696/2004 Sb. — Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů

§ 1

Předmět úpravy

Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských společenství¹) stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování vykázaného množství emisí skleníkových plynů ze zařízení podle § 7 zákona, a to emisí z běžného provozu, z nepravidelných událostí, zejména nabíhání, odstavování a havarijních situací, ke kterým došlo v průběhu období zjišťování a vykazování. V případě zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky vztahují na ta zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky

a) vsázkou – se rozumí množství paliva nebo materiálu odpovídající jedné nakládce, která je kontinuálně dodávána po určitý časový úsek,

b) biomasou – se rozumí pro zjišťování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů nefosilní organický materiál biologického původu (rostliny, zvířata, mikroorganismy), produkty a odpad ze zemědělství nebo lesnictví, nefosilní látky biologického původu tvořící průmyslový nebo komunální odpad a dále plyny a kapaliny získané rozkladem nefosilního organického materiálu biologického původu,

c) podílem biomasy – se rozumí hmotnostní podíl uhlíku biologického původu vztažený na hmotnost celkového uhlíku (biologického i fosilního původu) ve směsném palivu,

d) palivem z biomasy – se rozumí pro zjišťování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů biomasa spalovaná k energetickým účelům,

e) emisemi ze spalování – se rozumí emise pocházející z exotermické reakce paliva s kyslíkem,

f) emisí z procesů – se rozumí emise jiná než ze spalování, ke které dochází v důsledku reakcí mezi chemickými látkami nebo jejich transformací, včetně chemické nebo elektrolytické redukce rud kovů, tepelným rozkladem nebo tvorbou látek pro použití jako produktu nebo suroviny,

g) úrovní přesnosti – se rozumí stupeň přesnosti při stanovení aktivitních údajů, emisních faktorů a oxidačních nebo konverzních faktorů,

h) postupem zjišťování – se rozumí postup stanovení emisí přímým měřením nebo výpočtem, jakož i výběrem úrovně přesnosti,

i) obdobím vykazování – se rozumí období kalendářního roku, v němž jsou emise zjišťovány a vykazovány,

j) emisním hlášením – se rozumí výkaz o množství emisí skleníkových plynů,

k) aktivitním údajem – se rozumí informace o materiálových tocích, spotřebě paliva, vstupní surovině nebo výstupním produktu, vyjádřené buď jako energetický obsah [TJ] stanovený pomocí výhřevnosti v případě paliva nebo jako materiálový vstup nebo výstup [t nebo m³] v ostatních případech,

l) emisním faktorem – se rozumí faktory vycházející z obsahu uhlíku v palivech nebo vstupním materiálu, vyjádřené v tCO₂/TJ v případě spalovacích emisí a v tCO₂/t nebo tCO₂/m³ v případě emisí z procesů,

m) zdrojem – se rozumí konkrétní proces nebo konkrétní místo, kde dochází v daném zařízení k emisi skleníkových plynů.

§ 3

Způsob zjišťování

(1) Emise lze zjišťovat postupem založeným na výpočtu (dále jen „výpočet“) nebo postupem založeným na měření (dále jen „měření“) nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů spadajících pod jedno zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení je nutno zajistit, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí. Navržený postup a jeho podrobný popis je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona. Měření lze navrhnout pouze v případě splnění podmínek uvedených v § 5 odst. 1.

(2) Popis postupu zjišťování pro dané zařízení obsahuje

a) přesné vymezení zařízení a činností v něm vykonávaných, u kterých budou monitorovány emise,

b) přehled o odpovědnostních vztazích za zjišťování a vykazování uvnitř zařízení,

c) seznam jednotlivých (dílčích) zdrojů a relevantních paliv a látkových toků, které budou zjišťovány,

d) soupis úrovní přesnosti (§ 9) aplikovaných pro aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory pro každý z dílčích zdrojů, druh paliva, případně vyráběný produkt nebo jeho výchozí surovinu,

e) popis typu, specifikace a přesné umístění měřicích zařízení použitých pro každý dílčí zdroj, použité palivo nebo materiál,

f) popis přístupu použitého pro vzorkování paliva nebo materiálu pro stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů a podílu biomasy v palivu pro každý dílčí zdroj, palivo nebo materiál,

g) popis zamýšlených analytických postupů pro stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů a podílu biomasy v palivu pro každý dílčí zdroj, palivo nebo materiál,

h) popis kontinuálního systému měření emisí, bude-li použit pro zjišťování dílčího zdroje, tedy místa měření, frekvence měření, použitého přístroje, kalibrační procedury, sběru dat a odpovídající kontroly kvality dat,

i) popis standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat,

j) informace o příslušném propojení s aktivitami vykonávanými v rámci řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí, pokud jsou tyto aktivity vykonávány.

§ 4

Změna postupu zjišťování

Za změnu postupu vyžadující změnu podmínek povolení podle § 6 zákona se považuje

a) změna dosažitelnosti dat ve prospěch větší přesnosti stanovení emisí,

b) vznik dosud neexistující emise,

c) objevení chyby ve stávající metodice zjišťování.

§ 5

Měření

(1) Měření emisí kontinuálními měřicími systémy pro každý dílčí zdroj lze navrhnout za použití normované a celoevropsky akceptované metody (normy CEN, ISO, ČSN), pokud je zároveň předložena analýza nejistot podle § 19 odst. 1 a pokud je doloženo, že

a) měření spolehlivě poskytuje přesnější výsledky než výpočet aplikující kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti,

b) srovnání měření a výpočtu je založeno na identickém seznamu zdrojů a emisí.

(2) Pro každé období vykazování se potvrdí shoda naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými podle této vyhlášky. Pro potvrzovací výpočet se použije ta úroveň přesnosti výpočtu, která je pro daný typ zdroje touto vyhláškou požadována.

(3) Pro stanovení koncentrací CO₂ i pro stanovení objemového průtoku spalin nebo jiného vstupního plynu se použijí jen normalizované měřicí postupy v pořadí CEN, ISO, ČSN.

(4) U měřicího zařízení je třeba pravidelně prověřovat jeho funkčnost a chování včetně

a) časové odezvy,

b) linearity,

c) interference,

d) posunu nulové linie a rozpětí,

e) přesnosti v porovnání s referenční metodou.

(5) Měřené emise CO₂ připadající na biomasu se odečtou na základě výpočtu a vykazují se odděleně jako zvláštní položka.

§ 6

Výpočet

(1) Emise CO₂ se vypočtou jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru, nepoužije-li se specifický výpočet uvedený v přílohách č. 8 až 17 k této vyhlášce.

(2) CO₂ neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka. Přemístěným CO₂ se rozumí zejména

a) čistý CO₂ použitý pro karbonizaci nápojů,

b) čistý CO₂ použitý jako suchý led,

c) čistý CO₂ používaný jako hasicí médium, chladicí médium nebo pro laboratorní účely,

d) čistý CO₂ používaný jako rozpouštědlo v potravinářském a chemickém průmyslu,

e) CO₂ používaný jako surovina v chemickém nebo papírenském průmyslu,

f) CO₂, který je částí paliva exportovaného mimo zařízení.

(3) CO₂ zastoupený jako část palivové směsi, která se přivádí k zařízení, se zahrnuje do emisního faktoru tohoto paliva a vykazuje se jako emise v tom zařízení, kde je toto palivo obsahující CO₂ spalováno.

(4) Zachycený a uschovaný CO₂ se nezahrne do emisí daného zařízení.

§ 7

Emise ze spalování

(1) V případě emisí ze spalování jsou aktivitní údaje založené na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v termínech energického obsahu v TJ. Emisní faktor se vyjadřuje v t CO₂ na TJ. Během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO₂, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, což se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor oxidační, oxidační faktor se již nevyjadřuje. Emise CO₂ vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin spotřeby paliva v TJ, emisního faktoru vyjádřeného v t CO₂ na TJ a oxidačního faktoru.

(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 8 k této vyhlášce.

§ 8

Emise z procesů

(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo m³. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO₂ během procesu, je uvažován v konverzním faktoru vyjádřeném jako zlomek. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO₂ je konverzní faktor roven jedné. Je-li konverzní faktor zahrnut v emisním faktoru, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu se vyjadřuje buď hmotnostně nebo objemově. Emise CO₂ vyjádřené v tunách se vypočtou jako součin aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo metrech krychlových, emisního faktoru vyjádřeného v t CO₂ na tunu nebo na metr krychlový a konverzního faktoru.

(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v přílohách č. 8 až 17 k této vyhlášce.

§ 9

Úroveň přesnosti

(1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny. V případě použití alternativních postupů označených stejným číslem a různými písmeny lze provést změnu postupu, pokud se prokáže, že tato změna povede ke zvýšení přesnosti.

(2) Upřednostněna musí být nejvyšší úroveň přesnosti, a to pro výpočet ze všech zdrojů daného zařízení a pro všechny proměnné vyskytující se ve výpočetních vzorcích. Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze tehdy, prokáže-li se, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo že vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady.

(3) Použití různé úrovně přesnosti pro jednotlivé proměnné je součástí popisu postupu podle § 3. Nižší úrovně přesnosti přicházejí v úvahu tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo méně významné toky paliv. Jako méně významné zdroje se označují ty, kde emise nepřekračuje 2,5 kt, nebo ty, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z 5 %. Nejnižší úroveň přesnosti lze použít u nejméně významných zdrojů, jejichž emise nepřevyšuje 0,5 kt nebo se nepodílejí na celkové emisi více než z 1 %. Pro paliva z čisté biomasy přicházejí v úvahu postupy nižších úrovní přesnosti, ledaže by se takto vypočítané emise odečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření.

(4) Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. Dočasná změna se bez prodlení nahlásí Ministerstvu životního prostředí s uvedením důvodů, které k této změně vedly.

(5) Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 se plně dokumentují. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení je nutno minimalizovat s použitím dokumentu používaného při integrované prevenci²). Dojde-li ke změně úrovní přesnosti uvnitř období vykazování, výsledky pro ovlivněné činnosti se započtou a oznámí v oddělených sekcích emisního hlášení pro obě části období vykazování, tedy pro období před změnou a pro období po změně úrovně přesnosti.

(6) Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. 1 k této vyhlášce.

§ 10

Aktivitní údaje

(1) Nelze-li aktivitní údaje potřebné pro výpočet emisí měřit přímo před vstupem do procesu a jestliže tato vyhláška nestanoví jinak, stanoví se s ohledem na změny zásob jako vztah
Materiál C = Materiál P + (Materiál S – Materiál E) – Materiál O,
kde Materiál C je materiál zpracovaný během vykazovaného období
Materiál P je materiál koupený během vykazovaného období
Materiál S je materiál skladovaný na začátku vykazovaného období
Materiál E je materiál skladovaný na konci vykazovaného období
Materiál O je materiál použitý pro ostatní účely (transportovaný jinam nebo odprodaný).

(2) V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo pokud by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení Materiálu S a Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout na základě dat z předchozího roku a korelace s produkcí za vykazované období a doložit je podpůrnými a dokumentovanými výpočty a s příslušnými fonačními výkazy. Stanovení všech ostatních hodnot majících vliv na výběr úrovně přesnosti se provádí podle metodických instrukcí uvedených v přílohách č. 8 až 17 k této vyhlášce.

(3) Vodítkem při výběru vhodné úrovně přesnosti pro aktivitní údaje je informativní tabulka s rozsahem chyby pro různá měřicí zařízení za ustálených podmínek měření uvedená v příloze č. 2 k této vyhlášce. Tabulka uvádí přehled rozsahů chyb typických měřicích zařízení pro měření toků paliv nebo materiálu.

§ 11

Použití emisních faktorů

(1) Emisní faktor vztažený na jednotku hmotnosti, tedy tCO₂/t, lze použít i pro případ paliva, pokud se prokáže, že tak bude dosaženo trvale vyšší přesnosti než při použití emisního faktoru standardně vztaženého na energii obsaženou v palivu, tedy tCO₂/TJ.

(2) Pro konverzi uhlíku na oxid uhličitý se použije koeficientu 3,667 [t CO₂/ t C], přičemž se uvažují zaokrouhlené relativní atomové hmotnosti 12 pro uhlík a 16 pro kyslík.

