(1) Při posuzování celkového stavu ekosystému se vychází z porovnání skutečného a cílového stavu ekosystému. Plán lovu zvěře se v návaznosti na toto posouzení upraví tak, aby se skutečné početní stavy zvěře po provedeném odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy (§ 3 odst. 2 zákona) blíže té hranici, která má odpovídat cílovému stavu ekosystému. Při splnění § 1 odst. 3 se k výsledkům tohoto porovnání nepřihlédne, pokud nejsou takové údaje uživateli honitby prokazatelně známy³).

(2) Podle výsledku porovnání¹) kontrolních a srovnávacích ploch se upraví plán lovu zvěře tak, aby se skutečné početní stavy zvěře po provedeném odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, která bude odpovídat zajištěnému lesnímu porostu⁴). Při splnění § 1 odst. 3 písm. d) se k výsledkům tohoto porovnání nepřihlédne, pokud nejsou takové údaje uživateli honitby prokazatelně známy³).

(3) Na základě údajů o výši škod způsobených zvěří v uplynulém období na lesních a zemědělských porostech se upraví plán lovu zvěře tak, aby se skutečné početní stavy zvěře po provedeném odlovu pohybovaly mezi minimálními a normovanými stavy v takové výši, která nebude příčinou nepřiměřeného poškozování lesních a zemědělských porostů. Při splnění § 1 odst. 3 písm. c) se k výši škod v uplynulém období na lesních a zemědělských porostech nepřihlédne, pokud není uživateli honitby prokazatelně známo³), že v průběhu uplynulého období k takovým škodám došlo.

(4) V případě honitby, která je zařazena do oblasti chovu zvěře, se k závěrům a doporučením orgánu státní správy myslivosti, který příslušnou oblast chovu vymezil, přihlédne, pokud jsou uživateli honitby prokazatelně známy³).