 | a) množitelský porost s výskytem napadených rostlin maximálně 50% ze stanoveného počtu b) slabý výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu |
| 5 | b) množitelský porost s výskytem napadených rostlin nepřesahujícím stanovené hodnoty c) střední výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu |
| 3 | a) množitelský porost s výskytem napadených rostlin nad stanovené hodnoty, přičemž selekce v porostu je možná b) silný výskyt škodlivých organizmů v množitelském porostu |
| 1 | velmi silný výskyt škodlivých organizmů, výskyt karanténních škodlivých organizmů |
(3) Bodové hodnocení
(2) V případě výskytu karanténních škodlivých organizmů se porost neuzná a nález se oznámí Státní rostlinolékařské správě.
(1) Hodnotí se výskyt škodlivých organizmů (chorob a škůdců) v množitelském porostu. Jedná se o škodlivé organizmy,
a) u kterých je stanoven maximální výskyt v množitelském porostu početně nebo procenticky,
b) jejichž výskyt není v množitelském porostu stanoven, ale zapisuje se do záznamu o výsledku množitelského porostu a bere se v úvahu při silném poškození porostu.
§ 13
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Metodika provádění vegetačních zkoušek
Metodika provádění vegetačních zkoušek
1. Účel vegetační zkoušky
(2) Vegetační zkouškou se kontroluje druhová a odrůdová čistota a pravost, procento hybridnosti, popřípadě zdravotní stav. Rovněž se sleduje, zda nedochází ke změnám znaků odrůd během procesu množení.
(1) Vegetační zkouška umožňuje posoudit vlastnosti rozmnožovacího materiálu ve znacích, které jsou jinými metodami obtížně stanovitelné, málo průkazné nebo příliš nákladné.
2. Typy vegetačních zkoušek, jejich provedení a systém hodnocení
2.2 Zkouška odrůdové pravosti a čistoty
(1) Vegetační zkouška se provádí
e) u základního rozmnožovacího materiálu a rozmnožovacího materiálu předstupňů u odrůd které se jevily v předchozím uznávacím řízení množitelských porostů problematické nebo u kterých dodavatel poprvé podal žádost o uznání,
a) u partií osiv, u kterých je pochybnost o pravosti nebo čistotě odrůdy,
b) u šlechtitelského rozmnožovacího materiálu který je uznáván na žádost dodavatele,
c) při kontrole komponentů pro hybridní odrůdy,
d) při kontrole vybrané partie osiva a sadby dovážené ze třetích zemí,
f) v případě reklamací.
(2) Pro odběr vzorků na zkoušky podle písmene c) a f) vydává Ústav každoročně seznam odrůd ze kterých mají být vzorky odebrány.
2.3 Kontrola procenta hybridnosti
(1) Zkouška se provádí formou následné kontroly osiva hybridních odrůd druhů, u kterých je tato zkouška podmínkou uznání osiva.
(2) Procento hybridnosti se vypočítá jako poměr rostlin neodpovídajících stanoveným parametrům k celkovému počtu hodnocených rostlin. Výsledek se uvádí na konečném dokladu.
(3) U sterilních komponentů pro hybridní odrůdy se provádí kontrola, zda rostliny neobsahují životaschopný pyl.
| Tab. 1 | |
| Druh | Postupy a způsoby hodnocení |
|---|---|
| řepka ozimá | Porost se zakládá ve dvou opakováních na odlišných lokalitách; hybridnost se kontroluje ve fázi kvetení rostlin, přičemž se hodnotí se každá rostlina samostatně. Rodičovské komponenty se kontrolují obdobně. |
| rajče | Osivo se vysévá do sadbovačů, hodnocení se provádí ve fázi jednoho pravého listu. Hodnotí se tvar pravého listu. |
| paprika | Osivo se vysévá do sadbovačů, sadba se vysází do skleníku; hodnotí se jednotlivé rostliny s plně vyvinutými plody. Podle popisu odrůdy se hodnotí rostlina, tvar, postavení a barva plodu. |
| okurky | Rostliny se hodnotí jednotlivě. Podle popisu odrůdy se hodnotí rostlina, typ kvetení. |
| kedluben, zelí | Zjišťuje se výskyt rodičovských komponentů. |
| ostatní | Zjišťuje se výskyt rodičovských komponentů a výskyt nehybridních rostlin. |
(4) Způsob provedení zkoušek u jednotlivých druhů je uveden v Tab. 1
(Organisation for economic co-operation and development) (dále jen „OECD“)
2.1 Zkoušky podle schémat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, pro certifikaci osiv v mezinárodním obchodě
2.1 Zkoušky podle schémat Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, pro certifikaci osiv v mezinárodním obchodě
(2) Ústav vydává mezinárodní OECD certifikáty, potvrzující odrůdovou pravost a čistotu za předpokladu vyhovujícího výsledku vstupní vegetační zkoušky, odebrání vzorku na výstupní vegetační zkoušku a vyhovujícího výsledku polní přehlídky.
