XIII.1.2 Definice a jednotky
Biokoncentrace/Bioakumulace je nárůst koncentrace zkušební látky v organismu (v jeho specifické tkáni) nebo na něm vzhledem ke koncentraci zkušební látky v okolním médiu.
Bioakumulační faktor (BCF nebo K_B) je koncentrace zkušební látky v rybách nebo na nich nebo v jejich specifikovaných tkáních (C_f v µg/g (ppm)) dělená koncentrací chemikálie v okolním médiu (C_w v µg/ml (ppm)), a to v každém okamžiku fáze příjmu při této zkoušce.
Bioakumulační faktor v rovnovážném stavu (BCF_SS nebo KB) se po dlouhou dobu výrazně nemění; koncentrace zkušební látky v okolním médiu je po tuto dobu konstantní.
Plató nebo rovnovážný stav je stav dosažený tehdy, je-li při grafickém vyjádření křivka časové závislosti koncentrace zkušební látky v rybách (C_f) rovnoběžná s časovou osou a tři po sobě jdoucí analýzy C_f vzorků odebraných v intervalech alespoň dvou dnů se neliší více než o ±20 % a není-li mezi těmito třemi dobami odběru žádný výrazný rozdíl. Analyzují-li se sdružené vzorky, požadují se čtyři po sobě jdoucí analýzy. V případě zkušebních látek, jejichž příjem probíhá pomalu, jsou vhodnější sedmidenní intervaly.
Bioakumulační faktory vypočtené přímo z rychlostních konstant kinetiky (k₁/k₂) se nazývají kinetické koncentrační faktory (BCF_k).
Rozdělovací koeficient oktanol-voda (P_ov) je rovnovážný poměr mezi rozpustností chemikálie v n-oktanolu a ve vodě (metoda A.8) a označuje se také jako K_ow. Logaritmus hodnoty P_ov se používá jako ukazatel potenciálu chemikálie bioakumulovat se ve vodních organismech.
Expozice nebo fáze příjmu je časový úsek, během něhož jsou ryby vystaveny působení zkušební chemikálii.
Rychlostní konstanta příjmu (k₁) je číselná hodnota definující rychlost nárůstu koncentrace zkušební látky v testovacích rybách nebo na nich (nebo v jejich specifikovaných tkáních), jsou-li ryby této chemikálii vystaveny (k₁ se vyjadřuje ve jednotce den^-1).
Po-expoziční nebo vylučovací fáze je časový úsek po přemístění testovacích ryb z média obsahujícího zkušební látku do média, které tuto látku neobsahuje, během něhož se studuje vylučování látky z testovacích ryb (nebo její čistý úbytek v nich).
Rychlostní konstanta vylučování (k₂) je číselná hodnota definující rychlost poklesu koncentrace zkušební látky v testovacích rybách (nebo v jejich specifikovaných tkáních) po jejich přemístění z média obsahujícího zkušební látku do média, které tuto látku neobsahuje (k₂ se vyjadřuje ve jednotce den^-1).