(3) Použití vyšších úrovní přesnosti s většími požadavky na přesnost lze jen při dodržení pravidel uvedených v § 13 až 16.

(4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 3 k této vyhlášce. Jestliže palivo nepatří do některé z kategorií paliv uvedených v této příloze, zařadí se palivo do některé příbuzné kategorie paliv podle odborného odhadu.

(5) Emisním faktorem se rozumí pro

a) biomasu – emisní faktor 0. Biomasa se považuje jako CO₂ neutrální, k započítání emisí CO₂ pocházejících z biomasy tedy nedochází. Seznam materiálů považovaných za biomasu je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce,

b) odpady obsahující fosilní uhlík a používané jako paliva – emisní faktory nejsou stanoveny, použijí se odvozené hodnoty podle pravidel uvedených v § 13 až 16,

c) paliva nebo materiály obsahující fosilní nebo nefosilní uhlík – vážený emisní faktor, založený na zastoupení fosilního uhlíku v celkovém množství uhlíku (fosilního + biogenního). Tento výpočet musí být transparentní, náležitě zdokumentovaný a v souladu s pravidly uvedenými v § 13 až 16.

(6) Všechny relevantní informace týkající se emisních faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv, vstupního nebo výstupního materiálu, musí být náležitě zdokumentovány a příslušná dokumentace musí být uložena pro případ kontroly.

§ 12

Použití oxidačních a konverzních faktorů

(1) Oxidační nebo konverzní faktor se použije v těch případech, kdy emisní faktor nezohledňuje fakt, že část uhlíku zůstává nezoxidována.

(2) Výpočet se řídí pravidly stanovenými v § 13 až 16.

(3) Jestliže různá paliva nebo materiály jsou použity uvnitř zařízení a počítají se technologicky specifické oxidační faktory, lze stanovit jeden agregovaný oxidační faktor nebo přiřadit nekompletní oxidaci pouze jednomu proudu paliva nebo materiálu a u ostatních uvažovat hodnotu faktorů rovnu jedné.

(4) Všechny relevantní informace týkající se oxidačních a konverzních faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv, vstupního nebo výstupního materiálu, se náležitě zdokumentují a příslušná dokumentace uloží pro případ kontroly.

§ 13

Stanovení výhřevnosti a emisních faktorů pro paliva

(1) Užití procedury určení technologicky specifických emisních faktorů včetně vzorkovací procedury pro konkrétní paliva se uvádí v popisu postupu podle § 3.

(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení jeho výhřevnosti, obsahu uhlíku a emisního faktoru, zejména vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury, stanovení spalného tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku pro různé typy paliv, jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné aplikovatelné normy, postupy mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle nejlepších dostupných průmyslových metodických pokynů. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.

(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN ISO 17025.

(4) Pro dosažení příslušné přesnosti technologicky specifických emisních faktorů a přesnosti analytické procedury na určení obsahu uhlíku a výhřevnosti se berou v úvahu faktory vzorkovací frekvence, vzorkovací procedury a přípravy vzorků při dodržování všeobecně akceptované praktiky pro reprezentativní vzorkování. Je třeba prokázat, že stanovený obsah uhlíku, výhřevnosti a emisní faktory jsou dostatečně reprezentativní a nejsou zatíženy systematickou chybou.

(5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení emisního faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní osobě, která je držitelem rozhodnutí o autorizaci podle zvláštního právního předpisu (dále jen „autorizovaná osoba“)³).

§ 14

Stanovení technologicky-specifických oxidačních faktorů

(1) Použití specifické procedury pro stanovení technologicky-specifických oxidačních faktorů včetně vzorkovací procedury pro konkrétní typ paliva a zařízení se uvádí v popisu postupu podle § 3.

(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na určení jeho technologicky-specifických oxidačních faktorů, zejména na stanovení obsahu uhlíku v sazích, popelu a odpadech, jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.

(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN ISO 17025.

(4) Kromě vlastního stanovení oxidačních faktorů pro vsázky paliv se dodržují všeobecně akceptované praktiky pro reprezentativní vzorkování a vyloučí se odvozené oxidační faktory, které nejsou dostatečně reprezentativní a jsou zatíženy systematickou chybou.

(5) Stanovené oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení emisního faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností
Sloupec A: celkové roční emise <= 50 kt CO₂
Sloupec B: 50 kt CO₂ < celkové roční emise <= 500 kt CO₂
Sloupec C: celkové roční emise > 500 kt CO₂

	Aktivitní údaje			Výhřevnost			Emisní faktor			Údaje o složení			Oxidační faktor			Konverzní faktor
Dodatek/Aktivita	A	B	C	A	B	C	A	B	C	A	B	C	A	B	C	A	B	C
B Spalovací procesy
Spalování (plynná, kapalná paliva)	2a/2b	3a/3b	4a/4b	2	2	3	2a/2b	2a/2b	3	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a	n.a.
Spalování (tuhá paliva)	1	2a/2b	3a/3b	2	3	3	2a/2b	3	3	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.
Fléry	2	3	3	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.
Čištění spalin Uhličitany	1	1	1	n.a	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Sádra	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
C Rafinerie
Hmotnostní bilance	4	4	4	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
Regenerace katalyzátorů	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Koksování	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
Výroba vodíku	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a	n.a.	n.a.
D Koksovací pece
Hmotnostní bilance	3	3	3	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
Palivo jako produkt	2	2	3	2	2	3	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
E Pražení a slinování
Hmotnostní bilance	2	2	3	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
Spotřeba karbonátů	1	1	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
F Výroba železa
Hmotnostní bilance	2	2	3	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
Palivo jako vstup do procesu	2	2	3	2	2	3	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.
G Výroba cementu
Uhličitany	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Výroba slinku	1	2a/2b	2a/2b	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Kalcinace pecního prachu	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
H Výroba vápna
Uhličitany	1	1	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Alkalické oxidy	1	1	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
I Výroba skla
Uhličitany	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Alkalické oxidy	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
J Výroba keramických výrobků
Uhličitany	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Alkalické oxidy	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
Čištění spalin	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1
K Výroba papíru a buničiny
Standartní metoda	1	2	2	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	n.a.	1	1	1

n.a. - nelze aplikovat
Úrovně přesnosti uvedené v tabulce se použijí v případě technické a cenové proveditelnosti.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Informativní tabulka s rozsahem chyby pro různá měřicí zařízení za ustálených podmínek měření

Měřící zařízení	Média (skupenství)	Oblast využití	Rozsah typické nejistoty měření
Clonová měřicí trať	Plyn	Různé plyny	± 1-3 %
Měřidlo proleklého množství- Venturiho trubice	Plyn	Různé plyny	± 1-3 %
Magnetoinduktivní průtokoměr	Plyn	Zemní plyn/ různé plyny	± 0,5-1,5 %
Pístové průtočné měřidlo	Plyn	Zemní plyn/ různé plyny	± 1-3 %
Turbínový plynoměr	Plyn	Zemní plyn/ různé plyny	± 1-3 %
Ultrazvukový průtokoměr	Kapalina	Kapalná paliva	± 1-2 %
Magnetoinduktivní průtokoměr	Kapalina	Vodivé kapaliny	± 0,5-2 %
Turbínové měřidlo	Kapalina	Kapalná paliva	± 0,5-2 %
Váhy pro nákladní automobily	Tuhé	Různé suroviny	± 2-7 %
Dráha (celý vlak)	Tuhé	Uhlí	± 1-3 %
Dráha (jednotlivý vagón)	Tuhé	Uhlí	± 0,5-1,0 %
Loď — řeka (výtlak)	Tuhé	Uhlí	± 0,5-1,0 %
Loď — oceán (výtlak)	Tuhé	Uhlí	± 0,5-1,5 %
Pásové váhy s integrátorem	Tuhé	Různé suroviny	± 1-4 %

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1
Tabulka uvádí referenční faktory fosilních paliv vztažených na výhřevnost a nezahrnujících oxidační faktory.

Palivo	Emisní faktor (tCO₂/TJ)
A) Kapalná fosilní paliva
Primární paliva
Surová ropa	73,3
Orimulsion	80,7
Kapalná paliva ze zemního plynu	63,1
Sekundární paliva / Produkty
Benzin	69,3
Petrolej	71,9
Nafta ze živičné břidlice	77,4
Lehký topný olej / motorová nafta	74,1
Těžký topný olej	77,4
Kapalný ropný plyn (LPG)	63,1
Ethan	61,6
Naphta	73,3
Bitumen	80,7
Maziva	73,3
Ropný koks	100,8
Výchozí suroviny rafinérií	73,3
Ostatní oleje	73,3
B) Tuhá fosilní paliva
Primární paliva
Antracit	98,3
Koksovatelné uhlí	94,6
Ostatní černé uhlí	94,6
Sub-bitumenové uhlí	96,1
Hnědé uhlí a lignit	101,2
Naftonosné břidlice	106,7
Rašelina	106,0
Sekundární paliva
Brikety	94,6
Koks	108,2
C) Plynná paliva
Oxid uhelnatý	155,2
Zemní plyn (tzv. Suchý)	56,1
Methan	54,9
Vodík	0

§ 15

Stanovení emisních faktorů pro jiné než spalovací procesy a údajů o složení

(1) Použití specifické procedury pro stanovení technologicky-specifických emisních faktorů včetně postupu vzorkování se uvádí v popisu postupu podle § 3.

(2) Procedury aplikované na vzorkování a na stanovení složení příslušného materiálu nebo proces odvození emisního faktoru jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.

(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN ISO 17025.

(4) Kromě vlastního stanovení složení materiálu a emisních faktorů pro dávkovaný materiál se dodržují všeobecně akceptované praktiky pro reprezentativní vzorkování a vyloučí se stanovené složení nebo emisní faktor, který není dostatečně reprezentativní a je zatížen systematickou chybou.

(5) Stanovené emisní faktory se použijí jen pro ty vsázky materiálu, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení nebo emisního faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.

§ 16

Stanovení podílu biomasy

(1) Použití specifické procedury pro stanovení podílu biomasy v konkrétních palivech se uvádí v popisu postupu podle § 3.

(2) Procedury aplikované na vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm jsou založeny na příslušných CEN normách. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Metody aplikovatelné na stanovení zlomku biomasy v palivu se mohou pohybovat v širokém rozsahu od manuálního roztřídění složek směsných materiálů přes diferenční metody stanovující výhřevnosti binárních směsí a jejich čistých složek až k isotopickým metodám založených na analýze uhlíku 14. Při odběru vzorků pro danou vsázku se dodržuje požadavek reprezentativnosti.

(3) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se použijí laboratoře akreditované podle normy EN ISO 17025.

(4) Pro stanovení podílu biomasy se použijí jen ty vsázky materiálu, které byly shledány jako reprezentativní, aby výsledky nebyly zatíženy systematickou chybou. Plná dokumentace procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení nebo emisního faktoru včetně plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.

(5) Není-li stanovení podílu biomasy ve směsném palivu technicky proveditelné nebo je zatíženo neúměrnými náklady, uvažuje se v takových případech podíl biomasy jako nulový.

§ 17

Vyhodnocení nejistoty

(1) Nejistotu při zjišťování emisí je nutno omezit na minimum. Maximální přípustná nejistota se vyjadřuje na základě intervalu spolehlivosti, odpovídajícího hladině pravděpodobnosti 95 %.

(2) Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO₂ při činnostech nebo dílčích zdrojích rozdílné emisní mohutnosti E uvádí tabulka v příloze č. 5 k této vyhlášce.

§ 18

Nejistoty při výpočtu

(1) V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu postupu podle § 3 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky paliv a materiálu. Uvádění kombinací úrovní přesnosti v emisní zprávě je dostatečným výkazem nejistoty vykázaných emisí.

(2) Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří úrovňovém systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné nejistoty vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán v praxi. Uváděná hraniční čísla v úrovňovém systému se vztahují k nejistotě připadající na výslednou hodnotu pro celé období zjišťování a vykazování.

