38. § 65 až 69 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 22, 23, 23a, 23b a 23c znějí:
㤠65
Náhrada za ztrátu na služebním příjmu v souvislosti se služebním úrazem nebo nemocí z povolání
(1) Při výpočtu výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu celníka, který vykonával současně jinou výdělečnou činnost v pracovním poměru nebo byl činný na základě dohody o pracovní činnosti v době, kdy u něj došlo ke služebnímu úrazu nebo kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání, se vychází z jeho průměrného čistého služebního příjmu a průměrného výdělku z jiné výdělečné činnosti za dobu, po kterou měla nebo mohla tato činnost trvat.
(2) Celníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání ve služebním poměru stanoveném na dobu určitou, náleží náhrada za ztrátu na služebním příjmu bez ohledu na dobu, kdy měl služební poměr skončit.
(3) U bývalého celníka, který je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci²²), je tato podpora považována za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Není-li mu poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci proto, že má nárok na příspěvek za službu, je za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu považován tento příspěvek. Je-li zařazen v evidenci i po skončení nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci, případně po uplynutí doby, po kterou by mu podpora náležela, kdyby neměl nárok na příspěvek za službu, odečítá se mu z náhrady za ztrátu na služebním příjmu minimální mzda.
(4) Bývalému celníkovi, kterému není poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci z jím zaviněných důvodů, náhrada za ztrátu na služebním příjmu nenáleží.
(5) Je-li bývalý celník osobou samostatně výdělečně činnou, určí se mu náhrada za ztrátu na služebním příjmu podle dokladu o přiznání daně z příjmů fyzických osob.
(6) Nedosahuje-li bývalý celník výdělku ve výši minimální mzdy, je považována minimální mzda za výdělek.
(7) Příspěvek za službu je považován za výdělek v případě, že si bývalý celník zvolil příspěvek za službu místo plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. V takovém případě se za výdělek považuje ta část příspěvku za službu, která odpovídá výši plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který by mu jinak náležel.
Náhrada za bolest
Celníkovi náleží náhrada za bolest ve dvojnásobné výši, než stanoví zvláštní právní předpis pro zaměstnance v pracovním poměru²³), jestliže došlo k poškození jeho zdraví při služebním zákroku osobou, jejíž jednání směřovalo proti tomuto zákroku, nebo jestliže došlo k poškození jeho zdraví pro výkon služby.
Výše jednorázového mimořádného odškodnění
Výše jednorázového mimořádného odškodnění se řídí mírou ztížení společenského uplatnění celníka. Dojde-li k poškození zdraví celníka za podmínek uvedených v § 64 písm. a) až c), určí služební funkcionář výši jednorázového mimořádného odškodnění v horní hranici stanovené v § 92 odst. 4 zákona.
Náklady spojené s pohřbem
(1) Za náklady spojené s pohřbem celníka se považují náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých nákladů na smuteční ošacení.
(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky se poskytuje ve výši dvojnásobku částky stanovené zvláštními právními předpisy pro zaměstnance v pracovním poměru^23a). Náhrada nákladů na smuteční ošacení a cestovní výlohy náleží jen pozůstalým^23b).
Jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou
Zemře-li celník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za podmínek stanovených v § 92 odst. 4 zákona, náleží pozůstalým^23b) jednorázové odškodnění ve výši čtyřnásobku částky stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru^23c).
²²) § 39 až 57 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
²³) Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.
^23a) § 197 a 198 zákoníku práce.
§ 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění nařízení vlády č. 461/2000 Sb.
^23b) § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.
^23c) § 200 zákoníku práce.“.