k vyhlášce č. 369/2004 Sb.
Podmínky pro odhady a výpočty zásob využitelného množství podzemních vod a jejich klasifikaci

A. Použitá hydrogeologická terminologie

1. Hydrogeologický masív – hydrogeologické prostředí s jediným regionálně rozšířeným kolektorem v připovrchové zóně zvětralin a rozevřených puklin. Typickým reprezentantem hydrogeologického masívu jsou vyvřelé, metamorfované a silně zpevněné a zvrásněné sedimentární horniny.

2. Hydrogeologická pánev – hydrogeologické prostředí obvykle sedimentárního původu s různým počtem vrstevních hydrogeologických kolektorů, obvykle oddělených hydrogeologickými izolátory. Proudění podzemní vody mívá regionální rozsah v desítkách kilometrů čtverečních a dosah do hloubek stovek metrů s vymezitelnými zónami infiltrace a drenáže. Hydrogeologická pánev může sestávat z jednoho nebo více zvodněných systémů.

3. Zvodněný systém je soustava zvodněných hydrogeologických kolektorů, jehož zvodně jsou ve vzájemné hydraulické souvislosti. Hranice zvodněného systému nedovolují, aby podzemní vody v okolí zvodněného systému byly zásadně ovlivněny hydraulickými změnami uvnitř zvodněného systému a naopak. Zvodněný systém představuje z hlediska bilance podzemních vod víceméně uzavřený systém (hydrogeologický rajón). Zvodněný systém může být totožný s hydrogeologickým rajónem nebo tvoří jeho část, popřípadě může zahrnout i více rajónů.

4. Hydrogeologický rajón je územní celek obdobných hydrogeologických poměrů, vymezený na základě geologických, hydrogeologických, hydrologických, klimatických a morfologických hledisek. Hydrogeologický rajón je považován za základní územní jednotku pro bilancování podzemních vod.

5. Zdroje podzemních vod jsou dynamickou (obnovitelnou) složkou podzemních vod, vyjádřenou v jednotkách objemového průtoku (objem za jednotku času). Sestávají z přírodních, indukovaných a umělých zdrojů podzemní vody:

a) Přírodní zdroje podzemní vody (přírodní obnovitelné zdroje podzemní vody) - množství vody za přírodních poměrů dlouhodobě doplňované infiltrací do hydrogeologického kolektoru nebo zvodněného systému.

b) Indukované zdroje podzemní vody – množství podzemní vody, která přitéká do zvodněného systému při jeho využívání v důsledku změn piezometrických poměrů na jeho hranicích.

c) Umělé zdroje podzemní vody je množství podzemní vody, záměrně nebo mimovolně doplňované do hydrogeologického kolektoru nebo zvodněného systému v důsledku antropogenní činnosti (např. umělá infiltrace, úniky z potrubí, infiltrace přebytků vody při zavlažování).

6. Zásoby podzemních vod tvoří objem podzemní vody v hydrogeologickém kolektoru daný jeho efektivní porozitou a pružnými vlastnostmi kolektorských hornin a vody:

a) Statické (geologické) zásoby podzemní vody – objem gravitační vody ve zvodněném systému; v případě kolektorů s volnou hladinou odpovídají statické zásoby efektivní porozitě.

b) Pružné zásoby podzemní vody – objem vody, která se uvolní po snížení kolektorového tlaku (piezometrického napětí) ze statické zásoby ve zvodněném kolektoru v důsledku pružnosti kolektoru, tj. v důsledku zvětšení objemu akumulované vody v souvislosti s její objemovou stlačitelností a v důsledku zmenšení pórového prostoru kolektoru.

7. Využitelné množství podzemních vod – množství podzemní vody, které je možné racionálně využívat z hydrogeologického kolektoru nebo zvodněného systému, aniž nastane negativní ovlivnění podzemních vod anebo okolního životního prostředí. Při stanovení využitelného množství podzemních vod se po celkové analýze hydrogeologických poměrů vychází z přírodních (popř. indukovaných a umělých) zdrojů podzemní vody, zásob podzemní vody, hydraulických parametrů horninového prostředí a kvality podzemní vody, s přihlédnutím k ekologické situaci a k ekonomickým, technickým a právním aspektům.

8. Hydrologický bilanční model – model časového průběhu bilance srážek, evapotranspirace, povrchového odtoku, akumulace vody v nenasycené zóně a odtoku do nasycené zóny (tzv. srážková infiltrace); model musí být verifikován na základě shody měřených a modelových hodnot celkového odtoku v bilančním profilu.

