2.2.4.1 Měření magnetické indukce
Změny magnetické indukce ve vzorku se určují integrováním napětí indukovaného v měřicí cívce navinuté nebo nasunuté na vzorek.
Měřicí cívka musí být navinuta nebo nasunuta co nejtěsněji na vzorek a musí být symetrická s ohledem k čelním plochám vzorku. Přívody musí být těsně zkrouceny, aby se neindukovala napětí do smyček přívodů měřicí cívky.
Rozdíl magnetické indukce v měřicí cívce ∆B_ap mezi dvěma časovými okamžiky t₁ a t₂, nekorigovaný se zřetelem k magnetickému toku vzduchem, je dán rovnicí:
$∆B_{ap}=B_2-B_1=\frac{1}{AN}\underset{t_1}{\overset{t_2}{\int }}Udt7$
kde
B₂ je magnetické indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky v okamžiku t₂ v T,
B₁ je magnetická indukce ve vnitřním prostoru měřicí cívky v okamžiku t₁ v T,
A je plocha průřezu vzorku v m²,
N je počet závitů měřicí cívky,
$\underset{t_1}{\overset{t_2}{\int }}UdtjeintegrovanéindukovanénapětívměřicícívceveWbzačasovýinterval{t}_2-t_{1}vs.$
Tento rozdíl magnetické indukce ∆B_ap se musí korigovat se zřetelem k magnetickému toku vzduchem ve vinutí měřicí cívky. Rozdíl magnetické indukce ∆B ve vzorku mezi časovými okamžiky t₂ a t₁ je dán rovnicí:
$∆B=∆B_{ap}-{\mu }_0∆H{A}_t-A/A\left(8\right)$
kde
μ₀ je magnetická konstanta rovnající se 4π. 10^-7 H/m,
∆H je rozdíl v měřených hodnotách intenzity magnetického pole v A/m,
A_t je plocha závitů měřicí cívky vztažená k jednomu závitu v m².