XIX. METODA PRO STANOVENÍ ODHADU ADSORPČNÍHO KOEFICIENTU (K_OU) PRO PŮDY A ČISTÍRENSKÉ KALY VYSOKOÚČINNOU KAPALINOVOU CHROMATOGRAFIÍ (HPLC) – metoda C.19 podle přílohy směrnice 2001/59/ES
DODATEK
TABULKA 1
Porovnání hodnot K_ou pro půdy a čistírenské kaly a hodnot vypočtených skreeningovou metodou s HPLC ^1,2

Látka	Číslo CAS	Log Kou pro čistírenské kaly	Log Kou pomocí HPLC	∆	Log Kou pro půdy	Log Kou pomocí HPLC	∆
Atrazin	1912-24-9	1,66	2,14	0,48	1,81	2,20	0,39
Linuron	330-55-2	2,43	2,96	0,53	2,59	2,89	0,30
Fenthion	55-38-9	3,75	3,58	0,17	3,31	3,40	0,09
Monuron	150-68-5	1,46	2,21	0,75	1,99	2,26	0,27
Fenanthren	85-01-8	4,35	3,72	0,63	4,09	3,52	0,57
Fenyl-benzoát	93-99-2	3,26	3,03	0,23	2,87	2,94	0,07
Benzamid	55-21-0	1,60	1,00	0,60	1,26	1,25	0,01
4-Nitrobenzamid	619-80-7	1,52	1,49	0,03	1,93	1,66	0,27
Acetanilid	103-84-4	1,52	1,53	0,01	1,26	1,69	0,08
Anilin	62-53-3	1,74	1,47	0,27	2,07	1,64	0,43
2,5-Dichloranilin	95-82-9	2,45	2,59	0,14	2,55	2,58	0,03

¹ W. Kördel, D. Hennecke, M. Herrmann (1997). Application of the HPLC-screening method for the determination of the adsorption coefficient on sewage sludges. Chemosphere, 35(1/2), str. 121-128.
² W. Kördel, D. Hennecke, C. Franke (1997). Determination of the adsorption-coefficients of organic substances on sewage sludges. Chemosphere, 35 (1/2), str. 107-119.
TABULKA 2
Výsledky mezilaboratorního porovnávacího testu provedeného za účelem zlepšení a validace metody s HPLC (11 zúčastněných laboratoří)¹

Látka	Číslo CAS	Log Kou (OECD 106)	Kou	Log Kou
			Metoda založená na HPLC
Atrazin	1912-24-9	1,81	78 ± 16	1,89
Monuron	150-68-5	1,99	100 ± 8	2,00
Triapenthenol	77608-88-3	2,37	292 ± 58	2,47
Linuron	330-55-2	2,59	465 ± 62	2,67
Fenthion	55-38-9	3,31	2062 ± 648	3,31

¹ W. Kördel, G. Kotthoff, J. Müller (1995). HPLC-screening method for the determination of the adsorption coefficient on soil-results of a ring test. Chemosphere, 30(7), str. 1373-1384.
TABULKA 3
Referenční látky doporučené pro skreeningovou metodu s HPLC na základě adsorpčních dat pro půdu