9. Hydraulický model - model simulující dvourozměrné nebo prostorové proudění podzemní vody (stacionární, nestacionární, tranzientní), i akumulaci podzemní vody v nasyceném zvodněném prostředí při respektování Darcyho zákona a zákona kontinuity; verifikace modelu se provede pomocí hladinového a průtokového kritéria porovnáním měřených a modelových hladin a průtoků.

B. Klasifikace zásob podzemních vod vodního útvaru
Zásoby podzemních vod se zařazují podle stupně ověření a znalosti do kategorií III, II a I, člení se na zdroje podzemních vod (přírodní, indukované, umělé) a využitelné množství podzemních vod. Indukované a umělé zdroje podzemní vody se nezařazují do kategorií, jejich věrohodnost je určena kategorií využitelného množství, na jehož výpočtu se podílejí. Zásoby se klasifikují na

1. Přírodní zdroje kategorie III
Do kategorie III se zařazují přírodní zdroje podzemních vod stanovené na základě analogie a měření průtoků v období minim nebo přírodní zdroje vypočtené pomocí některé z metod separace základního odtoku nebo pomocí hydrologického bilančního modelu při použití časové řady měřených průtoků kratší než 5 let. Hydrologický bilanční model se verifikuje na základě kritéria shody měřených a modelových průtoků. Výstupem hodnocení je odhad průměrné hodnoty přírodních zdrojů.

2. Přírodní zdroje kategorie II
Do kategorie II se zařazují přírodní zdroje podzemních vod vypočtené pomocí některé z metod separace základního odtoku nebo pomocí hydrologického bilančního modelu při použití časové řady měřených průtoků delší než 5 let. Výstupem hodnocení je časová řada ročních hodnot přírodních zdrojů.

3. Přírodní zdroje kategorie I
Do kategorie I se zařazují přírodní zdroje podzemních vod vypočtené pomocí hydrologického bilančního modelu při použití časové řady měřených průtoků delší než 15 let. Výstupem hodnocení je časová řada ročních hodnot přírodních zdrojů.

C. Klasifikace využitelného množství podzemních vod vodního útvaru

1. Využitelné množství podzemních vod kategorie III
Do kategorie III se zařazuje využitelné množství podzemních vod vypočtené pomocí stacionárního hydraulického modelového řešení v podmínkách průměrné srážkové infiltrace, stanovené jako průměrné přírodní zdroje minimálně v kategorii III. Hydraulický model se verifikuje pomocí hladinového a průtokového kritéria shody měřených a modelových hladin a průtoků. Výstupem hodnocení je průměrná hodnota využitelného množství podzemních vod. Hodnocení se provádí na základě komplexního vyhodnocení archívních materiálů o geologických, hydrogeologických, hydraulických, hydrologických a hydrochemických podmínkách a o jakosti zásob podzemních vod doplněných kontrolními údaji v dané oblasti (měření hladin, jakost vod apod.) a v nutných případech omezeným počtem pozorování a měření ve vrtech, popřípadě jiných technických pracích.

2. Využitelné množství kategorie II
Do kategorie II se zařazuje využitelné množství podzemních vod vypočtené pomocí stacionárního a tranzientního hydraulického modelového řešení pomocí simulace dosavadního provozu jímání a souběžného režimního pozorování po dobu delší než 5 let. Do hydraulického modelového řešení vstupuje srážková infiltrace stanovená minimálně na úrovni přírodních zdrojů kategorie II. Hydraulický model se verifikuje pomocí hladinového a průtokového kritéria shody měřených a modelových hladin a průtoků.

3. Využitelné množství kategorie I
Do kategorie I se zařazuje využitelné množství podzemních vod vypočtené pomocí stacionárního a tranzientního hydraulického modelového řešení pomocí simulace dosavadního provozu jímání a souběžného režimního pozorování po dobu delší než 15 let. Do hydraulického modelového řešení vstupuje srážková infiltrace stanovená minimálně na úrovni přírodních zdrojů kategorie I. Hydraulický model se verifikuje pomocí hladinového a průtokového kritéria shody měřených a modelových hladin a průtoků. Na základě realizovaných hodnocení se dokumentuje znalost stejných údajů nezbytných pro obecné podmínky využitelnosti jako v případě kategorie II.