(3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat. V průběhu ověřovacího procesu se kontroluje, zda je odsouhlasený zjišťovací postup aplikován náležitě, a dále se vyhodnocuje kvalita procesu podchycení a redukce přetrvávajících nejistot prostřednictvím správné aplikace standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

§ 19

Nejistoty při měření

(1) V případě uvedeném v § 5 odst. 1 se předkládá analýza nejistot založená na nejistotách majících původ v

a) kontinuálním měření koncentrací – charakteristická nejistota daného měřicího zařízení, nejistota spojená s kalibrací, dodatečná nejistota spojená s tím, jak je měřicí zařízení užíváno v praxi,

b) měření hmotnostního nebo objemového průtoku výstupního toku při kontinuálním emisním zjišťování nebo pro provedení ověřovacího výpočtu – charakteristická nejistota daného měřicího zařízení, nejistota spojená s kalibrací, dodatečná nejistota spojená s tím, jak je měřicí zařízení užíváno v praxi,

c) aplikaci dané výpočetní metody při určení výhřevností, emisních a oxidačních faktorů nebo určení údajů o složení pro provedení ověřovacího výpočtu a používání daného postupu v praxi (dodatečná nejistota).

(2) Kvantifikace nejistoty, která vyplývá z počáteční důkladné analýzy nejistoty, se uvede v emisním hlášení. Kvantifikace této nejistoty v emisním hlášení je dostatečným výkazem nejistoty vykázaných emisí.

§ 20

Vykazování výsledků zjišťování

(1) Pro vykazování kvantitativních údajů se použije formulář pro vykazování výsledků zjišťování emisí, jehož vzor je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emisní hlášení musí být ověřeno podle § 7 odst. 2 zákona.

(2) Součástí emisního hlášení jsou

a) údaje identifikující zařízení podle § 5 odst. 3 písm. c) zákona a identifikační číslo emisního povolení,

b) emisní součty, zvolený postup (měření nebo výpočet), zvolená úroveň přesnosti, aktivitní údaje (pro spalování musí být uvedeno jak množství, tak i energetický obsah paliva), emisní faktory (u spalování se uvádějí emisní faktory vztažené na jednotku energie obsažené v palivu) a oxidační nebo konverzní faktory (bezrozměrný zlomek nepřesahující jedničku) pro všechny zdroje. V případě aplikace hmotnostní bilance se nahlásí hmotnostní toky, uhlíkový a energetický obsah pro každý palivový nebo materiálový proud, a to vstupní i výstupní, včetně zahrnutí jejich zásob,

c) dočasné nebo trvalé změny úrovní přesnosti, důvody pro jejich změny, počáteční datum a konečné datum pro dočasné změny,

d) jakékoliv další změny prováděné v daném zařízení během monitorovacího a vykazovacího období, které by mohly být významné z hlediska vykazování emisí.

(3) Informace podle odstavce 2 písm. c) a d), jakož i doplňkové informace týkající se písmene b) se začlení do výročního emisního hlášení jako běžný text, nikoliv ve formě tabulek.

(4) Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí. Jedná se o

a) množství spalované biomasy [TJ] nebo použité v procesech [t nebo m³],

b) množství CO₂ [t CO₂] z biomasy, kde se emise CO₂ stanovují měřením,

c) množství CO₂ přemístěné ze zařízení [tCO₂], jakož i udání sloučeniny, v níž byl CO₂ přemístěn.

(5) Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 3 k této vyhlášce. Dále se vykáží různé druhy odpadů a emisí pocházejících z jejich použití jako paliv nebo vstupního materiálu⁴).

(6) Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. 1 k zákonu mohou být nahlášeny souhrnně a přiřazeny k této činnosti.

(7) Emise se vykazují zaokrouhleně na tunu. Aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory se zaokrouhlí tak, aby zahrnovaly pouze významné číslice jak pro výpočet, tak i pro vykazování.

(8) Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. 7 k této vyhlášce.

(9) Emisní hlášení podle § 7 odst. 1 zákona je zveřejňováno podle zvláštního právního předpisu⁵).

§ 21

Uchovávání informací

(1) Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného zařízení se uchovávají alespoň 10 let od předložení emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona. Uchovávaná data musí být takového rozsahu, aby bylo umožněno provedení ověření výročního emisního hlášení předloženého provozovatelem zařízení.

(2) Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají tyto informace

a) seznam všech monitorovaných zdrojů,

b) aktivitní údaje použité pro jakýkoliv výpočet emisí pro každý zdroj skleníkových plynů, rozčleněné podle typu na paliva emisí ze spalování a materiály u procesních emisí,

c) dokumenty odůvodňující výběr zjišťovacího postupu a dokumenty odůvodňující dočasné nebo trvalejší změny postupu zjišťování a výběr úrovně přesnosti potvrzený v povolení k emisím skleníkových plynů podle § 5 zákona,

d) dokumentace postupu zjišťování a výsledky odvození technologicky specifických emisních faktorů a relativního zastoupení biomasy pro konkrétní paliva, oxidačních a konverzních faktorů,

e) dokumentace procesu sběru aktivitních údajů pro zařízení a jejich zdroje,

f) aktivitní údaje, emise, oxidační nebo konverzní faktory předložené Ministerstvu životního prostředí pro národní alokační plán za roky předcházející období, které je pokryté systémem emisního obchodování,

g) dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním,

h) výroční emisní hlášení,

i) jakékoliv další informace, které byly identifikovány jako nezbytné pro verifikaci výročního emisního hlášení.

(3) Pro zjišťování pomocí kontinuálního emisního měření se uchovají tyto informace

a) dokumenty odůvodňující volbu měření jakožto postupu zjišťování,

b) data použitá pro analýzu nejistot pro každý zdroj skleníkových plynů, rozčleněných na procesní emise a emise ze spalování paliv,

c) detailní technický popis systému kontinuálního měření včetně dokumentace změn v průběhu času a zápisy o provedených testech, poruchách, kalibraci, servisu a údržbě,

d) dokumentace o provedených změnách měřicího systému.

§ 22

Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat

(1) Pro zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů se používá efektivní systém zpracovávání a kontroly dat. Je třeba zajistit, aby byly všechny informace vyjmenované v § 21 odst. 2 a 3 náležitě zaznamenány, kontrolovány a připraveny k nezávislému ověření.

(2) Požadovaná kvalita standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat se řídí systémem řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí nebo jiných systémů na zacházení s environmentálními daty a jejich správou, včetně ISO 14001:1996.

(3) Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat zahrnují vždy

a) identifikaci zdrojů skleníkových plynů podle zákona,

b) posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování a vykazování,

c) odpovědnostní vztahy,

d) metody výpočtu nebo měření, které byly užity,

e) použité měřicí zařízení, bylo-li použito,

f) vykazování a záznamy,

g) vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému,

h) opravné a preventivní činnosti.

(4) Transparentnost a kontrola zjišťování a vykazování výsledků se provádí v souladu s požadavky na standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat.

§ 23

Měřicí techniky a zařízení

(1) Zařízení pro měření emisí se zkalibruje, adjustuje, ověří a testuje pomocí příslušných standardů porovnatelných s mezinárodními standardy před prvním použitím a dále v pravidelných intervalech. Zjistí-li se, že přístroj zcela neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí se a zdokumentuje správnost předchozích výsledků měření a okamžitě se přijmou potřebná nápravná opatření. Záznamy a výsledky kalibrace a dalších testů se uschovají.

(2) Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené v normách EN 14181 a EN ISO 14956:2002. Je-li měřením, vyhodnocováním dat a vykazováním výsledků pověřena nezávislá a akreditovaná testovací laboratoř, musí tato laboratoř splňovat pokyny obsažené v normě EN ISO 17025:2000.

§ 24

Správa dat

(1) Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat je nutno zabránit opominutí, deformacím nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto mechanismů musí být navržen s ohledem na komplexnost datového souboru. O použití mechanismů se učiní záznam, který slouží jako podklad při ověřování.

(2) Jednoduché a efektivní standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat musí vycházet z porovnání výsledků zjišťování při použití vertikálních či horizontálních přístupů.

(3) Vertikálním přístupem se rozumí porovnání emisních dat zjišťovaných v daném zařízení v různých letech, pokud se rozdíly mezi jednotlivými roky nedají vysvětlit

a) změnami v povaze prováděných činností,

b) změnami týkajícími se množství použitých paliv nebo materiálů, nebo

c) změnami týkajícími se provozních charakteristik procesů, při nichž dochází k emisím.

(4) Horizontální přístup spočívá v porovnávání různých způsobů sběru relevantních dat, vždy se jedná o

a) porovnání dat o spotřebě paliv nebo vstupních materiálů v daných zdrojích s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,

b) porovnání dat o celkové spotřebě paliv nebo vstupních materiálů s údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,

c) porovnání emisních faktorů, které byly stanoveny provozovatelem zařízení nebo prodejcem paliva, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro porovnatelná paliva,

d) porovnání emisních faktorů získaných na základě analýzy paliva s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro porovnatelná paliva,

e) porovnání naměřených a vypočtených hodnot.

§ 25

(1) Při ověřování emisního hlášení autorizovaná osoba posuzuje, zda aplikovaný zjišťovací postup souhlasí se schváleným popisem zjišťovacího postupu a zda výsledky zjišťování obsažené v emisním hlášení jsou prosty nedostatků, deformací nebo chyb, které by vedly ke zkreslení nahlášených informací.

(2) V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba vždy

a) seznámí se se všemi činnostmi realizovanými v zařízení, zdroji emisí v tomto zařízení, měřicími přístroji použitými ke zjišťování nebo měření aktivitních údajů, způsobem odvození a aplikace emisních faktorů, oxidačních a konverzních faktorů a prostředím, ve kterém je zařízení provozováno,

b) seznámí se se systémem zacházení s daty a jejich správou, kterou provádí provozovatel zařízení s ohledem na zjišťování a vykazování; opatří si, analyzuje a ověří data obsažená v tomto systému,

c) vychází z akceptovatelné úrovně přesnosti ověřovacího procesu v kontextu s povahou a komplexností činností realizovaných v zařízení a zdrojích emisí,

d) zjišťuje stupeň rizika, zda u daného emisního hlášení mohlo dojít ke zkreslení vykázaných údajů, přičemž bere v úvahu jakýkoliv nedostatek, deformaci nebo chybu, zejména sleduje možnou netransparentnost způsobu správy dat a vychýlené nebo nekonzistentní hodnoty,

e) sestaví plán ověřování, který koresponduje s těmito riziky a s rozsahem a komplexností činností a zdrojů v daném zařízení, a definuje jej výběrovými metodami užitými s ohledem na toto zařízení,

f) uskuteční tento plán ověřování údajů v souladu s definovanými výběrovými metodami a zajištěním všech dodatečných faktů, na kterých autorizovaná osoba založí své závěry,

g) prověří náležitou aplikaci postupu zjišťování, která je deklarována v povolení k emisím skleníkových plynů a která deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí příslušných úrovní přesnosti,

h) vyžádá si v případě potřeby od provozovatele zařízení chybějící data nebo doplnění chybějící části dokumentace, vysvětlení odchylky v emisních datech nebo revizi výpočtů před tím, než bude učiněn definitivní závěr o ověřování,

i) prověří, zda standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat byly použity v souladu s touto vyhláškou,

j) přesvědčí se, zda zjištěné informace nenasvědčují předchozímu zkreslování výsledků.

(3) V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá provozovateli zařízení doklad o výsledku ověření emisí, který provozovatel zařízení předloží podle § 7 odst. 3 zákona.

§ 26

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Seznam materiálů považovaných pro účely této vyhlášky za biomasu
Mezi látky považované za biomasu se řadí zejména:

■ podíl biomasy ve zpracovaných komunálních a průmyslových odpadech,
3. Podíl biomasy ve směsných materiálech
■ podíl biomasy v odpadech okolo vodních toků či ploch,
■ podíl biomasy ve směsných odpadech z potravinářského průmyslu,
■ podíl biomasy v papíru, kartonu, lepence,
■ podíl biomasy v materiálech obsahujících dřevo,
■ podíl biomasy v textilních odpadech,
■ podíl biomasy v komunálních a průmyslových odpadech,

■ odpady z papírenského průmyslu (z výroby dřeva a buničiny), například černý louh,
■ potěžební zbytky z lesů,
■ živočišné a potravinářské tuky, loje, maso,
■ primární odpady z potravinářského průmyslu,
■ hnůj,
■ použité dřevo (odpad z výrobků ze dřeva),
■ zbytky ze zemědělských plodin,
■ průmyslový dřevný odpad (odpad ze zpracování a obrábění dřeva, dřevní odpad ze zpracování dřeva),
2. Odpady, produkty a meziprodukty z biomasy, například
■ kaly z čistíren odpadních vod,
■ bioplyn z fermentace nebo zplynování biomasy,
■ přístavní a ostatní v tocích a stojatých vodách usazujících se kaly,
■ bioplyn ze skládek.

