(2) Za řízení o přeshraničním sporu se považují též všechna řízení navazující na řízení o přeshraničním sporu podle odstavce 1, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí řízení o řádných nebo mimořádných opravných prostředcích, řízení o uznání rozhodnutí, řízení o prohlášení vykonatelnosti a řízení vykonávací nebo exekuční (dále jen „navazující řízení“).