3.1.2.3 Vypočtou se relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H etalonových vzorků (příslušejících ke zkoušené měřicí sestavě) zkoušenou měřicí sestavou a etalonovou měřicí sestavou v % jako minimální normované vzdálenosti i-tého bodu (Bi, Hi) charakteristiky zjištěné měřením zkoušenou měřicí sestavou od charakteristiky určené měřením téhož etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou podle rovnice (10), (11) nebo (12):
δai=δBi.100/1+Hi/Bi.dB/dHi2=
=Bi.100/Bi2+Hi.dB/dHi2 10
δai=δHi.100/1+Bi/Hi.dB/dHi-12=
=Hi.100/Hi2+Bi.dB/dHi-12 11
δai=δBi.δHi.100/δBi2+δHi2=
=Bi.Hi.100/Bi2.Hi2+Hi2.Bi2 12
kde odmocniny se berou jen kladné a kde
δBi=Bi-Bi´/Bi=Bi/Bi , 13
Bi=Bi-Bi´ , 14
δHi=Hi-Hi´/Hi=Hi/Hi , 15
Hi=Hi-Hi´ , 16
(dB / dH)i je směrnice tečny křivky dané měřením etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou v bodě (Hi, Bi´),
Hi a Bi jsou hodnoty intenzity magnetického pole respektive magnetické indukce i-tého bodu charakteristiky etalonového vzorku měřené zkoušenou měřicí sestavou,
Bi´ je hodnota magnetické indukce odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu Hi,
Hi´ je hodnota intenzity magnetického pole odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu Bi.
Pokud se měří místo demagnetovací křivky B-H demagnetovací křivka J-H, je postup obdobný, vypočtou se relativní rozdíly δai podle rovnic (10) až (16), kde však značka B je vždy nahrazena značkou J, to znamená, že magnetická indukce B je vždy nahrazena odpovídající hodnotou magnetické polarizace J.
Relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H nebo demagnetovací křivky J-H δai musí být menší než 4% pro všechny body měření demagnetovací křivky etalonových vzorků v rámci této zkoušky.