■ plodiny, například kukuřice, obiloviny.
1. Rostliny a jejich části, například
■ seno, tráva,
■ listy, dřevo, kořeny, pařezy, kůra,
■ sláma,

■ eterizovaný bioethanol,
4. Paliva (i částečně) vyrobená z biomasy
■ biomethanol,
■ kapalné i plynné produkty pyrolýzy biomasy.
■ biodimetyleter,
■ bionafta,
■ bioethanol,
Za biomasu se nepovažuje rašelina ani fosilní části materiálů.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO₂ pro celé zařízení nebo v rámci činnosti za použití daného paliva nebo suroviny pro rozdílné emisní mohutnosti (E)

Kategorie paliv nebo suroviny	Příklady paliv nebo suroviny	Informativní odhad nejistoty při stanovení emisí CO₂ (%) E: CO₂ emise v kt za rok
Kategorie paliv nebo suroviny	Příklady paliv nebo suroviny	E > 500	100 < E < 500	E < 100
plynná nebo kapalná paliva stálé kvality	zemní plyn	± 2,5 %	± 3,5 %	± 5 %
plynná nebo kapalná paliva kolísajícího složení	vysokopecní plyn, lehký topný olej	± 3,5 %	± 5 %	± 10 %
tuhá paliva částečně kolísajícího složení	uhlí	± 3 %	± 5 %	± 10 %
tuhá paliva výrazně kolísajícího složení	odpady	± 5 %	± 10 %	± 12,5 %
Procesní emise při zpracovávání tuhých surovin	vápenec, dolomit	± 5 %	± 7,5 %	± 10 %

Informativní hodnoty nejistot jsou v tabulce uvedeny pro aplikaci různých typů paliv nebo zpracovávaného materiálu.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Formulář pro vykazování výsledků zjišťování emisí
sbcr2004c235z0696p006-p1.tif

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Kódy pro označení činností uvedených v příloze č. 1 zákona

1. ENERGETIKA
A. Spalovací procesy (sektorový přístup)
1. Energetický průmysl
a.	Výroba tepla a elektrické energie
b.	Rafinace ropy
c.	Zpracování paliv a ostatní energetický průmysl
2. Zpracovatelský průmysl
a.	Výroba železa a oceli
b.	Výroba neželezných kovů
c.	Chemická výroba
d.	Výroba papíru a buničiny
e.	Potravinářský průmysl
f.	Ostatní obory zpracovatelského průmyslu (prosím popište)
4. Ostatní sektory
a.	Služby a instituce
b.	Bydlení
c.	Zemědělství/Lesnictví
5. Ostatní (prosím popište)
	a. Stacionární
	b. Mobilní
B. Fugitivní emise z paliv
1. Pevná paliva
a.	Těžba uhlí
b.	Přeměna (transformace) pevných paliv
c.	Ostatní (prosím popište)
2. Ropa a zemní plyn
a.	Ropa
b.	Zemní plyn
c.	Úniky a bezpečnostní spalování
	Úniky
	Bezpečnostní spalování (fléry)
d.	Ostatní (prosím popište)
2. PRŮMYSLOVÉ PROCESY
A. Minerální produkty
1.	Výroba cementu
2.	Výroba vápna
3.	Použití vápence a dolomitu
4.	Výroba a použití sody
5.	Asfaltování střech
6.	Pokládání asfaltu (například na silnice, ulice, náměstí)
7.	Ostatní (prosím popište)
B. Chemický průmysl
1.	Výroba čpavku
2.	Výroba kyseliny dusičné
3.	Výroba kyseliny adipové
4.	Výroba karbidů
5.	Ostatní (prosím popište)
C. Kovovýroba
1.	Výroba železa a oceli
2.	Výroba feroslitin
3.	Výroba hliníku
4.	Užití SF₆ ve slévárnách hliníku a magnézia
5.	Ostatní (prosím popište)
Ostatní položky
Emise z biomasy

1. Kód používaný při vykazování národní inventarizace skleníkových plynů¹²)
Spadá-li činnost do více kategorií zároveň, výsledná kategorie se zvolí podle primárního účelu této činnosti.

Výtah z dodatku A3 rozhodnutí o EPER
1.	Energetika
1.1.	Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném výkonu větším než 50 MW¹⁵)
1.2.	Rafinerie minerálních olejů a plynů
1.3.	Koksovací pece
1.4.	Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí
2.	Výroba a zpracování kovů
2.1./2.2./2.3./2.4./2.5./2.6.	Kovoprůmysl a zařízení na pražení a slinování železné rudy; Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů
3.	Zpracování nerostů
3.1./3.3./3.4./3.5.	Zařízení na výrobu cementového slínku (> 500 t/den), vápna (> 50 t/den), skla (> 20 t/den), nerostných materiálů(> 20 t/den) keramických výrobků (> 75 t/den)
3.2.	Zařízení na výrobu azbestu a produktů na bázi azbestu
4.	Chemický průmysl a chemická zařízení na výrobu
4.1.	Základních organických chemických látek
4.2./4.3.	Základních anorganických chemických látek nebo hnojiv
4.4/4.6	Biocidů a výbušnin
4.5.	Farmaceutických produktů
5.	Nakládání s odpady
5.1./5.2.	zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečného odpadu (> 10 t/den) nebo komunálního odpadu (> 3 t/hodinu)
5.3./5.4.	Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný (> 50 t/den) a skládek (> 10 t/den)
6.	Ostatní činnosti podle přílohy č. 1 zákona
6.1.	Průmyslové závody na výrobu celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů, výroba papíru a lepenky (> 20 t/den)
6.2.	Závody na předzpracování vláken a textilií (> 10 t/den)
6.3.	Závody na vydělávání kůží a kožešin (> 12 t/den)
6.4.	Jatky (> 50 t/den), mlékárny (> 200 t/den), jiné živočišné suroviny (> 75 t/den) nebo rostlinné suroviny (> 300 t/den)
6.5.	Zařízení na zneškodňování nebo recyklaci zvířecích těl a živočišného odpadu (> 10 t/den)
6.6.	Zařízení intenzivního chovu drůbeže (> 40 000), prasat (> 2 000) nebo prasnic (> 750)
6.7.	Zařízení pro povrchovou úpravu výrobků používající organická rozpouštědla (> 200 t/rok)
6.8.	Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu

2. Kód vymezený zvláštním právním předpisem¹³)

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze spalovacích procesů

Aktivitně specifické pokyny obsažené v této příloze jsou použitelné pro zjišťování emisí skleníkových plynů ze spalovacích zařízení s nominálním instalovaným příkonem nad 20 MW (s vyloučením spaloven nebezpečného nebo komunálního odpadu), jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona, a ke zjišťování emisí ze spalovacích procesů v ostatních činnostech uvedených v příloze č. 1 zákona, pokud na ně odkazují ustanovení příloh č. 9 až 17.
I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Zjišťování emisí ze spalovacích procesů zahrnuje emise ze spalování všech paliv v zařízení jakož i emise z čištění odpadních plynů, například odsiřování. Veškeré emise skleníkových plynů ze spalování paliv v daném zařízení se přiřadí k tomuto zařízení, bez ohledu na případné vývozy tepla nebo elektřiny do jiných zařízení. Emise spojené s výrobou tepla a elektřiny dovážených z jiných zařízení se přiřadí k těm zařízením, kde byly emitovány.

Spalovací zařízení mohou mít tyto zdroje emisí CO₂
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂

a) kotle,

l) jakákoli jiná stacionární zařízení spalující paliva s výjimkou zařízení se spalovacími motory používanými pro dopravní účely.

k) čištění odpadních spalin (procesní emise),

j) fléry,

i) stacionární motory,

h) sušičky,

g) vypalovací pece,

f) spalovny,

e) pece,

d) topná tělesa,

c) turbiny,

b) hořáky,

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Aktivitní údaje
2. Emise z procesů
Emise z odsiřování spalin za použití vápence se vyhodnocují buď na základě nakoupeného vápence (výpočetní metoda Úroveň 1A) nebo vzniklého sádrovce (výpočetní metoda Úroveň 1B). Oba tyto přístupy se uvažují jako ekvivalentní. Pro výpočet se použije rovnice
Úroveň přesnosti 1 - Použije se tento stechiometrický koeficient pro odvodněný sádrovec CaSO₄.2H₂O a uvolněný CO₂: 0,2558 t CO₂ / t CaSO₄.2H₂O.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1 - Použijí se stechiometrické koeficienty pro převod uhličitanů [t CO₂ / t suchého uhličitanu] - tabulka č. 1.
Úroveň přesnosti 1 - Jako aktivitní údaj se uvažuje množství suchého vápence (CaCO₃) v tunách stanoveného provozovatelem zdroje nebo dodavatelem s maximální přípustnou chybou 7,5 %.
Výpočet emisí je založen na množství vzniklého sádrovce.
Emise CO₂ [t] = aktivitní údaj × emisní faktor × konverzní faktor
Úroveň přesnosti 1 - Konverzní faktor = 1
Metoda výpočtu B „sádrovcová“
Úroveň přesnosti 1 - Jako aktivitní údaj se uvažuje množství suchého sádrovce (CaSO₄.2H₂O) v tunách stanoveného provozovatelem zdroje nebo dodavatelem s maximální přípustnou chybou 7,5 %.
Konverzní faktor
Toto číslo se upraví s ohledem na případnou vlhkost nebo příměsi v použitém vápenci.
Úroveň 1 - Konverzní faktor = 1
Konverzní faktor

Uhličitan	Emisní faktor [t CO2 /t Ca-, Mg- nebo jiných uhličitanů]	Poznámka
CaCO₃	0,440
MgCO₃	0,522
Obecně X_Y(CO₃) z	Emisní faktor = $\frac{[M_{C O_{2}}]}{\{Y * [M_{x}] + Z * [{M_{C O_{3}}}^{2 -}]\}}$	X = alkalický kov, kov alkalických zemin M_X = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] M_CO2⁼ molekulová hmotnost CO₂=44 [g/mol] M_CO3^2- = molekulová hmotnost CO₃^2- =60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 pro kov alkalických zemin = 2 pro alkalický kov Z = stechiometrické číslo CO₃²-=1

Tabulka č. 1 Stechiometrické emisní faktory
Aktivitní údaje
kde:
Metoda výpočtu A „vápencová“
Emisní faktor
Výpočet emisí je založen na množství použitého uhličitanu vápenatého.

