(1) Přeshraničním sporem v rámci Evropské unie¹) (dále jen „přeshraniční spor“) se pro účely tohoto zákona rozumí spor vyplývající z občanskoprávních nebo obchodních vztahů, jehož účastník má místo svého pobytu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „členský stát“), než ve kterém působí soud, který spor rozhoduje (dále jen „procesní soud“).