(1) Nedílnou součástí certifikace podle schémat OECD jsou vedle polních přehlídek vegetační zkoušky. Zkoušky se provádějí a hodnotí podle pokynů pro vegetační zkoušky a polní přehlídky OECD. V rámci certifikace podle schémat OECD se zakládají vegetační zkoušky, a to
a) vstupní vegetační zkouška (pre-control)
3. hodnocení vegetační zkoušky by se mělo shodovat s hodnocením množitelského porostu,
2. hodnocení vstupní vegetační zkoušky rozmnožovacího materiálu, může být využito při hodnocení množitelského porostu,
1. zkouška probíhá ve stejném vegetačním období, ve kterém je hodnocen množitelský porost,
4. v případě zjištění závad se zjistí jejich příčina a posoudí závažnost. Pokud se nejedná o vnější vlivy, jsou tyto závady důvodem k nevydání certifikátu,
b) výstupní vegetační zkouška (post-control),
1. kontroluje se, zda v průběhu množení nebo úpravy osiva nedošlo k nežádoucím změnám jeho vlastností,
2. výstupní vegetační zkouška může být současně vstupní vegetační zkouškou pro osivo další generace.
Jedná se o vegetační zkoušky standardního osiva zeleniny odebraného v rámci následné kontroly prováděné Ústavem.
2.6 Následné zkoušky kontroly standardního osiva zeleniny
2.6 Následné zkoušky kontroly standardního osiva zeleniny
(1) Podle druhu se hodnotí určený počet rostlin nebo celkové množství rostlin porostu na ploše o výměře uvedené v Tab. 3.
Hodnotí se pravost a čistota odrůdy a výskyt druhových příměsí. U mrkve se navíc hodnotí odlišná barva kořenů, u řepy salátové bulvy s bílými kruhy a bulvy s výraznými světlými kruhy. U plodových zelenin se obvykle ponechávají vybrané plody do plné zralosti pro kontrolu určitých odrůdových znaků.
(2) Měřítkem hraničních hodnot pro jednotlivé vlastnosti jsou
(2) Měřítkem hraničních hodnot pro jednotlivé vlastnosti jsou
b) stanovené hodnoty u daného druhu pro množitelské porosty.
a) hodnoty standardního vzorku, který je vždy vyset v bezprostřední blízkosti vzorku zkoušeného,
(3) O výsledku vegetační zkoušky jako následné kontroly standardního osiva zelenin vydá Ústav protokol, jehož vzor je uveden v příloze č. 2.
(4) Je-li hodnocení negativní, je tento protokol podkladovým materiálem pro zahájení správního řízení.
2.7 Zkouška kontroly sazenic zelenin
Kontroluje se druhová a odrůdová pravost a čistota a zdravotní stav u vzorků odebraných Ústavem u dodavatele sazenic. Zkouška a její hodnocení je obdobné jako u bodu 2.6.
Kontroluje se druhová a odrůdová pravost a čistota a zdravotní stav u vzorků odebraných Ústavem u dodavatele sazenic. Zkouška a její hodnocení je obdobné jako u bodu 2.6.
2.4 Následná kontrola sadby brambor
(3) Během vegetace je každá zkušební parcela kontrolována 2x, a to komisionelní přehlídkou.
(4) Vegetační zkoušky se hodnotí podle postupů pro množitelské porosty.
(1) Kontrole podléhá sadba v uznávacím řízení ve stupni SE1( případně SE2), nové odrůdy zařazené ve státních odrůdových zkouškách pokud je požádáno o uznávací řízení, odrůdy mající hodnotu vyšší, než je průměrný výsledek zdravotního stavu všech odrůd v daném roce, revizní vzorky a vzorky sadby dovážených a vyvážených partií.
(2) Při zkoušce se vysazuje 100 hlíz (4 x 25 ks) na zkušební parcelu.