1. Emise ze spalování

kde:
Emise CO₂ = aktivitní údaj x emisní faktor x oxidační faktor
Úroveň přesnosti 1 - Použijí se standardně doporučené oxidační faktory, a to hodnota 0,99 (hodnota odpovídá 99 % přeměně uhlíku na CO₂) pro pevná a 0,995 pro kapalná a plynná paliva.
Oxidační faktor
Úroveň přesnosti 3 - Stanoví se reprezentativní hodnota emisního faktoru pro každou vsázku paliva daného typu v příslušném zařízení. Tuto hodnotu zajistí provozovatel, jím zjednaná laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s ustanoveními § 13 až 16.
v kombinaci s empirickým vztahem určeným nezávislou laboratoří v souladu s ustanoveními § 13 až 16. Zajistí se, aby korelace byla dostatečná pro technickou praxi a aby byla aplikována pouze na hodnoty, na základě kterých byla sestavena.
Úroveň přesnosti 2b - Emisní faktor se odvodí pro každou vsázku paliva na základě jednoho ze dvou zavedených postupů:
Úroveň přesnosti 2a - Aplikují se národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce.
Úroveň přesnosti 1 - Použijí se standardně doporučené emisní faktory, uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 3 - Zajistí se reprezentativní hodnota výhřevnosti pro každou vsázku paliva daného typu v příslušném zařízení v souladu s ustanoveními § 13 až 16.
Úroveň přesnosti 2 - Aplikují se národně specifické hodnoty výhřevností pro jednotlivé typy paliv používané při vykazování národní inventarizace skleníkových plynů.
Úroveň přesnosti 1 - Aplikují se územně specifické výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv.
Výhřevnost paliv
Pro různé typy paliv může být přesnost měření jiná, plynná a kapalná paliva se obvykle měří s vyšší přesností než pevná paliva. Výjimky se vyskytují v závislosti na typu měření, například dodávka vlakem, nákladním automobilem, dopravníkovým pásem nebo plynovodem, a okolnostech vztahujících se k zařízením, které znemožňují jednoduché přiřazení paliv k úrovním.
Spálené = Koupené + Čerpané ze zásob - Použité jinak (použité k dopravním účelům, odprodané)
Úroveň přesnosti 4b - Množství nakoupeného paliva je stanoveno na základě měření s přesností do 1 %. Spotřeba paliva se počítá na základě bilančního přístupu založeného na množství nakoupeného paliva a rozdílu množství zásob paliv za dané období dle rovnice:
Úroveň přesnosti 4a - Spotřeba paliva je měřena přímo před spálením v zařízení, přičemž maximální přípustná chyba měření je 1,5 %.
Spálené = Koupené + Čerpané ze zásob - Použité jinak (použité k dopravním účelům, odprodané)
Úroveň přesnosti 3b - Množství nakoupeného paliva je stanoveno na základě měření s přesností do 2 %. Spotřeba paliva se počítá na základě bilančního přístupu založeného na množství nakoupeného paliva a rozdílu množství zásob paliv za dané období dle rovnice:
Úroveň přesnosti 3a - Spotřeba paliva je měřena před spálením v zařízení, přičemž maximální přípustná chyba měření je 2,5 %.
Spálené = Koupené + Čerpané ze zásob - Použité jinak (použité k dopravním účelům, odprodané)
Úroveň přesnosti 2b - Množství nakoupeného paliva je stanoveno měřícím přístrojem s přesností do 4,5 %. Spotřeba paliva se počítá na základě bilančního přístupu založeného na množství nakoupeného paliva a rozdílu množství zásob paliv za dané období dle rovnice:
Úroveň přesnosti 2a - Spotřeba paliva je měřena před spálením v zařízení, přičemž maximální přípustná chyba měření je 5 %.
Úroveň přesnosti 2 - Technologicky specifické oxidační faktory jsou odvozeny provozovatelem na základě obsahu uhlíku v popelu nebo obdobných odpadních produktech, kde se vyskytuje nezoxidovaný uhlík v souladu s ustanoveními § 13 až 16.
Úroveň přesnosti 1 - Spotřeba paliva je měřena před spálením v zařízení, přičemž maximální přípustná chyba měření je 7,5 %.
Spotřebovaná paliva
kde:
Energetický obsah spotřebovaného paliva (TJ) = množství spotřebovaného paliva (t nebo m³) × výhřevnost paliva (TJ/t) nebo (TJ/m³)¹⁴)
Aktivitní údaj se vyjádří jako čistý energetický obsah paliva (TJ) spotřebovaného během sledovaného období. Tento energetický obsah se vypočítá podle vzorce:
1.1. Obecný výpočet pro spalovací činnosti
Výpočet emisí CO₂ je založen na následujícím vzorci, který se aplikuje pro danou činnost a typ paliva:
Aktivitní údaje

1. měření hustoty daných kapalných či plynných paliv prováděné zejména v rafineriích nebo při výrobě oceli a

2. výhřevnosti daného typu uhlí,

Úroveň přesnosti 1 - Množství spáleného plynu [m³] během sledovaného období odvozeného z měření objemu s maximální přípustnou chybou měření menší než 12,5 %.
Úroveň přesnosti 2 - emisní faktor [t CO₂ / m³_{flérovaného plynu}] odvozený z obsahu C ve flérovaném plynu stanovený dle § 13 až 16.
Oxidační faktor
Úroveň přesnosti 1 - Referenční emisní faktor 0,00785 t CO₂ / m³ (za standardních podmínek) odvozený ze spalování čistého butanu jako konzervativního odhadu.
Emisní faktor
Úroveň 1 - 0,995.
Úroveň přesnosti 3 - Množství spáleného plynu [m³] během sledovaného období odvozeného z měření objemu s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
1.2. Fléry
Emise z flérování zahrnují rutinní provoz, ostatní situace jako najíždění a ukončování provozu a nouzové stavy.
Úroveň přesnosti 2 - Množství spáleného plynu [m³] během sledovaného období odvozeného z měření objemu s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %.
Emise CO₂ se počítají z množství spáleného plynu [m³] a obsahu uhlíku v tomto plynu [t CO₂/m³] (včetně jakéhokoli neorganického uhlíku).
emise CO₂ = množství spáleného plynu * obsah C v plynu * oxidační faktor
Aktivitní údaj
kde:

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů se použije ustanovení § 5.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ z rafinerií minerálních olejů

Zjišťování emisí z tohoto typu zařízení obsahuje veškeré emise ze spalovacích procesů a výrobních procesů v rafineriích. Emise z procesů realizovaných v přilehlých zařízeních chemického průmyslu nespadají mezi činnosti vyjmenované v příloze č. 1 zákona, pokud nejsou produktem rafinačního procesu, a tudíž nesmí být do stanovení emisí započteny.
I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY

II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
Potenciální zdroje CO₂ jsou

1. Energetické spalovací procesy

i) spalování odpadů,

a) kotle,

b) provozní ohřevy a ohřevy pro tepelné zpracování,

j) krakování.

c) stacionární spalovací motory a turbíny,

d) katalytické a teplotní oxidizéry,

e) ohřev koksovacích reaktorů,

f) pumpy požární vody,

g) nouzové a pohotovostní generátory,

h) fléry,¹⁵)

2. Procesy

a) výroba vodíku,

b) regenerace katalyzátorů (z katalytického krakování a dalších katalytických procesů),

c) koksování (Flexicoking¹⁶), fluidní koksování, pozdržené koksování).

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM
Emise lze stanovit

c) použitím hmotnostní bilance na přesně definované části paliv nebo procesů a individuálním výpočtem pro zbývající druhy paliv a procesů v zařízení je-li možné doložit, že tento postup je přesnější než výpočet z jednotlivých druhů paliv a procesů.

Úroveň přesnosti 1 - při výpočtech bilanční metodou se dodržují ustanovení § 13 až 16 vztahující se k odběru vzorků paliv, produktů, vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíku a podílu biomasy.
Základem této metody je analýza veškerého uhlíku ve vstupujících a vystupujících produktech, jeho zásoba v surovinách, meziproduktech a produktech za účelem výpočtu celkových emisí skleníkových plynů pro dané zařízení.
Emise CO₂ (t CO₂) = (vstupy − produkty − odpad - změna zásob) × konverzní faktor CO₂/C,
kde se
1. Hmotnostní bilance
vstupy rozumí veškerý uhlík zpracovávaný v zařízení,
produkty rozumí veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech včetně vedlejších produktů, odpadem rozumí veškerý ostatní uhlík opouštějící zařízení (například úniky do kanalizace, ukládání na skládku, popř. ztráty). Odpad nezahrnuje emise skleníkových plynů do atmosféry, změnou zásob rozumí nárůst (+) či pokles (-) zásob uhlíku v rámci zásob podniku (zařízení).
Výpočet pak lze popsat následující rovnicí:
Emise CO₂ [t CO₂] = (∑ (aktivitní údaje _VSTUP × obsah uhlíku _VSTUP) - (aktivitní údaje _PRODUKTY × obsah uhlíku _PRODUKTY) - (aktivitní údaje _ODPAD × obsah uhlíku _ODPAD) - (aktivitní údaje _{ZMĚNA ZÁSOB} × obsah uhlíku _{ZMĚNA ZÁSOB}) × 3,664
Aktivitní údaje
Analyzují se a vykazují hmotnostní toky z a do zařízení a příslušné změny zásob všech důležitých paliv a materiálů odděleně.
Úroveň přesnosti 1 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %. Ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
Za účelem zachování konzistence vykazování dat, energetický obsah všech paliv a látek (vyjádřený jako výhřevnost) musí být stanoven.
Energetický obsah
Obsah uhlíku

3. Emise z procesů
Specifické procesy vedoucí k emisím CO₂ zahrnují

Úroveň přesnosti 1 - Referenční hodnota je 2,9 t CO₂ / t vstupní suroviny - konzervativní odhad založený na předpokladu, že výchozí surovina je etan.
Úroveň přesnosti 2 - Specifický emisní faktor [t CO₂ / t ] je vypočten na základě složení vstupující suroviny. Odvození se provede v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 2 - Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných v průběhu sledovaného období stanoveného měřením objemu s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 1 - Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných v průběhu sledovaného období stanoveného měřením objemu s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %.
Aktivitní údaj
Emise CO₂ = aktivitní údaj _VSTUP x emisní faktor
Emitovaný CO₂ pochází z uhlíku obsaženém ve zpracovávaném plynu. Výpočet založený na údajích o vstupující surovině se provede dle rovnice:
3. Výroba vodíku

Množství CO₂ unikajícího z výrobních jednotek při procesu fluidního koksování se počítá:
Úroveň přesnosti 1 - množství koksu [t] vyrobeného během sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %.
Úroveň 2 - množství koksu [t] vyrobeného během sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1 - specifický emisní faktor [t CO₂ / t koksu] odvozený z nejlepších dostupných znalostí pro daný proces.
Úroveň přesnosti 2 - specifický emisní faktor [t CO₂ / t koksu] odvozený z měření obsahu CO₂ v odpadních plynech, které bylo provedeno v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Aktivitní údaj
Emise CO₂ = aktivitní údaj × emisní faktor
2. Koksování

Emise CO₂ = aktivitní údaj × emisní faktor × konverzní faktor
1. Katalytická regenerace krakovacího zařízení a další katalytické regenerace
Koks zanášející katalyzátory, který je vedlejším produktem krakovacích procesů, je spalován při regeneraci za účelem obnovení aktivity katalyzátoru. Mezi další rafinační procesy využívají katalyzátorů, které potřebují být regenerovány, patří katalytické reformování.
Množství emitovaného CO₂ z těchto procesů se stanovuje podle § 6 odst. 1, kde aktivitní údaj je množství spáleného koksu a obsah uhlíku v koksu jako základ pro výpočet emisního faktoru.
Úroveň přesnosti 1 - konverzní faktor = 1,0.
Konverzní faktor
Úroveň přesnosti 1 - emisní faktor specifický pro danou činnost [t CO₂ / t koksu] založený na obsahu C v koksu a odvozený v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Emisní faktor
Úroveň 2 - množství koksu [t] spáleného v katalyzátoru během sledovaného období stanoveného dle teplotní a materiálové bilance při katalytickém krakování.
Úroveň 1 - množství koksu [t] spáleného v katalyzátoru během sledovaného období stanoveného dle nejlepších dostupných informací pro daný proces.
Aktivitní údaj

a) pro každý druh paliva a proces použitý v zařízení,

b) využitím celkové hmotnostní bilance, je-li možné doložit, že tento postup je přesnější než výpočet na základě spotřeby paliv a procesů,

Emise ze spalovacích procesů jsou zjišťovány dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
2. Emise ze spalovacích procesů

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ z koksovacích pecí

I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Emise se zjišťují z koksoven, které jsou částí zařízení na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na výrobu aglomerátu či zařízením na výrobu železa a oceli včetně kontinuálního lití, mezi nimiž dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům zejména vysokopecního plynu, koksárenského plynu nebo koksu. Pokud povolení k emisím skleníkových plynů vydané podle § 3 až 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování ocele a nikoliv pouze koksárenské pece, emise CO₂ lze sledovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování ocele a emise lze stanovit bilančním výpočtem podle bodu III.1. této přílohy. Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou počítány jako část procesních emisí daného zařízení, emise se počítají podle přílohy č. 8 k této vyhlášce.