Referenční látka	Číslo CAS	Logaritmy středních hodnot z násadové rovnovážné metody	Počet hodnot Kou	Logaritmus směrodatné odchylky	Zdroj
Acetanilid	103-84-4	1,25	4	0,48	a)
Fenol	108-95-2	1,32	4	0,70	a)
2-Nitrobenzamid	610-15-1	1,45	3	0,90	b)
N,N-Dimethylbenzamid	611-74-5	1,52	2	0,45	a)
4-Methylbenzamid	619-55-6	1,78	3	1,76	a)
Methylbenzoát	93-58-3	1,80	4	1,08	a)
Atrazin	1912-24-9	1,81	3	1,08	c)
Isoproturon	34123-59-6	1,86	5	1,53	c)
3-Nitrobenzamid	645-09-0	1,95	3	1,31	b)
Anilin	62-53-3	2,07	4	1,73	a)
3,5-Dinitrobenzamid	121-81-3	2,31	3	1,27	b)
Karbendazim	10605-21-7	2,35	3	1,37	c)
Triadimenol	55219-65-3	2,40	3	1,85	c)
Triazoxide	72459-58-6	2,44	3	1,66	c)
Triazofos	24017-47-8	2,55	3	1,78	c)
Linuron	330-55-2	2,59	3	1,97	c)
Naftalen	91-20-3	2,75	4	2,20	a)
Endosulfan-diol	2157-19-9	3,02	5	2,29	c)
Methiokarb	2032-65-7	3,10	4	2,39	c)
Acid Yellow 219	63405-85-6	3,16	4	2,83	a)
1,2,3-Trichlorbenzen	87-61-6	3,16	4	1,40	a)
γ-HCH (lindan)	58-89-9	3,23	5	2,94	a)
Fenthion	55-38-9	3,31	3	2,49	c)
Direct Red 81	2610-11-9	3,43	4	2,68	a)
Pyrazofos	13457-18-6	3,65	3	2,70	c)
a-Endosulfan	959-98-8	4,09	5	3,74	c)
Diklofop-methyl	51338-27-3	4,20	3	3,77	c)
Fenanthren	85-01-8	4,09	4	3,83	a)
Basic Blue 41 (směs)	26850-47-5	4,89	4	4,46	a)
	12270-13-2
DDT	50-29-3	5,63	1	—	b)

a) W. Kördel, J. Müller (1994). Bestimmung des Adsorptionskoeffizienten organischer Chemikalien mit der HPLC. UBA R&D Report No 106 01 044 (1994).
b) B.V. Oepen, W. Kördel, W. Klein (1991). Chemosphere, 22, str. 285-304.
c) Data poskytnutá průmyslem.

XIX.1 METODA
Tato metoda je replikou metody OECD TG121 (2000).

XIX.1.1 ÚVOD
Sorpční chování látek v půdách a v čistírenských kalech může být popsáno parametry experimentálně stanovenými zkušební metodou C.18. Důležitým parametrem je adsorpční koeficient, který je definován jako poměr koncentrace látky v půdě nebo kalu a koncentrace látky ve vodné fázi v rovnováze. Adsorpční koeficient normalizovaný na obsah organického uhlíku v půdě K_ou je užitečným ukazatelem schopnosti chemické látky vázat se na organické látky v půdě a v čistírenském kalu a umožňuje porovnat různé chemické látky. Tento parametr lze odhadnout z korelace s rozpustností ve vodě a s rozdělovacím koeficientem oktanol/voda (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7).
Experimentální metoda popsaná v této zkoušce používá k odhadu adsorpčního koeficientu K_ou v půdě a v čistírenských kalech vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (8). Tyto odhady jsou spolehlivější než odhady z výpočtů pomocí metodiky QSAR (Quantitative Structure Activity Relationship) (9). Jako metoda založená na odhadu nemůže plně nahradit násadové experimenty stanovení adsorpční/desorpční rovnováhy podle metody C.18. Odhady K_ou však mohou být užitečné pro volbu vhodných parametrů pro adsorpční/desorpční studie podle zkušební metody C.18, a to vypočtením K_d (distribučního koeficientu) nebo K_F (Freundlichova adsorpčního koeficientu) z rovnice 3 (viz bod 1.2).

XIX.1.2 DEFINICE
K_d: Distribuční koeficient je definován jako poměr rovnovážných koncentrací C rozpuštěné látky ve dvoufázovém systému skládajícím se ze sorbentu (půda nebo čistírenský kal) a vodné fáze; je bezrozměrný, jsou-li koncentrace v obou fázích vyjádřeny jako hmotnostní podíly. Je-li koncentrace ve vodné fázi vyjádřena v jednotce hmotnosti na jednotku objemu, je jednotkou ml·g^-1. K_d se může měnit s vlastnostmi sorbentu a může záviset na koncentraci.