2.5 Stanovení procenta výskytu plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy
(1) Při stanovení výskytu semen plevelných řep v osivu cukrovky a krmné řepy je vegetační zkouška zakládána ve dvou lokalitách, na parcelách o ploše 45 m2, kde je bez jednocení vypěstováno cca 2000 rostlin. Tyto parcely se označují pouze kódem z důvodu zachování anonymity vzorku.
(2) Hodnocení provádějí pracovníci Ústavu komisionelně a za přítomnosti dodavatelů. U každé kvetoucí rostliny se kontrolují tyto znaky plevelné řepy:
d) počet cévních svazků na kořeni,
e) pevnost kořene.
a) vegetativní ranost,
b) výskyt anthokyanu na stonku,
c) počet květů,
(3) S výsledky hodnocení jsou dodavatelé seznámeni na místě, přičemž protokoly o provedeném hodnocení vegetační zkoušky jsou zasílány poštou.
3. Technologický postup
3.1 Zkušební vzorky
(1) Postup odběru a minimální hmotnost vzorků pro vegetační zkoušky je uvedena v příloze č.5.
(3) Vzorek, který byl dodán na zkušební stanici po termínu uvedeném v Tab. 2, nebude zařazen v daném vegetačním období do zkoušek. Na žádost dodavatele, může být zařazen do zkoušek v období následujícím
(2) Konečné termíny dodání vzorků pro vegetační zkoušky na zkušební stanice jsou uvedeny v Tab. 2
| Tab. 2 | |
| Druh | Termín |
|---|---|
| POLNÍ PLODINY | |
| Obiloviny | |
| - jarní | 15.3 |
| - kukuřice | 15.4 |
| - ozimý ječmen | 15.9 |
| - ostatní ozimé obiloviny | 30.9 |
| Luskoviny | 15.3 |
| Olejniny | 15.3 |
| - řepka ozimá | 20.8 |
| - řepka na zkoušku hybridnosti | 15.8 |
| Jeteloviny | 30.3 |
| -jetel nachový | 20.8 |
| Trávy | |
| - jílek mnohokvětý jednoletý | 31.3 |
| - jílek mnohokvětý italský | 31.8 |
| - víceleté trávy | 15.4 |
| svazenka | 15.3 |
| cukrovka, cukrovka- hodnocení plevelných řep | 15.3 |
| krmná řepa | 15.3 |
| brambory - sadba | 15.3 |
| ZELENINY | |
| cibule a česnek jarní, čekanka, hrách dřeňový, středně rané až velmi pozdní odrůdy kapusty, květáku a zelí, mrkev, paprika, pažitka, petržel, pór, rajče, ředkev, řepa salátová, salát letní a podzimní, zelí pekingské, tuřín/vodnice | 31.1 |
| fazol zahradní, kukuřice cukrová, meloun cukrový a vodní, tykev | 28.2 |
| okurka polní | 31.3 |
| cibule ozimá | 30.7 |
| česnek ozimý | 30.9 |
| brokolice, celer, kadeřávek, velmi rané až polorané odrůdy kapusty, květáku a zelí, kedluben, okurka rychlená, ředkvička, salát k rychlení a jarní, špenát, | 31.12 |
(1) Při vegetační zkoušce se zjišťuje, zda rostliny vyrostlé na kontrolní parcele ze zkušebního vzorku odpovídají svými vlastnostmi
b) rostlinám standardního vzorku,
a) úřednímu popisu odrůdy,
c) hodnotám stanoveným pro posuzování množitelských porostů.
(2) U jednotlivých druhů se hodnotí vybrané odrůdové znaky určující charakter odrůdy, podle kterých byla odrůda registrována.
3.2 Standardní vzorky
(3) Jako standardní vzorek je možné použít
b) vzorek inbreední linie nebo rodičovských hybridních odrůd dodaný šlechtitelem. Tyto vzorky je možné použít za předpokladu, že dodané osivo bylo vegetační zkouškou porovnáno se vzorkem dodaným Ústavu šlechtitelem při registraci odrůdy.
a) úředně odebraný vzorek osiva předstupňů a základního osiva,
(1) Standardní vzorek je vzorek odrůdy, se kterým je zkušební vzorek srovnáván za účelem prověření odrůdové pravosti a čistoty.
(2) Jako standardní vzorek se používá
a) vzorek dodaný Ústavu šlechtitelem při registraci odrůdy,
b) vzorek osiva odrůdy který si Ústav vyžádá od šlechtitele nebo udržovatele dané odrůdy,
c) vzorek odrůdy dodaný na žádost Ústavu úřední autoritou příslušné země u odrůdy registrované v zahraničí.