II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
V zařízení na výrobu koksu emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů

e) čištění odpadních plynů.

b) tradiční paliva (například zemní plyn),

a) ze surovin (uhlí, ropný koks),

c) procesní plyny (například vysokopecní plyn - BFG),

d) ostatní paliva,

V případě, že se jedná o výrobní jednotku začleněnou do systému výroby oceli, lze spočítat emise
III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

b) pro koksovací pec jako samostatnou činnost, oddělenou od výroby oceli.

Obsah uhlíku
Energetický obsah
Úroveň přesnosti 1 - při výpočtech bilanční metodou se dodržují ustanovení § 13 až 16 vztahující se k odběru vzorků paliv, produktů, vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíku a podílu biomasy.
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
odpadem [t C] veškerý uhlík opouštějící zařízení například v odpadních vodách, v materiálu ukládaném na skládku nebo jiných ztrátách. Do odpadu se nezapočítávají emise skleníkových plynů do atmosféry,
produkcí [t C] veškerý uhlík ve výrobcích a materiálech včetně vedlejších produktů opouštějící zařízení,
změnou zásob [t C] nárůst (+) či pokles (-) zásob uhlíku v rámci zásob zařízení.
Výpočet lze popsat rovnicí
Emise CO₂ [t CO₂] = (∑ (aktivitní údaje _VSTUP × obsah uhlíku _VSTUP) - ∑(aktivitní údaje _PRODUKTY * obsah uhlíku _PRODUKTY) - ∑(aktivitní údaje _ODPAD x obsah uhlíku _ODPAD) - ∑(aktivitní údaje _{ZMĚNA ZÁSOB} × obsah uhlíku _{ZMĚNA ZÁSOB})) × 3,664
Aktivitní údaje
vstupy [t C] veškerý uhlík vstupující do zařízení,
kde se rozumí
Emise CO₂ [t CO₂] = (vstupy - produkce - odpad - změna zásob) × konverzní faktor CO₂/C
Hmotnostní toky z a do zařízení a změny zásob všech důležitých paliv a materiálů se analyzují a vykazují odděleně.
Bilanční výpočet analyzuje množství C ve vstupech, výstupech, zásobnících a v produktech za účelem stanovení emisí skleníkových plynů pro dané zařízení dle vztahu
1. Bilanční výpočet
Úroveň přesnosti 1 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Za účelem zachování konzistence vykazování dat, energetický obsah všech paliv a látek, vyjádřený jako výhřevnost, musí být stanoven.

2. Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy realizované v koksárenských pecích, pokud paliva (například koks, uhlí, zemní plyn) nejsou používána jako redukční činidlo nebo nepochází z metalurgických reakcí, jsou stanovovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů dle přílohy č. 9 k této vyhlášce.

Úroveň přesnosti 2 - Provozovatel využívá národně specifických hodnot výhřevností pro daná paliva používané při vykazování národní inventarizace skleníkových plynů.
3. Emise z procesů
Úroveň přesnosti 1 - Jako emisi faktor lze použít referenční hodnoty z tabulky č. 2 nebo z tabulky v příloze č. 3 k této vyhlášce.
Emise se zjišťují při procesu karbonizace v koksovací komoře koksovací pece, kdy uhlí je bez přístupu vzduchu konvertováno na koks a surový koksárenský plyn a hlavním zdrojem vstupujícího uhlíku je uhlí, dalšími zdroji může být koksový mour, ropný koks, ropa a procesní plyny zejména vysokopecní plyn. Surový koksárenský plyn jako jeden z výstupů procesu koksování obsahuje mnoho látek jež obsahují uhlík, zejména CO₂, CO, CH₄, C_XH_Y. Celkové emise CO₂ z koksovacích pecí lze vypočítat
Emise CO₂ [t CO₂] = ∑ (aktivitní údaje _VSTUP × emisní faktor _VSTUP) - ∑ (aktivitní údaje _VÝSTUP × emisní faktor _VÝSTUP).
Aktivitní údaje _VSTUP zahrnují informace o uhlí, uhelném prachu, ropném koksu, ropě, vysokopecním plynu, koksárenském plynu a dalších. Aktivitní údaje _VÝSTUP zahrnují informace o koksu, dehtu, lehkém oleji, koksárenském plynu a dalších.
Paliva použitá jako vstupy do procesu
Úroveň přesnosti 1 - Materiálové toky paliv do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 2 - Materiálové toky paliv do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %.
Úroveň přesnosti 3 - Výhřevnost paliv je zjišťována pro každou dodávku paliv ze speciálního měření prováděného pověřenou laboratoří v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky paliv do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Tabulka č. 2 Emisní faktory pro procesní plyny (včetně CO2 jako součásti paliva)
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky paliv do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.

	Emisní faktor [t CO₂ / TJ]
Koksárenský plyn (COG)	47,6
Vysokopecní plyn (BFG)	241,8

Úroveň 2 - Specifické emisní faktory lze stanovit dle ustanovení v § 13 až 16.
Výhřevnost
Úroveň přesnosti 1 - Provozovatel využívá národně specifických hodnot výhřevností pro daná paliva

a) pro systém výroby oceli jako celek využitím bilančního výpočtu nebo

Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.
IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ z pražení a slinování kovových rud

Emise se zjišťují ze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, které mohou být částí zařízení na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksárenské pece nebo zařízení na výrobu surového železa a oceli (včetně kontinuálního lití), mezi nimiž dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům zejména vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu nebo vápence). Pokud povolení k emisím skleníkových plynů vydané podle § 3 až 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování ocele a ne pouze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, emise CO₂ lze sledovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování ocele a emise lze stanovit bilančním výpočtem uvedeným v části III. 1. této přílohy.
I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou počítány jako část procesních emisí zařízení, emise se počítají dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.

• čištění odpadních plynů.
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
V zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů
• ze surovin (kalcinace vápence či dolomitu),
• tradiční paliva (zemní plyn, koks, koksový mour),
• procesní plyny (koksárenský či vysokopecní plyn),
• ostatní paliva,

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM
Emise se stanovují pomocí bilančního výpočtu nebo pro každý zdroj zařízení individuálně.

Konverzní faktor
Úroveň 1 - Pro uhličitany lze použít stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 3.
Tabulka č. 3 Stechiometrické emisní faktory
3. Procesní emise
Úroveň přesnosti 1 - Množství [t] uhličitanů ve výchozích surovinách [t _CaCO3, t _MgCO3, t _{CaCO3−MgCO3}] a procesních odpadech použitých jako vstupní suroviny stanovené vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %.
Úroveň přesnosti 1 - Konverzní faktor = 1,0.

	emisní faktor
CaCO₃	0,440 t CO₂/t CaCO₃
MgCO₃	0,522 t CO₂/t MgCO₃

Úroveň přesnosti 2 - Množství [t] uhličitanů ve výchozích surovinách [t _CaCO3, t _MgCO3, t _{CaCO3−MgCO3}] a procesních odpadech použitých jako vstupní suroviny stanovené vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Tyto hodnoty se upravují dle obsahu vody a hlušiny ve výchozím materiálu. Pro procesní odpady se používají specifické faktory stanovené podle § 13 až 16.
Emisní faktor
Při procesu kalcinace na roštu je CO₂ uvolňován z výchozích surovin (převážně z CaCO₃) a ze znovu použitých odpadů. Pro každý typ vstupující látky lze množství CO₂ vypočítat jako
Úroveň přesnosti 2 - Konverzní faktor specifický pro danou činnost lze určit v souladu s ustanoveními § 13 až 16, stanovuje množství C v prachu pocházejícího ze slinování a zachyceného na filtrech. Pokud je zachycený prach z filtru znovu použit v procesu slinování, v něm obsažené množství C se nepočítá z důvodu vyloučení dvojího započítání.
Emise CO₂ [t CO₂] = ∑ (aktivitní údaje × emisní faktor × konverzní faktor).
Aktivitní údaj

Úroveň přesnosti 2 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Bilanční výpočet analyzuje množství C ve vstupech, výstupech, zásobnících a v produktech za účelem stanovení emisí skleníkových plynů pro dané zařízení dle vztahu
Za účelem zachování konzistence vykazování dat, energetický obsah všech paliv a látek vyjádřený jako výhřevnost musí být stanoven.
1. Bilanční výpočet
Emise CO₂ [t CO₂] = (vstupy - produkce - odpad - změna zásob) × konverzní faktor CO₂/C
Aktivitní údaje
kde se rozumí
vstupy [t C] veškerý uhlík vstupující do zařízení,
produkcí [t C] veškerý uhlík ve výrobcích a materiálech včetně vedlejších produktů opouštějící zařízení,
změnou zásob [t C] nárůst (+) či pokles (-) zásob uhlíku v rámci zásob zařízení.
Výpočet lze popsat rovnicí
odpadem [t C] veškerý uhlík opouštějící zařízení například v odpadních vodách, v materiálu ukládaném na skládku nebo jiných ztrátách. Do odpadu se nezapočítávají emise skleníkových plynů do atmosféry.
Energetický obsah
Při výpočtech bilanční metodou se dodržují ustanovení § 13 až 16 vztahující se k odběru vzorků paliv, produktů, vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíku a podílu biomasy.
Hmotnostní toky z a do zařízení a změny zásob všech důležitých paliv a materiálů se analyzují a vykazují odděleně.
Obsah uhlíku
Emise CO₂ [t CO₂] = (∑ (aktivitní údaje _VSTUP × obsah uhlíku _VSTUP) − ∑(aktivitní údaje _PRODUKTY × obsah uhlíku _PRODUKTY) − ∑(aktivitní údaje _ODPAD × obsah uhlíku _ODPAD) − ∑(aktivitní údaje _{ZMĚNA ZÁSOB} × obsah uhlíku _{ZMĚNA ZÁSOB})) × 3,664
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 1 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.

2. Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy realizované v zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy jsou stanovovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů v příloze č. 8 k této vyhlášce.

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu železa a oceli včetně kontinuálního lití

I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Příloha obsahuje metodické pokyny pro stanovení emisí ze zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití zejména na primární výrobu železa a oceli ve vysokých pecích, kyslíkových konvertorech a sekundární výrobu v elektrických obloukových pecích.
Emise se zjišťují ze zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, které jsou částí zařízení na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksárenské pece a zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, mezi nimiž dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům zejména vysokopecním plynem, koksárenským plynem, koksem, vápencem. Pokud povolení k emisím skleníkových plynů vydané podle § 3 až 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování ocele a nikoliv pouze vysoké pece, emise CO₂ lze sledovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování ocele a lze je stanovit bilančním výpočtem uvedeným v části III. 1. této přílohy.
Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou počítány jako část procesních emisí zařízení, emise se počítají dle přílohy č. 8 k této vyhlášce

II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
V zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů

a) ze surovin (kalcinace vápence nebo dolomitu),

b) tradiční paliva (zemní plyn, koks),

d) procesní plyny (koksárenský či vysokopecní plyn, konvertorový plyn),

f) ostatní paliva,

g) čištění odpadních plynů.

c) redukční činidla (zejména koks, uhlí, plasty),

e) spotřeba grafitových elektrod,

Emise se stanovují pomocí bilančního výpočtu nebo pro každý zdroj zařízení.
III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Spalovací procesy realizované v zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, kde paliva (například koks, uhlí a zemní plyn) nejsou použity jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, jsou stanovovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
2. Emise ze spalovacích procesů

Za účelem zachování konzistence vykazování dat, energetický obsah všech paliv a látek vyjádřený jako výhřevnost musí být stanoven.
Hmotnostní toky z a do zařízení a změny zásob všech důležitých paliv a materiálů se analyzují a vykazují odděleně.
Obsah uhlíku
Aktivitní údaje
Emise CO₂ [t CO₂] = (∑ (aktivitní údaje _VSTUP × obsah uhlíku _VSTUP) - ∑(aktivitní údaje _PRODUKTY × obsah uhlíku _PRODUKTY) - ∑(aktivitní údaje _ODPAD × obsah uhlíku _ODPAD) - ∑(aktivitní údaje změna zásob × obsah uhlíku _{ZMĚNA ZÁSOB})) × 3,664
odpadem [t C] veškerý uhlík opouštějící zařízení například v odpadních vodách, v materiálu ukládaném na skládku nebo jiných ztrátách. Do odpadu se nezapočítávají emise skleníkových plynů do atmosféry.
Výpočet lze popsat rovnicí
vstupy [t C] veškerý uhlík vstupující do zařízení,
produkcí [t C] veškerý uhlík ve výrobcích a materiálech včetně vedlejších produktů opouštějící zařízení,
Při výpočtech bilanční metodou se dodržují ustanovení v § 13 až 16 vztahující se k odběru vzorků paliv, produktů, vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíku a podílu biomasy.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Energetický obsah
kde se rozumí
Úroveň přesnosti 2 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Emise CO₂ [t CO₂] = (vstupy − produkce − odpad − změna zásob) × konverzní faktor CO₂/C
Úroveň přesnosti 1 - Část palivo-materiálových toků do a ze zařízení je měřena s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %. Všechny ostatní palivo-materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Bilanční výpočet analyzuje množství C ve vstupech, výstupech, zásobnících a v produktech za účelem stanovení emisí skleníkových plynů pro dané zařízení dle vztahu
1. Bilanční výpočet
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s max. přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
změnou zásob [t C] nárůst (+) či pokles (-) zásob uhlíku v rámci zásob zařízení.

