3.1.2.3 Vypočtou se relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H etalonových vzorků (příslušejících ke zkoušené měřicí sestavě) zkoušenou měřicí sestavou a etalonovou měřicí sestavou v % jako minimální normované vzdálenosti i-tého bodu (Bi, Hi) charakteristiky zjištěné měřením zkoušenou měřicí sestavou od charakteristiky určené měřením téhož etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou podle rovnice (10), (11) nebo (12):
kde odmocniny se berou jen kladné a kde
(dB / dH)i je směrnice tečny křivky dané měřením etalonového vzorku etalonovou měřicí sestavou v bodě (Hi, Bi´),
Hi a Bi jsou hodnoty intenzity magnetického pole respektive magnetické indukce i-tého bodu charakteristiky etalonového vzorku měřené zkoušenou měřicí sestavou,
Bi´ je hodnota magnetické indukce odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu Hi,
Hi´ je hodnota intenzity magnetického pole odečtená na charakteristice měřené etalonovou měřicí sestavou pro hodnotu Bi.
Pokud se měří místo demagnetovací křivky B-H demagnetovací křivka J-H, je postup obdobný, vypočtou se relativní rozdíly δai podle rovnic (10) až (16), kde však značka B je vždy nahrazena značkou J, to znamená, že magnetická indukce B je vždy nahrazena odpovídající hodnotou magnetické polarizace J.
Relativní rozdíly měření demagnetovací křivky B-H nebo demagnetovací křivky J-H δai musí být menší než 4% pro všechny body měření demagnetovací křivky etalonových vzorků v rámci této zkoušky.