(4) V případě ztráty klíčivosti nebo spotřebování zásoby osiva si vyžádá Ústav nový standardní vzorek, a to v předstihu jednoho vegetačního období.
4. Parcely pro vegetační zkoušku.
(4) Na kontrolních parcelách se omezuje použití herbicidů, regulátorů růstu a hnojení, aby nebyla ovlivněna morfologie rostlin a nedošlo k poléhání porostu.
(3) Zkoušené druhy se pěstují na kontrolních parcelách v souladu s agrotechnickými zásadami pro daný rostlinný druh a s použitím metod odrůdového zkušebnictví.
(2) Pozemek, na kterém jsou parcely s vegetačními zkouškami umístěny, nesmí být zaplevelen volně rostoucími rostlinami téhož nebo blízce příbuzného druhu a sled plodin musí zaručovat, že osivo z půdní zásoby neovlivní hodnocení zkoušky.
(6) Minimální výměry kontrolních parcel, popřípadě nejnižší počet rostlin pro jednotlivé druhy jsou uvedeny v Tab. 3
*) pokud to plodina vyžaduje, jsou místo výměry uváděny počty rostlin potřebné k hodnocení.
*) pokud to plodina vyžaduje, jsou místo výměry uváděny počty rostlin potřebné k hodnocení.
| Tab.3 | ||
| Druh | Kategorie | Výměra m2 *) |
|---|---|---|
| obiloviny, kukuřice, luskoviny, olejniny, jeteloviny, svazenka trávy (kromě lipnice luční a jílků) | SE,E | 30 |
| C | 10 | |
| lipnice luční | SE,E | 20 |
| C | 10 | |
| jílky | SE,E | 50 |
| C | 10 | |
| cukrovka, krmná řepa | ||
| - klasická vegetační zkouška | E,C | 20 |
| - plevelné řepy | C | 45 |
| brambory - sadba | SE, E, C | 100 hlíz |
| brokolice, celer, fazol zahradní pnoucí, kadřávek, kapusta, kedluben, květák, kukuřice cukrová (populace), okurka polní, pažitka, saláty, zelí hlávkové, čínské a pekingské | SE,E,C,S | 60 rostlin |
| cibule, mrkev, pastinák, petržel (kořenová a naťová), pór, ředkvička, řepa salátová, špenát | SE,E,C,S | 200 rostlin |
| čekanka, česnek, hrách dřeňový | SE,E,C,S | 100 rostlin |
| černý kořen | SE,E,C,S | 300 rostlin |
| fazol zahradní (keříčkový) | SE,E,C,S | 150 rostlin |
| kukuřice cukrová (hybridní) | E,C | 40 rostlin |
| paprika a rajče (na poli) | SE,E,C,S | 40 rostlin |
| meloun cukrový, meloun vodní, okurka rychlená, paprika a rajče (v rychlírně), ředkev, tykev | SE,E,C,S | 20 rostlin |
| rajče (hybridnost) | C | 200 rostlin |
| tuřín/ vodnice | SE,E,C,S | 80 rostlin |
| sazenice zeleniny (podle druhů) | SE,E,C,S | od 20 do 100 rostlin |
(1) Vegetační zkoušky se provádí na zkušebních stanicích Ústavu nebo na pracovištích pověřené osoby v podmínkách polních parcelních zkoušek nebo v chráněných prostorách skleníků nebo fóliovníků.
(5) Zkušební parcely se rozmisťují na pozemku podle rostlinného druhu, odrůdy a typu vegetační zkoušky, vždy na základě předem vypracovaného plánu podle těchto kriterií:
a) zkušební parcela je umístěna co nejblíže k parcele standardního vzorku dané odrůdy,
c) je-li vzorek vyséván ve více variantách, musí být opakování umístěno na jiné části pozemku, zvláště u druhů, kde se při hodnocení provádí měření.
b) podobné odrůdy jsou vysévány vedle sebe,
5. Postup hodnocení a vedení záznamů o jednotlivých zkouškách.
(5) Dodavatelé jsou informováni o výsledcích vegetačních zkoušek výpisem z databáze Ústavu.