$K_d=\frac{C_{půda}}{C_{vod}}$

nebo

$\frac{C_{\mathrm{kal}}}{C_{\mathrm{vod}}}$

(1)

kde:
C_půda = koncentrace zkoušené látky v půdě v rovnováze (µg·g^-1)
C_kal = koncentrace zkoušené látky v kalu v rovnováze (µg·g^-1)
C_vod = koncentrace zkoušené látky ve vodné fázi v rovnováze (µg·g^-1, µg·ml^-1).
K_F: Freundlichův adsorpční koeficient je definován jako koncentrace zkoušené látky v půdě nebo v čistírenském kalu (x/m), je-li rovnovážná koncentrace C_vod ve vodné fázi rovna jedné; vyjadřuje se v µg na gram sorbentu. Hodnota se může měnit s vlastnostmi sorbentu.

$\text{log}\frac{x}{m}=\text{log}{K}_F+\frac{1}{n}·\text{log}{C}_{vod}$

(2)

kde:
x/m = množství zkoušené látky x (µg) adsorbované v rovnováze na určitém množství sorbentu m (g)
1/n = směrnice Freundlichovy adsorpční isothermy
C_vod ⁼ koncentrace zkoušené látky ve vodné fázi v rovnováze (µg·ml^-1)
$\mathrm{Při}{C}_{\mathrm{vod}}=1:\log K_F=\log \frac{x}{m}$
K_ou: Distribuční koeficient (K_d) nebo Freundlichův adsorpční koeficient (K_F) normalizovaný na obsah organického uhlíku (f_ou) v sorbentu; zejména u nedisociujících chemických látek je přibližným ukazatelem míry adsorpce látky na sorbentu a umožňuje provést porovnání různých chemických látek. V závislosti na rozměru K_d a K_F může být K_ou bezrozměrný nebo může být jeho jednotkou ml . g^-1 nebo µg . g^-1 organického materiálu.

$K_{ou}=\frac{K_d}{f_{ou}}{\text{bezrozměrný nebo v ml·g}}^{-1}nebo\frac{K_F}{f_{ou}}\mu g·g^{-1}$

(3)

Vztah mezi K_ou a K_d není vždy lineární, hodnoty K_ou se mohou pro jednotlivé půdy měnit, avšak jejich kolísání je ve srovnání s hodnotami K_d nebo K_F silně omezeno.
Adsorpční koeficient (K_ou) lze odečíst pomocí kapacitního faktoru (k´) z kalibrační křivky log k´ versus log K_ou pro vybrané referenční sloučeniny.

$k´=\frac{t_R-t_0}{t_0}$

(4)

kde:
t_R: retenční časy zkoušené a referenční látky pro HPLC (min)
t₀: mrtvá doba HPLC (min) (viz bod 1.8.2).
P_ov: Rozdělovací koeficient oktanol/voda je definován jako poměr koncentrací rozpuštěné látky v n-oktanolu a ve vodě; je bezrozměrný.

$P_{ov}=\frac{C_{oktanol}}{C_{voda}}=K_{ov}$

(5)

XIX.1.3 REFERENČNÍ LÁTKY
Pře použitím metody by měly být známy strukturní vzorec, čistota a disociační konstanta (podle potřeby). Užitečné jsou informace o rozpustnosti ve vodě a v organických rozpouštědlech, o rozdělovacím koeficientu oktanol-voda a o chování při hydrolýze.
Mají-li být uvedena do korelace naměřená retenční data z HPLC pro zkoušenou látku a její adsorpční koeficient, musí být vytvořen kalibrační graf log K_ou versus log k´. Použije se minimálně šest referenční bodů, alespoň po jednom nad a pod očekávanou hodnotou pro zkoušenou látku. Správnost metody se významně zlepší, budou-li použity referenční látky strukturně příbuzné se zkoušenou látkou. Nejsou-li taková data známa, ponechává se na experimentátorovi, aby vybral vhodné kalibrační látky. V takovém případě by měla být vybrána obecnější sada strukturně heterogenních látek. Látky a hodnoty K_ou, které mohou být použity, jsou uvedeny v dodatku, a to v tabulce 1 pro čistírenský kal a v tabulce 3 pro půdu. Volba jiných kalibračních látek by měla být zdůvodněna.

