2. Měření

2.1. Základní postup měření
Základní postup měření je stanoven pro elektrozařízení, které je možno za účelem měření od sítě odpojit.

2.2. Náhradní postup měření
Náhradní postup měření je stanoven pro elektrozařízení, které za účelem měření není možno v době provádění zkoušky funkčnosti odpojit od sítě. Jakmile bude možné elektrozařízení od sítě odpojit, provede se základní postup měření podle bodu 2.1.

U míst vnějšího připojení k bezpečnému malému napětí, které je generováno v elektrozařízení, se ověřuje, zda není překročena mezní dovolená hodnota bezpečného malého napětí.
2.3. Kontrola vývodů
Maximální hodnota napětí u obvodů SELV a PELV mezi vodiči je 50 V pro střídavé a 120 V pro stejnosměrné napětí. Proti zemi u obvodů SELV nesmí být na vodičích změřeno žádné napětí, u obvodů PELV může být maximální napětí jednoho z vodičů proti zemi 50 V pro střídavé a 120 V pro stejnosměrné napětí.

Odpojitelné přívody a prodlužovací přívody a jejich příslušenství se musí rovněž podrobit zkouškám, a to podle situací, při nichž by mohlo dojít k ohrožení. U přívodu s ochranným vodičem nesmí jeho odpor být větší než 0,2 Ω při délce přívodu do 3 m. K tomuto odporu se připočte 0,1 Ω na každé další 3 m délky přívodu. V žádném případě však nesmí být překročena hodnota 1 Ω. Izolační stav přívodů musí odpovídat stejným hodnotám, které platí pro celé elektrozařízení.
2.4. Kabelové navijáky
U výše uvedených zkoušek je třeba dbát na všechny podmínky, při nichž je elektrozařízení provozováno a které mají vliv na velikost unikajících proudů.

U všech elektrozařízení, odpojitelných přívodů a prodlužovacích přívodů s ochranným vodičem se změří odpor ochranného vodiče. Pokud u elektrozařízení třídy ochrany II, které je vybaveno ochranným vodičem, není měření odporu ochranného vodiče proveditelné, například z důvodu, že ochranný vodič je nepřístupný, stačí ověřit jej tím, že se změří proud protékající ochranným vodičem.
2.1.1. Měření odporu ochranného vodiče

2.1.2. Měření izolačního odporu
U všech elektrozařízení, odpojitelných přívodů a prodlužovacích přívodů, u kterých je to technicky možné, se změří izolační odpor.
V případě, že měření izolačního odporu elektrozařízení není technicky možné, například je-li elektrozařízení vybaveno částmi, které se při vypnutí nebo při odpojení od síťového napájení přestaví do polohy neumožňující změření izolačního odporu celého elektrozařízení (relé, stykače, elektronické spínání apod.), měří se pouze izolační odpor přívodu.

2.1.3. Měření unikajících proudů
- u elektrozařízení třídy ochrany II a u vodivých částí elektrozařízení třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k ochrannému vodiči, měření dotykového proudu.
- u elektrozařízení třídy ochrany I měření proudu ochranným vodičem,
Pokud měření izolačního odporu nebylo technicky možné nebo jde-li o elektrozařízení s topnými články, u něhož byl výsledek měření izolačního odporu nevyhovující, nebo o zařízení informační technologie, provede se:
- u elektrozařízení třídy ochrany I měření proudu ochranným vodičem; neuplatňuje se měření metodou náhradního unikajícího proudu,
- u elektrozařízení třídy ochrany II a u vodivých částí elektrozařízení třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k ochrannému vodiči, měření dotykového proudu.
Pokud bylo měření izolačního odporu technicky možné a jeho provedením se ověřil vyhovující stav izolace, provede se:

U elektrozařízení třídy ochrany I se změří odpor ochranného vodiče.
2.2.1. Měření odporu ochranného vodiče

2.2.2. Měření unikajících proudů
U elektrozařízení třídy ochrany I lze změřit proud protékající ochranným vodičem také tak, že se v příslušném rozvaděči změří klešťovým ampérmetrem proud protékající ochranným vodičem zásuvkového obvodu, ke kterému je měřené elektrozařízení připojeno.
Na vodivých částech elektrozařízení třídy ochrany II a u vodivých částí elektrozařízení třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k ochrannému vodiči, se změří dotykový proud.