(2) Jednotlivé vlastnosti zkušebních vzorků se hodnotí porovnáváním s vlastnostmi standardního vzorku, přičemž se bere v úvahu povolená odchylka odrůdové čistoty uvedená v Tab. 4. Vzorek nevyhovuje, pokud počet odchylných typů rostlin je stejný nebo větší než hraniční hodnoty tyto hodnoty jsou uvedené v Tab. 4
*) čistota 99,9 % znamená 1 odchylnou rostlinu z 1 000 přehlížených, hodnoty jsou stanoveny při 5 % úrovni statistické pravděpodobnosti,
**) hodnoty statisticky neprůkazné.
*) čistota 99,9 % znamená 1 odchylnou rostlinu z 1 000 přehlížených, hodnoty jsou stanoveny při 5 % úrovni statistické pravděpodobnosti,
| Tab. 4 | |||
| Vzorek (rostliny, klasy) | Standard odrůdové čistoty*) | ||
|---|---|---|---|
| 99,9 % | 99,7 % | 99,0 % | |
| Počet odchylných rostlin | |||
| 200 | -**) | - | 6 |
| 300 | - | - | 7 |
| 400 | - | 4 | 8 |
| 1 000 | 4 | 7 | 16 |
| 1 400 | 5 | 9 | 21 |
| 2 000 | 6 | 11 | 29 |
| 4 000 | 9 | 19 | 52 |
**) hodnoty statisticky neprůkazné.
(3) V průběhu vegetace se provádějí opakovaná pozorování vždy v optimální růstové fázi rostlin pro sledovaný znak. Odchylné rostliny se hodnotí detailně a jsou viditelně označeny pro další pozorování.
(1) Každá parcela se hodnotí jednotlivě. Hodnocení provádí pracovník Ústavu, podle úředního popisu odrůdy.
(4) Výsledky jednotlivých pozorování se zapisují do polního zápisníku. Údaje z polního zápisníku se převedou do elektronické databáze Ústavu k dalšímu zpracování. Všechna data se archivují.
k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Část I
Část I
Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky
Zemědělské druhy a zeleniny
*) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku
Tabulka 1
| Druh - latinsky | Druh - česky | Maximální hmotnost partie kg | Minimální hmotnost laboratorního vzorku**) g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku **) g | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku g/ks |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| Agropyron cristatum | Pýr hřebenitý | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 200 |
| Agrostis canina | Psineček psí | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2.5) | 150 |
| Agrostis capillaris | Psineček tenký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 |
| Agrostis gigantea | Psineček veliký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 |
| Agrostis stolonifera | Psineček výběžkatý | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 |
| Allium cepa | Cibule | 10 000 | 25 (80) | 8 | 80 | 70 |
| Allium fistulosum | Cibule zimní (sečka) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 70 |
| Allium porrum | Pór | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 80 |
| Allium sativum | Česnek | 10 000 | 20 (80) | 8 | 80 | 70 |
| Allium schoenoprasum | Pažitka pravá | 10 000 | 15 (30) | 3 | 30 | 20 |
| Alopecurus pratensis | Psárka luční | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 150 |
| Anethum graveolens | Kopr vonný | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 40 |
| Anthoxanthum odoratum | Tomka vonná | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 |
| Anthriscus cerefolium | Kerblík | 10 000 | 20 (60) | 6 | 60 | 20 |
| Anthyllis vulneraria | Uročník bolhoj | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 300/150* |
| Apium graveolens | Celer | 10 000 | 5 (25) | 1 | 10 | 5 |
| Arrhenatherum elatius | Ovsík vyvýšený | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 75 |
| Asparagus officinalis | Chřest | 20 000 | 100 (1000) | 100 | 1000 | 100 |
| Avena sativa | Oves | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Beta vulgaris | Řepa krmná, cukrovka | 20 000 | 500 | 50 | 500 | 200 |
| Beta vulgaris var. vulgaris | Mangold | 10 000 (20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 |
| Beta vulgaris var. conditiva | Řepa salátová | 10 000 (20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 |
| Brassica juncea | Hořčice sareptská | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 |
| Brassica napus | Řepka | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 |
| Brassica napus var. napobrassica | Turín | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 10 |
| Brassica nigra | Hořčice černá | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 |
| Brassica oleracea | Kapusta krmná | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 |
| Brassica oleracea | Brokolice, kedluben, kadeřávek, kapusta, květák, zelí | 10 000 | 25 (100) | 10 | 100 | 20 |
| Brassica chinensis | Zelí čínské | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 20 |
| Brassica rapa | Řepice (řepák) | 10 000 | 200 (70) | 7 | 70 | 250 |
| Brassica rapa | Vodnice, zelí pekingské | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 50 |
| Bromus catharticus | Sveřep samužníkovitý | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 |
| Bromus inermis | Sveřep bezbranný | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 75 |