XIX.1.4 PODSTATA ZKUŠEBNÍ METODY
HPLC se provádí na analytických kolonách plněných komerčně dostupným kyanopropylem jako pevnou fází, obsahujícím lipofilní a polární složky. Použije se mírně polární stacionární fáze na silikagelové matrici:

− O − Si	− CH2 − CH2 − CH2	− CN
silikagel	nepolární spacer	polární složka

Podstata zkušební metody je obdobná jako ve zkušební metodě A.8 (rozdělovací koeficient, metoda HPLC). Při průchodu kolonou v mobilní fázi zkoušená látka interaguje se stacionární fází. V důsledku rozdělování mezi mobilní a stacionární fází se postup zkoušené látky zpomaluje. Dvojí složení stacionární fáze s polárními a nepolárními skupinami umožňuje, aby polární a nepolární skupiny molekuly interagovaly podobným způsobem, jako je tomu u organického materiálu v půdě nebo čistírenském kalu. To umožňuje stanovit vztah mezi retenčním časem na koloně a adsorpčním koeficientem na organickém materiálu.
Na sorpční chování zejména u polárních látek má významný vliv pH. V případě zemědělských půd nebo nádrží s čistírenskými kaly se pH normálně pohybuje od pH 5,5 do 7,5. U disociujících látek se ve vhodném pufračním roztoku provedenou dvě zkoušky, a to jak s disociovanou formou, tak s nedisociovanou formou, avšak pouze v případě, že v rozmezí pH 5,5 až 7,5 disociuje alespoň 10 % zkoušené sloučeniny.
Vzhledem k tomu, že se k hodnocení použije pouze vztah mezi retencí na koloně HPLC a adsorpčním koeficientem, není nutná žádná kvantitativní metoda, nýbrž pouze stanovení retenčního času. Je-li k dispozici vhodná sada referenčních látek a lze-li realizovat standardní experimentální podmínky, je metoda rychlým a účinným způsobem odhadu adsorpčního koeficientu K_ou.