Emise CO₂ [t CO₂] = ∑ (aktivitní údaj _VSTUP × emisní faktor _VSTUP) - ∑ (aktivitní údaj _VÝSTUP × emisní faktor _VÝSTUP)
3. Emise z procesů
Emise se zjišťují ze zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, která obvykle zahrnují návazná zařízení (vysoká pec, kyslíkový konvertor, teplá válcovna) a tato zařízení mohou být technologicky propojena s dalšími zařízeními (koksovací pec, zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, energetický zdroje). V těchto zařízeních je mnoho různých paliv používáno jako redukční činidla. Tato zařízení mohou produkovat procesní plyny různého složení (například koksárenský plyn, vysokopecní plyn, konvertorový plyn).
Celkové emise ze zařízení na výrobu železa a ocele včetně kontinuálního lití jsou počítány jako
Aktivitní údaje - Paliva
Úroveň přesnosti 1 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %.
Úroveň přesnosti 3 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4 - Materiálové toky do a ze zařízení jsou měřeny s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
Aktivitní údaje - Výhřevnost (pokud se využívá)
Úroveň přesnosti 1 - Provozovatel využívá národně specifických hodnot výhřevností pro daná paliva.
Úroveň přesnosti 2 - Provozovatel využívá národně specifických hodnot výhřevností pro daná paliva používané při vykazování národní inventarizace skleníkových plynů.
Úroveň přesnosti 3 - Výhřevnost paliv je zjišťována pro každou dodávku paliv ze speciálního měření prováděného v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Emisní faktor
Pro aktivitní údaj _VÝSTUP se vztahuje k množství C obsaženého v látkách s výjimkou CO₂ ve výstupech z daného procesu a vyjadřuje se jako t CO₂ / t výstupu za účelem zachování porovnatelnosti.
Úroveň přesnosti 1 - Jako referenční hodnoty pro vstupující a vystupující látky lze použít hodnoty z tabulek č. 4 a 5 a nebo z tabulky v příloze č. 3 k této vyhlášce.
Tabulka č. 4 Referenční emisní faktory pro vstupující materiály

	Emisní faktor
Koksárenský plyn	47,7 t CO₂/TJ
Vysokopecní plyn	241,8 t CO₂/ TJ
Konvertorový plyn	186,6 t CO₂/ TJ
Grafitová elektroda	3,60 t CO₂/ t elektrody
PET	2,24 t CO₂ / PET
PE	2,85 t CO₂/ PE
CaCO₃	0,44 t CO₂ / CaCO₃
CaCO₃ - MgCO₃	0,477 t CO₂/ CaCO₃- MgCO₃

Tabulka č. 5 Referenční emisní faktory pro produkty (založeno na obsahu C)

	Emisní faktor [t CO₂ / t]
Ruda	0
Surové železo, železné výrobky	0,1467
Ocel, výrobky z ocele	0,0147

Úroveň přesnosti 2 - Specifické emisní faktory [t CO₂ / t _VSTUP nebo t _VÝSTUP] ve vstupujících a vystupující látkách lze stanovit v souladu s ustanoveními § 13 až 16.

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu cementového slínku

I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou počítány jako část procesních emisí zařízení, emise se počítají dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.

V zařízení na výrobu cementu emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂

f) čištění odpadních plynů.

a) kalcinace vápence v surovinách,

b) tradičních fosilních paliv pece,

c) alternativních paliv (na bázi fosilního uhlíku) a surovin,

d) spalování biomasy (odpadní biomasa),

e) ostatní paliva, která nejsou používána k vytápění pece,

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

V průběhu kalcinace v peci, CO₂ z karbonátů je uvolňován z materiálového mixu. Kalcinace CO₂ je přímo spojena s výrobou slínku.
2. Emise z procesů

V cementářských pecích je proces nedokonalého spalování fosilních paliv zanedbatelný v důsledku velmi vysokých spalovacích teplot, velké době zdržení v peci a minimálnímu obsahu C ve slínku. Uhlík z paliv spalovaných v těchto pecích je počítán jako plně oxidovaný (oxidační faktor je 1,0).
Spalovací procesy v zařízeních na výrobu cementářského slínku zahrnují různé druhy paliv (například uhlí, ropný koks, topný olej, zemní plyn a široké spektrum odpadů). Tyto procesy a emise ze spalování organického C a alternativních paliv jsou zjišťovány a vykazovány podle pravidel pro spalovací procesy dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
1. Emise ze spalovacích procesů

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu vápna

V zařízení na výrobu vápna emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂

a) kalcinace vápence a dolomitu v surovině,

b) tradičních fosilních paliv pece,

c) alternativních paliv (na bázi fosilního uhlíku) a surovin,

d) spalování biomasy (odpadní biomasa),

e) ostatních paliv,

f) čištění odpadních plynů.

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Uhličitan	Emisní faktor [t CO2 / t Ca-, Mg- nebo jiných uhličitanů]	Poznámka
CaCO₃	0,440
MgCO₃	0,522
Obecně X_Y(CO₃)_Z	Emisní faktor = $\frac{[M_{C O_{2}}]}{\{Y * [M_{X}] + Z * [{M_{C O_{3}}}^{2 -}]\}}$	X = alkalický kov, kov alkalických zemin M_X = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] M_CO2 ⁼ molekulová hmotnostCO₂=44 [g/mol] M_CO3^2-= molekulová hmotnost CO₃^2-=60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 pro kov alkalických zemin = 2 pro alkalický kov Z = stechiometrické číslo CO₃²-=1

Tabulka č. 8 Stechiometrické emisní faktory pro metodu A
2. Emise z procesů
V průběhu kalcinace v peci, CO₂ z karbonátů je uvolňován z materiálového mixu. Kalcinace CO₂ je přímo spojena s výrobou vápna. Na úrovni zařízení emise CO₂ z kalcinace lze stanovit na základě celkového množství karbonátů v surovém materiálu (převážně vápenec, dolomit), jež projdou procesem kalcinace (výpočetní metoda A) nebo na množství alkalických oxidů ve vyrobeném vápně (výpočetní metoda B). Oba tyto přístupy se uvažují jako ekvivalentní.
Výpočetní metoda A: Karbonátová
Výpočet je založen na obsahu uhličitanů ve spotřebovaných surovinách, lze počítat i s vnitřní recyklací prachu. K výpočtu lze použít rovnici
CO₂ emise [t CO₂] = ∑ {(Aktivitní údaje_{Karbonáty-VSTUP} - Aktivitní údaje_{Karbonáty VÝSTUP}) × emisní faktor × konverzní faktor}
Aktivitní údaje
Údaje o obsahu uhličitanů v surovinách a v produktech (aktivitní údaje_{Karbonáty-vstup} a Aktivitní údaje_{Karbonáty výstup}) se udávají v [t] CaCO₃, MgCO₃ nebo ostatních uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin použitých ve sledovaném období.
Úroveň přesnosti 1 - konverzní faktor = 1,0
Konverzní faktor

Oxid	Emisní faktor [t CO2 / t Ca-, Mg- nebo jiných oxidů]	Poznámka
CaO	0,785
MgO	1,092
Obecně X_Y(O)_Z	$E m i s n í f a k t o r = \frac{[M_{C O_{2}}]}{\{Y * [M_{X}] + Z * [M_{o}]\}}$	X = alkalický kov, kov alkalických zemin M_X = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] M_CO2 ⁼ molekulová hmotnost CO₂=44 [g/mol] M_O= molekulová hmotnost O^-=16 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 pro kov alkalických zemin = 2 pro alkalický kovY = stechiometrické číslo O = 1

Tabulka č. 9 Stechiometrické emisní faktory pro metodu B
Úroveň přesnosti 1 - stechiometrické poměry oxidů ve vstupujících a vystupujících látkách uvádí Tabulka č. 9.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 2 - Množství CaO, MgO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin [t] ve výrobcích vyrobených během sledovaného období stanovené metodou vážení s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %. Složení příslušných výrobků a vstupních surovin se určuje v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Úroveň přesnosti 1 - Množství CaO, MgO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin [t] ve výrobcích vyrobených během sledovaného období stanovené metodou vážení s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Složení příslušných výrobků a vstupních surovin se stanovuje na základě nejlepších dostupných informací.
Údaje o celkovém množství [t] CaO, MgO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin (Aktivitní údaje_{Alkalické oxidy-VÝSTUP} a Aktivitní údaje _{Alkalické oxidy VSTUP}) vzniklých reakcí z uhličitanů v průběhu sledovaného období.
Aktivitní údaje
Emise CO₂ [t CO₂] = ∑ {(Aktivitní údaje_{Alkalické oxidy - VÝSTUP} - Aktivitní údaje_{Alkalické oxidy} _VSTUP) × emisní faktor × konverzní faktor}
Úroveň přesnosti 1 - množství čistých (100%) uhličitanů (například vápence) [t] ve výchozích surovinách použitých v průběhu sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 5,0 %. Složení příslušných surovin je stanoveno pomocí nejlepších dostupných informací.
Emise CO₂ lze počítat na základě množství CaO, MgO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin ve vyrobeném vápně. Uvažuje se veškerý kalcinovaný Ca a Mg vstupující do pece (například v polétavém prachu, alternativních palivech a ostatních surovinách s případným obsahem CaO nebo MgO). Pro výpočet lze použít rovnici
Výpočetní metoda B: Oxidy alkalických kovů
Úroveň přesnosti 2 - množství čistých (100%) uhličitanů (například vápence) [t] ve výchozích surovinách použitých v průběhů sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %. Složení příslušných surovin se určuje s souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1 - konverzní faktor = 1,0
Konverzní faktor
Úroveň přesnosti 1 - stechiometrické koeficienty dle typu uhličitanů ve výchozích surovinách a výsledných produktech uvádí tabulka č. 8.

1. Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy v zařízeních na výrobu vápna zahrnují různé druhy paliv (například uhlí, ropný koks, topný olej, zemní plyn a široké spektrum odpadů). Tyto procesy a emise ze spalování organického uhlíku (z alternativních paliv) jsou zjišťovány a vykazovány dle pravidel pro spalovací procesy dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.

Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.
IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu skla

II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
V zařízení na výrobu skla emise CO₂ pocházejí z těchto zdrojů

a) tavení uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin v surovině,

b) tradičních fosilních paliv pece,

c) alternativních paliv (na bázi fosilního uhlíku) a surovin,

d) spalování biomasy (odpadní biomasy),

e) ostatních paliv,

f) přísad obsahujících C, včetně koksu a uhelného prachu,

g) čištění odpadních plynů.