| Bromus sitchensis | Sveřep sitecký | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 150 |
| Camelina sativa | Lnička setá | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 100 |
| Cannabis sativa | Konopí seté | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 |
| Capsicum annuum | Paprika | 10 000 | 40 (150) | 15 | 150 | 10 |
| Carthamus tinctorius | Světlice barvířská (saflor) | 25 000 | 900 | 90 | 900 | 100 |
| Carum carvi | Kmín | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 200 |
| Cichorium endivia | Endivie štěrbák | 10 000 | 15 (40) | 4 | 40 | 10 |
| Cichorium intybus | Čekanka (s výjimkou průmyslové) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 25 |
| Cichorium intybus | Čekanka průmyslová | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 100 |
| Citrullus lanatus | Meloun vodní | 20 000 | 250 (1000) | 250 | 1000 | 100 ks |
| Coriandrum sativum | Koriandr setý | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 40 |
| Coronilla varia | Čičorka pestrá | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 100 |
| Cucumis melo | Meloun cukrový | 10 000 | 100 (150) | 70 | - | 100 ks |
| Cucumis sativus | Okurka | 10 000 | 25 (150) | 70 | - | 400 ks |
| Cucurbita maxima | Tykev velkoplodá | 20 000 | 250 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks |
| Cucurbita pepo | Tykev obecná, cuketa | 20 000 | 150 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks |
| Cynara cardunculus | Karda | 10 000 | 50 (900) | 90 | 900 | 50 |
| Cynara scolymus | Artyčok zeleninový | 10 000 | 900 | 90 | 900 | 50 |
| Cynodon dactylon | Troskut prstnatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 (10) | - |
| Cynosurus cristatus | Pohánka hřebenitá | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 |
| Dactylis glomerata | Srha říznačka | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 |
| Dactylis polygama | Srha hajní | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 |
| Daucus carota | Mrkev | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 80 |
| Deschampsia cespitosa | Metlice trsnatá | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 150 |
| Elytrigia intermedia | Pýr prostřední | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 150 |
| Fagopyrum esculentum | Pohanka obecná | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 |
| Festuca arundinacea | Kostřava rákosovitá | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 |
| Festuca ovina | Kostřava ovčí | 10 000 | 100 (25) | 2,5 | 30 (25) | 200 |
| Festuca pratensis | Kostřava luční | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 |
| Festuca rubra | Kostřava červená | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 |
| X Festulolium | Festulolium | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 200 |
| Foeniculum vulgare | Fenykl | 10 000 | 25 (180) | 18 | 180 | 70 |
| Glycine max | Sója | 25 000 | 1000 | 500 | 1000 | 1000 |
| Hedysarum coronarium | Kopyšník | plod 10 000 sem. 10 000 | 1000 (300) 400 (120) | 30 12 | 300 120 | |
| Helianthus annuus | Slunečnice | 25 000 | 1000 | 200 | 1000 | 250 |
| Holcus lanatus | Medyněk vlnatý | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 75 |
| Hordeum vulgare | Ječmen | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Lactuca sativa | Salát hlávkový | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 15 |
| Lens culinaris | Čočka jedlá | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 |
| Lepidium sativum | Řeřicha setá | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 10 |
| Linum usitatissimum | Len | 10 000 | 300 (150) | 15 | 150 | 150 |
| Lolium x boucheaneum | Jílek hybridní | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200* |
| Lolium multiflorum | Jílek mnohokvětý italský | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200* |
| Lolium perenne | Jílek vytrvalý | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200* |
| Lotus corniculatus | Štírovník růžkatý | 10 000 | 200 (30) | 3 | 30 | 300/150* |
| Lotus ornithopodioides | Štírovnik jednoletý | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 300/150* |
| Lupinus albus | Lupina bílá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 |
| Lupinus angustifolius | Lupina úzkolistá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 |
| Lupinus luteus | Lupina žlutá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 |
| Lycopersicon esculentum | Rajče | 10 000 | 20 | 7 | - | 5 |
| Malva verticillata | Sléz přeslenitý | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 5 |
| Medicago lupulina | Tolice dětelová | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150* |
| Medicago x varia | Vojtěška proměnlivá | 10 000 | 300 (80) | 10 | 50 (100) | 300/150* |
| Medicago sativa | Vojtěška setá | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150* |
| Melilotus alba | Komonice bílá | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 300/150* |
| Onobrychis viciifolia (plod) | Vičenec | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 300/150* |