XIX.1.5 POUŽITELNOST ZKOUŠKY
Metoda HPLC je použitelná pro chemické látky (radioizotopově značené i neznačené), pro něž je k dispozici vhodný detekční systém (např. spektrofotometr, detektor radioaktivního záření) a jež jsou po dobu experimentu dostatečně stabilní. Může být zvláště užitečná pro chemické látky, jejichž studium je v jiných experimentálních systémech obtížné (tj. pro těkavé látky, které nejsou rozpustné ve vodě v koncentraci, kterou lze analyticky měřit, pro látky s vysokou afinitou k povrchu inkubačních systémů). Metoda může být použita pro směsi, které dávají nerozlišitelný eluční pás. V takovém případě se stanoví horní a dolní meze hodnot log K_ou pro sloučeniny přítomné ve směsi.
Při interpretaci výsledků HPLC mohou někdy působit problémy nečistoty. Jejich vliv je však malý, neboť zkoušené látky lze jasně analyticky identifikovat a od nečistot oddělit.
Metoda je validována pro látky uvedené v tabulce 1 v dodatku a byla rovněž použita u řady jiných chemických látek z následujících chemických tříd:
— aromatické aminy (např. trifluralin (1-(dipropylamino)-2,6-dinitro-4-(trifluormethyl)benzen), 4-chloranilin, 3,5-dinitroanilin, 4-methylanilin, N-methylanilin, 1-nafylamin),
— estery aromatických karoxylových kyselin (např. methyl-benzoát, ethyl-3,5-dinitrobenzoát),
— aromatické uhlovodíky (např. toluen, xylen, ethylbenzen, nitrobenzen),
— estery aryloxyfenoxypropanové kyseliny (např. diklofop-methyl, fenoxaprop-ethyl, fenoxaprop-P-ethyl),
— benzimidazolové a imidazolové fungicidy (např. karbendazim, fuberidazol, triazoxid),
— amidy karboxylových kyselin (např. 2-chlorbenzamid, N,N-dimethylbenzamid, 3,5-dinitrobenzamid, N-methylbenzamid, 2-nitrobenzamid, 3-nitrobenzamid),
— chlorované uhlovodíky (např. endosulfan, DDT, hexachlorbenzen, kvintozen, 1,2,3-trichlorbenzen),
— organofosforové insekticidy (např. azinfos-methyl, disulfoton, fenamifos, isofenfos, pyrazofos, sulprofos, triazofos),
— fenoly (např. fenol, 2-nitrofenol, 4-nitrofenol, pentachlorfenol, 2,4,6-trichlorfenol, 1-naftol),
— deriváty fenylmočoviny (např. isoproturon, monolinuron, pencykuron),
— pigmentová barviva (např. Acid Yellow 219, Basic Blue 41, Direct Red 81),
— polyaromatické uhlovodíky (např. acenaften, naftalen),
— 1,3,5-triazinové herbicidy (např. prometryn, propazin, simazin, terbutryn),
— triazolové deriváty (např. tebukonazol, triadimefon, tradimenol, triapenthenol).
Metoda není použitelná u látek, které reagují s eluentem nebo stacionární fází. Není rovněž použitelná u látek, které interagují specifickým způsobem s anorganickými složkami (např. tvoří klastrové komplexy s minerály jílu). Metoda nemusí být použitelná u povrchově aktivních látek, anorganických látek a mírných nebo silných organických kyselina a zásad. Lze stanovit K_ou s hodnotami log K_ou od 1,5 do 5,0. Disociující látky musí být měřeny s pufrovanou mobilní fázi, avšak je třeba dbát na to aby nedošlo ke srážení složek pufru nebo zkoušené látky.

XIX.1.6 KRITÉRIA JAKOSTI

XIX.1.6.1 Správnost
Obvykle lze adsorpční koeficient zkoušené látky stanovit v rozmezí ±0,5 řádu hodnoty stanovené násadovou rovnovážnou metodou (viz tabulka 1 v dodatku). Vyšší míry správnosti lze dosáhnout, jsou-li použité referenční látky strukturně příbuzné se zkoušenou látkou.

XIX.1.6.2 Opakovatelnost
Stanovení se provedou alespoň dvojmo. Hodnoty log K_ou získané z jednotlivých měření by měly ležet v rozmezí ±0,1.

XIX.1.6.3 Reprodukovatelnost
Dosud získané zkušenosti s použitím metody svědčí o její validitě. Ověřování metody HPLC za použití 48 látek (převážně pesticidů), u nichž byla k dispozici spolehlivá data o K_ou v půdě, vedlo ke korelačnímu koeficientu R = 0,95 (10, 11).
Pro zlepšení a validaci metody bylo proveden mezilaboratorní test za účasti 11 laboratoří (12). Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2 v dodatku.

XIX.1.7 POPIS ZKUŠEBNÍ METODY

XIX.1.7.1 Předběžný odhad adsorpčního koeficientu
Rozdělovací poměr oktanol-voda P_ov (= K_ow) a do určité míry i rozpustnost ve vodě mohou být použity jako indikátory rozsahu adsorpce zejména u nedisociujících látek a mohou tedy být použity pro jeho předběžné nalezení. Pro různé skupiny chemických látek byla publikována řada užitečných korelací (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7).

