5.4 Testování genotoxicity
Účel testu
Tyto studie jsou cenné pro:
– předpověď potenciálu genotoxicity,
– včasnou identifikaci genotoxických karcinogenů,
– objasnění mechanismu působení některých karcinogenů.
Aby nedošlo k odpovědím, které jsou artefakty testovaného systému, nesmí být při stanovení mutagenity in vitro nebo in vivo použity nadměrně toxické dávky. Tento přístup je nutno považovat za hlavní vodítko. Je důležité, aby byl přijat flexibilní přístup k výběru dalších testů, závislý na interpretaci výsledků v jednotlivých etapách.

5.4.1 Studie in vitro
Okolnosti, za kterých je test požadován
Testy mutagenity in vitro (test genových mutací na bakteriích, test klastogenicity na savčích buňkách a Test genových mutací na savčích buňkách) musí být provedeny vždy.
Testovací metody
Přijatelnými testovacími metodami jsou:
Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 14 – Salmonella typhimurium – test zpětné mutace
Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 10 – in vitro cytogenetický test na savčích buňkách
Směrnice 87/302/EHS, Část B – in vitro test genové mutace na savčích buňkách

5.4.2 Studie in vivo na somatických buňkách
Okolnosti, za kterých je test požadován
Jsou-li všechny výsledky studií in vitro negativní, musí být provedeno další testování s uvážením všech dalších dostupných relevantních informací (včetně toxikokinetických, toxikodynamických a fyzikálně-chemických údajů a údajů o analogických látkách). Testy mohou být in vivo studie nebo in vitro studie používající metabolický systém odlišný od dříve použitého metabolického systému (metabolických systémů).
Jestliže je cytogenetický test in vitro pozitivní, musí být proveden test in vivo na somatických buňkách (analýza metafáze kostní dřeně hlodavců nebo mikronukleus test na hlodavcích).
Jestliže jsou oba testy genové mutace in vitro pozitivní, musí být proveden test in vivo pro zjištění neplánovaných syntéz DNA nebo „spot“ test na myších.
Testovací metody
Přijatelnými testovacími metodami jsou:
Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 12 – Mikronukleus test
Směrnice 87/302/EHS, Část B – Spot test na myších
Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 11 – Cytogenetický test in vivo na kostní dřeni savců, analýza chromozomů.

5.4.3 Studie in vivo na zárodečných buňkách
Okolnosti, za kterých je test požadován
Jestliže je některý z výsledků studie na somatických buňkách in vivo pozitivní, může být odůvodněno testování účinků na zárodečných buňkách in vivo. Nutnost provádět tyto testy se musí zvažovat pro každý jednotlivý případ na základě informací týkajících se toxikokinetiky, použití a předpokládané expozice. Vhodné testy vyžadují vyhodnocení interakce s DNA (jako je dominantní letální test), potenciálu dědičných vlivů a podle možnosti provedení kvantitativního posouzení dědičných vlivů. Uznává se, že s ohledem na jejich složitost bude použití kvantitativních studií vyžadovat pádné odůvodnění.