| Onobrychis viciifolia (semeno) | Vičenec | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 300/150* |
| Origanum majorána | Majoránka zahradní | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 0,5 |
| Panicům miliaceum | Proso seté | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 500 |
| Papaver somniferum | Mák | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 100 |
| Pastinaca sativa | Pastinák setý | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 10 |
| Petroselinum crispum | Petržel | 10 000 | 10 (40) | 4 | 40 | 60 |
| Phacelia tanacetifolia | Svazenka | 10 000 | 300 (50) | 5 | 40 (50) | 100 |
| Phalaris arundinacea | Lesknice rákosovitá | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 200 |
| Phalaris aquatica | Lesknice vodní | 10 000 | 100 (40) | 4 | 50 (40) | 200 |
| Phalaris canariensis | Lesknice kanárská | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 200 |
| Phalaris minor | Lesknice menší | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 |
| Phaseolus coccineus | Fazol šarlatový | 20 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 500 |
| Phaseolus vulgaris | Fazol obecný | 25 000 | 700 (1000) | 700 | 1000 | 500 |
| Phleum bertolonii | Bojínek cibulkatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 |
| Phleum pratense | Bojínek luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 |
| Pimpinella anisum | Anýz vonný | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 50 |
| Pisum sativum | Hrách setý, peluška | 25 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 |
| Pisum sativum | Hrách zahradní | 25 000 | 500 (1000) | 900 | 1000 | 1000 |
| Poa annua | Lipnice roční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 150 |
| Poa compressa | Lipnice smáčknutá | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 150 |
| Poa nemoralis | Lipnice hajní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 |
| Poa palustris | Lipnice bahenní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 |
| Poa pratensis | Lipnice luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 |
| Poa trivialis | Lipnice obecná | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 |
| Raphanus sativus | Ředkev | 10 000 | 300 | 30 | 300 | 250 |
| Raphanus sativus | Ředkvička, ředkev (zeleniny) | 10 000 | 50 (300) | 30 | 300 | 50 |
| Rheum rhaponticum (Rheum rhabarbarum) | Reveň (rebarbora) | 10 000 | 135 (450) | 45 | 450 | - |
| Scorzonera hispanica | Černý kořen | 10 000 | 30 (300) | 30 | 300 | 30 |
| Secale cereale | Zito | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Setaria italica | Bér vlašský (čumíza, mohár) | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 150 |
| Sinapis alba | Hořčice bílá | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 250 |
| Solanum melongena | Lilek vejcoplodý | 10 000 | 20 (150) | 15 | 150 | 10 |
| Sorghum bicolor | Čirok (obecný) | 10 000 | 1000 (900) | 90 | 900 | 200 |
| Sorghum bicolor x S. sudanense | Čirok obecný x Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (500) | 30 | 900 (300) | 200 |
| Sorghum sudanense | Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (250) | 25 | 900 (250) | 200 |
| Spinacia oleracea | Špenát setý | 10 000 | 75 (250) | 25 | 250 | 150 |
| Tetragonia tetragonoides | Čtyřboč (špenát novozélandský) | 20 000 | 1000 | 200 | 1000 | 150 |
| Trifolium alexandrinum | Jetel alexandrijský | 10 000 | 400 (60) | 6 | 60 | 300/150* |
| Trifolium hybridům | Jetel švédský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150* |
| Trifolium incarnatum | Jetel nachový | 10 000 | 500 (80) | 8 | 80 | 300/150* |
| Trifolium pratense | Jetel luční | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150* |
| Trifolium repens | Jetel plazivý | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150* |
| Trifolium resupinatum | Jetel perský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150* |
| Trigonella foenum-graecum | Pískavice řecké seno | 10 000 | 500 (450) | 45 | 450 | 300/150* |
| Trisetum flavescens | Trojštět žlutavý | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 50 |
| Triticosecale | Triíikale | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Triticum aestivum | Pšenice setá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Triticum durum | Pšenice tvrdá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 |
| Triticum spelta | Pšenice špalda | 30 000 | 1000 | 270 | 1000 | 1000 |
| Valerianella locusta | Kozlíček polníček | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 25 |
| Viciafaba | Bob polní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 |
| Viciafaba | Bob zahradní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 |
| Vicia panonica | Vikev panonská | 20 000 | 1000 | 120 | 1000 | 500 |
| Vicia sativa | Vikev setá | 25 000 | 1000 | 140 | 1000 | 500 |
| Vicia villosa | Vikev huňatá | 20 000 | 1000 | 100 | 1000 | 500 |
| Zea mays | Kukuřice, k.pukancová, k. cukrová | 40 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 |