XIX.1.7.2 Přístroje a pomůcky
Nezbytným vybavením je kapalinový chromatograf vybavený bezpulsním čerpadlem a vhodným detekčním zařízením. Doporučuje se používat nástřikový ventil se vstřikovací smyčkou. Použije se komerční kyanopropylové chemicky vázané pryskyřice na silikagelu (např. Hypersil a Zorbax CN). Mezi nástřikem a analytickou kolonou může být umístěna ochranná předkolona ze stejného materiálu. Kolony od různých dodavatelů se mohou podstatně lišit, pokud jde o účinnost. Pro orientaci by měly být dosaženy následující kapacitní faktory: log k´ > 0,0 pro log K_ou = 3,0 a log k´> 0,4 pro log K_ou = 2,0 při použití směsi methanol/voda 55/45 % jako mobilní fáze.

XIX.1.7.3 Mobilní fáze
Bylo testováno několik mobilních fází a doporučují se následující dvě mobilní fáze:
— methanol/voda (55/45 % obj.),
— methanol/0,01M citrátový pufr pH 6,0 (55/45 % obj.).
K přípravě elučního rozpouštědla se použije methanol a voda nebo citrátový pufr čistoty pro HPLC. Směs se před použitím odplyní. Měla by být provedena isokratická eluce. Nevyhovuje-li směs methanol/voda, lze vyzkoušet směsi jiných organických rozpouštědel s vodou, např. ethanol/voda nebo acetonitril/voda. U disociujících sloučenin se doporučuje použití pufračního roztoku ke stabilizaci pH. Je nezbytné dbát na to, aby nedošlo ke srážení solí a narušení kolony, ke kterému dochází u některých směsí organické fáze s pufračním roztokem. Nesmí být použity žádné přísady, jako jsou iontově párová činidla, neboť mohou ovlivnit sorpční vlastnosti stacionární fáze. Takové změny stacionární fáze mohou být nevratné. Z tohoto důvodu musí být experimenty s použitím přísad prováděny na zvláštních kolonách.

XIX.1.7.4 Rozpouštěné látky
Zkušební a referenční látky se rozpustí v mobilní fázi.

XIX.1.8 PROVEDENÍ ZKOUŠKY

XIX.1.8.1 Zkušební podmínky
Během měření se zaznamenává teplota. Pro zajištění konstantních podmínek během kalibrace a předběžných měření a během měření zkoušené látky se velmi doporučuje použití kolony s regulací teploty.

XIX.1.8.2 Stanovení mrtvé doby t₀
Pro stanovení mrtvé doby lze použít dvě různé metody (viz také bod 1.2).

XIX.1.8.2.1 Stanovení mrtvé doby t₀ pomocí homologické řady
Je ověřeno, že tato metoda poskytuje spolehlivé a standardisované hodnoty t₀. Podrobnosti viz zkušební metoda A.8: Rozdělovací koeficient (n-oktanol/voda) metodou za použití HPLC.

XIX.1.8.2.2 Stanovení mrtvé doby t₀ pomocí inertních látek, které nejsou kolonou zadržovány
Tato technika je založena na nástřiku roztoků formamidu, močoviny nebo dusičnanu sodného. Měření se provedou alespoň dvojmo.

XIX.1.8.3 Stanovení retenčních časů t_R
Referenční látky se vyberou tak, jak je uvedeno v bodě 1.3. Pro stanovení jejich retenčních časů mohou být nastříknuty jako směsný standard za předpokladu, že je ověřeno, že retenční čas žádného referenčního standardu není ovlivňován přítomností jiných referenčních standardů. Kalibrace by měla být prováděna pravidelně, alespoň dvakrát denně, aby se zachytily nečekané změny účinnosti kolony. Nástřiky pro kalibraci by měly být prováděny nejlépe před nástřikem zkoušené látky a po něm, aby se ověřilo, že nedošlo ke změně retenčních časů. Zkoušené látky se nastříknou odděleně v co nejmenších množstvích (aby se kolona nezahltila) a stanoví se jejich retenční časy.
S cílem zvýšit důvěryhodnost měření musí být provedena alespoň opakovaná stanovení. Hodnoty log K_ou získané z jednotlivých měření by měly ležet v rozmezí ±0,25.