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Spalovací procesy v zařízeních na výrobu skla jsou zjišťovány a vykazovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
1. Emise ze spalovacích procesů

Konverzní faktor
Výpočet je založen na množství spotřebovaných uhličitanů. Lze počítat i s recyklací prachu.
2. Emise z procesů
Pro výpočet lze použít rovnici
Emise CO₂ = (∑ {Aktivitní údaje UHLIČITANY x emisní faktor} + ∑ {Přísady x emisní faktor}) × konverzní faktor
Aktivitní údaje
Aktivitní údaje_Uhličitany je množství [t] CaCO₃, MgCO₃, Na₂CO₃, BaCO₃ a dalších uhličitanů kovů alkalických zemin nebo uhličitanů alkalických kovů v surovinách (soda, vápno, vápenec, dolomit) zpracovaných ve sledovaném období a množství přísad obsahujících C.
Úroveň přesnosti 1 - množství CaCO₃, MgCO₃, Na₂CO₃, BaCO₃ a dalších uhličitanů kovů alkalických zemin nebo uhličitanů alkalických kovů ve výchozích surovinách a množství přísad obsahujících C použitých v průběhů sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %. Složení příslušných surovin je stanoveno pomocí nejlepších dostupných informací pro daný druh výrobku.
Úroveň přesnosti 2 - množství CaCO₃, MgCO₃, Na₂CO₃, BaCO₃ a dalších uhličitanů kovů alkalických zemin nebo uhličitanů alkalických kovů ve výchozích surovinách a množství přísad obsahujících C použitých v průběhů sledovaného období stanoveného vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %. Složení příslušných surovin se určuje v souladu s ustanoveními v § 13 až 16.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1 - Uhličitany - stechiometrické koeficienty pro vstupy a výstupy z procesů výroby skla uvádí tabulka č. 10.
Tabulka č. 10 Stechiometrické emisní faktory pro metodu A

Uhličitan	Emisní faktor [t CO2 / t Ca-, Mg-, Na-, Ba- nebo jiných uhličitanů]	Poznámka
CaCO₃	0,440
MgCO₃	0,522
Na₂CO₃	0,415
BaCO₃	0,223
Obecně X_Y(CO₃)_Z	$Emisní faktor = [\frac{[{M_{CO}}_{2}]}{\{Y * [M_{x}] + Z * [{M_{{CO}_{3}}}^{2 -}]\}}]$	X = alkalický kov, kov alkalických zemin M_X = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] M_CO2 ⁼ molekulová hmotnost CO₂=44 [g/mol] M_CO3^2- = molekulová hmotnost CO₃^2-=60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 pro kov alkalických zemin = 2 pro alkalický kov Y = stechiometrické číslo CO₃²-=1

Hodnoty se upravují dle obsahu vody a hlušiny v použitých surovinách.
Přísady
Specifické emisní faktory se odvozují s souladu s pravidly popsanými v § 13 až 16.
Konverzní faktor
Úroveň přesnosti 1 - konverzní faktor = 1,0
Výpočetní metoda B: Alkalické oxidy
Emise CO₂ lze také vypočítat na základě množství vyrobeného skla a obsahu CaO, MgO, Na₂O, BaO a obsahu dalších oxidů alkalických kovů a oxidů kovů alkalických zemin. Emisní faktor lze korigovat pro Ca, Mg, Na, Ba a ostatní oxidy, které nepocházejí z uhličitanů, ale z recyklovaného skla, alternativních paliv nebo ze surovin s obsahem příslušných oxidů (CaO, MgO, Na₂O, BaO a další). Pro výpočet lze použít vzorec
Emise CO₂ [t CO₂] = ( ∑ {(Aktivitní údaje_O-VÝSTUP - Aktivitní údaje_O-VSTUP) × emisní faktor + ∑ {Přísady × emisní faktor} ) × konverzní faktor}
Aktivitní údaje
Aktivitní údaje_O-VÝSTUP a Aktivitní údaje_O-VSTUP jsou informace o množství [t] CaO, MgO, Na₂O, BaO a dalších oxidů alkalických kovů a oxidů kovů alkalických zemin přeměněných z uhličitanů během sledovaného období.
Úroveň přesnosti 1 - Množství [t] CaO, MgO, Na₂O, BaO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin použitých ve vstupních surovinách a množství ve výrobcích vyrobených během sledovaného období stanovené vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %. Složení příslušných výrobků a vstupních surovin se stanovuje na základě nejlepších dostupných informací.
Úroveň přesnosti 2 - Množství [t] CaO, MgO, Na₂O, BaO a dalších oxidů alkalických kovů nebo oxidů kovů alkalických zemin použitých ve vstupních surovinách a množství ve výrobcích vyrobených během sledovaného období stanovené vážením s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %. Složení příslušných výrobků a vstupních surovin se určuje v souladu s ustanoveními § 13 až 16.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1 - stechiometrické koeficienty oxidů obsažených ve vstupech a výstupech z procesu výroby skla uvádí tabulka č. 11.
Tabulka č. 11 Stechiometrické emisní faktory pro metodu B

Oxid	Emisní faktor [t CO2 / t Ca-, Mg- nebo jiných oxidů]	Poznámka
CaO	0,785
MgO	1,092
Na₂O	0,710
BaO	0,287
Obecně X_Y(O)_Z	$E m i s n í f a k t o r = \frac{[{M_{C O}}_{2}]}{\{Y * [M_{X}] + Z * [M_{O}]\}}$	X = alkalický kov, kov alkalických zemin M_X = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] M_CO2 ⁼ molekulová hmotnost CO₂=44 [g/mol] M_O = molekulová hmotnost O^-=16 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 pro kov alkalických zemin = 2 pro alkalický kov Y = stechiometrické číslo O = 1

Přísady:
Specifické emisní faktory se odvozují s souladu s pravidly uvedenými v § 13 až 16.
Emise CO₂ pochází z procesů rozkladu uhličitanů ze surovin při tavení skla v peci a z neutralizace HF, HCl a SO₂ ve zplodinách vápencem či jiným uhličitanem. Emise z rozkladu uhličitanů v tavících procesech a z procesu čištění spalin jsou částí celkových emisí zařízení. Výsledné emise jsou dány jejich součtem, ale pokud je to možné, vykazují se odděleně.
Úroveň přesnosti 1 - konverzní faktor = 1,0
Výpočetní metoda A: Karbonátová
V průběhu tavby skla v peci je CO₂, vázaný v uhličitanech ve výchozích surovinách, uvolňován. Tento proces je přímo spojen s výrobou skla a výsledné emise lze spočítat dvěma způsoby založenými na množství výchozích surovin (soda, vápno, vápenec, dolomit a ostatní uhličitany kovů alkalických zemin nebo uhličitan alkalických kovů) doplněných o množství recyklovaného skla (výpočetní metoda A) nebo na základě množství alkalických oxidů ve vyrobeném skle (výpočetní metoda B). Obě tyto výpočetní metody se uvažují jako ekvivalentní.

Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.
IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním

V zařízení na výrobu keramických výrobků emise CO₂ pochází z následujících zdrojů
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂

b) použití vápence v zařízeních na snižování znečištění ovzduší,

a) kalcinací vápence nebo dolomitu v surovinách,

f) ostatních paliv,

g) organického materiálu obsaženého v jílu,

h) přísad používaných ke snížení porosity, například piliny nebo polystyrol,

i) čištění odpadních plynů.

e) spalování biomasy (odpadní biomasy),

d) alternativních paliv na bázi fosilního uhlíku a surovin,

c) tradičních fosilních paliv pece,

I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Není specifikováno.

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Spalovací procesy v zařízeních na výrobu skla jsou zjišťovány a vykazovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů dle přílohy č. 9 k této vyhlášce.
1. Emise ze spalovacích procesů

Emise CO₂ _TOTAL [t] = emise CO₂ _{Vstupující suroviny} [t] + Emise CO_{2 Odsiřování}[t]
2. Emise z procesů
Emise CO₂ pochází z procesů kalcinace surovin v peci a neutralizace HF, HCl a SO₂ ve zplodinách vápencem či jiným uhličitanem. Emise z rozkladu uhličitanů při procesu kalcinace a z procesu čištění spalin jsou částí celkových emisí zařízení. Výsledné emise jsou dány jejich součtem, ale pokud je to možné, vykazují se odděleně. Výpočetní postup:

Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.
IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM

k vyhlášce č. 696/2004 Sb.
Metodické pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na výrobu papíru a buničiny

III. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ VÝPOČTEM

Emise jsou výsledkem používání uhličitanů jako látek pro úpravu chemických vlastností, přičemž uhlík obsažený ve sloučeninách CaCO₃ a Na₂CO₃ je obvykle fosilního původu, ačkoli v některých případech (například Na₂CO₃ získávaný v papírnách vyrábějících polochemickou vlákninu na sodíkové bázi) může pocházet z biomasy. Předpokládá se, že uhlík obsažený v těchto látkách je emitován jako CO₂ z vápencové pece nebo regeneračního zařízení. Tyto emise se uskutečňují za předpokladu, že veškerý uhlík obsažený v CaCO₃ a Na₂CO₃ použitý k regeneraci a neutralizaci je uvolněn do atmosféry.
Úroveň přesnosti 1 - Konverzní faktor = 1,0.
Konverzní faktor
Tyto hodnoty se upravují dle obsahu vody a hlušiny v použitých látkách.

Typ uhličitanu a původ	Emisní faktor [t_CO2 / t uhličitanů]
Pulp mill make-up CaCO₃	0,440
Pulp mill make-up Na₂CO₃	0,415
CaCO₃ biogenního původu	0,0
Na₂CO₃ biogenního původu	0,0

Tabulka č. 14 Stechiometrické emisní faktory
Úroveň přesnosti 1 - stechiometrický poměr

[t_{{CO}_{2}} / t_{{CaCO}_{3}}]

[t_{{CO}_{2}} / t_{{Na}_{2} {CO}_{3}}]

z uhličitanů, které nepocházejí z biomasy uvádí Tabulka č. 14. Pro uhličitany biogenního původu se používá emisní faktor 0

[t_{{CO}_{2}} / uhličitanů]

.
Emisní faktor
Úroveň přesnosti 2 - množství [t] použitého CaCO₃ nebo Na₂CO₃ v procesu stanovené s maximální přípustnou chybou měření menší než 1,0 %.
Úroveň přesnosti 1 - množství [t] použitého CaCO₃ nebo Na₂CO₃ v procesu stanovené metodou vážení s maximální přípustnou chybou měření menší než 2,5 %.
Aktivitní údaj _UHLIČITANY je množství použitého CaCO₃ nebo Na₂CO₃.
Aktivitní údaj
Emise CO₂ = ∑ (Aktivitní údaj _UHLIČITANY × emisní faktor × konverzní faktor)
Výpočet emisí je následující:
Úprava uhličitanem je vyžadována v důsledku ztrát v oblasti žíravin, většina z nich je prováděna na CaCO₃.
2. Emise z procesů

1. Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy v zařízeních na výrobu skla jsou zjišťovány a vykazovány dle metodických pokynů pro sledování emisí ze spalovacích zdrojů dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.

IV. STANOVENÍ EMISÍ CO₂ MĚŘENÍM
Pro měření emisí CO₂ ze spalovacích procesů platí ustanovení § 5.

Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou počítány jako část procesních emisí zařízení, emise se počítají dle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
I. VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI TÉTO PŘÍLOHY
Pokud zařízení produkuje (a dále prodává) látku s obsahem C pocházejícího z fosilních paliv, například vysrážený uhličitan vápenatý, tato produkce se nezapočítává do emisní bilance tohoto zařízení.

Čištění odpadních vod a skládkování, včetně anaerobního čištění vod a vyhnívání kalů a skládkování využívané pro ukládání odpadů z drcení nespadají mezi činnosti vyjmenované v příloze č. 1 zákona a nevztahuje se na ně povinnost vykazování podle § 7 zákona.
II. URČENÍ ZDROJŮ EMISÍ CO₂
V zařízení na výrobu buničiny a papíru emise CO₂ mohou pocházet z následujících zdrojů:

c) zařízení na spalování odpadu,

a) kotle, plynové turbíny a jiná spalovací zařízení produkující páru nebo energii pro papírnu,

b) regenerační kotel a další zařízení spalující použité roztoky při výrobě buničiny,

f) sušičky na plyn nebo spalující jiná fosilní paliva (například infračervené sušičky).

e) čištění odpadních plynů,

d) pece na vápno a pražící pece,