| Zea mays | Kukuřice – inbrední linie | 40 000 | 250 | 250 | 250 | 250 |
**) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od hmotností ES.
Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby
| Druh latinsky | Druh sadby | Maximální hmotnost partie | Minimální hmotnost laboratorního vzorku | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku |
|---|---|---|---|---|
| kg | kg | kusy | ||
| Solanum tuberosum | Sadba brambor - mechanický rozbor | 40 000 | 25 | - |
| Alium cepa | Sazečka cibule | 5 000 | 1 | 80 cibulí |
| Alium ascalonicum | Šalotka | 5 000 | 1 | 80 cibulí |
| Alium sativum | Česnek | 2 500 | 100 cibulí | 120 cibulí |
Tabulka 2
Část II
Část II
Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva
Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů (plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu).
Cílem rozboru čistoty je stanovit
(2) Zkoušení čistoty
Cílem rozboru čistoty je stanovit
(2) Zkoušení čistoty
c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.
a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva,
b) podíl a druh neškodných nečistot,
Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty je uvedena v části I tabulky 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu.
Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví části I tabulky 1.
(1) Příprava zkušebních vzorků
Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1.
Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví části I tabulky 1.
(1) Příprava zkušebních vzorků
Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1.
Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.
(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů
(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů
(12) Obalované osivo
Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného.
Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného.
Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet.
Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.
e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění
Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev.
Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.
e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění
Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev.
d) Zkouška klíčivosti
Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.
Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.
Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1.
c) Zkouška čistoty
c) Zkouška čistoty
Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat.
zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:
– neškodné nečistoty.
– depeletovaná semena,
1. Zkouška čistoty peletovaných semen
– čisté pelety,
zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:
– neškodné nečistoty.
– depeletovaná semena,
1. Zkouška čistoty peletovaných semen
– čisté pelety,
Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh.
2. ověřování pravosti druhu
2. ověřování pravosti druhu
K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti.
b) Příprava zkušebního vzorku
b) Příprava zkušebního vzorku
a) Obalovaným osivem se rozumí
4. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,
5. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu,
6. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené.
1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva,
2. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva,
3. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva,
Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen.
(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy
Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o
(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy
Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o
a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,
b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,
c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami,
d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,
e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem,
f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti.
(8) Zjišťování živočišných škůdců
Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou
Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou
a) mikroskopickou,
b) vyplavovací,
c) prosévací,
d) makroskopickou,
e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.
(6) Zkoušení vitality osiva
Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.
Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.
b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami
2. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu.
1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí,
a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to:
1. míru a vyrovnanost klíčení osiva,
2. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí,
3. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva.
(7) Zkoušení zdravotního stavu
Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:
Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.
Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:
Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.
a) metodou na agarových plotnách,
b) metodou na filtračním papíře,
c) odstřeďovací metodou a
d) přímou identifikací.
Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.
O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.
Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen.
(5) Biochemická zkouška životaschopnosti
O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.
Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen.
(5) Biochemická zkouška životaschopnosti
Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny.
V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na
(4) Zkoušení klíčivosti
V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na
(4) Zkoušení klíčivosti
d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek.
a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny,
b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny,
c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu,
Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu.
(10) Zkoušení vlhkosti
Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody.
(10) Zkoušení vlhkosti
Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody.
(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen
Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.
Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.
Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.
Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.
Část III
Část III
Kontrola kvality sadby brambor se provádí
Metody zkoušení sadby brambor
a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,
b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje
1. velikostní třídění,
2. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.
Část IV
Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku
Část IV
Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin
Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení
Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.
(2) Laboratorní rozbor
Rozbor sazečky cibule
Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.
Rozbor česnekové sadby
Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené.
Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení
Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.
(2) Laboratorní rozbor
Rozbor sazečky cibule
Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.
Rozbor česnekové sadby
Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené.
d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,
1. cibule naklíčené,
2. cibule mechanicky poškozené,
3. cibule napadené hnilobou.
4. inertní materiál.
a) čistoty (jen u sazečky cibule),
b) velikostního třídění,
c) mechanického poškození,
f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule).
e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,
Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.
(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty
Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku.
(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty
Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku.
Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem subjektivního posouzení těchto parametrů:
(1) Posuzování vzhledu sadby
(1) Posuzování vzhledu sadby
a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a vyzrálost sadby),
b) vyrovnanosti,
c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí),
d) vlhkosti (omakem).