XIX.1.8.4 Hodnocení
Kapacitní faktory k´ se vypočtou z mrtvé doby t₀ a retenčních časů t_R vybraných referenčních látek podle rovnice 4 (viz bod 1.2). Hodnoty log k´referenčních látek se poté vynesou proti jejich hodnotám log K_ou z násadových rovnovážných experimentů uvedených v tabulkách 1 a 3 v dodatku. Z této křivky se poté pomocí hodnoty log k´ zkoušené látky odečte její hodnota log K_ou. Je-li z aktuálních výsledků zřejmé, že hodnota log K_ou leží mimo obor kalibrační křivky, zkouška se opakuje s vhodnějšími referenčními látkami.

XIX.2 DATA A ZPRÁVY
Zpráva musí obsahovat následující informace:
— identita zkoušené látky a referenčních látek, jejich čistota a podle potřeby hodnoty pK_a,
— popis zařízení a pracovních podmínek, např. typ a velikost analytické (a ochranné) kolony, detekční zařízení, mobilní fáze (poměr složek a pH), rozpětí teploty během měření,
— mrtvá doba a použité metody jejího stanovení,
— množství zkoušené látky a referenčních látek zavedených do kolony,
— retenční časy referenčních sloučenin použitých ke kalibraci,
— charakteristiky proložené regresní křivky (log k´ versus log K_ou) a graf regresní křivky,
— průměrná retenční data a odhad hodnoty log K_ou zkoušené sloučeniny.
— chromatogramy.

XIX.3 LITERATURA

(1) W. J. Lyman, W. F. Reehl, D. H. Rosenblatt (ed.). (1990). Handbook of chemical property estimation methods, kap. 4, McGraw-Hill, New York.

(2) J. Hodson, N. A. Williams (1988). The estimation of the adsorption coefficient (K_ou) for soils by HPLC. Chemosphere, 17, 1 67.

(3) G. G. Briggs (1981). Theoretical and experimental relationships between soil adsorption, octanol-water partition coefficients, water solubilities, bioconcentration factors, and the parachor. J. Agric. Food Chem., 29, str. 1050 – 1059.

(4) C. T. Chiou, P. E. Porter, D.W. Schmedding (1983). Partition equilibria of nonionic organic compounds between soil organic matter and water. Environ. Sci. Technol., 17, str. 227 – 231.

(5) Z. Gerstl, U. Mingelgrin (1984). Sorption of organic substances by soils and sediment. J. Environm. Sci. Health, B19, str. 297 – 312.

(6) C. T. Chiou, L. J. Peters, V. H. Freed (1979). A physical concept of soil water equilibria for nonionic organic compounds, Science, 106, str. 831 – 832.

(7) S. W. Karickhoff (1981). Semi-empirical estimation of sorption of hydrophobic pollutants on natural sediments and soils. Chemosphere, 10, str. 833 – 846.

(8) W. Kördel, D. Hennecke, M. Herrmann (1997). Application of the HPLC-screening method for the determination of the adsorption coefficient on sewage sludges. Chemosphere, 35(1/2), str. 121 – 128.

(9) M. Mueller, W. Kördel (1996). Comparison of screening methods for the estimation of adsorption coefficients on soil. Chemosphere, 32(12), str. 2493 – 2504.

(10) W. Kördel, J. Stutte, G. Kotthoff (1993). HPLC-screening method for the determination of the adsorption coefficient in soil-comparison of different stationary phases, Chemosphere, 27(12), str. 2341 – 2352.

(11) B. von Oepen, W. Kördel, W. Klein (1991). Sorption of nonpolar and polar compounds to soils: Processes, measurements and experience with the applicability of the modified OECD Guideline 106, Chemosphere, 22, str. 285 – 304.

(12) W. Kördel, G. Kotthoff, J. Müller (1995). HPLC-screening method for the determination of the adsorption coefficient on soil-results of a ring test. Chemosphere, 30(7), str. 1373 – 1384.